Povídka: Dron

Ve světě, kde se bezpilotní letadla již běžně používají pro přepravu nejrůznějšího zboží, se odehrává povídka psaná pro zářijový Reportér. Drony můžou v tomto světě přepravovat cennosti, orgány určené pro transplantaci − můžou přepravovat dokonce lidi. Ovšem pozor, dron lze také sestřelit.

Mařas zvaný Delirium byl náramně pyšný na svou vychytanou fintu, jak sestřelit nákladní dron přesnou dávkou mraku zmrzlého dusíku, a tak tedy právem zuřil, když zjistil, že se mu do revíru nacpal borec s kulovnicí Tikka T3 Hunter. Žádný lovec dronů nemá rád konkurenci.

„Koukej s tou tvou práskačkou zmizet,“ vybídl ho, ale slušně. Jak jinak jednat s chlapíkem, který má v ruce opakovačku. Tím spíš, že ten chlapík měl dva metry na výšku a jen o málo míň na šířku a ruce měl tak velké, že puška v nich vypadala jako brčko na pití ledové kávy. „Tohle je můj rajon a ze všeho nejmíň potřebuju, aby mi sem přilítli čerti, až tu začneš se svým krámem bouchat.“

Borec se jen ušklíbl, jen tak mimoděk zahoupal puškou, aby připomněl, že nepřichází s prázdnou, a na obličeji mu rozkvetl dobrácký úsměv.

„Ty nejspíš budeš Mařas, co se o něm říká, že dovede sundat dron jediným kejchnutím, co? Já jsem ňákej Chroust. Hele, Mařas, a už ti někdo řek o tom, že lovit drony může každej, když je dost mazanej a rychlej, aby dokázal dát ránu a zmizet dřív, než čerti přiletí?“

„Já ti to neberu, ale jdi si drony lovit jinam!“