Čtyřicet punkových let. Jan Haubert a Visací zámek

Představ si, že začal červen roku 1982. Jak se máš?

Studuju svoji druhou vejšku, stavební fakultu – předtím na jaderné jsem nebyl s to udělat jednu zkoušku, tak jsem přešel na školu jednodušší. Na stavební fakultě jsem se zpočátku fakt snažil, ale v červnu 1982 už končí druhák a já si říkám, že to půjde. Na zkoušky chodím nebojácně v předtermínu, takže mám před sebou vyhlídku dlouhých prázdnin, během kterých můžu plánovat kapelu.

Bylo jasné, že se v ní staneš zpěvákem?

Samozřejmě, jmenoval jsem se jím. Psal jsem texty a jinou variantu nepřipouštěl.

Navzdory tomu, že jsi případ pro logopeda?

Dlouho jsem o vadách výslovnosti netušil a zpětně se divím, že mě profesoři na gymnáziu nechávali projít, aniž by na to aspoň upozornili. Sykavky mám bídné doteď, ale tehdy jsem nezvládal R, a už vůbec Ř. Teprve na koleji mi přidělili pokoj 333, o klíč jsme si museli říkat a na vrátnici seděly pěkný mladý ženský. Když jsem je požádal o klíč tfista tficet tfi, bylo mi nápadný, že jaksi nerozumějí, takže jsem celý víkend proseděl na koleji a Ř se naučil aspoň tak, aby mi holka na vrátnici rozuměla.

Tušil jsi v červnu 1982, s kým kapelu založíš?

Už jo, my všichni visáči jsme se z fakulty znali. Tři z nás – kytarista Michal Pixa, basák Vláďa Šťástka a já – chodili do stejného ročníku, bubeník Jirka Pátek k nám propadl a s kytaristou Ivanem Rutem, studujícím o rok výš, jsme se znali z hospody. Řekl bych, že v červnu jsem už v hlavě nosil budoucí název.

Proč právě Visací zámek?

Chtěl jsem název český a dvouslovný, protože jsem záviděl kapelám jako Sex Pistols, Led Zeppelin, Black Sabbath nebo Jasná páka. Nejsem moc muzikální, tak bylo jasné, že musíme hrát punk – a třeba Sid Vicious ze Sex Pistols nosil na krku řetěz s visacím zámkem, takže jsem to bral jako punkovou proprietu.

Snažili jste se aspoň trochu přizpůsobit západní punkové módě?