Článek

Vítejte ve škole dotačních kouzel

10 / 04 / 2016

Místy lze ten příběh směle přirovnávat ke kouskům Harryho Pottera. Věci existují i neexistují, mizí a transformují se. Desítky, ne-li stovky milionů především evropských dotací (ovšem rozdělovaných českými úřady) odtekly kamsi do soukromých rukou. To, co z nich mělo vzniknout, zůstalo buď na papíře, nebo z nich vzniklo něco jiného, než se slibovalo. Přečtěte si, jak taková kouzla s reálnými penězi vypadají.

Místy lze ten příběh směle přirovnávat ke kouskům Harryho Pottera. Věci existují i neexistují, mizí a transformují se. Desítky, ne-li stovky milionů především evropských dotací (ovšem rozdělovaných českými úřady) odtekly kamsi do soukromých rukou. To, co z nich mělo vzniknout, zůstalo buď na papíře, nebo z nich vzniklo něco jiného, než se slibovalo. Přečtěte si, jak taková kouzla s reálnými penězi vypadají.

Místy lze ten příběh směle přirovnávat ke kouskům Harryho Pottera. Věci existují i neexistují, mizí a transformují se. Desítky, ne-li stovky milionů především evropských dotací (ovšem rozdělovaných českými úřady) odtekly kamsi do soukromých rukou. To, co z nich mělo vzniknout, zůstalo buď na papíře, nebo z nich vzniklo něco jiného, než se slibovalo. Přečtěte si, jak taková kouzla s reálnými penězi vypadají.

Nádražní ulice obvykle nepatří mezi nejkouzelnější adresy ve městě. O té v Ostrově, městě dvanáct kilometrů severovýchodně od Karlových Varů, to však neplatí. Místní Nádražní ulice, spojující historické centrum s vlakovou stanicí Ostrov nad Ohří, kouzelná je.

V té ulici se totiž čaruje s dotacemi.

Stačily tři projekty za osmdesát milionů a zchátralý dům se zázračně proměnil. Z hospody s čepovaným pivem Braník vyrostlo technologické centrum společnosti LightGate. V pořadí již druhé, to první je jen pár kilometrů odsud v místě bývalé zemědělské usedlosti.

Z Prahy jsou to do Nádražní ulice v Ostrově necelé dvě hodiny autem. Jedeme vyzkoušet, jak funguje zatím poslední proplacený nápad společnosti LightGate. V žádosti o jeho podporu (magazín Reportér získal dokumenty úřadů a škol podle zákona o svobodném přístupu k informacím) nešetří majitelé superlativy. „Zavedení velkoplošného trojrozměrného tisku barevných stereogramů“ za třiatřicet milionů přinese do Česka „celosvětově zcela unikátní technologii“, která „nastartuje dosud nevídanou možnost tisku trojrozměrného barevného a částečně pohyblivého“ obrazu – zvěčněnými mazlíčky ve 3D počínaje, přes proměnlivé reklamy a plastickými modely pro armádu konče.

Přijíždíme jako zákazníci, kteří si přečetli inzerát a chtějí si jeden živý obrázek také pořídit. Reklama vyšla loni v ostrovském měsíčníku, nabídka se objevila i na slevomatu, poukaz na pohyblivý A4 obrázek za 4 499 Kč však nikdo nekoupil.

Pořízení „stereogramu“ není náročné jenom finančně. Nejprve se musíte telefonicky objednat, přijet do Ostrova a nechat se nasnímat „holokamerou“.

Je to takový geografický paradox. Ty největší zázraky vědy, techniky i ekonomiky se často odehrávají v nejodlehlejších a nejchudších regionech. Bývají za to extra body v hodnocení projektu při žádosti o dotace. Stejně jako za sliby o ekonomické návratnosti. U tohoto ostrovského projektu měla být podle dokumentace návratnost snová, za dva roky a čtyři měsíce mělo být vše zaplacené. Nebylo, zázrak se tentokrát nekonal.

Nedopadlo to ani s tím jedním naším 3D pohyblivým obrázkem. Po měsíci nám dali ze „supertiskárny“ vědět, že se obrázek nepovedl.

 

Ach není tu, není…

Luděk Polášek a Petr Kalčic, kteří tvoří dvoučlenné představenstvo společnosti LightGate a podle zápisů z valných hromad jsou i jejími akcionáři, na dotazy magazínu Reportér týkající se byznysu podpořeného dotacemi neodpověděli. Pouze uvedli, že jejich projekty prošly kontrolami všech úřadů „vždy bez nedostatků“.

Třípodlažní dům v ostrovské Nádražní ulici, kde bývala v přízemí hospoda Růže, koupila LightGate za 2,1 milionu od jiné Poláškovy a Kalčicovy společnosti: té nevyšla dotace na linku na výrobu briket z programu rozvoje venkova.

Zemědělci sice LightGate nic nedali, ale u ministerstva průmyslu se jim podařil dotační double, dvojitý zásah. Společnost získala dotace nejen na „supertisk“, ale zvlášť dostala i dotaci na rekonstrukci domu. Vybavení na tisk živých obrázků za desítky milionů přece nebylo možné umístit do bývalého výčepu. Dům blízko nádraží byl během let 2012 a 2013 kompletně opraven za šestinásobek kupní ceny. Zvýšilo se druhé patro, přibyl sklad a z boku velké parkoviště.

Podle dotačních projektů je dům u nádraží napěchovaný špičkovými technologiemi na vývoj a výrobu bezpečnostních hologramů a již zmíněné trojrozměrné „holografické“ obrazy. K tomu mělo přibýt minimálně osm nových zaměstnanců, tisk ve 3D měl jet na dvě směny a roční tržby z pohyblivých obrázků už měly dnes být nad třicetimilionovou hranicí.

Až na místě jsme pochopili, že jako UFO nepůsobí tento projekt, ale náš zájem. Dům je po většinu času liduprázdný. Část přízemí je k pronájmu. V prvním patře je kosmetika, manikúra a pedikúra. Kosmetička má v domě i byt. Podle potřeby dojíždí z Karlových Varů kvůli výrobě „stereogramů“ fotograf, jeden asi ze tří čtyř zaměstnanců, které LightGate nyní má. V prvním patře je skromně zařízené fotografické studio. Čtyři deštníky, čtyři světla s reflektorem a ovládacím pultíkem značky Fomei, stropní závěs, zelené pozadí a k tomu digitální foťák jezdící v držáku po kolejnici na trojnožkách. Cena z výběrového řízení: 1,1 milionu bez daně. Za to by mohl být fotoaparát nejspíš i pozlacený – ale není.

57a9f8799c40e59ef3dd5483 MEDIA_ITEM image
Rekonstruovaná budova dnes. Podle výše dotací jde o sídlo technologická tygra.

Občas se prý někdo ozve, zeptá se po telefonu, ale klientů je podle fotografa minimum. Jako vzorový obrázek pro zájemce funguje rodinná fotka „šéfa“ LightGate Luďka Poláška. Při naší návštěvě se nedařilo rozchodit „holokameru“, tedy digitální foťák pojíždějící a snímající člověka z různých úhlů. Fotograf ji však pohotově nahradil záznamem na svůj mobil.

Na plotu kolem věčně prázdného parkoviště u budovy visí dvě děkovné tabulky českým a evropským daňovým poplatníkům – vedle je mnohem větší billboard na Pepa Market: obchod stojí naproti přes koleje a provozuje ho společnost Steen Qos. V nabídce Pepa Marketu jsou hnojiva, nářadí a křovinořezy (pod vlastní značkou Sharks). Prodejce křovinořezů Steen Qos však také podle dokumentů vyhrál u firmy LightGate osm z devíti výběrových řízení na technologii 3D tisku – od focení po tisk. Vždy jako jediný uchazeč. Firma LightGate ostatně podle katastru vlastní i budovu Pepa Marketu a pozemek pod ním.

„Pro mě to byl jen obchod. Nákup, prodej,“ říká majitel společnosti Steen Qos Jan Beneš s tím, že s 3D technologiemi ani výrobou hologramů nemá nic společného.

Srdcem a mozkem dodané technologie je holografické studio od litevské společnosti Geola. V zadávacích řízeních je studio „rozkrájené“ na několik kusů. Proč? „My jsme to nekupovali přímo od výrobce, kupoval jsem to od obchodní firmy,“ říká Jan Beneš s tím, že více informací mohou dát majitelé LightGate. Ti však mlčí. Na dotaz magazínu Reportér nereagoval ani zástupce litevské společnosti.

