Se služebním psem pracuje konkrétní psovod, většina si je „na důchod“ bere domů

Máte vy sám doma psa?

Mám přiděleného služebního psa, pětiletého belgického ovčáka, jmenuje se Gismo. Specializuje se na vyhledávání omamných a psychotropních látek a střelných zbraní.

 

Jaké vlastnosti musí pes mít, aby mohl sloužit u celní správy, policie nebo armády?

V první řadě musí být zdravý. Psy vykupujeme až kolem jednoho roku věku, kdy už mají vyvinutou kostru i vnitřní orgány, veterinář všechno zkontroluje rentgenem i sonem, udělá biochemické rozbory krve, moči, trusu. Pokud je pes v pořádku, zjišťujeme, jestli má potřebné povahové vlastnosti.

 

Jaké to jsou?

Třeba že mu nedělá problém pohybovat se na rušném letišti, nádraží nebo silnici. Nesmí se bát jízdy autem nebo střelby. Musí být schopen chodit po různých površích od lina a koberců přes dlažby až třeba po roštové schody. S tím vším se v praxi může setkat a je nutné, aby byl schopen jít s psovodem kamkoli. Také musí mít chuť do práce a být motivovatelný.

 

Co psy k práci motivuje?

Většinou je to nějaká hračka, ale může to být i potrava.

 

MAXIMÁLNĚ ŠEDESÁT TISÍC

Odkud vlastně psy vykupujete a kolik takový budoucí služební pes stojí?

Maximální cena, kterou může celní správa za psa zaplatit, je šedesát tisíc. Sháníme je různě, může to být pes od lidí, kterým z nějakého důvodu nevyhovuje, třeba ho nezvládají nebo nesplnil jejich ambice ve sportovní kynologii. Anebo na to přímo mají živnost.

 

Jsou nějaká plemena, která mají na práci u bezpečnostních složek genetické předpoklady?

Základní předpoklad je čich – a ten má každý pes. Otázka je, jestli ho dokážete motivovat, aby tu práci odvedl. Nejčastěji využíváme belgické a německé ovčáky nebo jejich křížence, průkaz původu není podmínkou. Záleží ale na preferenci psovoda, někomu se líp pracuje s loveckými plemeny. Máme tady špringršpaněla, retrívra... Ne všude se vejde velký pes, na některé úkoly se víc hodí malá plemena, jako je Jack Russell nebo Parson Russell teriér, teoreticky i čivava.

 

V jakém věku se začíná? Říkal jste, že pejsky vykupujete, když je jim rok. To už mají za sebou takzvanou pubertu, což je období kolem sedmi osmi měsíců věku, kdy se zdá, jako by pejsek zapomněl všechno, co se do té doby naučil…

Ideální samozřejmě je, když si psovod vezme od chovatele štěně a rozvíjí ho hned odmala. Je to stejné jako s dětmi, takhle se naučí nejvíc. Roční pes, který věkem splňuje možnost výkupu, už může mít nějakou špatnou zkušenost. Pes se dokáže naučit spoustu věcí i později, ale koupit a vycvičit třeba pětiletého psa se nevyplatí, nepracoval by pro nás tak dlouho.

 

A jak je to s tím „pubertálním“ zapomínáním?

Je to podobné jako u dětí. Oni nezapomenou, co se naučili – jen zkoušejí, co si můžou dovolit, co se vyplatí nebo nevyplatí. Jestli se třeba za míň práce nedostanou ke stejně velké odměně.

 

Jak dlouho výcvik služebního psa trvá?

U psů celní správy trvá patnáct týdnů. Za tu dobu se pes musí naučit základy poslušnosti, pět základních cviků a svoji danou kategorii. Například pes cvičený na pachové práce musí rozpoznat druhy látek, které do té jeho kategorie patří, a látku označit. Psi u celní správy se při nálezu přestanou hýbat, říkáme tomu, že zamrznou. Základních druhů omamných a psychotropních látek je osm. Kanabisové produkty, tedy marihuana a hašiš, kokain a heroin, metamfetamin, amfetamin, efedrin a MDMA (laicky extáze – pozn. red.).

 

Které další specializace v Heřmanicích cvičíte?

Dál jsou to cigarety a tabák, bankovky a fragmenty zvířat chráněných mezinárodní úmluvou na ochranu živočichů a rostlin CITES. Sem patří sloni, tygři, nosorožci, plazi, papoušci a hlavně výrobky z těchto zvířat. Sloní kly, nosorožčí rohy, želvovina… Je to obsáhlá skupina a psi jsou specializovaní na jednotlivé kategorie. Někteří naši psi umí hledat i líh, ale výbušniny třeba neděláme, to je v gesci policie, vojenské policie a armády.

