Heydrichiáda: O kole nemluv!
4. června 2017
Reportér 6/2017 · Číslo 34
Zvětšitarchiv Jaroslavy Mokré (Smržové)
Byla malou dívkou, jejíž rodina vlastnila kolo. Rodiče ho půjčili muži, který se jmenoval Jan Kubiš. Před pětasedmdesáti lety, 27. května 1942, na tom bicyklu odjel parašutista Kubiš z místa, kde se účastnil slavné akce českého odboje – útoku na nacistického pohlavára Reinharda Heydricha. To kolo mělo pro rodinu fatální následky. Jaroslava Mokrá (Smržová) popisuje, jak coby holčička přežila válku.
Když jsem byla malá holka, bydleli jsme s rodiči a mladším bratrem Vláďou ve Vysočanech. Tam bydlela celá rodina z tatínkovy strany – Khodlovi a babička Smržová, v ulici Zákostelní číslo 666.
Pamatuji si na šťastné dětství… Rodiče byli sokolové a my s bratrem (když mně bylo jedenáct, jemu byly čtyři roky) jsme vyrůstali na blízkém Tyršově cvičišti. Tatínek mě bral s sebou na cvičení, kluci si mě vždycky vzali do kruhu, houpali mě a já tam strašně ráda chodila. Jinak jsem byla mrcha a malému bráškovi jsem ubližovala. Jednou kvůli mně spadl na hubu, začal brečet, a to jsme pak dostali od maminky vařečkou oba. Já za to, že mu ubližuju, on za to, že řve.
To tatínek, když se na nás zlobil, hrozně křičel, a maminka mu vždycky říkala: „Neřvi na nás, nejsi v Sokole…“
Dívka a gestapo
Za války náčelník vysočanského Sokola Piskáček požádal tatínka, jestli by mu pomohl s ubytováním parašutistů Gabčíka a Kubiše, kteří později provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Protože jsme měli malý byt a byli jsme malé děti, tatínek je nemohl ubytovat u nás a domluvil se se svou sestrou Khodlovou, která měla lepší možnost ubytování. Tam, u tety, pak skutečně přespávali.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autorka textu k tématu heydrichiády.
