Do pěti let bez Ruska. Musíme začít hned, říká šéf ČEZ

Byznys

Plán k přechodu na obnovitelné zdroje energie za pomoci ruského plynu vzal po vypuknutí války zasvé. „Evropskou energetiku čeká zásadní změna,“ říká šéf elektrárenské společnosti ČEZ Daniel Beneš. Odstřižení od ruské ropy, plynu i jaderného paliva se podle něj dá zvládnout, ale musí se na tom začít okamžitě pracovat.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Dokázala by se Evropa v dohledné době obejít bez ruského plynu?

Pozice jednotlivých zemí se liší. Jinak to vypadá pohledem ze Španělska, kde žádný ruský plyn neberou, a jinak ze Slovenska, Německa nebo České republiky. Z našeho pohledu je dobře, že Německo zachovalo chladnou hlavu a řeklo, ať se ruského plynu a ropy zbavíme k nějakému stanovenému datu, ale ne hned.

 

Proč ne okamžitě?

Protože by to znamenalo mnohem větší problémy, než si zastánci okamžitého vypnutí dovedou představit. V podstatě by začala kolabovat podstatná část evropské ekonomiky. Plán EU na úplnou nezávislost na surovinách z Ruska do roku 2027 je podle mě správný. Vypnout to okamžitě by byl hazard. Ale na druhou stranu není na co čekat a je potřeba se tou cestou okamžitě vydat.

 

Co by kolabovalo jako první, kdyby Rusko své dodávky jednostranně zastavilo?

Jako první by vyletěly ceny elektřiny a plynu, a to třeba na desetinásobek, v řádu dnů. Pak by se začaly odpojovat všechny podniky, které jsou závislé na elektřině a na plynu. Přerušily by produkci, se všemi důsledky pro ty firmy, jejich zaměstnance, hospodářství jako celek, dodavatelské řetězce – a také se všemi důsledky pro sociální vztahy ve společnosti.

 

Rusko žádá platbu v rublech, jinak prý nic nedodá, alespoň to tvrdí mluvčí Kremlu. Může mít takový požadavek oporu v nějakých kontraktech?

Myslím, že je to jen proklamace. Také se v tom prohlášení mluví o nových kontraktech. Pochybuji, že by se vůbec nějaké nové uzavíraly.

 

 

Byla to od Evropy strategická chyba, sázet tolik na ruský plyn?

Sázku na plyn jako přechodové palivo po cestě k obnovitelným zdrojům prosazovalo především Německo. Nevím, nakolik to mohlo být ovlivněno mimořádnými vztahy, které mezi Ruskem a Německem dlouhodobě panovaly. Ukazuje se, že to dobré nebylo. Zároveň je fér říct, že po bitvě je každý generálem a že si opravdu asi málokdo dovedl ještě před pár měsíci představit, že Rusové budou střílet na Ukrajinu balistické rakety a házet tam bomby.

 

Green Deal nezemřel

Co všechno se musí stát, aby se naplnil plán na odstřižení od závislosti na Rusku do pěti let?

Je to celá řada kroků, na kterých se musí začít okamžitě pracovat. Týká se to plynu, ropy, jaderného paliva, železné rudy a dalších věcí. Naplnění zásobníků plynem je otázka několika měsíců, zajištění jaderného paliva z jiných než ruských zdrojů je na několik let. Musíme změnit evropskou i naši infrastrukturu pro přívod a zpracování ropy a plynu. Na tom všem se musí intenzivně pracovat.

 

Chápu to správně, že ty zásobníky stejně budeme plnit převážně ruským plynem?

Dostáváme se jako Evropané do schizofrenní situace. Vidíme Rusy, jak útočí na Ukrajinu. Zároveň se chceme předzásobit, abychom omezili riziko, že nám vypnou plyn v nejméně vhodný okamžik. A ještě k tomu tím, jak omezujeme plány na odběr plynu, zvedáme jeho cenu.

 

Takže jim budeme za plyn platit dříve než obvykle a větší sumu…

Krátkodobě je to bohužel tak. Ta situace není dobrá. Proto je dobré udělat všechno pro to, abychom byli co nejdříve nezávislí a podobných dilemat se zbavili.

 

Jakou infrastrukturu bude potřeba během oněch pěti let vybudovat, abychom mohli používat plyn a ropu odjinud?

Musí se posílit kapacita ropovodu z Terstu do Ingolstadtu, musí se upravit některé rafinerie, aby dovedly zpracovávat jinou ropu než ruskou. U nás v Česku musíme lépe propojit rafinerie v Kralupech a Litvínově. Musíme spolupracovat se státy, jako jsou Německo, Polsko a další, na výstavbě terminálů pro zkapalněný plyn (LNG) a na systému rozvodu plynu po Evropě, aby se dostal až k nám.