 

Proč nemůže být pes vycvičený na dvě specializace, třeba drogy a výbušniny?

Každá komodita má svoje. Pes cvičený na výbušniny musí rozpoznat skoro třicet látek. Navíc když mám psa cvičeného na drogy, není vhodné učit ho hledat navíc třeba cigarety, protože ty jsou v každém druhém autě. Volil by to, co je pro něj jednodušší, a začal by hledat tabák. Jenže já potřebuji, aby našel ty drogy. Tabák nás zajímá například na letišti v množství od 200 kusů cigaret, což je jeden karton. Ve vnitrostátní přepravě v rámci Schengenu pak od 800 kusů cigaret. Po psovi chceme, aby hledal tento objem a neznačil nám každou krabičku.

 

Zaujalo mě, že existují i psi cvičení na fotbalová utkání.

To jsou policejní psi. U nás máme několik psů na obranu. Ti jsou cvičení na hlídání veřejného pořádku a obranu osob nebo střežení prostor – celní správy, různých skladů, chráněných objektů.

 

JEDEN PSOVOD, JEDEN PES

Cvičí psi se svým budoucím psovodem, nebo se musí naučit všechno sami tak,
aby byli schopni pracovat s kýmkoli?

Se psem u nás pracuje jeden konkrétní psovod. Pokud se třeba rozhodne změnit práci a jeho pes je pořád v produktivním věku, přiřadíme ho k jinému psovodovi, který s ním znovu projde kurzem. Ale zase s ním cvičí jeden člověk. Není to tak, že by pes byl někde v kotci a pokaždé by si ho bral někdo jiný, to by nefungovalo.

 

Instruktoři střediska mají také každý svého psa?

Ano, chodí s nimi do praktického výkonu, ale taky je používají jako metodickou pomůcku. Jejich pes je schopný předvést, co se mají další psi naučit. Nestačí povídat o teorii, je potřeba všechno předvést v praxi.

A co psovod, ten se cvičí jak? Potřebuje mít nějaké specifické vzdělání a schopnosti?

Aby se člověk mohl stát psovodem u celní správy, potřebuje středoškolské vzdělání s maturitou. Kynologická zkušenost podmínkou není, nemusí být ani pejskař. Někdy je vlastně i lepší, když žádné zkušenosti s výcvikem nemáte, a nepřinášíte si tak žádné zlozvyky. My si psovoda vychováme stejně jako psa. Důležitá je zase motivace. A nezbytné samozřejmě je mít psy rád. Pes není auto nebo služební zbraň, je to živý tvor a vy jste s ním 365 dní v roce, 24 hodin denně.

 

Jak se vztah mezi psovodem a jeho psem vytváří? Hrají roli nějaké vzájemné sympatie?

U psovodů často hraje roli sympatie ke konkrétnímu plemeni. Když budu mít plemeno, které mi nevyhovuje, nebude mě to bavit. Při výběru auta nebo telefonu taky k některé značce tíhnete víc než k jiné. Vztah se pak už vybuduje. Ale ti psi to nedělají tak úplně pro nás, hodně je zajímá odměna.

 

OBRANÁŘ JDE DO DŮCHODU DŘÍV

Jaký má pes při patnáctitýdenním výcviku režim?

Základní kurz probíhá od pondělí do pátku od 7:15 do 15:15 s pauzou na oběd. Což neznamená, že by pes pracoval několik hodin v kuse. Výcvik je rozfázovaný, součástí jsou teoretické přednášky pro psovody. Pes se musí vyvenčit a pak jde pracovat. Obvykle se cvičí tři psi s psovody, během dne se střídají, takže na odpočinek je čas.

 

A když je pes vycvičený a nastoupí do služby, jak potom vypadá jeho každodenní život?

Má s psovodem plánované služby. Jsou jedenáctihodinové a vychází to asi na patnáct služeb měsíčně. Přijedou na místo, kde je například vytipované auto, nebo na letišti let. Pes to auto nebo letadlo prohlídne a jde si odpočinout. Když něco detekuje, prohledává místo psovod a pes odpočívá. Nárazově někdy pracuje víc, třeba na festivalu, jinde má služby, například na hranicích, když hledá pašované zbraně. Když má dovolenou psovod, má dovolenou i pes.

 

Musí se pejsek „dovzdělávat“ a procvičovat nabyté dovednosti, aby je nezapomněl?

Je potřeba neustálý trénink. A jednou ročně testujeme, jestli pes něco nezapomněl a jestli dokáže označovat látky, které mu byly vtištěny do čichové paměti.

 

Jak dlouho obvykle trvá jeho kariéra?

Po osmi letech ho podle předpisu obvykle můžeme vyřadit ze služby bez udání důvodu. Ale když je zdravý, může sloužit až do deseti nebo jedenácti let. Je to jako u sportovců, někdo skončí kariéru ve třiceti a někdo klidně hraje závodně hokej do pětačtyřiceti. Samozřejmě pes obranář má víc zatížený pohybový aparát než pes, který spíš používá nos a čich. Takže obranář často chodívá „do důchodu“ dřív.

 

A jak ten důchod prožije? Vezme si ho psovod domů?

Ve většině případů ano, protože spolu sloužili, jsou parťáci. Výjimečně se stane, že psovi hledáme nový domov, to se někdy stává u lidí, co slouží v Praze a bydlí třeba v malém bytě. Pes se pak vrátí k nám do střediska a my mu sháníme důstojné dožití. Pak si ho vezme třeba někdo tady ze vsi, třeba starší člověk, který už nechce vychovávat štěně. Získá tak parťáka, který umí poslouchat.

 

Kolik psů ročně vycvičíte a jaká je nejčastější specializace?

Většinou přes deset nově vykoupených a další desítky atestovaných v rámci kondičních kurzů. Nejčastější jsou omamné a psychotropní látky, cigarety a tabák. K tomu děláme tréninky, workshopy, mezinárodní spolupráce.

 

Při pandemii jste se zaměřili na vyhledávání covid pozitivních lidí. Jak pes pozná nemocného člověka?

Každý člověk má nějakou pachovou signaturu, na tom jsou postavené i metody pachové identifikace u policie třeba ke ztotožnění pachatele podle stop z místa činu. Ta stopa může být ovlivněna stravou, alkoholem, kouřením, léky. S nemocí se pach člověka mění. Třeba cukrovkáři jsou někdy cítit alkoholem, ačkoli ho nepijí. Covid pach člověka taky specificky mění a psi to dokážou poznat.

 

Jak vypadal takový trénink?

Měli jsme k dispozici tisíce odebraných anonymních vzorků lidí, kteří absolvovali PCR test. S pozitivním i negativním výsledkem.

 

NEDOSTAT ODMĚNU JE TREST

Věnují se výcviku psů ženy, nebo je psovod spíš mužské povolání?

Žen je zhruba třetina, možná skoro polovina. A poslední dobou přibývají.

 

V čem je výcvikové středisko v Heřmanicích mimořádné?

Psovodů u celní správy není tolik jako u policie nebo vězeňské služby. I s instruktory je tady tak pětačtyřicet psovodů. Takže je tu rodinná atmosféra, všichni se znají, potkávají se na závodech, workshopech, poradách. Hodně spolupracujeme se zahraničím, víme, jak to kde v Evropě s psovody funguje, bylo tady už několik kurzů pro celní správu Izraele, cvičili jsme psy do Peru. Troufám si říct, že co se týče kynologie, máme přehled o celém světě.

 

Používají se dnes jiné metody výcviku psů než dřív?

Každý obor se vyvíjí, výcvik psů také. Dřív psi cvičili trochu víc z jakési povinnosti, zatímco dneska cvičí na základě toho, co se jim vyplatí nebo nevyplatí. Pes rychle pochopí, že pokud udělá, co chceme, bude odměňován, zatímco když dělá, co nechceme, tak ho ignorujeme a nedostává odměnu. Když je nějaké chování ignorované a není odměňované, má tendenci vymizet. Protože se tomu tvorovi nevyplatí. Chování, za které je pes odměňován, nabízí znova, protože se mu to vyplatí. Na tom je moderní výcvik postavený.

 

 

Dřív se psi neodměňovali?

Odměňovali, ale míň. K něčemu byli psi přinucení, bylo to autoritativnější.

 

Jak je to s tresty?

Trest funguje taky, ale neznamená to, že budu někoho lískat rákoskou a dávat mu pohlavky. Nedostat se k odměně je také trest. Trest může být i to, že někomu odeberu to, co chce. Třeba když dětem vypnu wi-fi, už jsem je potrestal. Přitom nedošlo k žádnému fyzickému příkoří. U psů je to podobné.

 

Ve kterých zemích pomáhají psi vycvičení v Heřmanicích?

Například v Peru nebo v Izraeli, tam jsou psi vycvičení na hledání drog a bankovek. Cvičili jsme psy také pro Kyrgyzstán nebo Gruzii, Moldavsko.

 

A máte i nějakou celebritu? Pejska, kterého jste vycvičili a on se proslavil?

Karo. O něm se říkalo, že je nejznámější Čech v Peru. Zachytil mimo jiné pětasedmdesát kilo kokainu přepravovaného v česneku, dvaatřicet kilo kokainu napuštěného do oděvů, další v hudebních reproduktorech. Bohužel už není mezi námi. Zemřel na bakteriální infekci, možná ho otrávila mafie.