„Sportem bych se uživil, ale na Instagramu vydělávám víc,“ říká biatlonista Ondřej Mánek

Máte za sebou poslední juniorskou sezonu, přestupujete mezi dospělé. Je to pro vás velký zlom?

Je. Protože ještě předminulou sezonu jsem vůbec nevěděl, jestli budu chtít s biatlonem pokračovat. Možná to tak nevypadá, ale ono to opravdu vyžaduje prakticky všechen váš čas. Nicméně si troufám říct, že za ty roky už jsem se v tom naučil chodit a najít si skulinku času na další věci.

Mění se přechodem mezi dospělé i konkurence?

Hodně. I na nejkratší trati, na které muži závodí, tedy na sprintu na deset kilometrů, jsou časy i o minutu kratší. Na juniorském mistrovství světa v Kazachstánu jsem byl na pátém místě a mezi kluky, kteří jsou schopní stabilně jezdit do desátého nebo patnáctého místa ve Světovém poháru, je konkurence rok od roku větší. Člověk prostě musí makat. Mně asi hodně pomáhá i to, že jsem ve sportu klidný, během střeleb až flegmatický, což je velké plus. To mě asi naučily sociální sítě, od třinácti let jsem dělal aktivně YouTube.

Ve třinácti, to je dost brzy… Jaké ty začátky byly?

Hodně asi pomohl fakt, že mě od dětství bavilo bavit lidi, chodil jsem i do dramatického kroužku. První video se jmenovalo 24 faktů o mně, byl to vcelku bizár. Dneska už ho na mém kanálu nenajdete, ale tehdy docela frčelo. Postupem času jsem divákům začal ukazovat zákulisí ze života a sportu. Ale zabralo to hodně času, tak jsem toho nechal.

Jak jste se stal influencerem?

Nenuceně. S YouTubem jsem tehdy rozjel i Instagram a pamatuju si, že když jsem natočil první video, zároveň mi přistála i první spolupráce na Instagramu, byla to reklama na džusy. Ale influencerství se vyvíjelo, nepřišlo ze dne na den. Dneska v tom mladí vidí zlatý důl, myslí si, že si bez velké práce vydělají slušné peníze. Tak to ale není. Já v penězích motivaci neměl, ukazoval jsem přirozeně svůj život a až postupem času se z toho stal byznys.

Říkal jste, že vás sociální sítě naučily klidu, který potřebujete při střelbě. Jak?

Od útlého věku jsem se musel vyrovnávat s kritikou a to mě hodně zocelilo. Díky tomu mě ve střelbě jen tak něco nerozhodí. A to paradoxně hlavně během závodu, kdy rozhoduje každá rána a vyhrává ten psychicky nejodolnější. Při tréninku se mi hlavou honí milion myšlenek, ale během závodu se dokážu naplno koncentrovat a je to v závěru mnohdy lepší než při tréninku.

YouTube jste opustil, ale na Instagramu vás dnes sleduje čtyřicet tisíc lidí. Ukazujete obrázky ze sportu i soukromí, na druhou stranu když jsme si domlouvali rozhovor, zdál jste se mi opatrný. Čím to?