Žádné kliky ze zlata, radši trávu na střechu

Jsou rostoucí ceny bytů pro architekty spíše požehnáním, nebo pohromou?

Rozhodně to neznamená, že když rostou ceny nemovitostí, my můžeme najednou navrhovat dražší domy. Stejně tak totiž rostou i realizační náklady, pro nás je tedy rámec stále podobný. Rozhodně jsme tedy s rostoucími cenami bytů nezačali plánovat nějaké zlaté kliky. Zajímavé to ovšem může být směrem k nájemnímu bydlení, které by se v reakci na růst cen bytů mělo rozvíjet. To může změnit i pohled a požadavky na architekturu.

 

V jakém smyslu slova?

Pokud developer postaví dům a pak jej prodá, přemýšlí o něm nutně trochu jinak než ve chvíli, kdy ví, že bude dům desítky let vlastnit a pronajímat jej. Nikoli co se kvality stavby týče, ta musí být stejně dobrá i u bytů určených na prodej. V režimu nájmů ale mohou vyrůstat polyfunkčnější celky. Vlastník může kombinovat pronájmy bytů, kanceláří i obchodů a to vždycky dává zajímavější možnosti i pro architekty.

 

Svou roli mohou hrát i dlouhodobé režijní náklady.

Samozřejmě, pokud víte, že budete domy dlouhodobě vlastnit, budete už při jejich plánování myslet i na to, jak je co nejefektivněji udržovat. To se může odrážet na uspořádání, materiálech nebo použitých technologiích. A v jistém smyslu mohou být takoví stavitelé i velkorysejší, pokud budou cítit, že se jim některé prvky zhodnotí v delším časovém horizontu.

 

Mezi vašimi zákazníky jsou zadavatelé z veřejného sektoru, developerské společnosti i koncoví firemní klienti. Jsou mezi nimi rozdíly v cenové citlivosti?

Za ty roky, co máme svoji kancelář, se ještě nikdy nestalo, že by někdo přišel a řekl, že chce dům a je mu jedno, co to bude stát. To není v našich krajích zvykem. Na české architektonické scéně mi připadá cenné, že stojí nohama na zemi, proto se nestává, že by uletěla k nějakému nesmyslu. Klienti jsou obezřetní a platí to pro veřejný i soukromý sektor.

 

Lze limitované množství peněz považovat i za výhodu?

Naše práce je, abychom s penězi klienta nakládali co nejzodpovědněji a vytvořili za ně smysluplné věci. To vidíme jako extrémně důležité.

 

Nakolik se do nákladů projektů promítají moderní „udržitelné“ principy, jako jsou zelené střechy, práce s odpadní vodou a podobně? Je to dražší?

Částečně ano, i když už zdaleka ne tak moc, jako když se s těmito prvky začínalo. Dnes už se dají jednotlivé komponenty pořídit snáz a výrazně levněji. Vždycky záleží na tom, co člověk považuje za důležitou hodnotu a za co chce své peníze utrácet. Já jsem přesvědčen, že ohleduplnost k přírodě a k životnímu prostředí mají velkou hodnotu a za ty peníze rozhodně stojí mnohem víc než nějaké rádoby luxusní architektonické vylomeniny.

 

Jak se situace v oblasti udržitelných principů vyvíjí? Před pár lety jste se podíleli na projektu Waltrovka, který byl na svou dobu velmi moderní…

Na Waltrovce jsme zachovali velkou část území pro centrální park. To by ještě o deset let dříve bylo úplně nepředstavitelné, že by nějaký developer, jako byla u Waltrovky Penta, nezastavěl celou plochu a nechal nějaký kus nevyužitý a „neprodejný“. Park tam má roli nejen společenskou, ale také jakéhosi mikroochlazování pro okolí. Pro nás to byl první projekt, kde jsme tak rozsáhle pracovali se zelení a přírodními principy.

 

Dnes připravujete Modřanský cukrovar. Kam dál se v tomto směru posunul?

Tady už jsme si se Skanska Reality na začátku řekli, že nová čtvrť musí být maximálně modro-zelená, ekologická a úsporná, protože to stavíme s výhledem na deset, dvacet, padesát let. Jdeme zase mnohem dále, co se týče sběru vod, používání vsaků, rekuperace tepla v bytech, dokonce až po budky pro rorýsy. Myslím, že v rámci Česka a Slovenska nenajdete tak pokročilý projekt v oblasti modro-zelených principů, jako je právě Modřanský cukrovar.

 

Co znamená v architektuře termín modro-zelený?

Je to práce se zelení a vodou. Naše krajina není moc schopná zachytávat vodu, a města už vůbec ne. My si budeme vodu zadržovat, uchovávat a maximální možnou měrou ji využívat, abychom snížili celkovou spotřebu. Šedou vodu ze sprch můžeme vrátit do systému a použít ještě jednou na splachování. Dešťovou vodu nenecháme odtéct, ale zachytíme do nádrží a budeme ji používat na zalévání zeleně, kterou v celém projektu máme.

 

Jaké máte plány v projektu se zelení?

Pozitiva zeleně jsou jasná: od produkování kyslíku přes vytváření stínu až po ochlazování okolí a podobně. Pracujeme se zelenými střechami, protože ty mají úplně jiné tepelné vlastnosti než střechy klasické, nepřehřívají se, což je jinak v našich městech problém. Zeleň a zelené střechy nám pomohou se v této čtvrti přehřívání vyhnout. Dohromady tak vytvoříme příjemnější prostředí pro dlouhodobý pobyt.

 

Dovedou budoucí majitelé bytů tyto prvky ocenit? Jsou už v Česku zákazníci, kterým i u vlastního bydlení záleží na „dopadu na čtvrť, město a planetu“?

Určitě tu už takoví zákazníci jsou, nejvíce asi v mladé generaci, která už je vychována k ohledu na životní prostředí. Stejně jako už jejich rodiče vzali za svou potřebu třídění odpadu, oni myslí na uhlíkovou stopu, zachovávání vody v krajině a podobně. Ekologie prostupuje celou společností a lidé to dovedou ocenit.

 

Zároveň zde může být určitý paradox. Říkali jsme, že tyto modro-zelené prvky stojí něco navíc. A právě mladí lidé, kteří na ně slyší, mohou mít s cenovou dostupností bytů největší obtíže.

Jsem přesvědčen, že to developerská společnost musí mít spočítané tak, aby ten rozdíl byl jen minimální. Určitě by nefungovalo, kdyby prodávali super ekologické bydlení o polovinu dráž, než je na tom zbytek trhu. Je to spíše o chytrosti a schopnosti za podobnou nákladovou cenu postavit něco, co jde o kus dál. Nicméně řada šetrných principů se projevuje i v jiných projektech, byť třeba ne tolik.

 

Myslíte, že se ze „zelenějšího bydlení“ stane časem standard?

Jsem přesvědčen, že to tak bude. Směřuje k tomu celospolečenská nálada, je to lidmi oceňované a také všelijak podporované. Já to rozhodně považuji za správný trend a budu rád, když se budeme moci podílet na budování čtvrtí a měst, jež budou příjemnější pro lidi i pro celou planetu.