Kráska a zubař pod Pálavou

Je teplé pozdně letní odpoledne a do vinice na svahu Pálavských vrchů pod vysílačem Děvín nedaleko Klentnice se opírá plné slunce. Vinařka Dominika Černohorská testuje přístrojem cukernatost hroznů Müller Thurgau. „Šestnáct, Ivošku,“ říká svému obchodnímu partnerovi, který je zároveň většinovým majitelem velkého stomatologického centra. Až bude cukernatost kolem jedenadvaceti, bude čas na vinobraní. Možná že právě ve chvíli, kdy tento článek čtete, běhá Dominika s rodinou, přáteli a najatými brigádníky po vinohradu a sbírá hrozny.

Začalo to u rovnátek

Dominika a Ivo se znají vlastně od nepaměti. Jako desetiletá k němu chodila na rovnání chrupu, později s dalšími mladými pacienty stejného doktora hrála v kapele Rovnátka. Dokonce s ní vyhráli i dětskou a dospělou Portu. Pak se moc nevídali.

Ivo, který bydlí ve Valticích a neustále se stýká s tamními i okolními vinaři, vypráví, jak léta snil o tom, že bude mít alespoň pár svých řádků vinice. Dominika mezitím vystudovala vysokou vinařskou školu a už při studiu začala pracovat pro Vinařství Volařík. Stala se také členkou Unie enologů České republiky, což je spolek sdružující špičkové vinařské odborníky. Dnes má sedmatřicet členů, ženy jsou v něm tři.

Znovu se setkali náhodou na tanečním parketu během vinařských slavností. „Ty děláš do vína? To jsem vždycky chtěl,“ rozplýval se Ivo Marek. Příště už se potkali vážněji a začali domlouvat spolupráci. Tak se zrodilo vinařství Plenér.

Na prvních hektarech

Domluvili se, že Dominika vloží do společného podniku znalosti a práci a Ivo kapitál. Dnes hospodaří na 2,4 hektaru: to představuje potenciál sedmi až osmi tisíc lahví vína – vzhledem k tomu, že část vinohradů je osázená mladou révou, která zatím nerodí.

Do budoucna by se rádi dostali na nějakých sedm hektarů. Pro představu, hektar vinice na Pálavě vyjde zhruba na milion korun. Ale i při této ceně je velmi těžké kupovat vinice. Vlastnictví vinohradů je populární a někteří majitelé si je rádi ponechají, i když se o ně třeba příliš nestarají.

Když se zeptám, jaké víno začínají dělat, odpoví mi oba, že takové, aby jim chutnalo. „Není to žádné klišé, řada vinařů dělá svá vína tak, aby je prodali a trefili se do vkusu různých zákaznicích skupin. To nebude náš případ,“ říká Ivo Marek. „Nechci do vína zbytečně moc zasahovat technologickými postupy a chci ze suroviny, která vyroste na vinohradě, dostat všechno, co v ní je. Tak, aby ve víně byla co nejvíce cítit lokalita, odkud pochází,“ popisuje Dominika Černohorská. Sama pečlivě sleduje trendy v oboru a inspiraci čerpá doma i v cizině, ostatně o vínu mluví často i doma, její přítel podniká v prodeji technologií pro vinaře.

Jak to historie namíchala

Vinařství Plenér má za sebou první sklizeň v loňském roce a právě před pár dny začali s prvním lahvováním. Úplně prvním vínem, které stáčeli do lahví, je Cuvée Leonard, nazvané podle viniční trati Nad svatým Leonardem v obci Klentnice.

Cuvée označuje víno smíchané z několika odrůd. Odrůdy se mohou míchat buď ještě před lisováním, nebo se pak cuvée spojuje dohromady už z hotových vín. U Plenéru je to ten první případ. „Na téhle trati, kterou jsme koupili od jednoho staršího pána, je historicky vedle sebe řada odrůd a my teď hlavně doplňujeme chybějící keře,“ vysvětluje Dominika Černohorská. „Řekli jsme si, že zkusíme dodržet ten náhodně historicky vzniklý mix a uděláme cuvée z celé této trati, takže jsme jednoduše všechno naráz sklidili a udělali z toho víno,“ říká devětadvacetiletá vinařka. A bylo to dobré rozhodnutí, dovolím si dodat já po ochutnání.

Mladí vinaři drží spolu

Svůj sklep zatím nemají. Využívají azylu, který jim ve svém podniku Víno J. Stávek v Němčičkách poskytl jeho majitel, jenž je – spolu s Dominikou a dalšími – členem sdružení Mladí vinaři. Ve sklepě u Jana Stávka má Plenér také svůj originální „sud-vajíčko“. Tyto zvláštně vytvarované sudy se vyrábějí ve Slovinsku a podle dostupných informací je tenhle jediným u nás v republice.

Až bude nalahvováno, chystá se mladá vinařka vyrazit s vínem po republice: „Naložím si auto a pojedu. Budu objíždět restaurace a vinotéky, kde myslím, že by mohli mít zájem, a budu jim dávat ochutnávat. Doba je naštěstí otevřená malým vinařstvím, takže se takhle skutečně dá začít s prodejem.“ Své víno už dnes dává ochutnávat právě prostřednictvím Mladých vinařů, a ještě než jej nalahvovala, už věděla o zájmu konkrétních podniků, které je chtěly k sobě do prodeje.

Založení spolku Mladí vinaři se ukazuje jako velmi šikovný nápad. Je to sdružení třinácti vinařů a vinařek pod čtyřicet let, kteří spojili síly, vzájemně si pomáhají a inspirují se a společně svá vína také propagují. „Ohlasy jsou výborné. Volají vinotéky, že chtějí Mladé vinaře, funguje to,“ popisuje Dominika s tím, že si členové mezi sebou ochutnávají i ve sklepě a dovedou si vzájemně zhodnotit vína a poradit při dalším postupu. „Upřímně říkám, že bez pomoci od ostatních vinařů bychom měli ten náš začátek mnohem těžší,“ říká Dominika Černohorská a Ivo Marek souhlasně přikyvuje.

První společnou velkou akci měli Mladí vinaři poslední srpnový den ve vile na pražské Štvanici. Do necek dali lahve s třiatřiceti vzorky vína, pozvali dýdžeje a uspořádali velkou ochutnávku. Bylo to velké, dobré a mimořádně zábavné. Postupně se pak chtějí rozjet do celé republiky. •

Úvodní text speciálu Vinařské obrození najdete zde, kompletní přílohu pak v tištěném, zářijovém vydání Reportéra.