 

Obr na papíře

Tím ovšem kouzla v Nádražní ulici nekončí. Je tu další záhada připomínající Harryho Pottera. Do domu v Nádražní ulici dorazila ještě jedna neviditelná dotace – na vývoj hologramů a jejich raznic.

Obecně platí, že než se v tiskárně vylisuje stříbrný plíšek zabezpečující různé ceniny před paděláním, musí se vytvořit jeho obraz (takzvaný master hologram) a raznice. K této výrobě je potřeba klid, čisté prostředí jako v laboratoři, vyškolení lidé a spousta drahých přístrojů.

Pro Ostrov na to byl schválen projekt celkem za dvaatřicet milionů, šedesát procent z této částky tvořily dotace.

Nastal však jeden problém – dotace připlula moc brzy a přístroje by nebylo kam umístit. Petr Kalčic, člen představenstva LightGate a také soudní znalec v oboru holografie, proto tento technologicky náročný projekt za 32 milionů nejprve v žádosti o dotaci nasměroval do svého rodinného domu v Nežichově, padesát kilometrů na jih od Ostrova. Jde o malou osadu s šestnácti stálými obyvateli, kde se ani do budoucna nepočítá s veřejným vodovodem a kanalizací. Na místních pastvinách se rozvíjí ekologické zemědělství. Manželka Petra Kalčice zde vyrábí oceňovaný kozí sýr, jeden z bývalých spolumajitelů LightGate má v Nežichově rozlehlou biofarmu.

Příprava hologramů však není žádná zelená voňavka. Uvolňuje se při ní například výbušný vodík, používají se jedovaté látky jako hydrazin, známý mimo jiné jako raketové palivo, vznikají odpady s těžkými kovy. Co s tím v rodinném domě v zemědělské osadě?

Došlo na přemisťovací kouzlo. Projekt se podle dokumentace přesunul přímo do pivnice, tedy provozovny v Nádražní ulici v Ostrově. Zde měl být, jak vyplývá z dokumentů, projekt na výrobu raznic pro hologramy hotový a připravený k proplacení v polovině roku 2012. V té době přitom dům čekal na kompletní rekonstrukci – oficiálně pro výše popsanou výrobu „živých obrázků“, tedy stereogramů. (Kolaudace domu proběhla až den před silvestrem 2013.)

Budova během přestavby změnila okna, dveře, příčky, podlahy i střechu. Přesto tehdy neznámí holografičtí specialisté (firma nikoho na tuto práci neměla) údajně zasedli k čerstvě instalovaným přístrojům a v Ostrově vyráběli jednu raznici za druhou. Za půlroční období 2012 zde vykázala společnost LightGate ve zprávách pro dotační úředníky výrobu s přidanou hodnotou (rozdílem mezi výkony a náklady na výrobu) 2,7 milionu korun, v roce 2013 již 4,3 milionu. To jsou na tento byznys celkem velká čísla. Pro srovnání – LightGate a další společnosti léta získávaly návrhy a raznice hologramů od pedagogů jedné z kateder jaderné fakulty ČVUT v Praze, za kus jim platily podle náročnosti dvacet až šedesát tisíc. Výroba jedné raznice přitom trvá v ideálním případě tři dny. (O této tajné fabričce na škole psal magazín Reportér v říjnu 2015.)

O údajné výrobě raznic v Ostrově nic netuší ani úřady. Není popsaná v dokumentaci k rekonstrukci, nepočítá s ní stavební povolení. Součástí této a dalších dvou dotací měl být i nákup výkonného laseru. Kvůli ochraně zdraví je třeba zvláštní zabezpečení, na provoz dohlížejí hygienici. „Společnost LightGate neoznámila žádné provozování laseru v provozovnách na území Karlovarského kraje,“ uvedla Jitka Landová, ředitelka krajské hygienické stanice v Karlových Varech.

V dokumentech, kterými šéfové LightGate dokládají žádosti o dotace, to vypadá, že na Karlovarsku vyrostl vědeckotechnický tygr. Přes deset let výzkumu a vývoje, dlouhodobé kontrakty s firmami z celého světa, vlastní vynálezy, chválí se v pěti proplacených dotačních projektech v celkové papírové hodnotě za téměř sto padesát milionů korun z let 2009 až 2014. Zhruba polovinu z této sumy zaplatili čeští a evropští poplatníci na dotacích, čímž přispěli k raketovému růstu majetku firmy: investiční majetek společnosti během uplynulých šesti let stonásobně narostl. To je také jedna z mála věcí, co ladí mezi zveřejňovanými výsledky v účetních závěrkách a údaji v dotačních projektech.

Poslední rok před dotační smrští ve firmě LightGate pracovalo osm lidí. Přes slibovaná nová místa však v roce 2014 vykázala jen čtyři lidi. Výkony firmy stouply z šesti na dvanáct milionů, ale podle projektů to mělo být už přes sto milionů.

Magazín Reportér zaslal spolumajitelům společnosti konkrétní otázky k dotacím i financím firmy. Luděk Polášek a Petr Kalčic tvořící představenstvo LightGate, a. s., jen uvedli: „Chtěli bychom podotknout, že naše EU projekty byly kontrolovány CzechInvestem, ministerstvem průmyslu a obchodu, ministerstvem financí a finančním úřadem. Vždy bez nedostatků.“

Jediný, kdo potvrdil kontrolu, byl nejmenší přispěvatel. Fond rozvoje venkova nalezl vše, na co přispěl pěti miliony z veřejných peněz: tři tiskařské stroje, dva zaměstnance i tepelné čerpadlo. Ministerstvo průmyslu naopak uvedlo, že žádné kontrolní zprávy nemůže poskytnout, protože se žádné kontroly u jeho čtyř projektů neuskutečnily.

 

Zlatý prach

Hlavní provozovnu má LightGate v Boru u Karlových Varů. V areálu na kraji vesnice jí patří budovy s nápisy www.hologram.cz na fasádě, ve stejném stylu jako dům o několik kilometrů dál v Ostrově. Děkovné dotační tabulky již někam z vjezdové brány zmizely, podstatná část areálu v Boru však, obrazně řečeno, stojí na dotaci na plastovou mikrotečku, miniaturní hologram. Jde o vůbec první zadotovaný nápad – v Boru se díky této dotaci mělo stavět a nakupovat za 55 milionů.

Běžný hologram dává punc originality tím, že je vidět. Miniaturní naopak tím, že vidět není, slouží spíš ke skrytému značkování a identifikaci. Původní nápad vznikl v české společnosti Optaglio, jedné z nejznámějších v oboru. Na mikrotečku vyráběnou z niklu má celosvětový patent. Pár kovových šupinek v kolku na alkohol stačí na identifikaci výrobce. Ziskovost je prý úžasná. Jeden z lidí obeznámený s jejich výrobou to přirovnává k rýžování zlata. „Na začátku výroby je nikl za stovku kilo, na konci prodáváte niklový prach za cenu zlata,“ říká s nadsázkou. „Pokud máte funkční výrobek a zakázky.“

Do LightGate přišel s projektem na výrobu mikroteček Čechoaustralan Jiří „George“ Perkous. V Česku pracoval pro více firem z oboru, v Optagliu měl na starosti právě výrobu kovových mikroteček. Ve prospěch LightGate přihlásil patent na mikrotečku plastovou, tedy stojící na jiném materiálu a částečně i jiném výrobním postupu. Po roce se však ve zlém rozešel s majiteli a odstěhoval se do Spojených států. Dnes tvrdí, že se po jeho odchodu projekt neuskutečnil a celá inovace byla jen zástěrkou. „Pochybuji, že je někdo požene k vysvětlování, kam peníze vlastně šly, a vysvětlení, proč vlastně ani nevznikla plánovaná infrastruktura. Jistě nejsou ani schopni předložit dokumentaci o tom, že se o dotační projekt vlastně pokusili. Není ani problém v tom, že se projekt neuskutečnil, jak byl plánovaný. Podnikání je riziko a ne vše vyjde. Problém je v tom, že peníze z velké části jistě nebyly využity alespoň na pokus o úspěch projektu,“ uvedl s tím, že se k tomu více nechce vyjadřovat. Za mořem se dál věnuje hologramům, v Česku byl na něj kvůli dluhům prohlášen konkurz.

Luděk Polášek a Petr Kalčic z LightGate k tomu uvedli, že Jiří Perkous je nespolehlivá osoba, soustavně jim lhal, falšoval firemní dokumenty a připravil je i o peníze. „Museli jsme se s ním i jeho manželkou rozloučit, což neproběhlo zcela klidně. Z toho zřejmě pramení jejich nenávistné názory,“ uvedli. K projektu samotnému se však nevyjádřili.

Plastová mikrotečka s hologramem vyráběná společností LightGate je další záhada. Společnost ji nepropaguje, nenabízí. Vynález nebyl uznán, loni byla přihláška pravomocně zamítnuta. Společnosti, které ji měly podle dotačního projektu používat ve svých „inovovaných“ produktech, o tom nevědí. Například italský výrobce bezpečnostních inkoustů Kiian, který do nich měl miniaturní hologramy míchat.

Jiné firmy říkají, že vznikly jen vzorky a k opravdové výrobě nikdy nedošlo. „Byl jsem jen jednou s panem Perkousem a někým z LightGate v Německu u výrobce stroje, který rozsekává plastové fólie na flitry, takové ozdobné třpytky. Tam se nasekal vzorek a pak jsme řešili, zda by šel použít na výrobu plastových mikroteček. Asi by to šlo, ale bylo by to obtížné,“ říká Petr Miltner, majitel společnosti Faler Group. Jeho postavení v té době bylo unikátní. Zpracovával v obrovských kvantech data, která se vypalovala na povrch každé unikátní série mikroteček: posílal je mimo jiné i do konkurenčního Optaglia. „Kdyby mikrotečky začali (v LightGate – pozn. red.) vyrábět, určitě by začali u mě. O mně v projektu píšou, že je podepsaná smlouva o spolupráci, ale já vím jistě, že k žádné spolupráci s LightGate nedošlo,“ říká.

K proplacení dotace stačilo málo. Jedním z podkladů měl být „nezávislý expertní posudek“. Stačil starý protokol o zkoušce vzorků mikroteček v papírně, který navíc hovoří o potřebě dalšího vývoje.

Druhý „protokol zkušebního provozu“ výroby mikroteček má pouhých šest řádků: dodavatel laseru v něm potvrzuje, že stroj funguje a spolumajitel LightGate byl zaškolen. Oním dodavatelem přitom byla společnost E.P.S. Euro Painting Systems, která se zabývá stříkáním a lakováním vagonů, aut a motorkářských helem. Sídlí (v rejstříku dnes figuruje pod jiným názvem) v Praze, ale její provoz se nachází v České Lípě; spojená je s podnikáním rodiny Břízových.

„Já o tom nic nevím, protože holografii měl v dřívější době na starosti bratr. Já se věnuji lakování,“ říká Daniel Bříza. „Bratr (Marek) by odpověděl, ale teď je na delší dobu nedostižitelný. Nikdo jiný ve firmě o tom nic neví.“ S Markem Břízou nyní v jiném případu probíhá soudní řízení kvůli obžalobě z falšování dokumentů a pojistného podvodu. Podle rejstříku je nyní ředitelkou firmy paní čelící několika exekucím.

Lakýrnická E.P.S. přitom vyhrála v projektu na mikrotečky nejvíc dílčích zakázek – od dodávky nábytku až po dodávku laseru za devět milionů.

Jak vyplývá z dokumentace k udělení dotací, až na drobné výjimky se i v případě mikroteček hlásil firmě LightGate do výběrových řízení vždy jediný zájemce, který navíc s oborem neměl vůbec nic společného. Smlouvy z různých projektů jsou v řadě případů stejné včetně překlepů. Speciální přístroje jsou popsané velmi obecně, nikdy není uveden typ či výrobce.

 

Východní vítr

Jen o něco méně úspěšnou společností než lakýrnická E.P.S. byla při dodávkách pro mikrotečkový projekt ZT Invest Group z Kopřivnice. Tato firma podniká ve stavebnictví, její specializací byly střechy – v době, kdy vyhrávala zakázky na speciální holografické přístroje za desítky milionů, ji vlastnili manželé Zapatovi z Hranice (okres Přerov).

„Já vám k tomu nic neřeknu, já s tou firmou nemám už nic společného,“ zopakovala dvakrát Vlasta Zapatová a zavěsila. Byla jednatelkou, spolumajitelkou i kontaktem na fakturách. Společnost prodali rok po posledním úspěchu u LightGate; bylo s tím spojené velké cestování. Firmu manželů Zapatových nakonec koupila za osmdesát tisíc korun paní z Kyjeva, kterou zastupovala Ukrajinka žijící trvale v Praze. Plnou moc ke koupi měla potvrzenou notářkou v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu.