 

I když se to všechno postaví, bude kde ten plyn kupovat?

Pokud se nebude plyn používat v takové míře pro elektrárny a teplárny, ale bude sloužit hlavně domácnostem a některým výrobním podnikům, jeho spotřeba klesne. A to množství, které bude potom potřeba, půjde sehnat mimo Rusko. Znamená to zásadní změnu v orientaci evropské i české energetiky.

 

V jakém smyslu?

Plyn měl zajistit přechodovou fázi před posílením obnovitelných zdrojů (OZE) a v případě Česka také před posílením jaderné energetiky. Tato fáze de facto vypadne, což znamená, že se bude muset práce na těch ostatních urychlit. Bude třeba zajistit všechny legislativní kroky pro budování obnovitelných zdrojů a stejně budeme muset urychlit a rozšířit budování jaderných zdrojů. Doba plynová de facto skončila dříve, než začala.

 

Může se také stát, že budeme déle pálit uhlí?

Může se to na nějaký přechodný čas stát. Určitě bude dobré si říct, jak dlouho budeme potřebovat uhelné zdroje jako záložní plán, a ty zdroje na to musí být připravené. Nicméně nepředpokládám, že by se na odchodu od uhlí něco z dlouhodobého hlediska měnilo.

 

Hned po útoku na Ukrajinu se začaly objevovat výroky, že Green Deal je mrtvý. Není to spíše naopak?

Ty úvahy o konci Green Dealu byly prvotní reakcí po šoku. Každému bylo jasné, že plyn se ocitne mimo hru. Postupem času se ale už došlo v myšlenkách dál. V čem tedy bude budoucnost? Bude v obnovitelných zdrojích, v nízkoemisních plynech – tedy nikoli zemním plynu z Ruska – a v jádru. A z toho vychází, že Green Deal rozhodně nebude mrtvý, ale že ten přechod naopak musíme urychlit. Jen ta cesta nepovede přes zemní plyn.

 

Cena musí klesnout

Do uvažování o energetice se vrací také bezpečnostní hledisko. Bude se spolu s tím měnit role států?

Myslím, že je to dost pravděpodobné. Státy budou více řešit celkový strategický pohled na energetiku. A aby mohly udělat nezbytné kroky k nezávislosti, budou potřebovat větší kontrolu nad samotnou energetikou i nad vývojem cen. Současná nejistota způsobuje gigantické nárůsty cen plynu a elektřiny a to nemohou státy nechat dlouhodobě být.

 

Může to zajít až k tomu, že státy vykoupí energetické zdroje od soukromých společností?

Bavíme se o teoretických možnostech, to je potřeba zdůraznit. Lze si ale představit, že státy budou chtít mít kontrolu nad výrobou a budou se chtít se soukromými vlastníky elektráren domluvit, aby takovou kontrolu získaly. Takové otázky se nyní nabízejí.

 

Zmínil jste i kontrolu nad vývojem cen. Jak si ji lze představit?

Ceny elektřiny jsou extrémně rozkolísané v důsledku ceny plynu. Než se to srovná, měl by mít stát nějaké nástroje, jak to spotřebitelům kompenzovat. Když můžeme mít na faktuře poplatek na obnovitelné zdroje, může tam například načas být ten stejný řádek se znaménkem minus jako kompenzace růstu cen. Záleží ovšem i na finančních možnostech, které ten který stát má.

 

Jak by se měla hlídat cena elektřiny dlouhodobě?

K tomu by měl pomoci správně nastavený energetický mix, který umožní produkovat elektřinu za rozumnou cenu. To je nejlepší cesta k dlouhodobě udržitelným cenám.

 

Je toho plynu teď skutečný nedostatek, nebo s cenou hýbe hlavně panika?

Plyn, alespoň prozatím, proudí tak, jak má. Každý dostává to, co si objednal. Hysterické chování na trzích hraje významnou roli.

 

Proč cena elektřiny následuje právě ceny plynu?

Protože cenu elektřiny vždy určuje cena toho zdroje, který je potřeba připojit jako poslední do sítě v případě, že není plně pokrytá spotřeba. Říká se tomu „závěrná elektrárna“. A těmi nyní jsou paroplynové elektrárny. Pokud se tedy kvůli ceně plynu dramaticky zvyšují náklady na výrobu v těchto elektrárnách, roste i celková cena elektřiny.

 

Pokud by nebyl plyn k dispozici, které elektrárny budou ty „závěrné“?

V takové situaci by to v nejbližších letech byly hnědouhelné elektrárny.

