Muzeum uprostřed ruin: Umění přežilo pád

Report

Americký Detroit. Pro mnohé symbol krachu, zoufalství a kriminality. Úpadek vedl k tomu, že na okrajích na místě někdejších budov se zkouší farmaření. Přesto ve městě existuje muzeum s vynikající sbírkou umění. O svém výletu do Detroitu a tamním umění píše česká hudební skladatelka žijící v USA. 

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Americký Detroit. Pro mnohé symbol krachu, zoufalství a kriminality. Úpadek vedl k tomu, že na okrajích na místě někdejších budov se zkouší farmaření. Přesto ve městě existuje muzeum s vynikající sbírkou umění. O svém výletu do Detroitu a tamním umění píše česká hudební skladatelka žijící v USA. 

Do Detroitu přijíždíme večer. Vzdálené panoráma mrakodrapů v dosud fungujícím centru sice působí honosně, ale naši cestu lemují prázdné továrny a opuštěné čtvrti. Míjíme i to, co zbylo po obrovské fabrice General Motors. Působí děsivě, ale tajemně zároveň. Prázdné detroitské budovy jako by vyprávěly příběhy, které se zde odehrávaly. Ne náhodou se Detroitu říká „padlé město“. Padlo poté, co jej opustily automobilky, které dávaly lidem práci.

Počet vybydlených domů v Detroitu neustále roste − město je postupně strhává, protože se stávají centrem zločinnosti. V Detroitu se nachází 78 000 opuštěných budov, statisticky je tam největší počet vražd ročně; drogy a přepadávání jsou na denním pořádku.

Městu před dvěma lety došly peníze a muselo vyhlásit bankrot. Ve tmě se přeci jen všechno ztratí, říkám si, když pozoruji temné město, které už nemá ani na zaplacení pouličního osvětlení. „Nemuseli jsme si platit ubytování a mohli jsme si na těch pár dní rovnou koupit dům, když jsou tu na prodej za dolar,“ říkám s nadsázkou dvěma kamarádům, kteří mě doprovázejí. Jeden z nich pracuje jako biolog a ten druhý je šéfem jedné z pražských neziskovek, která se zaobírá rizikovou mládeží z ulice. Každý z nás zkrátka přijel do Detroitu hledat něco jiného.

 

„Manžel maluje“

Naskýtá se mi bizarní pohled. Obrovské vily s krásnými terasami lemují nádhernou ulici, která vypadá jako z amerických rodinných komedií. Jenomže na druhý pohled člověk zjistí, že se ocitl v ulici duchů, protože každá druhá vila zeje prázdnotou a na každé třetí visí tabule s výzvou od města, že neozve-li se vlastník do tří dnů, tak bude stržena. Nedokážu si představit, že bych v takové ulici žila. Po chvíli se však naplňuje můj děsivý scénář: zjišťujeme, že se naše ubytování nachází právě v jedné z těch ulic, která je obydlená jen asi z patnácti procent.

„Tohle bydlení jsme koupili před třemi lety,“ povídá paní, od které si pronajímáme byt ve spodním patře obrovského domu. „Stálo to jen pět tisíc dolarů, no nekupte to.“

„Ale jak se vám tu žije?“ ptám se jí. „To vám nevadí, že když vyjdete ven, tak jdete po ulici, kde mají téměř všechny domy vymlácená okna?“

„Víte,“ podívá se na mě, „život v Detroitu opravdu snadný není, ale to jsme věděli. My jsme sem ale přišli, protože bychom si nikde jinde takhle velký dům se zahradou koupit nemohli. Máme totiž velkou výhodu v tom, že nejsme závislí na práci ve městě.  Můj manžel se živí uměním − maluje obrazy a já jsem doma s dětmi. Takže jsme vlastně pořád doma. Nikde jinde bychom ale dům za takovouhle cenu nesehnali,“ popisuje trend, který se v posledních letech opravdu v Detroitu čím dál více objevuje. Aneb kdo není závislý na práci ve městě, může si dopřát královské bydlení za směšnou částku.

Ubytujeme se a druhý den podnikáme další průzkum. Navštěvujeme čtvrti, které zůstaly zcela prázdné. Americké rodinné domky jsou typické tím, že jsou postavené ze dřeva a podléhají rychlé zkáze; přímo ze silnice jsou tak vidět propadající se podlahy uvnitř, protože žádný z domů v této čtvrti nemá dveře.

Poté jedeme čtvrtí, kde jsou všechny domy napůl shořelé. Postapokalyptický výjev však brzo končí, protože po dalších pár stech metrech se ocitáme na místě, kde už není dočista nic. Městská prérie – takhle se prý říká detroitské části, kde dřív stávalo několik ulic, které byly srovnány se zemí: zůstalo jen pár nefungujících pouličních lamp a pravidelná řada vykukujících hydrantů. Říká se ale, že tato městská prérie je jednou z nadějí pro lepší detroitské zítřky, protože ve městě existuje mnoho skupin, které se snaží tyto plochy změnit v komunitní zahrady. Městské zemědělství je v současné době významným trendem v USA i v Evropě a v Detroitu se poslední dobu rozvíjí čím dál více.

 

Miliardy v obrazech

Uprostřed města však stále funguje to, co mě do Detroitu přitáhlo −  zdejší Institut umění.

Málokdo by čekal, že lze uprostřed rozpadajícího se Detroitu nalézt udržovanou světlou budovu plnou návštěvníků.

​​​​​​​

Dějiny institutu jsou plné kontroverzí. V dobách největší krize Detroitu se uvažovalo o tom, že by se celý rozprodal a pomohl splatit část dluhu. Jeho cena se odhaduje na několik miliard dolarů, muzeum vlastní sbírky, které by mu mohlo závidět slavné newyorské The Museum of Modern Art anebo Metropolitní muzeum. Picasso, Rembrandt, Degas, Matisse anebo Cézanne jsou zde samozřejmostí a mezi špičkami lze nalézt například autoportrét van Gogha, Fuseliho The Nightmare anebo dvojitý portrét Andyho Warhola. Nejeden z obrazů zde vystavených přesahuje cenu 100 milionů dolarů.

Když institutem procházím, říkám si, jak je paradoxní, že přežil, když se okolní budovy hroutí. Poté přicházím do jeho malého nádvoří, které je odshora dolů pokryto nástěnnými malbami Diega Rivery a vypráví jeden z nejzajímavějších detroitských příběhů. Diega Riveru, který byl manželem slavné Fridy Kahlo, pozvali do Detroitu v roce 1931, aby tu rok působil a vytvořil cyklus 27 fresek, jejž později nazval Detroit Industry. Fridu vzal pochopitelně s sebou a Detroit sehrál zásadní roli v jejím uměleckém postupu a proslavení se. Právě tady totiž namalovala pět ze svých nejznámějších obrazů, které zahrnují například Henry Ford Hospital anebo Self-Portrait on the Borderline Between Mexico and United States. Neustále přitom reflektovala svou situaci v Detroitu a ve druhém jmenovaném obraze jsou například k vidění kouřící komíny fabriky Henryho Forda, kterými upozorňovala na průmyslovost a kapitalismus amerického světa.

Muzeum, které v Detroitu přežilo, představuje klenot nejen svou sbírkou, ale hlavně příběhy, které se zde odehrály.

Město paradoxů, anebo přízrak očekávaného kolapsu civilizace? Ptám se, když z Detroitu odjíždím. •


Kus Ameriky

Historie města Detroit sahá až do počátků 17. století.

V té době však ještě nikdo netušil, jak zásadní roli sehraje ve formování amerických dějin.  Snad největší rozkvět zažil Detroit v dobách Henryho Forda. Roku 1913 zde postavil první mechanizovanou montážní linku na světě, která se považuje za začátek masové výroby aut. Město prosperovalo, za prací se do něj stěhovalo černošské obyvatelstvo z chudého jihu. Rasové nepokoje ve zdejších továrnách a segregace, projevující se například vystavěním zvláštních čtvrtí pro černošské a bělošské dělníky, jako by předpovídaly děsivou budoucnost Detroitu. Veškerý život zde totiž závisel na ekonomické situaci automobilových firem General Motors, Chrysler a Ford, které neustály vlnu krizí provázející sedmdesátá a osmdesátá léta. Dne 18. července 2013 byl vyhlášen oficiální bankrot města Detroit. Město se z něj dostalo až o rok a půl později.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama