Babišovi poslanci budou mít kocovinu, ale mejdan si užije jen premiér

Kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil… Tak praví známé opilecké úsloví, které zvláště v posledních týdnech roku nabývá na aktuálnosti. Řadě z nás se už stalo, že bychom na některé pasáže z předvánočních či silvestrovských večírků raději rychle pozapomněli.

Podobně nepěkné vystřízlivění nejspíše čeká na řadu ministrů či poslanců hnutí ANO. Mnohokrát mě v poslední době napadlo, co asi budou dělat a jak se budou tvářit, až jednou Andrej Babiš v politice skončí. A že se to dříve nebo později stane, je jisté.

Je pozoruhodné, jak při každém dalším průšvihu znovu a znovu bojují za předsedu, jak hledají argumenty k tomu, aby vysvětlili, že věci nejsou tím, čím jsou, a obhájili skutky, které se obhájit nedají.

V případě neoprávněného čerpání dotace na farmu Čapí hnízdo tak posloucháme argumenty o tom, jak „to přece bylo napsané na děti“ (a nyní zcela vynechme spekulace o tom, jak moc si to ty dospělé děti přály nebo ne), případně že „to dělal každý“ nebo že to „zákon umožňoval“.

Poslankyně a poslanci ANO jsou v mnoha případech vzdělaní, ve svých oborech úspěšní a v místě bydliště vážení lidé. Chtěl bych vidět, jak v rodném městě obhajují, že si starosta nechal z obecního opravit střechu, protože „to zákon výslovně nezakazoval“. Mnozí z nich říkají, že je do politiky dostala touha změnit kmotrovské praktiky, které se v jejich místě či oblasti vyskytovaly. A teď sami argumentují úplně stejně jako ti někdejší kmotři.

Nebo vezměme příklad nejčerstvější. Právníci Evropské komise došli k závěru, že Andrej Babiš se ocitá ve střetu zájmů, jestliže je zároveň předsedou vlády a zároveň je ekonomicky zainteresován na firmě, která přijímá obrovské dotace z evropských rozpočtů.

Ministr spravedlnosti rychle přispěchá s obecnou analýzou, která tvrdí, že je střet zájmů vyloučen. Jednak prý proto, že premiér nemá žádný vliv na rozdělování dotací. Předseda vlády je přitom přímo z titulu své funkce předsedou rady pro Evropské investiční a strukturální fondy (ESIF), která má klíčovou roli ve vyjednávání o celkovém směřování dotací pro příští léta (2021–2027) a kontrolu čerpání těch aktuálních (2014–2020). K tomu má samozřejmě premiér i vliv na obsazení ministerských křesel, třeba ministra zemědělství, pod jehož úřad spadá operační program rozvoje venkova, tedy přesně ten, z nějž tak často čerpají firmy v holdingu Agrofert. Což lze snadno najít ve výročních zprávách samotného holdingu. Ale jistě, na Úřadu vlády se konkrétní miliony pro kravín tuhle nebo tamhle skutečně nerazítkují, takže „asi cajk“.

Druhým argumentem pana ministra pak bylo, že svěřenský fond je ideální formou, jak se vyhnout střetu zájmů. Na dva kliky na internetu by mohl ministr spravedlnosti i kdokoli další zjistit, že Andrej Babiš je zakladatelem (osobou s rozhodujícím vlivem na obsazení správcovských funkcí) i beneficientem (osobou užívající výsledky hospodaření) oněch fondů, které formálně vlastní Babišovy holdingy Agrofert a SynBiol. Inu, co naplat, „napsali to na fondy“, takže „asi zase cajk“.

A tak bychom mohli pokračovat dál. Lidé bezpochyby vzdělaní ze sebe dělají nechápavce, muži a ženy, kteří často sami žijí podle pravidel, obhajují jejich flagrantní porušování. A to všechno jen proto, že je jejich politický lídr nenasytný a odmítá se smířit s tím, že člověk zkrátka nemůže mít všechno: politickou moc, peníze z veřejných rozpočtů a respekt zároveň.

Někteří to možná dělají z vděčnosti za to, že se dostali na místa, kam by jinak nedosáhli. U těch ostatních to nechápu.

Smutné na tom je, že až se probudí, tak zjistí, že stydět se musejí oni, ale mejdan si užil někdo jiný.