Rodina popálené Natálky má stále strach. Plot a rolety by zajistily větší bezpečí

Šumperský okresní soud před pár měsíci podmíněně propustil dva muže, Václava Cojocara a Ivo Müllera, kteří si odpykávali trest za pokus o několikanásobnou rasově motivovanou vraždu. Muži měli za sebou dvě třetiny z dvacetiletého trestu. Co jste dělala, když jste se o jejich propuštění dozvěděla?

Hned jsem volala Anně Sivákové, mamince Natálky. Chtěla jsem vědět, jak to celé prožívají, a ptala jsem se, zda jim nemohu nějak pomoct. Bylo cítit, že celá rodina má strach. Ani ne tak z těchto dvou konkrétních mužů jako z toho, co se bude dít, jaký veřejný zájem to vzbudí či zda to zase neaktivizuje neonacistickou scénu. Taky to samozřejmě vyvolalo vzpomínky a hněv na to, co jim ti muži provedli.

V domku, kam útočníci hodili zápalné lahve, tehdy spalo devět lidí, kromě Natálky utrpěli popáleniny i její rodiče. Ozval se rodině někdo předem, že by žháři mohli být propuštěni?

Probační služba je předem kontaktovala, takže věděli, že se to může stát, ale nevěděli kdy. To, že jsou muži z vězení venku, se dozvěděli až z médií. A samozřejmě je hned začali bombardovat novináři. Nějaká redaktorka u nich dokonce zaťukala doma na dveře.

Kolem rodiny je okruh lidí, kteří jim dlouhodobě pomáhají. Kromě vás taky zmocněnec rodiny Markus Pape, psychologové Peter Pöthe a Přemysl Mikoláš či sociolog Fedor Gál. Snažili jste se rodinu nějak připravit na možnost, že budou útočníci propuštěni?

Mohli jsme udělat víc. Já sama jsem se to dozvěděla až z médií. Nutno říct, že tento okruh lidí jsou de facto dobrovolníci, tedy lidi, kteří se sami nabídli, že budou rodině oporou, a už řadu let jim skutečně pomoc poskytují. Třeba zmocněnec rodiny Markus Pape, který se dlouhodobě věnuje rasismu a diskriminaci a taky násilným útokům neonacistů. Je to novinář z Německa, který už dlouho žije v Česku. Začal rodině pomáhat záhy po útoku.

MASTIČKY Z DIVADLA

Vy jste se v rodině objevila v roce 2017. Jak k tomu došlo?

Tenkrát jsem se z médií dozvěděla, že se rodině rozbilo auto a oni tím pádem nemají jak jezdit s Natálkou do Ostravy na kontroly do nemocnice. V té době mě napadlo, že bych mohla uspořádat benefiční koncert a výtěžek z něho jim věnovat. Vybralo se tehdy 63 tisíc korun a za to se auto opravdu koupilo.

A tehdy jste rodinu poznala?

Ano, ještě před koncertem jsem za nimi jela, abych se jim představila. Do rodiny mě uvedl právník Pavel Uhl (syn Petra Uhla a Anny Šabatové – pozn. aut.), který byl během soudního procesu právním zástupcem dětí a dokazoval zejména to, že šlo o rasově motivovaný zločin, což soud nakonec uznal. Pavel Uhl, který je dodnes zmocněncem, je můj dlouholetý rodinný známý, takže mi s rodinou domluvil setkání. Vyprávěla jsem jim, co dělám, že už roky pomáhám uprchlíkům a taky že jsem z Litvínova, kde je velká romská komunita, a to, s čím se potýkají, dobře znám.

A Natálky maminka na vaši nabídku uspořádat koncert tenkrát kývla.