Jde mimochodem jen o jednu z celé řady vazeb na Východ, která je pro dění okolo hologramů a bezpečnostních prvků obecně v Česku typická. Důvody pro spojení jsou různé. Patrně zastírání vlastnictví, majetkové a osobní vazby z minulosti, přístup k větším zakázkám a z druhé strany evropským dotacím. Jak to funguje?

Dodavatelem jednoho stroje pro LightGate za více než pět milionů byla i společnost HUP – company. Vlastní většinu bývalého zemědělského areálu v Boru, s LightGate byla před dotační smrští personálně propojená. Majitelkou je podle rejstříku dáma původem z Kaliningradu, společnost zastupoval při obchodu jednatel Miloš Lajtár. „Nemám s holografií nic společného, tehdy jsem v té společnosti končil. Nemám na nové jednatele kontakt, nevzpomenu si na nic,“ říká. Podle obchodního rejstříku je Miloš Lajtár stále jednatelem společnosti NanoSpeckle sídlící ve Varech. Společníky jsou dva ruští vědci-podnikatelé, kteří vyvinuli laserový přístroj na zkoumání skrytých vad. LightGate ho chtěla vyrábět. Podle chystaného projektu byla očekávaná investice 65 milionů z dotačního programu rozdělovaného ministerstvem průmyslu a obchodu. Proč z něj sešlo, Miloš Lajtár neuvedl. „NanoSpeckle jsem jen založil a pak jsem ji prodal. Kdo je majitel, nevím. Ze všeho jsem vystoupil a jsem jen živnostník.“

 

Fabrička 1.0

Žádné živé patenty, na jejichž základě by probíhala nějaká masová výroba, LightGate nemá. Ani „holografická destruktivní páska s velmi širokým využitím v oblasti obalovin“, kterou dává firma v dokumentech kolem dotací za příklad vývoje z vlastních peněz, neexistuje. „Neujala se, neprodávala. Dělali jsme to na zakázku pro přerovskou společnost Filák. Tam to skončilo, protože nám vybuchl subdodavatel, který nebyl schopen opakovat kvalitu,“ říká Jiří Vyoral, majitel padlé společnosti Veta Zlín.

Na dotace by však LightGate nikdy nedosáhla bez silné legendy o výzkumu a vývoji, do které byly žádosti o peníze zabalené. Kredit a zázemí akademické instituce v případě LightGate a několika dalších společností poskytl Pavel Fiala, téměř dvacet let vedoucí katedry fyzikální elektroniky na „jaderce“, tedy Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze.

V devadesátých letech podnikal, byl společníkem v LightGate, s. r. o. Stejně znějící, ale odlišné společnosti. Několikrát se ji snažil prodat, nakonec svůj podnikatelský „exit“ vyřešil jinak. Narodila se akciová společnost LightGate, a. s. Podle dostupných údajů nebyl Fiala akcionářem společnosti, ale od jejího vzniku v roce 2000 až do roku 2008 pro ni pracoval na vedlejší úvazek jako „holografický specialista“. Ve stejném období byl za jadernou fakultu řešitelem dvou veřejných výzkumných projektů, na něž část peněz poskytlo ministerstvo průmyslu. Fiala do těchto projektů přivedl LightGate, a. s., jako partnera.

V laboratořích Fialou řízené katedry v areálu matfyz v Praze-Troji se – paralelně s vědou a výukou – rozjela i výroba. Na školních počítačích a přístrojích vznikalo vše od grafického návrhu po výrobu průmyslové raznice. Tento výrobní cyklus dokonale uzavíral „vývojový lis“, který byl na katedru podle sdělení školy umístěn v rámci vědeckého projektu a byl v majetku společnosti Filák, spolu s LightGate druhého partnera v projektu. LightGate vedle šéfa katedry postupně zaměstnala další členy z jeho týmu, které si vychoval. Vyplývá to z jejich životopisů.

Podle výrobních deníčků, které si pracovníci na katedře vedli, šlo v této době o třicet až padesát návrhů hologramů a raznic ročně. Navrhovaly se zde ozdobné hologramy například pro likérky Fruko a Drak. Citlivější pak byly hologramy pro jízdní doklady pro Prahu, hologramy stravenkových společností Sodexo a Chèque Déjeuner, ale i bezpečnostní prvky pro kolky na Slovensko a do Ruska.

Část výrobních deníčků se zhmotní v již zmíněné provozovně LightGate v Boru spojené s eurodotacemi. V prvním patře je zasedačka fungující i jako galerie. V rámečku je zde například hologram určený pro české předsednictví EU, záruční listy LG a Sony, slovenský kolek, ale třeba i blok na pokuty. Jednou z opakovaných zakázek na katedře byly hologramy Ahold – zde vystavený jako bezpečnostní prvek na poukázce na zboží. Koncoví zákazníci přitom o původu hologramu nic nevědí – zakázky pro ně odbavují tiskárny, které se zaručují mimo jiné i za bezpečnost.

Pavel Fiala a jeho tři nejbližší spolupracovníci loni v září uvedli, že na výrobu hologramů existují smlouvy mezi školou a komerční sférou a činnost s nimi byla v souladu. Po této odpovědi, těsně před začátkem zimního semestru i otištěním textu o profesorské fabričce v magazínu Reportér, dali všichni ve škole výpověď.

Magazín Reportér od té doby získal klíčové smlouvy a vyjádření, z nichž vyplývá, že v rámci výzkumného projektu nebylo možné provozovat oficiální výrobu: porušení této podmínky by podle ministerstva průmyslu znamenalo vracení dotace. Po skončení vědeckého projektu v roce 2008 bylo možné připravovat vzory hologramů na zakázku, ale jen za úhradu fakultě jako stoprocentnímu majiteli práv k výsledkům vývoje. To se však, až na jednu výjimku, nedělo.

 

Dotace 2.0

Snaha zapojit velké eurodotace do neoficiální produkce hologramů na fakultě se nejprve nezdařila. Akademici to zkusili ve spolupráci s třebíčskou firmou All In Security. I její případ by vydal na samostatný příběh, v tom dotačním však figuruje jen jako slepá ulička.

Napodruhé už akademikům cesta k dotacím vyšla. A to díky vlastní společnosti, kterou si založili krátce po nepříliš úspěšné anabázi v All In Security. Čtyři dotčení vědečtí pracovníci z katedry fyzikální elektroniky jaderné fakulty ČVUT – profesor Pavel Fiala, Marek Škereň, Jakub Svoboda a Milan Květoň – na Vánoce 2010 založili společnost HoloPlus, s. r. o. Díky vlastní firmě jim k výrobě ve škole přibyla i možnost hlásit se do výběrových řízení.

Společnost HoloPlus o sobě nic nezveřejňovala, ještě před pár týdny měla jen prázdný web. Narodila se přímo na katedře. Na pozvánce na první valnou hromadu společníků v únoru 2011 je napsáno, že se bude konat v zasedací místnosti skupiny Optické fyziky na KFE ČVUT v Praze. Až do konce roku 2012 sídlila na virtuální adrese (tedy bez kanceláře).

Zákazníků bylo více, ale klíčovým zůstala společnost Filák. Ta byla také partnerem v již zmíněných vědeckých projektech podpořených ministerstvem průmyslu a obchodu společně s LightGate. Její majitel Jan Filák se pohybuje okolo hologramů již dvacet let především jako obchodník s tiskařskými stroji, byť jeho hlavním byznysem bylo obrábění kovů – například výroba noh pro kontejnery. Díky jeho kontaktům v tiskárnách a v Rusku měla společnost HoloPlus i takové opakující se zakázky, jako návrh hologramu pro státní ruské železnice RŽD. I ten se připravoval na katedře, jeden za 55 tisíc.

Ve stejném období jako LightGate získala společnost Filák pět eurodotací, z toho se tři projekty v celkové hodnotě 130 milionů týkají hologramů. Hned v tom prvním za šedesát milionů (dotace z této částky činila 36 milionů) společnost jako „inovaci výroby“ koupila kompletní linku na přípravu hologramů a jejich lisování. Podpořené to je stejnými dokumenty o spolupráci s Fialovou katedrou jako v případě společnosti LightGate – ta však měla tento nákup rozdělený do tří dotací a více než dvaceti výběrových řízení. V případě firmy Filák stačily tři a ve dvou z nich uspěla jako jediný uchazeč společnost akademiků, tedy HoloPlus.

Prvním vítězstvím této firmy akademiků ve výběrovém řízení týkajícím se dotovaného projektu bylo školení o hologramech určené pro zaměstnance společnosti Filák. Šestadvacet školicích dnů v Přerově přišlo na 1,48 milionu bez DPH.

Školicí materiály a nabídka HoloPlus do výběrového řízení vznikly na katedře krátce po ustavující valné hromadě. Šlo o upravené slidy s pokročilou matematikou a fyzikou, jež dostávali studenti při přednáškách o holografii. Jen horní pásek jaderné fakulty nahrazuje dole HoloPlus. Pokud zaměstnanci při školení dávali pozor, ušetří minimálně semestr na jaderce.

Druhým zářezem v rámci dotovaného projektu byla dodávka softwaru HoloDesigner: firma HoloPlus vlastněná akademiky za něj inkasovala od společnosti Filák 970 tisíc bez DPH na konci roku 2011. Jde o program k počítačovému návrhu, zápisu a vizualizaci hologramů. Detailně je jeho vznik a vývoj popsaný ve vědeckém projektu ministerstva průmyslu a následujícím grantu od Akademie věd.

V roce 2012, tedy půl roku po prodeji programu HoloDesigner společnosti Filák, představil jeden z akademiků, Marek Škereň, tento software coby výsledek vývoje na škole na konferenci o holografii na Massechusettském technologickém institutu ve Spojených státech. Vznikl na to téma i odborný článek.

Vítězem třetí zakázky za téměř 57 milionů na speciální stroje pro dotovaný projekt společnosti Filák se stala jako jediný uchazeč společnost specializující se na výrobu rozvaděčů nízkého napětí a skříně pro ně.

Společníci HoloPlus dnes tvrdí, že obchodovali jen se svými vědomostmi. „V rámci veškeré činnosti firmy HoloPlus jsme používali pouze svoje dlouholeté zkušenosti z oboru. Zásadně odmítáme, že bychom jakkoli využívali duševní vlastnictví FJFI ČVUT. Pokud jde o konkrétní odpovědi na vaše relevantní dotazy týkající se naší firmy, tak se jedná o informace z veřejně dostupných zdrojů, na které bychom vás tímto chtěli odkázat,“ uvedli společníci HoloPlus bez dalších detailů.

Fakulta sdělila, že žádnou smlouvu o využití duševního vlastnictví se společností HoloPlus ani s jinými účastníky uvedených dotací neeviduje.

Jan Filák na dotazy týkající se výroby hologramů a strojů ve škole, na vztahy se společností HoloPlus a zakázkami zadanými v rámci eurodotací neodpověděl. Jen zaslal dřívější vyjádření svého právního zástupce. V něm uvádí, že do školy a vědeckých projektů vložil nemalé prostředky a vše probíhalo na základě smluv.

V minulosti byl Jan Filák krátce akcionářem LightGate, byl i jejím dodavatelem. Se školou měl od začátku tisíciletí čtyři komerční smlouvy pokrývající celkem čtyři měsíce činnosti. Největší za téměř šest set tisíc byla na poradenskou činnost a sepsání technologické studie v oblasti holografie. Společnost HoloPlus měla s katedrou jednu hospodářskou smlouvu za 120 tisíc.

 

Epilog

Jedna otázka se neustále vrací: čte vůbec někdo ty dotační projekty, kontroluje a zkoumá jejich skutečný přínos? Zjišťuje, že za desítky milionů skutečně vzniklo, co mělo?

Jeden z příjemců dotací uvádí příklad ze života:

„Přišel k nám kontrolor, pustím mu stroj a on byl úplně nadšený. Vám to funguje! volal.

Ale počkejte, to není všechno, odpovídám a chci ukázat další věci.

Ne, to stačí, funguje to. Já jedu teď od projektu… tam byl dálkový přenos dat, ale místo toho jsem viděl posílat vzkazy z domu do domu na šňůře od prádla. Ale příkaz zněl jasně: proplácet.“

Praxe je podle kontrolora dotací taková, že každý aspoň trochu smysluplný projekt v nejchudších regionech projde už jen kvůli nastaveným měřítkům…

Na konci února napsaly Lidové noviny, že vybraní úředníci ministerstva průmyslu dostali rekordní odměny. Ministr Jan Mládek je obhajoval tím, že šlo o přiznané prémie za vyčerpání dotačních fondů. „Ministerstvo obchodu byl jediný resort, který na konci roku vyčerpal všechny peníze a který takzvaně nic nevrací do Bruselu,“ uvedl ministr na mimořádné tiskové konferenci.

Tiskovou konferenci k výsledkům rozsáhlé kontroly utracených peněz však ministr Mládek do uzávěrky tohoto vydání neohlásil. •

 

Galerie (12) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat