Zákulisí politiky: Zařizovači a našeptávači

Report

Mirek Topolánek míval svého Marka Dalíka, Miloš Zeman – když byl ještě premiérem – zase Miroslava Šloufa. Jak je to v těchto volbách? Jací lidé představují zázemí šéfů parlamentních stran? Kdo případně představuje jejich spojky k byznysu? Následující přehled vychází z dlouhodobého sledování české politiky.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Co spojuje jména Jaroslav Novák alias Večerníček a Petr Kovařík?

Politicky by spolu velice pravděpodobně nesouhlasili, ale oba fungují jako zázemí dvou lídrů politických stran. Novák-Večerníček pracuje pro Tomia Okamuru, Petr Kovařík zase spolupracuje s Lubomírem Zaorálkem (v ČSSD ovšem hrají roli i další jména). A u hnutí ANO je pak situace výjimečná v tom, že s byznysem je logicky spojen sám předseda-byznysmen Andrej Babiš: přesto za hlavního muže v jeho zázemí a jakousi praktickou spojku do jiných odvětví lze považovat dlouholetého Babišova spolupracovníka, věrného Jaroslava Faltýnka. 

Jak vypadá zázemí jednotlivých stran při detailním pohledu? 

 

ČSSD: Komplikovaná situace

Nejméně přehledná, pokud jde o „zařizovače a našeptávače“, je situace v sociální demokracii. Nejenže tu už tradičně mezi sebou bojují skupiny regionálních zákulisních hráčů – v ČSSD jim říkají baroni (expředseda Jiří Paroubek je označoval za šibaly). Navíc ani není jasné, kdo dnes vlastně má v Lidovém domě, pražském sídle sociální demokracie, hlavní slovo. A hlavně, kdo ho bude mít po volbách.

Připomeňme, že pod vlivem padajících preferencí opustil v polovině června post předsedy ČSSD Bohuslav Sobotka, v křesle premiéra však zůstal. Svou stranickou funkci rozdělil mezi „ministra dovnitř“ a „ministra ven“, jak resortům vnitra a zahraničí poněkud zvláštně říkají sami sociální demokraté. Milan Chovanec byl pověřen řídit stranu a Lubomír Zaorálek se stal hlavním volebním lídrem, tedy kandidátem ČSSD na příštího premiéra.

Za každým z nich stojí úplně jiná skupina lidí. Boj o nástupnictví po Sobotkovi mezi dvojicí Chovanec–Zaorálek je odložen až na čas po volbách. Právě jejich výsledek určí, kdo pak bude mít navrch. Jednoduše řečeno: Pokud Zaorálek nedotáhne stranu k slušnému výsledku a účasti ve vládě, může očekávat Chovancův útok. 

Zaorálek se obklopil docela novými a nepříliš známými jmény, zatímco Chovanec znamená spíše kontinuitu tradičních rádců kolem levicové strany.

Důležitého člověka po boku Lubomíra Zaorálka najdeme v jeho rodné Ostravě. Jmenuje se Petr Kovařík. A určitě bude zrovna nadšeně vyprávět – se silným místním přízvukem, „bo na vic neni čas“ – o dvou hodně odlišných tématech. Buď o buddhismu, k němuž se hlásí, a o tom, jak rád jezdí do Nepálu a že tam opravuje buddhistické kláštery. Anebo o energetice v postsovětských zemích, kde jak známo úspěch v oboru a vysoké zisky závisí na dobrých vztazích se státem. 

Lubomír Zaorálek je po více než dvaceti letech v politice znám jako „neřízená střela“, ale pokud by potřeboval spojku pro byznys, bude jí zajisté právě Kovařík. Zatím Zaorálek přiznává, že mu tento kamarád „pomáhá v komunikaci se sociálními demokraty na severní Moravě, sjednává schůzky, zprostředkovává kontakty a podobně“.

Oba se znají dlouhá léta, ale pouto se upevnilo před třemi roky, když se Kovařík vrátil z Ukrajiny, kde mu podnikání překazila tamní krize a nestabilita.