 

Na ceně elektřiny se výrazně podílejí i ceny povolenek. Proč jsou tak drahé?

Obávám se, že byl na začátku nešťastně nastaven systém, zejména to, že si povolenky může koupit každý, nejen producenti CO2. Stávají se tak předmětem investičních či spekulativních nákupů a to jejich cenu zvyšuje. Během loňského roku stoupla cena povolenky na vypuštění tuny CO2 ze 33 eur na více než 80 eur. Na takové úrovni měly být ceny povolenek podle původních předpokladů až kolem roku 2040. Že jsou předmětem spekulace, potvrdil i vývoj prvních dnů po ruské invazi, kdy jejich cena najednou spadla na 60 eur.

 

Může se stát, že se podmínky pro povolenky změní? Řeší to nějak na evropské úrovni česká vláda?

Myslím, že to musejí řešit všechny země. Povolenky jsou druhý nejdůležitější faktor v růstu cen elektřiny hned po plynu. Bylo by důležité najít řešení, které systém povolenek nezahubí, ale vrátí ho k původní roli. Tedy že se z povolenek stane nástroj pro dekarbonizaci elektřiny, a ne investiční záležitost. Když bude vůle, cesta by se najít dala.

 

Dá se vůbec dnes nějak odhadnout, jak se bude vyvíjet cena elektřiny?

V dlouhodobém horizontu musí být určitě nižší. Teď je tržní panikou uměle vyhnaná do takové výše, že musí logicky klesnout. Teď, pár týdnů po zahájení války a po vzniku plánu snižování závislosti na Rusku, neumí říct asi nikdo, kdy k tomu zklidnění dojde.

 

Očistit pověst solárů

Mělo by Česko na současnou situaci reagovat další výstavbou solárních či větrných zdrojů?

Za stávající situace nemůžeme sázet na nic jiného, než je jádro a obnovitelné zdroje. Ty se musí zásadně restartovat. V reakci na někdejší solární skandály v letech 2009 a 2010 jsme se v obnovitelných zdrojích na deset let zcela zastavili a dodnes jsme se úplně neprobrali.

 

Solární elektrárny jsou v české politické debatě téměř sprostým výrazem. Není škoda, že se za více než deset let nepodařilo otočit veřejný diskurz?

Řekl bych, že se to už změnilo. To téma se sice ještě tu a tam vytahuje v předvolebních kampaních, ale většina veřejnosti podle mě už solární elektrárny negativně nebere.

 

Jedním z nejčastějších střelců do „solárních baronů“ je prezident Miloš Zeman. Vy k němu máte docela blízko. Nezkoušel jste s ním mluvit o tom, že solární panely mohou být užitečné?

Mluvili jsme o tom spolu opravdu mockrát. Výsledkem je, že oba setrváváme na svých názorech, které jsou odlišné.

 

Mimochodem, máte solární panely na domě nebo na chatě vy sám?

Bydlím v bytě v centru Prahy, takže tam je na domě mít nemohu. Na chatu jsem si je dát chtěl, ale obec, kde se naše chata nachází, zatím instalaci panelů na střechy nepovoluje. Pokud se to změní – a já věřím, že ano –, budu je na střeše mít. A určitě i mnozí další.

 

Velké atomové myšlenky

Říkáte, že pro Česko je budoucnost v kombinaci obnovitelných zdrojů a jaderné energie. Dá se budování jaderných bloků nějak urychlit?

Pro takovou výstavbu jsou jasně definované kroky, termíny a pravidla. Jistěže se asi na patnáctiletém projektu dá v součtu třeba rok urychlit. To nejpodstatnější ale není v tom, jestli bude pátý dukovanský blok o rok dříve. Důležitější je, že politici v posledním měsíci začali přemýšlet o výstavbě více bloků.

 

Co je předmětem těchto úvah?

V tendru na blok v Dukovanech máme opci umožňující rozšíření až na čtyři bloky. Začíná se proto vést debata, že bychom mohli udělat větší politické rozhodnutí o tom, že se v našich dvou jaderných lokalitách, Dukovanech a Temelíně, postaví celkem čtyři vysokotlaké reaktory. A vedle toho se zkoumá i to, jak daleko je vývoj malých modulárních jaderných reaktorů.

 

A jak je daleko?

Ve světě je minimálně šest firem, které jsou v pokročilé fázi vývoje a mluví už o tom, kdy budou mít reaktory ke komerčnímu využití. Proto se bavíme o tom, zda jeden pilotní projekt nerozjet tady u nás v České republice a vedle vysokotlakých reaktorů nevysužít i tuto novou příležitost.

 

Panuje v této oblasti shoda mezi vládou a opozicí? Přežil by nastavený směr další volby?

Mezi vládou a opozicí panuje v otázce jaderné energetiky mnohem větší shoda, než by se dalo podle jejich veřejných vystoupení očekávat. Jedni i druzí vědí, že je to pro nás klíčová záležitost.

 

Kde vzít správné tyče

Zmínil jste na začátku, že se v rámci snižování závislosti také musí vyměnit ruské jaderné palivo za jiné. Jak je to technologicky složité?

Nejprve by bylo asi dobré si říct, o čem je vlastně řeč. V reaktorech se nic nepálí, proto je výraz palivo poněkud zavádějící.

 

Asi to nebudou ty svítící tyčinky, které známe ze seriálu Simpsonovi…

To vážně nejsou. Stejně tak to v elektrárně nechodí jako u Homerova zaměstnavatele pana Burnse. Ve skutečnosti by byl správný výraz palivové soubory. Jsou to dlouhé tyče uchycené mřížkami, aby se nerozsypaly. Ty tyče mají nahoře a dole patku, jsou duté a v těch tyčích jsou tablety obohaceného uranu. Pro určitý typ reaktoru jsou pak potřeba tyče, které do něj budou přesně sedět.

 

Jak často se v reaktoru „přikládá“?

Jednou za rok, nebo u jiného typu za rok a půl, se udělá odstávka na výměnu paliva. Při té se vymění čtvrtina těch tyčí. A zase se to na rok zavře. Takhle se za čtyři roky obmění kompletní palivo a začíná zase nové kolo.

 

Dají se tedy ty „palivové soubory“ pořídit i jinde než z Ruska?

Samotný uran se těží na mnoha místech na světě. Ten uran se pak v několika krocích upravuje. To vše se dá dělat mimo Rusko a také se to dělá. Pak jde o ty správné tyče. Když máte reaktory ruské, jako jsou VVER 1000 v Temelíně, pak se pro ně dělají palivové tyče v Rusku. Před lety se švédská odnož amerického koncernu Westinghouse rozhodla, že bude dělat stejný design tyčí jako alternativní výrobce. Dodávají je například na Ukrajinu.

 

Ty se už v Temelíně jeden čas používaly, ne?

Ano, po spuštění elektrárny. Byly kolem toho nějaké porodní bolesti a potíže. Nicméně faktem je, že tu alternativu vyrábět umějí. To nejtěžší není ty tyče vyrobit, ale mít všechny potřebné výpočty a analýzy, které umožní bezpečný provoz a získání licencí. Ale abych to zkrátil, u reaktorů VVER 1000 jsou Američané tak daleko, že není problém přejít od ruského paliva na americké. Vedle toho je ještě francouzská firma Framatome, která má licenci od ruského výrobce Tvel.

 

Jak je to u Dukovan?

Tam je trochu jiný typ reaktoru, VVER 440. U toho zatím nejsou Američané tak daleko, že by měli palivové soubory, které se dají použít. Budou mít ovšem dost velkou poptávku, protože stejné bloky, jako jsou ty čtyři dukovanské, mají také na Slovensku v Mochovcích a Jaslovských Bohunicích, potřebují je Maďaři v Paksi, Finové v elektrárně Loviisa. Trh tedy je a vyplatí se jim investovat do zrychlení vývoje, aby dokázali poptávku uspokojit.

 

Jak dlouhý čas máte na nahrazení ruského paliva?

Máme naskladněné zásoby paliva na dlouho dopředu, například u Dukovan je to na tři a půl roku. Takže nemusíme být nervózní, zvlášť pokud s tím začneme hned.

 

Bude po ruské invazi obecně k atomové energii větší vstřícnost?

Myslím, že se zmenší tlak na to, aby byly jaderné elektrárny považovány jen za dočasné řešení na cestě k elektřině plně získávané z obnovitelných zdrojů. Naopak u plynu očekávám tlak na rychlejší přechod na vodíkové technologie.

 

Proměny v energetice přinesou velké komplikace, ale i velký byznys. Vypadá to, že lodní doprava a budování rozvodů budou mít žně.

Situace jim rozhodně nahrává. Rozvodné sítě bude potřeba dobudovat a ty stávající upravit, v tom je velká spousta práce a samozřejmě také příležitostí.

 

Kde by mohla své příležitosti nacházet Česká republika?

V terminálech to nebude, nemáme moře. V obnovitelných zdrojích nám chybí španělské slunce nebo německý vítr na moři. Proto bychom se mohli opřít o naši jadernou expertizu, kterou naše země disponuje, a stát se jedním z lídrů na tomto poli.

 

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement