Operace „Zavřeme zločinca Kalúska“

Report

Když Andrej Babiš nastoupil v roce 2014 na ministerstvo financí, začala jeho nenápadná poradkyně shromažďovat dokumenty o činnosti různých úředníků z dob, kdy byl ministrem Babišův arcinepřítel Miroslav Kalousek. Právě o jeho policejním stíhání coby konečném cíli této operace se mluvilo. „Jak říkal Babiš: měl to být fascikl ,na toho zločinca Kalúska‘,“ potvrzuje Ondřej Závodský, který se tehdy coby náměstek ministra účastnil porad o této věci.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Z marketingového hlediska to byl dobrý nápad. Vybrat si zakladatele TOP 09 Miroslava Kalouska jako démona, který „může za všechno“, se oligarchovi Andreji Babišovi vyplatilo.

Miroslav Kalousek byl jedním z nejviditelnějších představitelů pravicových vlád, které byly u moci za ekonomické krize na konci předminulé a na začátku minulé dekády. Coby ministr financí byl spojen se škrty, úsporami a nepopulárními kroky. „Nevím, jestli to bylo z hlavy Andreje Babiše, nebo z hlavy jeho týmu. Ale obecně v politice platí, že kdo chce být úspěšný, musí si vybrat nejen spojence, ale i protivníky. A za protivníky si je dobré vybrat ty, kteří mají hodně nepřátel,“ říká sociolog a volební expert Jan Herzmann. Někdejší ministr financí a dlouholetý poslanec Miroslav Kalousek přitom podle Herzmanna patří na politické scéně k těm, kdo mají nejstrategičtější myšlení. „Navíc je to politický profesionál. Takže by člověk řekl, že by mohl mít víc politických příznivců, než má,“ dodal.

Proč je Kalouskův obraz tak negativní? Důvodů je více. „Jednak je to razantní politik, který pro ostré slovo nejde daleko. To je faktor, který působí hodně široce na velkou masu lidí,“ říká Herzmann. Dalším faktorem je podle něj „to všechno, co se kolem něj povídá v souvislosti s nějakými nekalostmi“.

„Vím, že on by namítl, že nikdy nebyl obviněn ani obžalován a že se nikdy nic neprokázalo. Ale veřejné mínění funguje jinak. Nečeká na rozhodnutí soudu. A když se o někom hodně mluví negativně, nějak to ve veřejném mínění ulpívá. A má to kumulativní charakter,“ vysvětluje sociolog.

A právě z toho zřejmě od počátku své politické dráhy vycházel Andrej Babiš. Označoval Kalouska za „symbol korupce“, „hlavu organizovaného zločinu“ a „zloděje zlodějského“. Osočení a nadávek bylo z jeho strany mnohem více a Miroslav Kalousek mu to samozřejmě vracel, což se vše--obecně ví. Málo známé je však to, že se na ministerstvu financí pod Babišovým vedením důkladně řešily kauzy, které by nakonec vedly až ke Kalouskovu policejnímu stíhání. V červnu 2014, tedy čtyři měsíce od chvíle, kdy Babiš usedl do křesla ministra financí, se téma dokonce dostalo na poradu vedení resortu. Úředně samozřejmě operace neměla název: Kalousek do tepláků. Oficiálně se tomu říkalo „zpracování forenzního auditu pro účely pana ministra“.

Co se tedy tehdy dělo?

 

•••

Bylo úterý 3. června 2014 ráno a v osm hodin ráno se v zasedačce budovy ministerstva financí sešlo vedení tohoto úřadu. Ministr financí Andrej Babiš a jeho náměstci, mezi nimiž byli Lukáš Wagenknecht, Simona Hornochová, Ondřej Závodský či Martin Pros. Porady se zúčastnil i budoucí ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který v té době pracoval na ministerstvu na pozici ředitele právní sekce. U velkého stolu pak seděli také Babišovi poradci: Darek Kysela, Aleš Michl a Martina Mrázová.

Posledně jmenovaná byla jediným člověkem účastnícím se porady, kdo neměl „veřejný životopis“. Jméno Martina Mrázová se na financích neobjevovalo ani v databázi telefonních kontaktů úřadu a nikdo ji tam pořádně neznal. Ale měla Babišovo pověření.

Babišova asistentka Anežka Macháčková napsala už 8. dubna 2014 vybraným ministrovým podřízeným: „Zasílám kontakt na pí Mrázovou – poradkyni AB –, prosím spojte se s ní a domluvte si schůzku dle vašich časových možností, jak padlo dnes na poradě vedení.“

Pokyn, aby se s poradkyní Martinou Mrázovou setkal, dostal i tehdejší náměstek ministra financí Ondřej Závodský. Ten byl náměstkem nominovaným lidovci, tak jak to vyplývalo z koaličních dohod tehdejšího vládního spojenectví ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Závodský, který z resortu odešel v roce 2017, jednání s Mrázovou potvrdil. „První půlrok 2014 chodila na porady vedení. A jak jsem později zjistil, měla od Babiše pokyn, aby shromáždila všechny sporné momenty z dřívějších dob, zejména po Kalouskovi,“ řekl Závodský magazínu Reportér a dodal: „Mělo se jí nosit všechno, co se mohlo týkat Kalouska.“

O tom, co přesně Mrázová vykonávala, svědčí i mailová korespondence. 2. června 2014 v 16.33 napsala Martina Mrázová náměstku Závodskému: „Pro účely a potřeby pana ministra Babiše jsem vypracovala a předala uvedený materiál (…) Je to v souladu s naším posledním setkáním v Praze.“

V mailu vysvětlila, že zpracovává forenzní audit pro ministra Babiše a že potřebuje mít přehled vybraných případů, které spadaly do gesce Závodského, jenž zodpovídal mimo jiné za agendu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

 

•••

Martina Mrázová zdůrazňovala, že ji pro účely zpracování forenzního auditu zajímají dokumenty z této doby: od
9. ledna 2007 do 7. května 2009 a od
13. července 2010 do 10. července 2013. Tato období se shodují s dobou, kdy v křesle ministra financí seděl Miroslav Kalousek – poprvé to bylo ve vládě Mirka Topolánka, podruhé v kabinetu Petra Nečase.

Mrázová se navíc zajímala i o dokumenty z několik měsíců trvajícího období úřednické vlády Jiřího Rusnoka v roce 2013, kdy byl ministrem financí Jan Fischer. Tehdy se totiž chystalo trestní oznámení za údajné podvody v kauze Kalouskova podřízeného Radka Šnábla. Právě tato kauza se měla stát odrazovým můstkem k vyšetřování Kalouska. „Jde mi o trestní oznámení, tak jak bylo zpracováno a předáno panu Fischerovi,“ vysvětlila Mrázová. A dodala, že by ji ještě zajímaly „přehledy“ v dalších případech. „Jde o náklady za spory vedené v rámci kauz kolem fotovoltaiky za kalendářní roky 2011, 2012 a 2013. Pak též přehled arbitráží,“ sdělila Mrázová.

 

•••

Ondřej Závodský působil na ministerstvu financí tři a půl roku. „On tam od lidovců nikdo nechtěl. Já jsem si naopak místo v první linii vybral. Věděl jsem, do čeho jdu,“ řekl Závodský, který nyní působí jako právník a analytik v Nadačním fondu proti korupci.

Závodský byl na podzim 2017 prvním člověkem, jehož se zbavila Alena Schillerová, když se ujala funkce ministryně financí v první Babišově vládě. Babiš tehdy sestavil jednobarevný kabinet bez koaličních partnerů, který nedostal důvěru ve sněmovně.

Ondřej Závodský je přesvědčen, že Andrej Babiš kromě jiného získal na pozici ministra financí detailní přehled o hospodářství země a o obchodních vztazích svých konkurentů se státem. „Andrej Babiš byl podle mě především velký hráč s informacemi. Asi největší, jakého jsem zažil,“ řekl Závodský.

Co s informacemi dělal?

„Všechno do sebe nasával. Nechal si nosit informace od všech a o všem,“ řekl Závodský.

Žádostem poradkyně Martiny Mrázové, kterou Babiš používal na sběr informací, Závodský na ministrův pokyn vyhověl. „Dal jsem jí řádově deset spisů týkajících se různých kauz. Pokud si vzpomínám, šlo o případy solárních dotací, o okolnosti zásobování státu, o kauzu Mostecká uhelná nebo o spory v případu Viktoriagruppe v Německu, kde byly uloženy pohonné hmoty státu. To všechno se agregovalo u paní Mrázové,“ uvedl exnáměstek Závodský.

Mrázová pak podle něho na poradě vedení oznámila, že v některých případech připravuje trestní oznámení. „Byla to taková parodie forenzního auditu,“ vysvětlil Závodský a dodal: „Jak říkal Babiš: měl to být fascikl ,na toho zločinca Kalúska‘.“ Podle bývalého Babišova náměstka se kontroverzní kauzy z Kalouskovy éry měly později předat protikorupční policii a – jak citoval Závodský neurčité výroky Babiše – „pak konečně Kalúska zavřít“.

Právě na zmíněné poradě na financích 3. června 2014 se rozhodlo o vypracování „forenzního auditu“ a tři dny poté se poradkyně Mrázová obrátila také na Roberta Pelikána. Ten byl v té době čerstvě dosazen na ministerstvo spravedlnosti na post prvního náměstka. (Ministrem spravedlnosti se stal v březnu 2015.)

Pro kontext je přitom důležitý časový sled událostí:

3. června 2014 se na poradě vedení u ministra financí Babiše rozhodovalo o strategii, „jak na Kalouska“. Pelikán tam ještě seděl jako ředitel právní sekce ministerstva financí.

4. června 2014 byl Pelikán jmenován prvním náměstkem tehdejší ministryně spravedlnosti Heleny Válkové.

6. června 2014 se na náměstka Pelikána obrátila Babišova poradkyně Mrázová ve věci, o které Pelikán už moc dobře věděl…

„Dovoluji si vás požádat o pomoc/spolupráci při zpracování forenzního auditu pro účely pana ministra s termínem předložení prvních závěrů do 12. 6. 2014. Je možné z požadavků v příloze zabezpečit zpracování a doručení aspoň částečných informací?“ zeptala se Mrázová čerstvého náměstka na ministerstvu spravedlnosti Pelikána v mailu z 6. června 2014 v 18.25.

Do přílohy pak Mrázová vložila seznam požadavků na forenzní audit. Na prvním místě stála „právní věc Sparta“. Chtěla získat kompletní spis i všechny materiály, které se k této věci probíraly na poradách vedení ministerstva za Kalouskova a Fischerova působení.

O „věci Sparta“ zatím jen krátce: šlo o pozemkové spory s majiteli fotbalového klubu AC Sparta na pražské Letné. Stát měl pod vedením ministra financí Kalouska v této věci jednat podle dokumentů chystaného auditu nehospodárně.

Dále poradkyně Mrázová žádala seznam ukončených i probíhajících sporů Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), seznam poradců a „realizovaná plnění poradenské činnosti“ za Kalouskovy éry. Stejně tak jí šlo o případy týkající se sporů o dotace fotovoltaickým elektrárnám, o kauzy spojené s arbitrážemi, ale též případy pohledávek, které prodávala státní agentura ČKA.

 

•••

Jak se vlastně Babiš ke spolupráci s poradkyní Mrázovou dostal? Skutečnost, že oba pochází ze Slovenska, tím důvodem asi nebyla.

Martina Mrázová se narodila v roce 1972 a je vystudovaná právnička. Má titul JUDr. a sídlo své právní kanceláře má v Bratislavě.

V Česku po ní nejsou ve veřejných rejstřících žádné stopy. Na Slovensku vystupuje jako specialistka na ekonomiku. Působí zejména jako správkyně konkurzní podstaty. Podle slovenského registru úpadců byla Martina Mrázová vedena v šesti případech konkurzní podstaty slovenských firem.

Působila též ve firmě I. Vzdelávacia konkurzná spoločnosť s. r. o. Z veřejných zdrojů lze vyčíst, že v lednu 2019 měla uzavřenu smlouvu se slovenským ministerstvem kultury na zastupování státu ve sporu s firmou Saam Advisory o náhradu škody ve výši asi 17 milionů eur. Původně za to měla smluvně slíbenou maximální odměnu ve výši až 2,9 milionu eur. Ale v roce 2020 byl uzavřen dodatek ke smlouvě, který upravil její odměnu do maximální výše 174 tisíc eur.

Martina Mrázová nicméně nebyla na Slovensku veřejně známá. Respektovaný slovenský novinář Marek Vagovič mi řekl, že mu jméno této advokátky nic neříká.

 

•••

6. června 2014 v 18.33, tedy osm minut po odeslání žádosti Pelikánovi, napsala Mrázová také náměstku Závodskému. Byla to podobně znějící žádost. „Pan ministr (Babiš) mě požádal o zpracování případu Sparta a trestního oznámení, které jste avizoval na poradě. Daly by se doručit nějaké podklady? Alespoň částečné…“ uvedla Mrázová a zdůraznila, že v tomto případě potřebuje jen součinnost, neboť jinak si vše ostatní obstará sama. „Trestní oznámení bych pak jako návrh připravila. Jen od vás potřebuji zadat pokyn: zpracujte přehled úkonů, které je možné označit jako možné trestní jednání – viz poslední porada na MF ČR. Myslím, že by mělo jít o Vaňka, pokud jsem nepopletla jeho jméno,“ dodala.

 

•••

Vaňkovo jméno Babišova poradkyně nezkomolila. Šlo o ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) Miloslava Vaňka. Vedl ho v letech 2003 až 2014. Podle Babiše byl Kalouskův člověk.

Po několika rozepřích s novým vedením resortu financí odstoupil Miloslav Vaněk ze své funkce už 1. dubna 2014. Ale Babišovi podřízení se na ministrův pokyn Vaňkovi dále věnovali, až se na něj v červnu 2014 něco našlo.

Přišli s podezřením, že Vaněk uzavřel nadbytečné smlouvy o me---diální spolupráci s akciovou společností E-Centrum. Tím podle nich způsobil státu škodu přes sedm milionů korun. Vaňkem najatá firma E-Centrum měla zlepšit mediální obraz úřadu na veřejnosti, neboť soupeři státu – v tomto případě privátní firmy – často úřad očerňovali, aby získali při sporech a arbitrážích převahu a nakonec i stovky milionů korun od státu.

Podle uzavřených smluv měla firma E-Centrum poskytovat úřadu „průběžný servis v oblasti public relations, zejména poradenství při vytváření PR strategie, zastupování úřadu na jednáních s médii nebo přípravu podkladů pro mediální výstupy“.

Ministerstvo financí pak na Vaňka skutečně podalo trestní oznámení a policie ho záhy nato obvinila. Podle státního zástupce byly sjednané služby nadbytečné. Údajně se totiž kryly s činností oddělení komunikace úřadu. Nakupované služby tak podle žalobce neměly pro úřad přínos, a proplácení bylo nehospodárné. Vaňkovi původně hrozilo pět až dvanáct let vězení.

Navíc šlo o to, komu firma E-Centrum patřila. Ovládal ji totiž mediální magnát Michal Voráček, často spojovaný s pražskými kmotry z ODS a ČSSD. V myšlenkovém světě Babiše a jeho podřízených se tak zjevně nabízelo, že tudy povede cesta i ke Kalouskovi. Stejně jako tomu bylo také v jiných forenzně šetřených případech poradkyně Mrázové.

 

•••

Asi nejvíce patrně Andrej Babiš očekával od případu Radka Šnábla. Tomuto bývalému úředníkovi ministerstva financí se jeden čas říkalo „arbitrážní dobrman“ pro úspěchy, kterých dosáhl ve sporech se soukromými firmami, jež se chtěly domoci u státu odškodného za zmařené investice, například z důvodu špatné vymahatelnosti práva.

Šnábl měl však i druhou pověst, na niž se Babiš zaměřil. Byl totiž obviněn a odsouzen. V roce 2009 dostal podmíněný trest za krácení daně.

Do státní správy Radka Šnábla přivedl Jiří Rusnok (ČSSD) jako poradce na ministerstvo financí, následně ho s sebou vzal i na ministerstvo průmyslu a obchodu. Na finance se Šnábl vrátil v roce 2006 s ministrem Vlastimilem Tlustým (ODS) a pod jeho následovníkem Miroslavem Kalouskem (TOP 09) od roku 2007 řídil mezinárodněprávní odbor ochrany investic. V roce 2009 post ředitele opustil, tehdejší ministr financí úřednické vlády Eduard Janota však jeho služeb dál využíval a coby poradce pracoval Šnábl i za Kalouskova druhého ministrování v Nečasově kabinetu. Z místa byl Šnábl odvolán v srpnu 2013, kdy vedl ministerstvo financí již zmíněný Jan Fischer. „Od chvíle, kdy byl jmenován Jan Fischer, jsem tušil, že naše soužití bude krajně obtížné,“ řekl Českému rozhlasu Šnábl.

Po vyhazovu odešel do soukromé sféry. Vlastnil společnost Red Signal Invest, přes niž figuroval jako zakladatel Západomoravské vysoké školy v Třebíči. Šnábl pak začal naopak zastupovat některé soukromé firmy, které se soudily se státem o peníze. A často úspěšně.

Už za Fischerova vedení se na Šnábla připravovalo trestní oznámení. A když se pak v roce 2014 ujal funkce ministra financí Andrej Babiš, zaměřil se forenzní audit opět hlavně na Šnábla. Podle exnáměstka Závodského však šlo ve skutečnosti Babišovi spíše o Kalouska.

V prosinci 2014 přitom Radek Šnábl vyhrál soud nad ministerstvem financí o neplatnosti výpovědi, kterou rok předtím od Fischera dostal. Šnábl se radoval, ale v té době ještě netušil, že po něm jde ještě i Andrej Babiš.

 

•••

Co nového se tehdy chystalo na Šnábla? To lze zrekonstruovat z podkladů, které během roku 2014 sbírala pro Babiše právnička Mrázová.

Ta navrhovala, aby se policie zabývala možným podvodem, protože, když se Šnábl stal úředníkem státu, „nedoložil vzdělání a neměl čistý trestní rejstřík“. A vyvozovala z toho – jak vyplývá z obsahu materiálu, který má Reportér k dispozici – i možnou trestní odpovědnost ministrů financí, že jej navzdory tomu zaměstnávali.

O stíhání úředníka Šnábla se psalo už v roce 2009. V dubnu toho roku byl pravomocně odsouzen za daňový podvod. Deset let předtím byl coby podnikatel členem skupiny, jež si nechala podle rozsudků neoprávněně vrátit DPH. Tři byznysmeni, mezi které Šnábl tehdy patřil, vykázali fiktivní vývoz hracích automatů do Arménie. Pak požádali stát o vrácení daně z přidané hodnoty a získali 5,5 milionu korun. Druhý pokus, kdy chtěli přes sedm milionů, jim už nevyšel.

Jiří Rusnok, který Šnábla do státní správy přivedl, prý o jeho obchodování s automaty nic netušil. Šnábl o svém odsouzení informoval tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska – ten ho však z funkce neodvolal. „Přestupek, kterého se dopustil, je nesrovnatelný vůči desítkám miliard, které Česku zachránil. Já jsem ho tam prostě potřeboval,“ řekl tehdy Kalousek, podle kterého byl Šnábl nejlepší a nejtvrdší spolupracovník, s jakým u řešení arbitráží pracoval.

Babišova poradkyně Mrázová zde ovšem, jak už bylo naznačeno, spatřovala možnost, jak se na Kalouska dostat. Navrhovala, aby se policie zabývala Kalouskovou zodpovědností za to, že ponechal na ministerstvu odsouzeného člověka.

 

•••

Babišova poradkyně také shromažďovala podklady pro trestní stíhání Šnábla za možné zneužití státních peněz. Zaměřila se například na smlouvy mezi ministerstvem financí a právní firmou Norr Stiefenhofer Lutz, která pracovala pro stát v arbitrážních sporech. Konkrétně šlo o to, že firma některé roky nefakturovala nic, zatímco – jak psala Mrázová – „za období od kalendářního roku 2010 až 2012 bylo vyfakturováno a ministerstvem zaplaceno celkem 44 115 283 korun“. „Tento neobvyklý právní vztah je třeba prověřit i orgány činnými v trestním řízení, a to v souvislosti s tím, že je důvodné podezření, že příslušná výběrová řízení při zadávání veřejných zakázek neprobíhala transparentně,“ doplnila.

V další části pak Mrázová poukázala na možný střet zájmů Šnábla proto, že arbitrážní odbor proplatil zhruba tři čtvrtě milionu korun za právní služby Šnáblově budoucí manželce Barboře.

 

•••

Cílené pátrání Mrázové, jejíž závěr by potvrzoval Babišův politický slogan, že „za všechno může Kalousek“, bylo zřetelné i ve zmiňovaném případu fotbalového klubu AC Sparta. O co šlo?

Základem byl problém, který vznikl ještě za vlády Miloše Zemana. Ministerstvo financí v červnu 2002 prodalo společnosti AC Sparta Praha fotbal nemovitosti na Letné za
20 milionů korun. Za tento prodej byla v roce 2008 odsouzena jedna z úřednic ministerstva financí, protože příliš nízkou cenou podle soudu porušila povinnosti při správě cizího majetku.

V roce 2012 se pak stát se Spartou kvůli těmto pozemkům soudil, o rok později ale spor skončil smírem, kdy dceřiná společnost Sparty ACS Properties doplatila 34,9 milionu.

Právě v této dohodě viděla Babišova poradkyně Mrázová možnou trestní zodpovědnost tehdejšího ministra Kalouska.

„Navzdory závěrům, svědčícím zejména ve prospěch pokračování v soudním sporu, byl na poradě ministra Ing. Miroslava Kalouska přijat závěr o přerušení předmětného soudního řízení s návrhem na zahájení mimosoudního narovnání s uvedením odpovědné osoby pana R. Šnábla, který v té době působil jako poradce ministra financí,“ uvedla Babišova poradkyně do pracovní verze forenzního auditu, kde ještě doplnila, že se tento čin stal 15. ledna 2013 v 7.30 ráno na ministerstvu financí.

„Tím vzniklo důvodné podezření pro naplnění skutkové podstaty přípravy spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku ve stadiu přípravy,“ psala Martina Mrázová.

 

•••

Jak to všechno dopadlo? Z cíle – dostat Kalouska – nakonec nic nebylo. Babišova deklarovaná snaha o očistu nakonec vedla jen k tomu, že získal argumenty pro vyházení lidí, s nimiž nechtěl spolupracovat. Také se pak údajnými úspěchy v boji s „politickou mafií“ rád chlubil na veřejnosti.

„Už to není semeniště korupce jako pod vedením pana Kalouska, který si tam pro sebe dělal kšefty,“ říkal Babiš 24. října 2015 deníku Právo a dodal: „Mezinárodní ochranu investic už nevede trestně odsouzený Šnábl, na Generálním finančním ředitelství už není Knížek, na kterého jsme podali trestní oznámení, Státní tiskárnu cenin už nevede Bulíček, který rozdával zlaté cihličky, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových neřídí policií obviněný Vaněk, na financích nedělá náměstka obviněný Zídek.“

Jenže – když se nyní podíváme zpětně na všechny jím zmiňované případy, skončil jen jediný pravomocným rozsudkem. Bývalý náměstek Tomáš Zídek dostal podmínku za porušení povinnosti při správě cizího majetku za to, že zbytečně vynaložil 1,5 milionu korun za odborné posudky. Jenže i to nakonec spadlo pod stůl. V roce 2019 verdikt nad Zídkem zrušil Ústavní soud, neboť soudy podle něj porušily právo na spravedlivý proces. Soudce navíc řekl, že je potřeba nestrašit lidi v rozhodovacích pozicích trestním stíháním, jinak se budou bát učinit jakákoli rozhodnutí.

 

•••

I další případy, které odstartoval Andrej Babiš jako ministr financí, skončily osvobozením nebo vyšly do ztracena.

Osvobozen byl i někdejší šéf úřadu pro zastupování státu Miloslav Vaněk. Na podzim 2018 se případ dostal k soudu. Městský soud v Praze nejdříve Vaňka odsoudil na dva roky s podmínkou. Ale v roce 2020 odvolací soud rozsudek zrušil. Vaněk byl pravomocně očištěn. Podle vyšší instance soudu se neprokázalo, že by smlouvy na mediální prezentaci byly předražené.

Miloslav Vaněk, jemuž bylo v roce 2020 devětašedesát, vinu od počátku odmítal. U soudu tehdy uvedl, že se ho celé trestní stíhání velice dotklo a že mu vadí zpochybňování jeho loajality. Podle Vaňka společnost E-Centrum výrazně pomohla například při sporu s firmou na výrobu krevní plazmy Diag Human či v uplatnění českého nároku v případu Mostecké uhelné společnosti. Ve zmíněných případech šlo o miliardy korun.

 

•••

V případě Radka Šnábla se původní trestní oznámení, které na něj podalo ministerstvo financí v roce 2013 pod vedením Jana Fischera, minulo účinkem. Vše bylo odloženo. Později, když na tom zapracovali Babišovi podřízení, se případ znovu otevřel. Podnět na Šnábla byl odeslán přímo na Vrchní státní zastupitelství v Praze. V říjnu 2016 se tak obnovilo vyšetřování kroků arbitrážního experta Radka Šnábla z dob, kdy působil na ministerstvu financí.

Radek Šnábl nyní říká: „Všechno bylo odloženo pro prokázání skutečností, že se žádný trestný čin nestal. Ministerstvo financí se asi desetkrát odvolalo proti zastavení stíhání, dvakrát vyměnili policistu, ale marně. Vždycky odloženo.“

 

•••

Právnička Martina Mrázová tvrdí, že s Babišem se seznámila až v roce 2014. „Osobu pana Babiše jsem osobně neznala. Pouze z médií,“ odpověděla Mrázová na dotazy časopisu Reportér.

Podle ní ji oslovil ke spolupráci už v roce 2013 Jan Fischer, ministr financí úřednické vlády, která byla jmenována prezidentem Milošem Zemanem v červenci 2013 a fungovala do ledna 2014. „Chtěl, abych se podílela na některých přípravách legislativních návrhů v oblasti daní podle slovenského vzoru,“ uvedla Mrázová.

Právnička řekla, že na Slovensku působila jako členka legislativní rady vlády. A z Česka prý dostala nabídku právě „na základě odborných zkušeností s legislativou na území SR“.

„Moje působení na ministerstvu financí za pana ministra Fischera bylo na základě smlouvy,“ řekla. Jak bylo upraveno její působení v resortu za ministra Babiše, ale říct nechtěla.

Po nástupu Andreje Babiše do úřadu ministra financí byla – jak právnička Mrázová uvedla – „znovu oslovena ke spolupráci“. „Bylo to zřejmě na základě doporučení předchůdce pana ministra Babiše. I on mě tedy požádal o případnou spolupráci a pokračování v zahájených pracích,“ dodala.

Na dotaz, co pro Babiše dělala, Mrázová uvedla, že mu radila v oblasti daní. „Vytvořila jsem řadu návrhů legislativních norem v oblasti daní a správy daní. Ani je neumím spočítat, ani si je už přesně nepamatuji. Podílela jsem se aktivně na spolupráci při úpravě norem v oblasti zlepšení vymáhání daní podle vzoru a zkušeností v této oblasti na území Slovenské republiky,“ sdělila Mrázová.

Na dodatečné dotazy, zda se podílela na sbírání informací k případům spojeným s Kalouskem, Mrázová nechtěla konkrétně odpovědět. „V ostatních věcech mé činnosti setrvávám na tom, co jsem vám už uvedla,“ řekla vyhýbavě na otázky, proč shromažďovala informace ke Kalouskovi, na čí pokyn to bylo a za jakým účelem to dělala.

 

•••

Miroslav Kalousek řekl, že detaily o úsilí Babišova ministerstva neznal. „Obecně jsem věděl, že na financích sliboval hory doly černý les každému, kdo mu na mě něco přinese. Ale že by k tomu využil nějakou paní Mrázovou a podobně, jsem netušil. Měl jsem za to, že tu černou práci měl pro Babiše dělat jeho tehdejší náměstek Lukáš Wagenknecht,“ řekl Kalousek. (Bývalý auditor Wagenknecht byl prvním Babišovým náměstkem od února 2014 do června 2015. Pak ho Babiš odvolal. Wagenknecht se stal jeho kritikem a nyní je senátorem za Piráty.)

Co si Kalousek myslí o tom, proč plány Babišova úřadu nevyšly? „Máte dvě možnosti. Buď jsem kradl jako straka a jsem tak strašně chytrý, že na to nikdo nikdy nepřišel. Anebo jsem opravdu nikdy nic neukradl. A vzhledem k tomu, že mě zkoumá kdekdo už dvacet let, tak to bych musel být fakt geniální.“

 

•••

S dvaceti lety Kalouskova působení v politice však může Babišova antipatie historicky souviset.

Několik lidí, kteří s Babišem dříve obchodovali nebo byli v jeho okruhu blízkých spolupracovníků, mi shodně – pod podmínkou anonymity – sdělilo zajímavý postřeh. Zárodky nenávisti se prý datují až do roku 2005, kdy byl Kalousek jako tehdejší předseda vládní KDU-ČSL jedním z těch, kdo stáli u konce politické kariéry Stanislava Grosse. Tento bývalý ministr vnitra, posléze nějakou dobu předseda ČSSD a premiér byl pro podnikatele Andreje Babiše velmi cenný. „Gross byl pro Babiše zlaté vejce, na kterém seděl, staral se o něj a všemožně pečoval, aby později díky jeho vlivu získal to, co potřeboval – tedy byznys se státem a politické a policejní krytí,“ řekl mi jeden ze zdrojů.

S Grossem se Babiš znal důvěrně. Stýkali se téměř jako rodinní přátelé a Gross v dobách, kdy byl na ministerstvu vnitra, nechával zakládat různé policejní týmy na vyšetřování mafiánů, kteří mimo jiné stáli v cestě Babišovu byznysu s biopalivy.

Babiš se vztahy s Grossem snažil vždy bagatelizovat. „Co pořád máte s tím Grossem!? Jsou to nesmysly,“ řekl mi v roce 2017. Ale v roce 2005, když musel Gross po skandálech s nesrovnalostmi ve svém majetku a nevhodným podnikáním své ženy Šárky rezignovat na funkci premiéra, se Andrej Babiš hodně rozčiloval. „Gross je ko… Ten pro mě nikdy nic neudělal. Ani nemohl, byl neschopnej,“ říkal mi Babiš v roce 2005 a tehdy následovala ještě dlouhá sprška mnohem vulgárnějších výrazů na adresu někdejšího premiéra. (Gross později těžce onemocněl a v roce 2015 zemřel.)

 

•••

Miroslav Kalousek říká, že neumí vyhodnotit, zda ho Babiš nesnáší právě kvůli konci Stanislava Grosse. Zhruba rok před Grossovým pádem ho prý Babiš lákal na svou stranu. „Někdy v roce 2004 si se mnou dal Babiš oběd a snažil se mě získat pro spolupráci. Já jsem na to moc neslyšel. Ale myslel jsem si, že naše vztahy byly i pak vždy neutrální,“ řekl Kalousek.

Ještě v roce 2010 nepociťoval ze strany Babiše žádnou „očividnou“ zášť. „Pamatuji si, že když jsme s novou stranou TOP 09 v roce 2010 uspěli ve volbách, jedna z prvních nadšených esemesek byla od Andreje Babiše. Škoda že jsem si tu zprávu neuložil,“ uvedl Kalousek. Co mu tehdy Babiš psal? „Že má radost, že rozumní lidi byli zvolení a tak dále. Lísal se,“ řekl Kalousek.

Je přesvědčen, že nejvíc začal Babišovi vadit krátce nato, po roce 2011, když před jeho politickými ambicemi důrazně varoval. „Já byl opravdu první, kdo nahlas říkal: Bacha, tohle je zločinec,“ řekl Kalousek. „Tak investoval poměrně velké prostředky do mé dehonestace,“ dodal. Podle něj se Babiš chová vždycky tak, že „nikdy nejde po míči, ale po hráči“. „Avšak my, co máme rádi westerny, víme, že se nejdříve střílí na toho nejnebezpečnějšího. Tak to beru vlastně jako kompliment,“ řekl Kalousek.

V každém případě o tom, jak dostat Miroslava Kalouska, si může Andrej Babiš, přinejmenším zatím, nechat jen zdát. Použijeme-li název známé premiérovy knihy, je to něco, o čem může skutečně říkat: O čem sním, když náhodou spím…

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama