Diplomatem v rudé Praze
12. ledna 2020
Reportér 01/2020 · Číslo 65
Diplomatem v rudé Praze
foto Stanislav Krupař
Československo, 1983. Sametová revoluce v nedohlednu, komunistický režim v klidu pronásleduje disidenty a posiluje věčnost vztahů se Sovětským svazem. Do čehož, na podzim, přijíždí do Prahy nový americký velvyslanec. Jmenuje se William Luers, má za sebou důležité věci a nepochybně by si zasloužil víc než post v malé a nedůležité zemi. Ale on je spokojený. Ještě než za oceánem nasedne do letadla, už ví, že se chce v Praze seznámit s Havlem.
Na ministerstvu zahraničí museli mít špatné svědomí. Na jaře Billu Luersovi řekli, že pojede jako velvyslanec do Španělska, jenže pak se to nějak zvrtlo, do Madridu odjel někdo jiný a pro Billa najednou nebylo místo. Tedy – alespoň ne dost seniorní místo. Protože Luers už v té době patřil k zasloužilým diplomatům, jeho skoro třicetiletá zkušenost zahrnovala kromě vysokých funkcí ve Washingtonu i službu na ambasádě v Moskvě, vyjednávání s Fidelem Castrem nebo velvyslanecký post ve Venezuele.
„Celé léto pro mě tenkrát hledali odpovídající umístění,“ směje se Bill, dnes devadesátiletý a stále aktivní. „Jednoho dne kdosi jen tak mimochodem zmínil, že je volná Praha. ‚Ale tam bys asi nejel, viď,‘ říkali.“
Československo totiž v té době Američany absolutně nezajímalo. Washington se zabýval Polskem, trochu Maďarskem, východním Německem, a dokonce i Rumunskem, kde se Ceauşeskův režim v osmašedesátém vzepřel Kremlu a odmítl se podílet na invazi do ČSSR. Ale Praha? „Nula, nic. Naprosto nedůležitá destinace s vládou zcela
loajální Sovětům a bez naděje na změnu,“ vzpomíná Luers.
„Tam bys asi nejel, viď…“
Podpořte Reportér sdílením článku
Je přesvědčená, že novinařina je nejvíc nejlepší zaměstnání na světě.
