Z onoho světa XIV.

Pradědové vnímali Rusko jako „dubisko“ dávající naději ujařmeným Slovanům. Dědové v armádě monarchie je poznali jako zaostalé samoděržaví, ti v legiích jako pařeniště bolševismu. Pro mě bylo osvoboditelem od Němců, pro moje děti okupantem. Pro vnuky je otázkou, na niž hledají odpověď. Slovanům svobodným a Evropě vůbec se dnes jeví být hlavním garantem nadějí Německo. To jsou paradoxy!

Osobní zážitek – když má takovou dynamiku jako události, s nimiž jsou spojeny 9. květen 1945 a 21. srpen 1968 – budí trvalou lásku či nenávist k silám, které jej vyvolaly. Sovětské tanky, jež zachránily Prahu před zničením Němci, byly pro mnoho současníků nejpádnější důvod, proč vstoupit do strany užívající stejný symbol – rudou hvězdu. Tanky téhož typu, které Československu na vrcholu snah o politickou emancipaci vnutily dvacet let poststalinismu, vryly do duší Čechů, pokud nepatřili k vládcům, trvající nelásku a nedůvěru ke všemu, co ruské je.

Od dávnověku měly země Koruny české za své úhlavní nepřátele Němce. To se změnilo v půli minulého století, když Rusko přestrojené za Sovětský svaz vyměnilo roli ochránce Slovanstva za part poručníka, který prohlásil všechny „chráněnce“ v Evropě za nesvéprávné na věčné časy, aniž na to měl. Připomínal učitele základky, který si násilím přivlastnil právo učit a známkovat vysokoškoláky.

Vítězní Spojenci nezopakovali v roce 1945 chybu z roku 1918, kdy v slepé pomstě uložili Němcům těžko splnitelné a tím potupnější reparace; už za patnáct let vynesl pocit křivdy k moci Hitlera. Po roce 1945 se poučení západní vítězové rozhodli zmírnit frustraci Němců tím, že jim umožnili návrat k normálnímu životu, když pomoc při obnově spojili se školou demokracie. Pokud se některá z evropských demokracií blíží ideálu, k němuž budou vždy chybět ideální občané, je to německá.

••

Nešťastné Rusko, jehož obrovitost se mu stala přítěží, neprošlo tím, co jeho velký autor Maxim Gorkij nazval „moje univerzity“: procesem praktické výuky občanství, jakou pro Evropu po úvodní lekci Angličana Cromwella zahájily americká i francouzská revoluce a na současnou úroveň pozvedly demokratické režimy současnosti – k naší pýše už i český! Rusku se po pádu totality naskytla šance podobného vývoje, k němuž jej už před dvěma stoletími směrovali jeho velcí duchové, jenže záhy ji zmařila moderní verze samoděržaví.