Horní Jiřetín: Rozhodnutí z rychlíku

Ministři se odhodlali k dlouho očekávaným verdiktům: pustili těžbu uhlí tam, kde jí nestojí v cestě lidská sídla, naopak nepovolili bourat Horní Jiřetín. Prolomení čáry na dole Bílina má své mouchy, ale druhé rozhodnutí je v lecčem ještě spornější. Proč?

Polorozpadlé baráky, opilci na ulicích, smradlavá mlha. Tak vypadal Horní Jiřetín před dvaceti lety. Z fleku by se tady dal natáčet libovolný válečný film, produkce by ušetřila spoustu peněz. Desítky let trvající stavební uzávěra a plánované „vyuhlení“ způsobily devastaci ve všech myslitelných ohledech.

Když začátkem devadesátých let zmizely Libkovice, dosud poslední osídlení zbourané kvůli uhlí (celkem na severu Čech zanikla více než stovka obcí) a vláda Petra Pitharta přijala „územní limity těžby“, bylo to víc než symbol naděje: většina jiřetínských považovala záchranu obce za hotovou a definitivní věc.

Začal se sem vracet život, lidé si brali hypotéky na opravu zchátralých domů, stavělo se. Objevovali se živnostníci, přibývala pracovní místa. Snad jen nejzahořklejšího zoufalce či nejpragmatičtějšího cynika by v té době napadlo, že v roce 2015 bude Horní Jiřetín znovu bojovat o holou existenci.

Spekulanti cítí kořist

Polistopadový vzmach je vidět na první pohled: opravené silnice a chodníky, slušná restaurace. Po rekonstrukci je vzácný parní mlýn, opravuje se i poutní kostel Nanebevzetí P. Marie. Přibyla kanalizace a čistička za 230 milionů korun, obstojně prosperuje místní textilka Triola (momentálně dokonce shání šičky) i několik dalších podniků.