Rudé linky Miloše Zemana

Report

V okolí a minulosti prezidenta Zemana můžeme najít přinejmenším dva lidi, kteří sloužili v ozbrojených složkách sovětského bloku. Jedním je bývalý člen elitních jednotek sovětské vojenské rozvědky Kronnyy, nyní ruský podnikatel žijící v Česku. Druhým bývalý důstojník československé armády Zbytek, s dobrými styky ve vyšších kruzích Putinova Ruska. Důvody této popularity se dost možná táhnou do dávnější historie komunistické rozvědky a studené války.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Bílé linky. Tak se jmenuje osmnáctý díl proslulého, za komunismu natočeného seriálu Třicet případů majora Zemana, který pochvalně vykresluje činnost tehdejší Státní bezpečnosti a bezpečnostních složek. Bílé linky líčí, jak se síť západních agentů snaží infiltrovat československý komunistický režim.

S nadsázkou, hypoteticky řečeno – možná by se dnes dal natočit 31. díl Případů majora Zemana, jehož postavou by byl jiný Zeman: Miloš, prezident České republiky. A jmenoval by se nikoli Bílé, ale Ruské či Rudé linky.

Jistě by šlo o fikci, která však není zcela bez faktických souvislostí. A nejde jen o to, že jsem při zkoumání vazeb okolí prezidenta Zemana na Putinovo Rusko narazil na skutečný projekt Bílé linky, což je epizoda z dob studené války, kdy spolu soupeřily západní a komunistické rozvědky (a která se stala inspirací zmíněného, samozřejmě propagandisticky rozvinutého dílu seriálu o majoru Zemanovi). Nicméně o tom ještě bude řeč.

V každém případě je jisté, že Miloš Zeman bývá na Západě popisován jako „faktický mluvčí Kremlu“ či prezident, který je „při návštěvě Kremlu mezi přáteli“. (První je obrat z deníku The Washington Post, druhý pochází z agentury Reuters.) Sám prezident hovoří o „zahraniční politice všech azimutů“, snaha o přátelské vztahy s Čínou a Putinovým Ruskem je jedním z nejvýraznějších rysů jeho prezidentství.

Jak hluboký je Zemanův příklon k Rusku?

Pravda je taková, že mezi Zemanovými dobrými přáteli i známými najdeme lidi s různě vřelými vazbami na režim prezidenta Putina.

 

Výsadkář Specnaz

Jedna z pozoruhodných postav pohybujících se v kruzích kolem Miloše Zemana se jmenuje Igor Kronnyy. Tento muž se narodil v roce 1962 v Sovětském svazu, kde vyrůstal pod jménem Sidorov. V devadesátých letech se usadil v České republice. Předtím měl trvalé bydliště v Panfilově ulici v Petrohradu. Jeho jméno Kronnyy, které získal až v Česku, se v tuzemsku uvádí v mnoha různých podobách: někdy také jako Kronnyj, Kronnyi či Kronny.

Kronnyy alias Sidorov je bývalý důstojník sovětské armády. Absolvoval elitní výsadkářské učiliště v Rjazani, poté sloužil jako důstojník u speciálních výsadkových jednotek Specnaz, což je označení pro jednotky zvláštního určení sovětské a posléze ruské armády.

Příslušníci těchto jednotek byli pečlivě vybíráni z řad nejlepších a politicky nejspolehlivějších vojáků. Dostávali velmi kvalitní výcvik a nejlepší dostupné vybavení. A podléhali velení vojenské rozvědky GRU, která je hlavní výzvědnou službou ruské armády.

 

V Česku se Kronnyy (Sidorov) objevil kolem roku 1996 – jako podnikatel a obchodník s luxusními automobily. Když v roce 2001 týdeník Euro přinesl reportáž Rusové v Čechách, zmínili se tam i o majiteli autosalonu DaKa Igoru Kronném.

„Jeho firma vyvíjí činnost hlavně po linii Rusko – západní Evropa. Plní majetnějším Rusům jejich sen – nákup auta značky Mercedes. DaKa sežene automobil v Německu nebo jinde v Evropě a po moři ho dopraví do Ruska,“ uvedl tehdy časopis Euro. Kronnyy v textu potvrdil, že je bývalým vojákem z povolání, který odešel z armády v hodnosti majora, ale zdůraznil, že je podnikatel a že vystudoval moskevskou Akademii národního hospodářství.

Kronnyy si v Česku vybudoval pověst spisovatele, díky čemuž se etabloval ve společenském životě. Kronnyy napsal třeba knihu Ničeho nelituji. Nakladatelství Naše vojsko uvádí, že „kniha popisuje životní příběh Igora Grigorjeva, mladého sovětského důstojníka a příslušníka jednotek Specnaz“.

Kronnyy později sponzoroval vydávání literárního almanachu Grafoman. V jeho pražském autosalonu se pak scházeli k literárním dýchánkům přispěvatelé Grafomanu a také noví „pražští Rusové“, jak to v roce 2004 zaznamenaly ve své poznámce Literární noviny.

Zanedlouho se stal Kronnyy šéfem Sdružení ruských podnikatelů v ČR. A navštěvoval pražský charitativně lobbistický Lions Club, jehož členy je řada významných osob ze státní správy, politiky, armády, tajných služeb a podnikatelské sféry.

Členem tohoto klubu je i prezident Miloš Zeman. A Kronnyy se s ním díky těmto neformálním setkáním seznámil. V roce 2009 byl Kronnyy pozván jako host na oslavu 65. narozenin Miloše Zemana, která se konala na zámku Blatná.

Magazín Reportér zjistil, že Kronnyy byl předmětem zájmu českých tajných služeb. Ale poté, co se stal Zeman prezidentem, své aktivity k němu zpravodajci omezili. „Bylo to kontraproduktivní vzhledem k tomu, že prezidentovi spolupracovníci přijali Kronného pod svá ochranná křídla a tím se za něj de facto zaručili,“ vysvětlil mi jeden z analytiků, který pracoval pro bezpečnostní složky státu. A dodal: „Přitom víme, že Kronnyy byl jako voják nasazen v Afghánistánu a že po rozpadu Sovětského svazu se měl začátkem devadesátých let pohybovat v Africe jako vojenský poradce a zprostředkovatel dodávek ruské vojenské techniky.“

 

Ruské metály

Kronnyy uvádí tři adresy bydliště v České republice, ale na žádné jsem ho nezastihl. A jen na jedné z nich si jeho spolupracovníci vzali kontakt na mne a přislíbili, že Kronnému vyřídí, aby se ozval. Avšak do uzávěrky tohoto čísla se tak nestalo.

Když jsem si hledal ve veřejných zdrojích a rejstřících informace o Kronném, narazil jsem také na jeden článek v komunistických Haló novinách. 10. listopadu 2005 informovaly o tom, že ruský velvyslanec v České republice Alexej Fedotov vyznamenal čtyři lidi čestným odznakem Ruského střediska mezinárodní vědecké a kulturní spolupráce. Slavnostní akt se uskutečnil v prostorách Poslanecké sněmovny.

Vyznamenání Za utužování přátelství převzali právě podnikatel Igor Kronnyy, dále šéf KSČM Vojtěch Filip, jeho spolustraník poslanec Stanislav Fischer a nakonec prezident sdružení Klubu Rusko Zdeněk Zbytek. Ruský velvyslanec Fedotov řekl, že jde o udělení prvního ruského vyznamenání v České republice po patnácti letech a také o důkaz toho, že se vztahy mezi Českou republikou a Ruskou federací po patnácti letech stabilizovaly.

Čtvrtý muž, který spolu s komunistickými poslanci a „podnikatelem“ Kronným dostal vyznamenání, je též důležitá figura. Bývalý komunistický voják Zdeněk Zbytek je neformálním poradcem Miloše Zemana.

Za strůjce Zemanovy politické kariéry byl v minulosti právem považován lobbista a někdejší funkcionář KSČ a SSM Miroslav Šlouf, jenže ten je už pět let v politickém důchodu. Jeho roli sice převzal Šloufův mladší klon, šéfporadce Martin Nejedlý, který vyrostl na byznysu s ruským ropným gigantem Lukoil. Stálou a velmi vlivnou šedou eminencí Miloše Zemana je ovšem právě bývalý velitel 1. tankové divize ve Slaném plukovník Zdeněk Zbytek.

Zdeněk Zbytek je znám tím, že 1. prosince 1989 přijel spolu s dalšími vojáky do Prahy, a jménem „delegace pluku bojových divizí“ pozdravil sjezd družstevních rolníků a žádal mimo jiné, aby vláda v revolučních dnech nepřipustila „veřejné hanobení prezidenta“ Gustáva Husáka: jeho vystoupení přerušili delegáti potleskem a skandováním „Ať žije KSČ… Ať žije armáda!“

Zdeněk Zbytek má však také hluboké vztahy s lidmi v nejvyšších kruzích ruské politiky.

Když jsem pátral po důvodech jeho obrovského vlivu, přišel jsem na nečekanou souvislost, která mě zavedla až do relativně dávné historie.

 

Operace Light

Tato souvislost, skutečná operace tajných služeb, se stala inspirací pro již zmíněný osmnáctý díl seriálu Třicet případů majora Zemana Bílé linky.

Ona operace se odehrála na konci padesátých let a dovede nás ke Zdeňku Zbytkovi: a nejde jen o pouhou volnou historickou rodinnou vazbu.

Akce nesla ve spisech někdejší Státní bezpečnosti název Light a jejím hlavním představitelem byl československý ­špion Karel Zbytek. Rodák z Lískovce u Kyjova a bývalý důstojník armády uprchl v roce 1948 do Velké Británie, kde se stal příslušníkem Československého zpravodajského úřadu (CIO). Tato neoficiální součást britské rozvědky (nyní MI6) začala v Londýně fungovat v únoru 1949. Působili v ní bývalí příslušníci československé armády a vnitra, kteří odešli na Západ po únoru 1948.

Zpravodajský úřad CIO fungoval v Londýně pod krycím jménem jako firma Kenneth Proud Translation Office. V CIO vznikla kartotéka důležitých lidí (lékařů, vědců či obchodníků), kteří z komunistického Československa pravidelně vyjížděli do zahraničí: právě mezi nimi tato organizace československých exulantů hledala agenty – projekt měl název Bílé linky. Informace získané od spolupracovníků z vyšších společenských kruhů v Československu předávala CIO tajné sekci britské rozvědky. „CIO znamenal velký přínos pro Západ v době soupeření se Sovětským svazem a jeho satelity,“ poznamenal k tomu historik Prokop Tomek.

Vše fungovalo až do května 1956, kdy na adresu vojenského přidělence československého velvyslanectví v Londýně přišel desetistránkový dopis od – v té době ještě neznámého – člověka, který se komunistické Státní bezpečnosti nabízel jako spolupracovník. Chtěl za to jen peníze a uváděl první jména konkrétních osob. „Jako důkaz upřímnosti a odstranění podezření, že jde o provokaci MI5 (britské kontrarozvědky), předem uvádím toto: dr. Josef Potoček je agentem britské tajné služby od roku 1951,“ stálo tehdy v dopise. StB si údaje ihned ověřila. Padesátiletý ředitel První české zajišťovací banky Josef Potoček byl v polovině července 1956 zatčen a při výslechu se přiznal. Vzápětí byli zatčeni další členové špionážní skupiny Bílé linky. Nejvyšší soud pak v prosinci 1956 vynesl dva rozsudky smrti. Josefa Potočka a Václava Kvíčeru v lednu 1957 popravili, několik dalších lidí dostalo mnohaleté tresty.

Oním člověkem, který s StB spolupracoval a udával špiony československo-britské služby CIO, byl právě Karel Zbytek. Informace, které pak předával StB, získával z kartoték CIO během oběda, když jeho spolupracovníci odešli mimo kancelář. Zbytek zradil z finančních důvodů údajně proto, že mu onemocněla žena a on nebyl schopen splácet hypotéku.

Karel Zbytek odkryl identitu celkem 120 českých a zahraničních agentů britské CIO. Když britská rozvědka zjistila, že sovětský blok ví o CIO tolik informací, celou sekci v roce 1957 rozpustila. A „Bílé linky“ přestaly samozřejmě fungovat.

 

Zbytek od Zemana

Karel (Charles) Zbytek se stal jedním z nejúspěšnějších agentů komunistické rozvědky. Identitu špiona, který informace z úřadu CIO vynesl, se britská rozvědka v šedesátých letech nedozvěděla. Karel Zbytek tak zemřel v roce 1962 v britském přístavním městě Folkestone nedaleko Doveru v penzionu, který si pořídil za peníze od StB.

Špion Karel Zbytek je ovšem vzdáleným příbuzným zmíněného plukovníka Zdeňka Zbytka, úspěšného podnikatele v Rusku, propagátora česko-ruského přátelství a přítele a neformálního poradce prezidenta Miloše Zemana.

Tahle informace přitom není nepodstatná a může mít vliv na popularitu Zdeňka Zbytka v Putinově Rusku.

O tom, že je „Zemanův Zbytek“ v rodinné přízni s „rudým špionem Zbytkem“, se dlouho nevědělo. Sám Zdeněk Zbytek tvrdí, že ani on o tom neměl tušení. „Až donedávna jsem to opravdu nevěděl. Ale nejspíš to bude bratranec mého dědečka z otcovy strany,“ řekl magazínu Reportér Zdeněk Zbytek a dodal: „Přímý rodinný vztah to tedy není. Ale jsme příbuzní přes nějaké to koleno.“

Na rodinné vazby přišel až publicista a někdejší spolupracovník komunistické vojenské rozvědky Olin Jurman, který o špionu Charlesi Zbytkovi napsal trilogii Dvojitý agent. V jedné ze svých knih, která vyšla letos, se o extankistovi Zdeňku Zbytkovi zmínil v jediné větě v poděkování. „Ke konci minulého roku se mi podařilo u příležitosti pokřtění prvního dílu této životní ságy uspořádat se vzdáleným příbuzným Charlese Zbytka plukovníkem Zdeňkem Zbytkem setkání části rozvětveného rodu,“ napsal v knize Olin Jurman.

Zdeňka Zbytka jsem v okolí Zemana vnímal hlavně jako důstojníka bývalého režimu. Díky větě v knize Olina Jurmana se však nabízí i další okolnost – totiž přátelství Zdeňka Zbytka s vysoce postavenými lidmi ruského prezidenta Vladimira Putina. A tedy i to, proč je právě Zbytek nyní považován za jakýsi most mezi Hradem a Kremlem.

Zbytkův příbuzný, rozvědčík Karel Zbytek je totiž v Rusku dodnes považován za špionážní klenot. To, co v padesátých letech Karel Zbytek udělal, pomohlo oslabit prozápadní aktivity a naopak utužit prosovětský režim v socialistickém bloku. „Ke Karlu Zbytkovi chovají v ruské zpravodajské komunitě hlubokou úctu dodnes. Je to pro ně vzor, učí se o něm, je to pro ně vážená osobnost z dob studené války,“ řekl mi jeden z bývalých českých zpravodajských důstojníků, který si nepřál být jmenován. Podle něj mají ruské zpravodajské služby k rodině takového člověka úctu. Navíc když sám Putin je bývalým důstojníkem KGB, který špionážní práci rozumí a její historii miluje. 

Explukovník Zdeněk Zbytek si nemyslí, že má dveře v Rusku otevřené kvůli nepřímé rodinné přízni se špionem Zbytkem.

„Rusové se ke mně chovají slušně, protože i já se k nim chovám slušně. Navíc jsem se vůbec nezměnil — na rozdíl od těch statisíců bývalých členů KSČ, kteří předtím lezli Sovětům do zadku a po listopadu 1989 se potentovali,“ řekl mi Zbytek. (V listopadovém rozhovoru se serverem Hlídací pes uvedl, že „KSČ byla velmi spravedlivá organizace“ a komunistická armáda byla podle něj „vynikající státní instituce, která měla svůj pevný řád a program, pravidla hry“.)  Bývalý tankista Zdeněk Zbytek si dává pozor na to, aby svého předka Karla nějak adoroval. „Jestli jsem na něj hrdý? Já vlastně nevím, jestli byl padouch, nebo hrdina. Jestli lidi práskají a pak to stojí životy, tak není na co být hrdý. Ale rozhodně je to zajímavý příběh,“ řekl Zbytek.

 

Člověk roku

V každém případě platí, že i Zdeněk Zbytek je v Rusku (podobně jako jeho příbuzný špion Karel) uznávanou osobností.

Tento někdejší velitel tankové divize obdržel dokonce v prosinci 2016 titul Člověk roku. Ruský biografický institut ho zařadil mezi osobnosti spolu se zesnulým kubánským vůdcem Fidelem Castrem, kazašským prezidentem Nursultanem Nazarbajevem a čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Ruský institut na svém webu uvedl, že Zbytek byl vybrán na ocenění Člověk roku 2016 v kategorii mezinárodních vztahů „za posílení obchodních a kulturních vztahů mezi Ruskem a Českem“.

„Byl jsem oceněn, protože dlouhodobě sponzoruji veterány druhé světové války,“ řekl mi Zbytek. Na poznámku, že byl v minulosti prověřován tajnou službou BIS kvůli svým kontaktům v Rusku, je Zbytek háklivý. „Chlapci z BISky vědí, že jsem nebyl, nejsem a nebudu špion. Nepotřebuji to. Jsem svůj, jsem vychovaný armádou k se­rióznosti a čestnosti,“ uvedl. Na dotaz, zda zná „podnikatele“ Igora Kronného, vedle něhož stál, když v roce 2005 dostávali medaili od ruského velvyslance, Zbytek reagoval: „Nic mi to neříká. Kolem mě se pohybují stovky lidí z té diaspory.“

Zbytek je jedním z architektů Zemanova návratu do vysoké politiky. Z ní Zeman na čas vypadl po neúspěšné prezidentské volbě v roce 2003. Tehdy ho v ČSSD zradilo křídlo sociálních demokratů kolem Stanislava Grosse, kteří ho nevolili. Zeman – zostuzen a potupen – pak odjel na řadu let „objímat stromy“ na Vysočinu, kde má chalupu.

V roce 2009 se ale do politiky vrátil. Založil Stranu práv občanů Zemanovci (SPOZ, nyní SPO), která se později stala servisní organizací pro jeho úspěšnou prezidentskou kandidaturu v roce 2013. Zbytek se stal členem občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana a spoluzakládal i stranu SPOZ. A letos organizoval sběr podpisů pro jeho znovuzvolení.

Zbytek se také staral o příjmy rodiny Zemanů. Ve své firmě Mold Vin zaměstnával jako manažerku Zemanovu manželku Ivanu. Teď téměř pravidelně na oplátku doprovází prezidenta Zemana na jeho zahraničních cestách a hledá obchodní příležitosti.

Zbytek v začátcích své kariéry vyvážel do Ruska kancelářské potřeby, poté dovážel do Česka moldavská vína, ale nakonec se z něj stal odborník v energetice. Tvrdí, že se podílí na výstavbě elektráren v zemích bývalého Sovětského svazu. A od léta 2015 stojí spolu s exministrem zahraničí Janem Kavanem (z někdejší Zemanovy vlády) v čele Česko-Slovensko-Íránské obchodní komory, v níž zastupuje skupinu českých strojírenských a energetických podniků.

Díky svým kontaktům seznámil Zemana i s blízkým spolupracovníkem Vladimira Putina Vladimirem Jakuninem. Jakunin strávil dlouhou dobu ve službách KGB. Léta také šéfoval ruským železnicím. Nyní figuruje na sankčním seznamu USA. Zeman byl pravidelným účastníkem konferencí na ostrově Rhodos pořádaných právě Jakuninem.

Zbytek se s Jakuninem setkal údajně náhodou. Když byl Jakunin šéfem ruských železnic, hledal v Česku výrobce náhradních dílů na lokomotivy. A Zbytek zařídil, aby Rusové mohli kupovat součástky přímo od výrobců.

„Já se v Rusku pohybuji mezi inteligentními a vzdělanými lidmi, ne mezi nějakými kriminálníky či póvlem,“ odráží Zbytek kritiku, že se sem prostřednictvím jeho byznysu dostávají i lidé s napojením na ruské tajné služby. „Já se snažím jen podnikat. A jestli mají (ruští partneři) ještě nějakou další roli, to nezkoumám. A je mi to srdečně jedno. A vůbec, jak mám zjistit, kdo on vlastně je? Jestliže je obchodník, tak je obchodník,“ řekl Zbytek. „Teď dělají z Rusů zločince. Ale to není pravda. Jsou to velmi vzdělaní a kultivovaní lidé. Jen se to teď ideologicky nehodí. Takže kdo je z Východu, je podezřelý, agenti a takové ty nesmysly.“

 

BOSové

Zdeněk Zbytek se podílel na vzniku hnutí bývalých policistů a vojáků BOS (Bezpečnost, odpovědnost, solidarita), v němž je celá řada Zemanových spojenců. (Jedním ze zakladatelů BOS je i publicista Olin Jurman.)

Hnutí BOS volá po vystoupení z EU a ostře napadá NATO. V červenci 2017 uspořádalo hnutí konferenci o ochraně Česka. Jako host tam vystoupil předlistopadový příslušník SNB Zdeněk Ondráček, který je nyní poslancem za KSČM: strana ho nominovala, aby se stal předsedou důležité sněmovní komise pro kontrolu GIBS (Generální inspekce bezpečnostních sborů).

Zbytek je přesvědčen, že Zeman svůj úřad obhájí. „Podle mě vyhraje už v prvním kole,“ řekl.

Spojenectví Zemana s miliardářem a šéfem strany ANO 2011 Andrejem Babišem Zbytek podporuje. Podle něj teď nastane doba, kdy se ukáže, co jsou zač „všichni ti zločinci“, kteří Zemana v roce 2003 podrazili v první prezidentské kandidatuře.

„Oni podrazili svého guru. Víte, co to je? A pak rozjeli byznys ve velkém. Ale teďka se to konečně obrátí. Aspoň se národ dozví, kdo tu rozkradl obrovský majetek. V tomto fandím panu Babišovi. Teď bude záležet jen na tom, koho tam (do vlády) postaví. Jestli to bude padni komu padni,“ řekl mi Zbytek.

Pár hodin poté, co jsme spolu domluvili, Babiš oznámil, že kandidátem na ministra vnitra v jeho budoucí vládě je bývalý vyšetřovatel Lubomír Metnar, který byl též členem hnutí BOS založeného Zbytkem. (Metnar posléze v rozhovorech pro média uvedl, že z hnutí BOS vystoupil, odcházet z Evropské unie a NATO je podle něj „nesmysl“ – a se Zbytkem se „potkal“, ale není si vědom, že je zakladatel BOS.)

Konečně poslední poznámka: Ve čtvrtek 30. listopadu 2017 měla TV Barrandov zajímavý program. Ve 20.15 hodin vysílala tato stanice Týden s prezidentem Milošem Zemanem. Následoval Duel Jaromíra Soukupa s Andrejem Babišem.

Hned po něm se vysílal seriál Třicet případů majora Zemana. Epizoda 18 – Bílé linky. •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama