Na jídelníček podle Instagramu zapomeňte

Lidé

Přestože je sama influencerka, rady některých kolegů stran jídla ze srdce nesnáší. Karolína Fourová je inženýrka v oboru výživy a kvality potravin a již několik let se snaží vyvracet mýty o jídle, varuje před nevhodnými dietami a upozorňuje, že je důležité dbát i na to, na co nebo do čeho potraviny dáváte.

Máme žít sugar-free, tedy vynechat v jídelníčku cukr, jak je teď v módě hlavně na Instagramu?

Jsem ráda, že lidé přemýšlí o tom, že cukr by se měl v jídelníčku omezovat, protože řada lidí ho konzumuje nadbytek. Ale tvrdit, že cukr je jed, který jen způsobuje záněty a nemoci, to mi přijde nepatřičné. Jen to v lidech vzbuzuje strach a nezdravý vztah k jídlu. Vynechávaní celých skupin potravin, ať už se jedná o sacharidy, nebo v jiném případě třeba tuky, zkrátka není v pořádku. Navíc jakákoliv varianta diety s částečným nebo omezeným množstvím sacharidů, kterých je teď hned několik, může znamenat riziko nadměrného příjmu nevhodných živočišných tuků, nedostatek vlákniny či některých vitaminů a důležitých minerálních látek.

 

A co třeba hodně skloňovaná keto dieta? Řada lidí v mém okolí ji držela a pochvalovala si, že skutečně zhubla.

Samozřejmě, že lidé, kteří si ji pořídí za účelem hubnutí, budou spokojení, protože keto dieta je postavená na extrémně nízkém příjmu energie. Často se pohybuje pod hodnotou bazálního metabolismu, což je energie potřebná k zachování normálních životních funkcí. Čili lidé na keto dietě logicky začnou rychle hubnout. Problém ale je, že pravá keto dieta je léčebná dieta na dětskou epilepsii, na kterou už žádná jiná dieta nefunguje. Komerční keto dieta, kterou známe ze všech těch reklam a z Instagramu, je postavená hlavně na velkém množství bílkovin a eliminaci sacharidů. Je to vlastně nízkosacharidová a nízkoenergetická dieta. Člověk sice zhubne, ale z dlouhodobého hlediska může mít potíže se spánkem, tělo nebude mít dostatek síly na regeneraci, a to se může podepsat i na psychické pohodě. A taky mi vadí, že jídla jsou v ní z velké části prášková – jsou to různé polévky, nápoje.

 

 

Co je vlastně obsahem té stravy?

V případě komerční diety je všechno celkem sladké, protože člověku chybí cukr. Nicméně člověk, který komerční keto dietu drží, neví, jak si má pak dál vařit, protože se nenaučí změnit jídelníček, neví, co dělal doteď špatně. Jediné, co mu to přinese, je rychlé zhubnutí. Ale co dál? Snadno může dojít ke známému jojo efektu, dotyčný se totiž pravděpodobně vrátí k původnímu způsobu stravování a shozená kila nabere zpět. To není udržitelný způsob zhubnutí.

 

Jak se v tom tedy zorientovat? Sociální sítě jsou plné lidí, co vystavují svá dokonalá těla a metody, jak se k nim dopracovali...

Člověk by se měl vždycky dívat na to, kdo konkrétní radu předkládá. Pokud je to někdo, kdo má vystudovaný určitý zdravotnický obor týkající se výživy, je to třeba nutriční terapeut, tak pravděpodobně bude rada stát na nějakém faktickém základě, na odborných studiích. Pokud radu dává nějaký influencer, který se zabývá jen životním stylem, nebo dokonce celebrita, lidi by měli být ostražití a brát podobné účty jen jako inspiraci. Výživa není jen o tom, že se někdo naučí, kolik člověk potřebuje sacharidů a tuků. Jde o celé spektrum odborných znalostí a souvislostí, na jejichž základě se klientův jídelníček upravuje.

 

Rady bez kompetence

Jaké největší nesmysly jste v poslední době zaznamenala?

