Švédská vesnice: 35 uprchlíků na 200 obyvatel

14. září 2017

Švédští důchodci Ingrid a Andreas a „jejich“ afghánská rodina.

Markéta Kutilová

Již 163 tisíc uprchlíků přijalo Švédsko za poslední čtyři roky - nejvíce na hlavu v celé EU. Rodiny si migranty berou k sobě domů, na druhé straně v zemi rostou preference stran označovaných jako neofašistické. Tradičně pohostinná země stojí na křižovatce.

Šplháme do kopce, nikde ani živáčka, ticho. Tak tady opravdu dávají lišky dobrou noc. A také vlci a medvědi, kteří tu rovněž žijí. Duše romantika se kochá, ale pro běžný život… trochu nuda. Však zde, v zapadlé vesnici Asen, žijí téměř samí důchodci. Tedy bylo to tak, než přišli uprchlíci. Od té doby se vesnice zásadně proměnila: na 200 obyvatel připadá 35 uprchlíků. A všichni žijí ve zdejších rodinách.

Zpoza rohu se vynořují dvě postavy v zimních kombinézách. Otec s malou dcerou; černé vlasy, černé oči. Nevypadají jako starousedlíci. Přesto zamíří k jednomu z dřevěných domů a bez zaklepání jdou dovnitř.

Tady je jejich nový domov, který sdílí se švédskými důchodci Ingrid a Andreasem. Otec a dcera, uvnitř už na ně čeká matka a další dva synové. Pět afghánských uprchlíků a dva švédští důchodci takhle spolu žijí už přes rok. Věta, která se v Česku používá jako vtip nebo útok – „tak si ty uprchlíky vem k sobě domů!“ – je na sever od nás skutečností a tisíce Švédů si skutečně uprchlíky nastěhovaly přímo k sobě domů.

Pragmatické důvody

„V roce 2015 k nám přišly přes dva tisíce uprchlíků. Kousek odtud v lese jsou kasárna, kde je ubytovali. Sbírali jsme pro ně teplé oblečení, pak jsme jim to odvezli na ubytovnu. Tam jsme potkali tuhle rodinu,“ říká osmdesátiletý Andreas. Sedí na pohovce obklopen svými novými „vnoučaty“. „Jsme rádi, je to nový život, říkají nám babi a dědo. Vlastní děti a vnoučata máme daleko a tak máme radost,“ pochvaluje si Andreas.

Zajímá mě, proč si švédští senioři vybrali zrovna tuhle afghánskou rodinu. „Ingrid a já jsme zubaři a Wahída je také zubařka, takže máme společná témata,“ objasňuje Andreas. Pochvaluje si i to, že Wahídin manžel Alí štípe dřevo, seká trávu, stará se o dům a zahradu a nyní i o místní kostel, přestože je sám muslim. „Už jsme staří a tohle je pro nás opravdu pomoc z nebe,“ pochvaluje si Andreas. Soužití jim prý nedělá velké problémy. „Některé věci jsme si museli objasnit, ale všichni se snažíme,“ říká Ingrid, které s přípravou pohoštění pro návštěvu pomáhá osmiletá afghánská dívka Kadža. Všechny tři děti dojíždějí do školy a švédsky se naučily během pár měsíců. Teď dělají tlumočníky svým rodičům.

Podpořte Reportér sdílením článku

Působila jako projektová koordinátorka na zahraničních misích Člověka v tísni, v Demokratické republice Kongo zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem. V posledních letech se snaží dokumentovat válku proti Islámskému státu. Je spoluautorkou televizních reportáží dokumentujících boj proti ISIS v Sýrii a Iráku. Spolu s Lenkou Klicperovou založila sbírku na pomoc lidem v syrském Kobani a vede projekty na pomoc lidem v syrském Kurdistánu.