Vida: vtipná diva!

Pěvkyně Kateřina Kněžíková prožívá náročný květen. Nejprve oslava manželových třicátin a prvních narozenin dcery Adélky, později písňový recitál na Pražském jaru a premiéra opery Don Pasquale v Liberci, ve které zpívá hlavní ženskou roli… Kateřina je špičková sopranistka, ale povídání začíná větou: „Ať je to ze života − nedělejme ze mě kdovíjakou divu.“

Na setkání s Kateřinou Kněžíkovou z několika důvodů nezapomenete.

Zaprvé je to pěkná dvaatřicetiletá žena.

Zadruhé je velmi, velmi energická a rychlá. V jednu chvíli se v kavárně nečekaně zvedne od stolu: „Tady je zima,“ řekne a během těch slov udělá tři kroky na vysokých podpatcích, „ty dveře se musí zavřít,“ klap, klap, klap, a když je zavírá, otočí se k servírce, „já se strašně omlouvám, můžu zavřít?“ což je opravdu pouze řečnická otázka, protože právě zavřela. Než dořekne příští slovo, „děkuju“, doklape zpátky ke stolu − vy jste nestihli zaznamenat, co se přesně děje, natož abyste měli šanci nabídnout jí pomoc. „Jsem strašně rychlá,“ upije ze svého litru bezinkové limonády, „to je můj poznávací prvek. Rozhodnu se a jdu.“

Zatřetí se směje jako nikdo z těch, s kým jste se kdy smáli. Směje se do­opravdy operně. V písmenech by to asi nejlépe vystihlo citoslovce „ochochochochoch“, ale to vypadá hloupě, ve skutečnosti je ten smích milý.

Začtvrté hovoří skutečně silným, trénovaným hlasem, takže náš rozhovor může poslouchat celá kavárna.