Za dvacet let v branži jsem nikdy nebyla tak špinavá, říká maskérka oscarového filmu Na západní frontě klid

2. května 2023

Linda Eisenhamerová

archiv LE

Před třemi lety dostala maskérka Linda Eisenhamerová nabídku, zda by nechtěla pracovat v chystaném válečném filmu Na západní frontě klid. Letos v lednu si za to vysloužila nominaci na Oscara. I když si ho domů nakonec neodvezla, už postup do top desítky brala jako skvělou zprávu. „Pracovat v zimě v zákopech bylo náročné. Pak už ani jako maskérka vlastně nevypadáte. Jste celá od bahna, špíny a umělé krve,“ říká.

Film Na západní frontě klid režiséra Edwarda Bergera, který vznikl pro Netflix, získal celkem devět nominací na Oscara. Zlatou sošku si nakonec v březnu odnesl James Friend za nejlepší kameru, Volker Bertelmann za nejlepší hudbu a Ernestine Hipper spolu s Christian Goldbeck za nejlepší výpravu. Jak jste se k filmu dostala?

Od kamaráda produkčního Jiřího Husáka mi přišla nabídka, zda bych v tomto chystaném snímku nechtěla dělat masky. Na vysvětlenou – v Česku nemají filmoví maskéři žádnou organizaci nebo agenty, kteří by pro ně zajišťovali pracovní nabídky. Čekáme prostě, kdo nás osloví. Nabídku k práci na snímku jsem dostala rok předtím, než se začalo natáčet, a navíc to bylo v době covidu. Nikdo nevěděl, co se bude dít. Tak jsem jen na to kývla a čekala.

Film byl natočen podle knižní předlohy. Kdy jste se se stejnojmenným románem Ericha Maria Remarqua, vydaným v roce 1929, setkala? Bylo to ve škole?

Ve škole jsem ho nečetla, přečetla jsem si ho o mnoho let později. Před začátkem natáčení jsem si dílo chtěla oživit, ale už jsem se do toho nezačetla.

Názor a představu o maskách jste si tedy udělala až ze scénáře?

Přesně tak, počkala jsem si na scénář. O první světové válce se toho dá naštěstí hodně dohledat, ke scénáři jsem tak ještě přidala internet, knížky a dokumentární filmy. Režisér Peter Jackson natočil skvělý dokument They Shall Not Grow Old (Nikdy nezestárnou), kde se mu podařilo rozpohybovat dobové válečné fotografie. Z toho jsme všichni čerpali asi nejvíce.

Jak dlouho vám trvala příprava?

Asi dva měsíce. Seděli jsme nad tím s celým štábem. Ono si toho moc dopředu ale plánovat nemůžete, protože ještě nevíte, s jakými herci, respektive jakými tvářemi, budete pracovat.

Jak pak probíhala příprava přímo s herci?

Asi dva měsíce před natáčením přijeli herci z Německa a zkoušely se jim kostýmy, paruky, masky a vše potřebné. Ke každé scéně se muselo vymyslet, kolik zranění bude jaká scéna obsahovat, kdo jak bude zašpiněný a podobně. Bylo toho opravdu hodně. To vše pak musel schvalovat režisér.

Kromě herců byly ve filmu i umělé figuríny. Jak vypadala práce s nimi?

Podpořte Reportér sdílením článku