Zaorálek si tak z něj na ministerstvu zahraničí udělal poradce pro Ukrajinu a celý postsovětský blok. Podle lidí z Černínského paláce je ovšem Kovaříkův vliv v úřadě větší a zasahuje i mimo jeho svěřenou oblast – všichni vědí, že to je ten od „Zaorálka“, a neodporují.

Jestliže naopak v odloženém konfliktu o nástupnictví v sociální demokracii uspěje ministr vnitra Milan Chovanec, může se spolehnout na tradiční opory, které už pomáhaly Bohuslavu Sobotkovi. Tedy na vlivného právníka a lobbistu Radka Pokorného a Miloše Růžičku, spolumajitele agentury Bison & Rose. Oba dva měli před lety mezi svými klienty i Babišův Agrofert, ale později se rozešli a dnes si s šéfem hnutí ANO nemohou přijít na jméno.

Jejich spor je veřejný: oni označují Babiše za „oligarchu“, on o nich mluví jako o vrcholné součásti „starého zkorumpovaného politického systému“, s nímž bojuje. Růžičkova agentura šla kvůli těmto tvrzením dokonce k soudu, kde si letos v září vymohla předběžné opatření. Soud uložil Andreji Babišovi „povinnost zdržet se tvrzení, kterými by přímo či nepřímo označil žalobce za lobbistickou agenturu, lobbisty, manipulátory, skryté provokatéry, ovlivňovatele či ovladatele České televize, vydavatelství Economia, a.s., Ministerstva vnitra ČR nebo předsedy vlády České republiky Bohuslava Sobotky“.

Miloš Růžička je dnes formálně poradcem Milana Chovance na ministerstvu vnitra. A snaží se přetvářet jeho obraz, aby nebyl vnímán jako pragmatik bez vizí, zato s nesmírnými ambicemi. Chovanec je proto vyobrazován jako „obyčejný kluk z Plzně, který rád chodí do posilky nebo na ryby“, jak zazní v jednom z videí.

Růžička měl dříve kontrakty s ČEZ, dnes mu zůstaly osobní vazby s generálním ředitelem Danielem Benešem. A právě krátce po volbách čeká novou vládu důležité rozhodnutí o energetické firmě. Jednoduše řečeno, její manažeři se snaží politiky přesvědčit, aby stavbu dalších jaderných reaktorů zaplatil stát. V úvahu připadá i rozdělení ČEZ, kdy by stát získal zpět do vlastnictví jaderné i uhelné elektrárny jako strategickou část energetiky. To je záměr, proti němuž se ostře staví hlavně Andrej Babiš a chce po ČEZ, ať nové reaktory postaví za své. Bez nějaké formy vládní garance by se to nejspíš stejně neobešlo, tak se nikde po Evropě žádné reaktory nestavějí.

Druhý z dvojice, právník Radek Pokorný, usiluje hlavně o přívětivé vztahy vlády s Čínou: bez nich totiž nejsou Číňané v žádné zemi ochotni investovat nebo utrácet peníze. Pro svou Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři získal už před časem velkou a důležitou zakázku – dělají veškeré právní služby pro čínskou společnost CEFC, která v Česku skupuje různé podniky: zastupuje ji Jaroslav Tvrdík, bývalý ministr obrany a někdejší manažer velkolepých volebních kampaní ČSSD.

S Tvrdíkem, Pokorným i Růžičkou pojí silné pouto ještě lobbistu a PR poradce Martina Hoferka, který dnes sedí v Lidovém domě jako člen volebního štábu. Bývalý šéf Mladých sociálních demokratů je oceňován hlavně díky svým kontaktům v parlamentu napříč politickými stranami. Ve straně měl vždy blízko k Bohuslavu Sobotkovi, i on se dnes přimkl na stranu Milana Chovance.

 

ANO: Dosazovatel Agrofertu

Hlavní „zařizovač“ v Babišově hnutí není žádný zákulisní hráč, ale politik. Najdeme ho v jedné z nejlepších kanceláří ve sněmovních palácích – s balkonem a výhledem přímo na Malostranské náměstí. Chcete-li něco po ANO zařídit, musíte právě sem za Jaroslavem Faltýnkem.

Je vlastně překvapivé, jak to všechno stíhá. V samotném hnutí je totiž dvojkou vedle Babiše, coby první místopředseda v podstatě ANO řídí. Zároveň je šéfem poslanecké frakce, udržuje její jednotu. A coby předseda sněmovního zemědělského výboru hlídá už ve fázi zrodu podobu zákonů klíčových pro byznys Agrofertu. A kromě toho všeho ještě zvládá domlouvat spoustu věcí v dopravě – na ŘSD, na železnici nebo v pražském dopravním podniku. 

„Jsem celý život zvyklý vstávat brzo a dělat do večera,“ zní Faltýnkovo vysvětlení. Na rozdíl od Babiše, který se nejpozději do deseti vteřin dostane s každým do konfliktu, je Faltýnkova metoda přesně opačná. Snaží se s každým vycházet a nějak se domluvit. Žoviální muž každého vítá ve své kanceláři bodrou mluvou, občas prohodí nějaký mírnější vulgarismus. Lidová image není úplně v souladu s outfitem – Faltýnek má vždy dokonale padnoucí oblek, pod krkem kravatu Hermés a zápěstí zdobí luxusní hodiny.

Výčet lidí, které Faltýnek dokázal za necelé čtyři roky dosadit do klíčových dopravních institucí, budí respekt. 

Na ministerstvu dopravy je to náměstek Milan Feranec z Olomouce, který dříve působil ve vedení Agro Jevišovice spadající pod Agrofert: v úřadu má na starosti železnice, kam dnes míří velké investice. 

Na Správu železniční dopravní cesty (SŽDC), která má ročně k dispozici desítky miliard korun, vyslal na post náměstka pro správu majetku Faltýnek kamaráda z Prostějova Tomáše Drmolu. Ten se občas dostane do konfliktu s generálním ředitelem SŽDC Pavlem Surým, což je zase člen brněnské ČSSD. Letos na železnici „přistál“ další Faltýnkův člověk z Prostějova – bývalý šéf tamní kriminální policie Pavel Neoral, jenž se bez výběrového řízení stal šéfem odboru bezpečnosti a krizového řízení v SŽDC.

Dalším důležitým Faltýnkovým mužem je přerovský advokát Květoslav Hlína. Muž z Moravy se stal důležitou postavou v pražské politice. Faltýnek ho poslal na magistrát „k ruce“ primátorce Adrianě Krnáčové, o jejíž schopnostech řídit hlavní město měl určité pochyby. Advokát Hlína například pomáhal zařídit odvolání šéfa pražského Dopravního podniku Jaroslava Ďuriše. Do čela této městské firmy následně zasedl Ladislav Urbánek, Hlínův někdejší koncipient z advokátní kanceláře HSP & Partners. Hlínova kancelář pak získala kontrakt nejen u Dopravního podniku, ale také v Pražských službách, další městské společnosti.

 

KDU-ČSL: Developerovo zklamání

Na lidovce vsadil jeden z největších pražských stavitelů a majitel lukrativních pozemků v hlavním městě Luděk Sekyra. Poté, co v roce 2010 KDU-ČSL neuspěla ve volbách, vypadla ze sněmovny a zůstaly jí zejména velké dluhy, přispěchal na pomoc Sekyra.

To bylo zrovna v době, kdy se podnikatel snažil o jakýsi společenský restart. Před Listopadem byl členem KSČ a funkcionářem SSM, po roce 1989 na sebe kromě úspěšného podnikání upozorňoval kontakty s kmotrem a bývalým vekslákem Františkem Mrázkem nebo výlety na golf s lobbistou Romanem Janouškem. Najednou však začal Sekyra jezdit do Oxfordu, kde sepisoval svou knihu o vztahu politiky, etiky a morálky, rozhodl se podporovat tamní univerzitu. Hodiny mluvil o filozofii a hlásil se k odkazu Václava Havla.

Tvrdý byznysmen zkrátka jako mnoho jiných před ním hledal vedle podnikatelského angažmá také společenské uznání a prestiž. A do toho se stal významným podporovatelem KDU-ČSL. Oplátkou si udržoval vliv na chod strany. 

Jeho sen, udělat z ní velkou stranu, jež bude získávat dvacet procent hlasů, se však nedaří. Cesta k tomu, tedy spojení s hnutím Starostové a nezávislí, jak známo, zkrachovala. Dlouho také lidovce přesvědčoval, aby představili nějakého respektovaného ekonomického experta. Jednak jim viditelná kompetence v tomto oboru vždy chyběla, jednak by získali výhodu i proti konkurenčním stranám, které dnes mají také nouzi o ekonomy.

Čistě pragmaticky Sekyra po lidovcích chce, aby pomohli se zjednodušením cest k získání stavebního povolení. Na zdlouhavou byrokratickou pouť si dnes stěžují všichni developeři, v Praze je nová výstavba skoro zamrzlá a ceny bytů i kvůli omezené nabídce letí vzhůru. Ulehčit výstavbu, to je přece v souladu s programovou prioritou KDU-ČSL, jež chce podpořit dostupné bydlení pro mladé rodiny, ne?

„Já si myslím, že si každý může udělat obrázek, v čem mu bylo za čtyři roky pomoženo a v čem vůbec mohlo být. Teď ho spíš zajímá politická filozofie a tyhle věci. On samozřejmě měl nějakou představu, ne ve všem jsme se shodli. Vídáme se už poměrně zřídka. Jednou za čtvrt roku možná. Že by ale zasahoval do strany, je zcela vyloučeno,“ říká předseda lidovců Pavel Bělobrádek.

 

SPD: spisovatel a ideolog

Druhý politický projekt Tomia Okamury – strana s názvem Svoboda a přímá demokracie – přes letní prázdniny podle předvolebních průzkumů posílil nejvíce ze všech politických formací. Kdyby ho volili všichni, kdo o tom teoreticky uvažují, mohl by získat až 13 procent hlasů: takový je totiž tak zvaný volební potenciál strany (pozor, neplést s volebním modelem nebo preferencemi).

Jeho původní Úsvit získal v roce 2013 sedm procent hlasů, 14 poslaneckých křesel a hlavně 160 milionů korun na státních příspěvcích. Úsvit s pouhými devíti členy se tak stal v přepočtu na jednoho straníka suverénně nejbohatší partají v zemi. Jenže část straníků v čele s poslancem Markem Černochem objevila v účetnictví Úsvitu zvláštní smlouvy. Podepisoval je předseda Úsvitu Okamura sám se sebou jako poradcem Okamurou – a takto odtékal ze stranické pokladny milion korun měsíčně. Další miliony putovaly na konta spřízněných firem. 

„Dnes už vím, že Tomio založil stranu jako svůj byznys projekt. Došlo nám to pozdě. Ale on Úsvit v podstatě vytuneloval,“ říká poslanec Černoch, podle Okamury „pučista“. Podivné účetnictví této strany prošetřovala i policie, ale na nic nepřišla a případ odložila.

Každopádně tehdy u Úsvitu i dnes u SPD opět stojí za Okamurou tentýž člověk: bývalý novinář a spisovatel Jaroslav Novák, který si nechává říkat Večerníček. Dnes je specialistou na PR a „hlavním ideologem“ SPD. Například to on sepisuje všechny Okamurovy projevy pro videa na Facebooku, kde je sleduje přes dvě stě tisíc lidí.

Nováka, jinak velkého propagátora piva, byste na politického poradce nejspíš netipovali: v klobouku a ošuntělém saku vypadá jako někdo z undergroundu. Ale jeho zadání je dát do pár vět přesně to, co chtějí lidé slyšet, a to se mu, s ohledem na výsledky, nejspíše docela daří.

