Zažít zemětřesení

I přes nádherné počasí jsem dopoledne strávil na pokoji ve čtvrtém patře hotelu Tashi Dhargey, který je mezi českými cestovateli už léta oblíbený nejen pro svou rozumnou cenu, ale především kvůli přátelskému a nápomocnému personálu. Společně s bhútánským přítelem Dawou jsme se už několik hodin nakláněli nad notebookem a probírali účetnictví společné práce.

Před polednem nás tabulky začínaly zmáhat a téma našeho hovoru se stočilo na oběd v některé z restaurací v turistické čtvrti Thamel. Nabízely se stejky, kuřecí křídla v pikantní marinádě a pečená v peci tandúr s kynutými plackami nán, knedlíčky momo plněné mletým masem a mnohé další dobroty.

Náhle naše příjemné úvahy přerušil hlasitý hřmot připomínající rychle se přibližující rychlovlak. Okenní tabulky začaly řinčet a než se budova stačila zcela rozkývat a rozvibrovat, oba jsme byli na nohou. „Go!“ vyrazil jsem ze sebe poněkud zbytečně – v tu chvíli už jsme oba běželi ven z pokoje směrem ke schodišti. Byl jsem si jistý, že nám jde o život.

Schody uhýbaly pod nohama

Zemětřesení v Nepálu rozhodně nebylo neočekávané. Každý, kdo do země pravidelně jezdí, nebo se o ni zajímá, to mohl tušit. Nepálská vláda měla vypracované krizové scénáře pro všechny myslitelné možnosti: když udeří v noci, ve dne, v zimě, v létě za monzunových dešťů… (Pokud jde o plánování, dokáží Nepálci být mimořádně precizní, kamenem úrazu se stává provedení.) A všechny varianty se shodovaly v jednom: při velkém zemětřesení přijde jen v Káthmándú o život přes sto tisíc lidí a zhroutí se až 80 procent veškerých budov. Sám jsem mnohokrát přemýšlel, co budu dělat, až to přijde. Ale hlavně jsem doufal, že v té době v Nepálu nebudu.

S myšlenkou na tuto nepředstavitelnou zkázu jsem nyní běžel ze schodů do přízemí – bez jasné myšlenky, co dělat dál. Otřesy s námi házely od zábradlí ke zdi a schody nám doslova uhýbaly pod nohama. Celá budova hlasitě skřípěla a hřměla. V jednom z mezipater jsem upadl, ale hned jsem byl zase na nohou. Žádnou bolest jsem necítil a vlastně už ani strach. Až další den jsem si nevěřícně prohmatával omlácená kolena.