Domovy pro seniory nepočítají s LGBT klienty

O LGBT+ problematice se v posledních letech mluví relativně dost. Proč je potřeba mluvit konkrétně o LGBT+ seniorech?

Základní poslání ŽIVOTa 90 je prosazování respektu ke starému člověku a podpora jeho soběstačnosti. V tom jsou LGBT+ senioři mnohem ohroženější. Jsou osamělejší, častěji žijí v jednočlenných domácnostech, často kolem sebe nemají kruh rodinných příslušníků, děti. Rodinné vztahy bývají pošramocené, podle toho, jestli a kdy se odvážili ke coming outu a jak to rodina vzala. Podle studií také trpí větší nemocností. Vyskytuje se u nich třeba vyšší riziko kardiovaskulárních nemocí. Vysvětluje se to mimo jiné takzvaným minoritním stresem a dalšími faktory. Ve stáří jsou proto tito lidé křehčí. A roli samozřejmě hraje i to, že sám jsem gay a znám to téma jako insider.

Pro LGBT+ pořádáte setkávání, mezigenerační svačiny, angažujete se v právě probíhající Prague Pride. Jak senioři na nabídku těchto služeb reagují?

Reakčních skupin je celá řada. Spousta našich klientů-seniorů a seniorek říká, proč otvíráme zrovna toto téma, „zase ti teplí“, vždyť je to zbytečné, a podobné „hejty“.

Co přesně jim vadí?

Proč se věnujeme „teploušům“, když jsou tady jiné skupiny, které potřebují pomoc daleko víc. Pak je skupina LGBT+ seniorů a seniorek, se kterými se pravidelně scházíme. Občas tam zažíváme silné momenty, třeba když přišla paní, která své dceři řekla pravdu až ve svých sedmdesáti letech, po smrti manžela. Většinu dospělého života přitom udržovala vztah se ženou.

Jsou senioři vůbec ochotní o své sexuální orientaci mluvit? Je o setkávání zájem?

Máte pravdu, bojí se. Strach je na této skupině nejviditelnější. Pravidelně se schází zhruba osm lidí, na mezigenerační snídaně v rámci Prague Pride loni chodilo kolem dvaceti třiceti lidí. Starší lidé v sobě mají hluboce zakořeněno, že sexuální orientace je intimní téma, které má zůstat skryto. Jenže to je potom problém v pobytových sociálních službách, protože když se za svou orientaci stydíte, těžko uvádíte třeba svého stejnopohlavního partnera do kolonky blízkých, kteří vás mohou navštěvovat a dostávat o vás informace. Stáří také bývá fází, kdy člověk svůj život rekapituluje a je důležité, aby byl schopný ho přijmout jako celek a o tom celku mluvit s někým dalším. Jinak se ochuzuje o smíření a uchopení sebe sama.

Jak na téma LGBT+ seniorů reagují profesionálové v sociálních službách?

Diví se, proč toto téma vůbec řešíme, že to není potřeba. Nebo, a to je podle mě ještě víc vypovídající, že téma LGBT+ je všude, politicky se protežuje a lidé už na něj jsou úplně alergičtí, tak proč ještě my. Nejčastěji se tváří tak, že jim je úplně jedno, jaké jsou jejich klienti sexuální orientace, že se o všechny starají stejně.

To je stejné, jako když učitelé tvrdí, že neřeší barvu pleti svých žáků a ke všem přistupují stejně.