Víc než stěhování řeší děti ve střídavce vztahy s rodiči
21. dubna 2023
Monika Hlaváčová, Universitas
O střídavé péči se v Česku řadu let hovořilo se skepsí. Děti, které v ní žijí, byly někdy vykreslovány jako nešťastní batůžkáři, otcové jako nezkušení pečovatelé a dvě domácnosti jako symbol dvou rozdílných přístupů k výchově. Sociolog z Masarykovy univerzity Petr Fučík střídavku zkoumá bez předsudků. „Jeden můj respondent, který v ní vyrostl, říkal, že rozdíly mezi domácnostmi jsou třeba i ve způsobu mazání chleba. Popisoval to ale spíš jako výhodu – navykl si, že lidé jsou různí a svět není černobílý.“
Střídavá péče zjednodušeně řečeno znamená, že dítě je týden u jednoho rodiče a další u druhého. Vy občas upozorňujete, že termín „střídavá“ pro tento typ péče není nejšťastnější. Proč?
Akcentuje střídání, což ale přece není to hlavní. V zahraničí se říká například joint custody (společná péče), shared custody (sdílená péče), nebo dokonce shared parenting (sdílené rodičovství). Myslím, že to lépe akcentuje, co má být smyslem péče o děti po rozchodu rodičů.
Proč jste vlastně začal střídavou péči zkoumat?
Veřejná diskuse se až donedávna hodně točila kolem problémů s ní spojených, třeba ohledně stěhování dětí sem a tam. O střídavce se psalo jako o nevyzkoušeném experimentu. Z pohledu sociologa mne zaujalo, že se nějaký pojem konstruuje tak negativně. Střídavá péče zároveň ilustruje řadu trendů ve vývoji rodinného života.
Váš zájem byl ale zprvu spíš soukromý…
Ano, první impulz přišel od mé známé, která se rozváděla, její muž chtěl děti do střídavé péče a ona mne požádala, zda bych nenašel studie, které by popisovaly její negativní dopady. K tomuto tématu bych se však nakonec dostal i sám, protože jsem se v té době už dlouho výzkumně věnoval rozvodovosti a dnes se diskurz porozvodového uspořádání z velké části týká právě střídavé péče.
Co vás na rozvodech výzkumně zajímalo?
Disertaci jsem psal na téma posílení rozvedených žen. Byly to kvalitativní rozhovory se ženami, které se rozvedly. Ukázal se tam zajímavý vzorec, kdy rozvod pro ženy může znamenat něco, co je posílí. Zjistily, že se samy uživí, dokážou se postarat o děti, našly svoji identitu, mohly se začít samy rozhodovat. Nechci tím tvrdit, že rozvod je obecně dobrý. Není to ale ani tak, že by měl jen negativní dopady.
Nyní něco podobného děláte i u střídavé péče. Od roku 2017 se skrze hloubkové rozhovory s aktéry a analýzy zahraničních studií snažíte tento společenský fenomén zachytit a vyvracet mýty, které se na něj nabalily.
Západní civilizace a vývoj rodiny nepochybně směřují k tomu, že budou formy sdíleného rodičovství častější a významnější. S tím souvisí i změny v rolích mužů a žen, to, jak si představujeme, že má vypadat dětství, jak se k dětem chovat, jak je nastavený právní systém, jak fungují orgány sociálně-právní ochrany dětí či soudy. To všechno má vliv na to, jak rozvod a porozvodová uspořádání vypadají, jaké strategie jednání volíme.
TI JSOU ALE NEZODPOVĚDNÍ!
Co vám jako sociologovi na diskusi o střídavé péči a rozpadu vztahů vadí nejvíc?
Podpořte Reportér sdílením článku
Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy těch, kteří neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás.