Mě rozčiluje úplně všechno, co není pravda, ale lidé tomu pořád věří. Dneska mi asi nejvíc vadí to, když právě lidé, kteří nejsou nutriční terapeuti, dělají jídelníčky například pro diabetiky nebo ženy s těhotenskou cukrovkou. Straší je, co všechno nemůžou jíst, a tím můžou lidem opravdu ublížit. Já vystudovala obor zabývající se racionálním stravováním a výživou v prevenci, nikoliv léčebnou výživou specifických skupin, a přijde mi v pořádku se držet svého oboru. O to víc mě děsí, kolik lidí bez jakéhokoliv vzdělání se nebojí rozdávat rady nemocným a osobám se specifickými potřebami, aniž by k tomu měli dostatečné kompetence.

 

Na druhou stranu influenceři rady jen nabízí a je na jejich fanouškovi, jestli se jimi bude řídit. Kde vidíte hranici zodpovědnosti?

Myslím si, že sociální média fungují v podstatě stejně jako jakékoliv jiné médium. Pokud budou v televizi propagovat něco, co může ohrozit zdraví spotřebitele, tak z toho televize bude mít taky problém. Jenom influencerský marketing a vlastně marketing na sociálních sítích obecně ještě není tak legislativně zvládnutý. Třeba v Norsku se nesmí k výživě a tématům, která se týkají zdravotnictví, vyjadřovat influenceři, kteří nemají odborné vzdělání. To by podle mě mělo být i u nás. Ale část odpovědnosti by měla být i na druhé straně, samotný konzument by měl mít trochu kritického myšlení, měl by umět poznat čistou reklamu, což je v dnešní době kupodivu pořád problém. A stejně tak by měl mít svoji vlastní odpovědnost i influencer. Přijde mi neslušné a nesolidní, když si někdo bere peníze za spolupráce s různými firmami a pak řekne, že to nikomu nenutí. Pokud na tom člověk vydělává peníze, měl by to být dle mého názoru i jeho problém.

 

Instagram není poradna

Vy se snažíte dělat na sociálních sítích ve svém oboru osvětu. S čím se na vás lidé nejčastěji obracejí?

Z velké části jsou to věci, které lidi najdou různě na internetu, a mě se ptají, jestli je to pravda. Často se ptají také na zdravotní záležitosti, například když jim lékaři diagnostikují intoleranci či alergii na nějakou složku potravin. Jenže to jsou věci, které prostě nemůžu vybavit zprávou přes internet. Neznám anamnézu toho člověka, neznám jeho tělesnou konstituci. Čili v takových případech odkazuji na kolegy, kteří mají nutriční poradny. Je mi líto, že nemůžu pomoci, ale bohužel Instagram nemůže fungovat jako online poradna, která nahradí osobní kontakt s odborníky. Hodně píšou taky maminky, řeší, co dávají svým dětem, ptají se na umělá mléka a podobně. I když nestihnu všem odepsat, jejich zprávy beru jako inspiraci pro vzdělávací okénka, která dělám.

 

 

Ozvaly se vám i konkrétní firmy, že se jim vaše názory nelíbí?

Občas se to stane. Ale vždycky, když vzdělávací okénko vytvářím, nešířím svůj názor, ale pouze to, co je na konkrétním výrobku přímo napsané. Výrobcům se to může nelíbit, mohou mě obvinit, že nejsem solidní a sdílím informace, které je poškozují, ale já nemůžu za to, jaké má výrobek složení.

 

Razíte teorii, že žádné jídlo se nemá vynechávat a všechno tkví ve správné míře. Je ale něco, co byste si na talíř nedala?

Z nutričního hlediska asi ne, vždycky záleží na té míře. Jsou samozřejmě věci, které mi přijdou zbytečné a o kterých si myslím, že je člověk nepotřebuje, třeba limonády. Ale pokud má člověk limonádu rád a dá si ji tu a tam k obědu a nedá si místo ní třeba čokoládu, je to v pohodě. Jen je potřeba myslet na rozumné množství. Z chuťového hlediska má každý asi nějaké své „peklo na talíři“, to je normální.

 

EU chrání spotřebitele

Neděláte jen osvětu ohledně jídla, které si dáváme na talíř, ale o samotném talíři, protože i v něm můžeme najít škodlivé látky. Na co si máme dát pozor?

Je důležité přemýšlet, jaké materiály člověk v kuchyni či obecně v bytě používá. Dnes je moderní dívat se na materiály z hlediska ekologického, typově že nahradíme plasty bambusem nebo dřevem. Ale vždy je důležité sledovat i to, zda je výrobek vůbec určený k používání v kuchyni a zda je v souladu s legislativou Evropské unie, která spotřebitele z tohohle pohledu chrání. Unie má vyhlášku, že materiály, které přichází do styku s potravinou, jako jsou krabičky, talíře či obaly, musí splňovat určité normy. Všechny materiály se pečlivě testují, lijí se do nich různé látky, které simulují potraviny – jako kyselina octová, která simuluje kyselé jídlo, olivový olej, který zase simuluje tuky, a hodnotí se, jestli se do jídla neuvolňuje nějaká škodlivá látka.

 

Takže krabičky na jídlo na levných zahraničních e-shopech nekupovat?

Problém je, když si lidé objednávají nádobí nebo věci denní spotřeby z trhů mimo EU. Co se prodává tady, musí procházet kontrolou a splňovat požadavky unijní legislativy. Pokud si to ale objednáte třeba z asijského trhu a jde to k vám napřímo, není tam už ten mezičlánek, kontrolní úřad. Moji kolegové z Vysoké školy chemicko-technologické například kontrolovali šperky z různých asijských e-shopů a zjistili, že řada produktů obsahuje těžké kovy a u nás by se prodávat vůbec neměla. Podobně je to třeba u skleniček od svíček. Jsou to dekorační předměty, to sklo může obsahovat různé příměsi, které se neslučují s použitím v kuchyni.

 

Zmínila jste ekologii. Co biopotraviny? Řada lidí si je stále nemůže dovolit, mají kvůli tomu mít výčitky?

Je skvělé, když si je člověk dovolit může. I proto, že tím podporuje ekologické farmáře, obnovitelnost půdy a šetrnější zemědělství. Jsou samozřejmě rozdíly mezi bio a konvenční zeleninou, ale nejsou tak velké. I ne-bio je pořád zelenina, pořád obsahuje vitaminy, minerální látky a vlákninu. Je pořád lepší jíst jakoukoliv zeleninu než vůbec žádnou zeleninu. Vždycky radím, že se občas člověk může jít podívat k regálu s biopotravinami, protože cena zeleniny se v průběhu roku i sezony mění, a někdy se může stát, že biookurka stojí jen o deset korun víc než normální okurka. A pak si to třeba už může dovolit. Ale tvrzení, že konvenční zelenina a ovoce jsou jen hmota bez jakékoliv hodnoty, je absolutní nesmysl.

Začali se lidé během pandemie covidu víc zajímat o to, co jedí? Zaznamenala jsem, že spousta lidí si třeba začala péct vlastní chléb.

Změnilo by je to, kdyby pandemie trvala dva měsíce. V první fázi začala spousta lidí cvičit, protože najednou měla víc času, začala péct chleba, jíst pravidelně, možná víc nakupovat lokální potraviny od farmářů, protože je chtěla podpořit, a taky si víc dopřát, protože peníze, které jinak dávali třeba do cestování nebo je utráceli během dojíždění do práce, teď mohli investovat jinak a pobyt doma si zpříjemnit. Bohužel pandemie tu pořád je a spousta lidí už od její poloviny tíhla k tomu, že si objednávala jídla domů. Když se podívám na nabídku, co si mohu s donáškou objednat, tak těch zdravých jídel, pokud to není salát, kterého se tolik nenajím, zas tolik na výběr není. Většinou jsou to žebírka, těstoviny s tučnou omáčkou, burgery, takže si myslím, že pandemie ve výsledku stravovací návyky Čechů příliš nezměnila.

 

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement