Michael Žantovský: Havlův odkaz dnes uznávají i ti, kteří k němu byli kritičtí

15. června 2023

Jsem rád, že se nový prezident přihlásil k odkazu Václava Havla, a to velmi skromně a cudně, říká Michael Žantovský, Havlův přítel a dlouholetý spolupracovník, který je nyní poradcem Petra Pavla v zahraniční politice. Nedávno oznámil, že po osmi letech odchází z čela Knihovny Václava Havla. Co znamená, že vzal knihovnu „na procházku“, proč čtou z Havlových textů youtubeři a jak se stalo, že má Žantovského kniha vzpomínek „nulovou historickou hodnotu“?

Co se stalo, že odcházíte z Knihovny Václava Havla?

Nestalo se v podstatě nic, můj odchod je výsledkem něčeho, co by se dalo nazvat přirozeným vývojem. A já si při té příležitosti všiml, že mám život členěný do zhruba šesti- až osmiletých úseků. Pak začnu být neposedný a něco změním. Takže v tomhle případě se to sešlo z obou stran. Knihovna mění strukturu, stává se nadačním fondem a post výkonného ředitele zaniká. Můj odchod je věcí dohody a je nekontroverzní.

Když říkáte, že po šesti až osmi letech na jednom místě začínáte být neposedný, znamená to, že už jste o odchodu také uvažoval?

Ano. Myslím, že za těch osm let jsme s Knihovnou dosáhli mnohého, a já už začínal mít pocit, že svůj úkol jsem tam splnil. Navíc se blížím k určitému životnímu jubileu (v lednu bude Žantovskému pětasedmdesát – pozn. red.) a říkal jsem si, že právě to by mohla být vhodná tečka.

Osm let je dlouhá doba. Do jaké knihovny jste přišel a z jaké odcházíte?

Míra kontinuity v knihovně je vysoká a je to pochopitelné, protože hlavní úkol, to znamená šířit, schraňovat, hájit odkaz Václava Havla, zůstává stejný. V knihovně také zůstává jádro lidí, kteří s Havlovým odkazem přímo souviseli, znali Václava osobně, jsou součástí toho příběhu. Což mi dává jistotu, že kontinuita zůstává zachována. Ale v jiných směrech jsme se rozhodně změnili.

V jakých?

Zaprvé, v době mého příchodu byla knihovna tak trochu součástí toho, čemu se říkalo nebo říká „pražská kavárna“. To znamená takové velice hřejivé, ale poměrně kompaktní skupiny lidí, kteří se nemuseli o mnohém přesvědčovat, protože už přesvědčeni byli. Ale já měl ambici vzít knihovnu ven, na procházku. Otevřít ji jiným skupinám, posílit jak mimopražský, tak mezinárodní rozměr. A museli jsme najít nástroje, jak to provést.

A našli jste je?

Našli. Například jsme knihovnu digitalizovali. Před dvěma lety jsme také spustili internetovou televizi Havel Channel, kde najdete nejen záznamy z aktuálních programů, ale i rozsáhlý archiv těch starších. Další oblast činnosti, kde jsme zahájili novou éru, vyplynula z vědomí, že se narodila a vyrostla generace, která už neví, jak to vypadalo před listopadem 1989 a jaký měl Václav Havel význam. A tak jsme posílili naše vzdělávací projekty, knihovna dnes pracuje asi s patnácti sty školami v celé republice, každý rok pořádáme soutěž o nejlepší studentský esej, máme přednášky s významnými mysliteli. A ještě bych přidal jeden rozměr, který možná ze začátku každému úplně neseděl…