 

ODS: Změna stavu

Opoziční ODS bývala před lety hlavní silou, kolem které se točili nejrůznější lobbisté a političtí podnikatelé na centrální úrovni i v krajích – za poslední léta však strana pro tyto lidi výrazně ztratila na přitažlivosti. Nemá nejen žádné ministerstvo, ale ani jediného hejtmana nebo primátora některého z krajských měst. Ze členů ODS tak má nejvyšší výkonnou funkci – a to primátora Teplic – Jaroslav Kubera, což je zrovna politik, který nikdy neměl pro zákulisní vztahy s lobbisty příliš pochopení.

Rapidní pokles vlivu však prý není jediným důvodem, proč někdejším krajským kmotrům ODS odzvonilo. Po drtivé prohře ve volbách roku 2013 – když strana procházela nejhlubší krizí – 

o vedení nikdo moc nestál. Petr Fiala tak ke zvolení předsedou nepotřeboval dohodu s regionálními organizacemi, a tudíž podle spolustraníků není nikomu vysloveně zavázán. Na straně druhé se také do dění v regionech nijak zvlášť neplete a například sestavování krajských kandidátek do voleb nechává vedení strany zcela v krajské kompetenci.

Velké slovo má aktuálně ve straně místopředseda Zbyněk Stanjura, zejména poté, co spolu s Fialou dával dohromady zadlužené stranické finance. Součástí úsporných opatření bylo i to, že se schvalování volebních výdajů přesunulo na centrálu a kraje už si nemohou objednávat propagaci dle svého uvážení.

ODS by ráda zapomněla na staré časy, kdy právě provázaností politiky a byznysu tolik dráždila řady voličů. Nedaří se to úplně na sto procent, například v Libereckém kraji lze na kandidátce do sněmovny nalézt bývalého primátora Jiřího Kittnera, za jehož éry se městu Liberec občas hanlivě přezdívalo Synerov kvůli úzkým vazbám na stavební gigant Syner.

Do voleb jde ODS s podporou Soukromníků, za nimiž stojí finance senátora a hazardního magnáta Ivo Valenty. Ten je také významným individuálním sponzorem strany. 

 

TOP 09: Předsednická záležitost

Obdobně jako ODS je na tom s aktuálním politickým vlivem i další z opozičních stran, TOP 09. Také ona nyní nemá rozhodující vliv na vládní a krajské úrovni, i když v Brně je od loňska součástí magistrátní vládní koalice pěti stran.

Vliv ve straně si od počátku pečlivě hlídal původní místopředseda a nynější předseda Miroslav Kalousek, bez jehož vědomí se na centrální úrovni nic podstatného neodehrálo. Doby, kdy někteří představitelé pražské TOP 09 uměli „vyjít vstříc byznysu“, jsou však dnes pryč s tím, jak se strana na magistrátu dostala do opozice. 

Předseda Kalousek a jeho předchůdce Karel Schwarzenberg jsou také letos největšími dvěma individuálními přispěvateli do stranické pokladny, Kalousek věnoval straně 300 000 korun, Schwarzenberg rovný milion.

 

STAN: Dědictví po Dědkovi

U Starostů a nezávislých (STAN) se v krátké epizodní politické roli lídra a – jak sám říkal – „mentora“ objevil podnikatel a zakladatel Jablotronu Dalibor Dědek. Jeho angažmá nakonec netrvalo ani měsíc, straně ale významně pomohlo s financováním voleb. Sám Dědek věnoval Starostům tři miliony korun, jeho dlouholetý obchodní partner Jiří Meloun další tři miliony. Mezi významné podporovatele se s darem 1,5 milionu počátkem října zařadily i Lučební závody Draslovka, které spoluvlastní rodina Brůžkových a investoři z bpd partners.

***

Dary pro menší strany jsou ovšem v celkové výši nesouměřitelné s penězi, které chodí na účty favorizovaného hnutí ANO. Mezi velké přispěvatele se jen v poslední době zařadili prostřednictvím svých firem majitel společnosti Brano Pavel Juříček, který za ANO i kandiduje, nebo třeba pražský kancelářský developer Radim Passer.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama