Okamurova matrjoška. Kde se vzaly ruské vazby

Je to jako rozebírat ruské matrjošky. Jednu otevřete, v ní je další. Radim Fiala, poslanec Okamurovy SPD, spolupracoval s mladým mužem s ruskými kořeny, který psal na dezinformační weby. Tento mladík kdysi dával dohromady lídra Věcí veřejných Víta Bártu s pirátskou stranou. Otec onoho mladého muže je bývalý sovětský důstojník. Jaké jsou vazby Okamurovy strany na Putinovo Rusko?

 

Vypněte si mobil a vyndejte baterku. Nedělejte si žádné poznámky. Budeme si jen povídat.

Takhle začala schůzka s mým zdrojem, který pracoval v jedné z českých zpravodajských služeb. V kavárně v centru Prahy jsme seděli loni v září: mluvili jsme o tom, jak do místní politiky prorůstá ruská špionáž.

V té době mi to přišlo trochu jako téma z Marsu.

Právě jsem dokončoval knihu o Andreji Babišovi a v hlavě jsem měl rozplétání případu padesátimilionové dotace pro farmu Čapí hnízdo. Jenže bývalý zpravodajský důstojník měl na srdci jinou věc. „Zájmy Ruska jsou tu hlavně politické. Oni nechtějí Česko obsadit tanky jako v roce 1968. Jim dneska stačí, že budou mít své lidi v politice,“ řekl mi. A – jak si to pamatuji – dodal: „Celkově jim jde o to, rozdrobit Evropu migrační krizí a s pomocí nacionalistických stran destabilizovat politický systém v zemích EU. A přes visegrádskou čtyřku narušovat jednotu Evropy.“

Pak začal mluvit o konkrétních případech, jak se ruské tajné služby snaží navazovat styky s lidmi napojenými na politiky – včetně jmen, názvů firem i konkrétních částek a bank. „Pro hybridní válku platí: Čím hůře v Evropě, tím lépe pro Putina.“

Namítl jsem, že Miloš Zeman a jeho proruští poradci nebudou na Pražském hradě věčně, ale exdůstojník jen mávl rukou a řekl: „Nejde jen o Hrad. Oni to tu hrají jako šachy a přemýšlejí na několik tahů – tedy let – dopředu. Chtějí své lidi v exekutivě, v diplomacii, v parlamentu. Hodně napoví výsledky říjnových voleb do sněmovny.“

Po říjnových volbách 2017 jsem si na debatu s bývalým zpravodajským důstojníkem vzpomněl. Strana Tomia Okamury Svoboda a přímá demokracie se stala čtvrtou nejsilnější partají v Česku. SPD je označována za extremistické nebo národně populistické uskupení a její stanoviska mají blízko k postojům šířeným ruskou propagandou. S podporou 10,64 procenta hlasů voličů získala SPD ve sněmovně celkem 22 mandátů.

Následně se její poslanci dostali do klíčových výborů i do vedení některých z nich. Takový podíl na parlamentní moci přitom předtím neměla žádná jiná podobná strana, ať to byli začátkem devadesátých let republikáni Miroslava Sládka, či nedávno první Okamurova formace Úsvit.

 

•••

Pár dnů po sněmovních volbách, konkrétně 24. října 2017, zveřejnila tajná služba BIS svou výroční zprávu. Detailně popisovala nejrůznější metody „aktivních opatření“, které tajné služby Putinova Ruska praktikují.

„Ruská špionáž přešla od studeno­-válečného rozeštvávání Západu na vyšší úroveň. Stejně jako ruští hackeři vytvářejí uvnitř internetu sítě botnetů (kdy speciální software různým způsobem napadá jiné počítače a sítě – pozn. red.), ruské zpravodajské služby v podstatě usilují o vytvoření podobných sítí ze západních politiků, do jejichž myslí ,proniknou, pochopí je a pak je ovládnou‘, což je přístup, který vynikajícím způsobem zapadá do celého systému hybridní války,“ napsala BIS. A dále zmínila slova někdejšího ruského špiona V. I. Trubnikova, který je nyní prvním náměstkem ruského ministra zahraničí.

„Získat utajovaný dokument obsahující přísně tajné informace dnes nic neznamená. Základem je proniknutí do mozků těch, co vedou státy. Zpravodajský důstojník musí dosáhnout úrovně Michelangela. Nejlepší rozvědčík je renesanční člověk,“ řekl podle BIS Trubnikov v červnu 2016.

V další části zprávy BIS potvrdila to, co mi říkal v září 2017 kontakt ze zpravodajské komunity. „Ruským zájmem bylo ovlivňovat českou společenskou a politickou vnitřní integritu a tím potažmo oslabovat EU a NATO. Pokud sečteme ruské aktivity v posledních letech v kyberprostoru, propagandě, operace na Ukrajině, v Sýrii, únos estonského zpravodajského důstojníka z Estonska do Ruska, ruské příhraniční operace v Evropě – je zřejmé, že EU a NATO čelí ruské hybridní kampani,“ uvedla tajná služba BIS.

 

•••

Krátce po volbách začala média zkoumat profily nově zvolených zákonodárců. V případě poslanců SPD se ukázalo, že řada z nich sdílela na sociálních sítích odkazy z webů šířících systematicky dezinformace. Poslanec SPD Radek Koten byl na Facebooku členem skupin podporujících referendum o vystoupení České republiky z EU, byl také fanouškem stránky nazvané „Chceme pryč z NATO a EU – Rusko je náš opravdový přítel“.

Koten v listopadu 2017 prohlásil, že není ruským agentem. „Nemám žádné spojení na Rusko. Dokonce nejsem ani dezinformátor nebo ruský špion. Je velice málo pravděpodobné, že bych jako jednatel firmy odněkud ze Ždírce nad Doubravou přicházel do styku s ruskými občany, eventuálně s panem Putinem,“ řekl Koten serveru Aktuálně.cz.

Koten byl navzdory svým aktivitám zvolen šéfem důležitého výboru pro bezpečnost. A navíc se stal členem stálé komise pro kontrolu použití odposlechů.

Není přitom, jak už jsem psal, jediným zástupcem SPD, který má v nové sněmovně významný vliv. Tomio Okamura je místopředsedou sněmovny a jeho pravá ruka a místopředseda strany Radim Fiala vede hospodářský výbor. Pak jsou zde nejrůznější funkce v orgánech souvisejících s bezpečností státu. Miloslav Rozner je předsedou komise pro kontrolu Národního bezpečnostního úřadu. Radovan Vích je místopředsedou výboru pro obranu, členem výboru pro bezpečnost a členem stálé komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství. Místopředseda poslaneckého klubu SPD Radek Rozvoral je členem stálého výboru pro kontrolu tajné služby BIS. A další poslanci SPD jsou členy stálé komise pro kontrolu Finančně analytického útvaru (Zdeněk Podal) a Generální inspekce bezpečnostních sborů (Lubomír Španěl).

Začal jsem tedy SPD více zkoumat. Otázky, které jsem si položil, zněly: Je možné, aby byla Okamurova strana pod ruským vlivem, a tedy aby byla i rizikem pro stát? Nebo dostala prokremelský cejch neoprávněně?

Po pár týdnech pátrání jsem si připadal, jako kdybych držel v ruce ruské duté dřevěné panenky matrjošky. Uvnitř jednoho příběhu jsem našel další pozoruhodnou postavu, a pak se celý vzorec opakoval – příběhy do sebe zapadaly jako malované bábušky.

Nejmenší matrjoškou se ukázalo být jméno známé ze začátku tohoto desetiletí – Vít Bárta. Právě u tohoto někdejšího politika a exmajitele bezpečnostní agentury ABL totiž příběh s SPD začal.

 

Matrjoška č. 1 – Vít Bárta

Vít Bárta byl od července 2010 do dubna 2011 ministrem dopravy ve vládě Petra Nečase. A do 18. dubna 2012 byl také předsedou poslaneckého klubu strany Věci veřejné, v jejímž zákulisí se – jak se později ukázalo – pohybovali někteří pražští kmotři, aby si udrželi moc a vliv. Bárta nakonec po skandálech ve vládě skončil, byl vyšetřován a nepravomocně odsouzen kvůli předávání peněz vlastním poslancům v obálkách, ale nakonec byl obžaloby zproštěn.

Důležité je, že někdy v květnu 2012 (krátce po původním odsouzení) si frustrovaný politik oblíbil mladého studenta VŠE Sergeje Pavljuka. V té době bylo Pavljukovi jednadvacet let, v internetových diskusích vynikal pozoruhodnými názory. „Dnes mě zaujal článek o přímé demokracii na blogu Sergeje Pavljuka, studenta ekonomie. Rád bych znal i váš názor na přímou demokracii. Budu rád, když mi nějaký zašlete,“ napsal Bárta svým spolustraníkům ve Věcech veřejných v květnu 2012.

 

Matrjoška č. 2 – Sergej Pavljuk

Co Pavljuk na svém blogu tehdy napsal? Nastolil téma přímé demokracie, které se později stane jedním z hlavních témat Tomia Okamury.

„Proč udržovat současný systém, se kterým je spokojen vskutku pouze politik sám, a nepřejít k přímé demokracii? K systému, kterého se korupčník bojí jako čerta, k systému, jehož vzniku všechny generace našich politiků vždy tolik bránily. Proč o těchto věcech nerozhodovat v referendu?“

A v další části Pavljuk uvedl:

„Referenda nevyhubí všechny druhy korupce a nevyřeší všechny systémové problémy. Dodají nám ale důstojnost. Ucítíme, že na našem rozhodnutí v tomto státě opravdu záleží. Budeme vědět, že naše rozhodnutí platí. A ne že si někoho zvolíme a ten si pak dělá, co chce, nejlépe ještě podplácen nějakou zájmovou skupinou.“

V srpnu 2012 zveřejnil Pavljuk na jednom z webů označovaných jako dezinformační, na Euportál.cz, text s názvem „EU je vrahem i hrobníkem naší civilizace“. Někdy v té době se také student s ruskými kořeny stal poradcem Víta Bárty a začal hledat podporu u dalších politických stran.

Veřejně dohledatelné přitom je, že Pavljuk zprostředkoval na přelomu let 2012 a 2013 jednání s pirátskou stranou.

Devatenáctého listopadu 2012 se sešel Pavljuk s místopředsedou pirátské strany Mikulášem Ferjenčíkem. Ten o tom sepsal hlášení do veřejného fóra, neboť všichni členové strany mají povinnost zveřejňovat kontakty s politiky či podnikateli transparentně na internetu. „Je to Rus, na vizitce má napsáno: poradce JUDr. Víta Bárty,“ napsal Ferjenčík o Pavljukovi do svodky. A dodal: „Byl to mladý kluk, ve třeťáku na vysoké škole.“

„VV jsou teď prý pravicově liberální strana blízká SSO (Straně svobodných občanů – pozn. red.). Jejímž cílem je dostat stávající politickou garnituru do vězení,“ popsal Ferjenčík svou schůzku s Pavljukem. „Chtěl, abych domluvil s Ivanem Bartošem, že se sejde s Vítem Bártou.“

Devátého ledna 2013 informoval šéf Pirátů Ivan Bartoš, že schůzka s Bártou bude. „Na základě komunikace s asistentem Víta Bárty Sergejem Pavljukem proběhne ve čtvrtek 10. 1. 2013 v 16:30 schůzka s Vítem Bártou v jeho kanceláři. Po zvážení se jí účastním já a místopředseda Jakub Michálek. Původní avizované téma, novela zákona 106 (o svobodném přístupu k informacím – pozn. red.), hodláme dodržet a předneseme VV naše již existující návrhy novely tohoto zákona,“ sdělil Bartoš.

„Z dalších indicií se domnívám, že Vít Bárta mapuje terén dalších i nepolitických subjektů (např. Holešovská výzva) v jakési souvislosti s demonstracemi, které se mají konat okolo data sebeupálení Palacha,“ doplnil Bartoš.

Ivan Bartoš později na pirátském fóru schůzku s Bártou popsal takto: „Ačkoliv jsme byli pozváni my, Bárta začal tím, že se nás zeptal, proč jsme se s ním chtěli sejít? Toto jsem mu vyvrátil a Pavljuk, který původně oslovil Mikuláše (Ferjenčíka), mu vysvětlil, o co jde. Ačkoliv Bárta neměl moc potuchy, o čem je zákon 106, chtěl od nás vyjádření, zda se shodujeme s VV a v čem? V druhé části pak hovořil o jakési koordinaci protivládních organizací, jeho spolupráci s Holešovskou výzvou, J. Bokem a podobně. Z jeho výroků si pamatuji jeho opakované použití výrazu ,odšpuntovat špunt‘. Zde jsem se vyjádřil dosti skepticky ve smyslu, že ve Španělsku demonstrovaly statisíce a nic, a že tolik lidí na Václavák stěží dostane… Závěr: Výměně informací či předložení našich návrhů se nebráníme. Pokud si někdo nepřeje jinak, do akce ,odšpuntování špuntu‘ bych se nezapojoval.“

 

Matrjoška č. 3 – Radim Fiala

Jednání s Piráty tedy neuspělo, Bárta se dal nakonec dohromady s Tomiem Okamurou. A v roce 2013 se stal lídrem kandidátky Úsvitu v Plzeňském kraji. Jenže zvolen nebyl.

Zato Pavljuk z politiky nezmizel. Stal se součástí stranického aparátu hnutí Úsvit a působil jako asistent poslance Radima Fialy.

To je po Okamurovi druhá nejdůležitější postava ve straně. Jako jeden z mála zůstal Fiala věrný Okamurovi poté, co se Úsvit v roce 2015 po finančním skandálu rozštěpil. Okamura a Fiala pak založili právě stranu Svoboda a přímá demokracie. S Fialou v ní pokračoval i Sergej Pavljuk.

Pavljuk se dále angažoval na internetu. Například se v prezidentské kampani trefoval do Karla Schwarzenberga. 17. srpna 2013 napsal na další podezřelou webovou platformu ePortál.cz článek s názvem „Tvrdím, že Karel Schwarzenberg je bolševik“.

„Jak nazvat lidi, kteří pro abstraktní ideál demokratické volby připouští konkrétní realitu v podobě objektivně špatných vlád a desítek milionů lidských obětí po celé planetě? Já je nazývám pravdoláskařskou špínou,“ napsal Pavljuk.

Poslanec Radim Fiala si s Pavljukem evidentně rozuměl. Srostli spolu i podnikatelsky. A to právě v době, kdy se rozštěpilo hnutí Úsvit a kdy Okamura s Fialou oznámili vznik nové strany Svoboda a přímá demokracie (SPD).

Radim Fiala je bývalý politik ODS, který patřil do sféry vlivu „modrých kmotrů“. A i dodnes udržuje vztahy s posledním mohykánem této vlivné lobbistické éry s Tomášem Hrdličkou.

Stěžejní část svých podnikatelských aktivit má Fiala na Prostějovsku, odkud pochází. Jeho firmy nabízejí různé úklidové či bezpečnostní služby, zabývají se obchodem či správou nemovitostí a také prodejem čisticích prostředků.

Šestnáctého července 2015 se stal Pavljuk členem představenstva ve firmě IF Holding. Tam působil Pavljuk do dubna 2016. Ve stejném období byl Pavljuk jednatelem firmy Facility Professional (nyní IFP Servis). Za oběma společnostmi stál vlastnicky právě Radim Fiala, a to prostřednictvím firmy B.S. Kings, která mu patří.

Pozoruhodné je, že v dubnu 2015 – kdy začala vznikat strana SPD – vstoupil do Fialovy další firmy Lifragin nový investor – firma Venture Capitals.

Od roku 2009 byl stoprocentním společníkem Venture Capitals jistý Ivo Cvitanovič z Moravské Ostravy. Nicméně zajímavá stopa je v osobě jednatele, který za tuto společnost rozhodoval v letech 2011 až 2014. Jmenuje se Denis Kazantsev. Tento muž má trvalé bydliště v Moskvě. Jeho jméno najdeme v obchodním rejstříku také ve vedení firmy Pilsen Steel, což je někdejší podnik Škoda Hutě v Plzni: tento pohrobek slavných Škodových závodů byl spolu s dalším klíčovým podnikem Škoda Kovárny v roce 2004 prodán – a jako celek se tyto dva podniky staly součástí ruské společnosti OMZ. Od roku 2007 se plzeňské podniky sloučily pod jednu značku: Pilsen Steel.

Majitelem je nyní ruský koncern United Pilsen. Ten je zcela ovládán ruským oligarchou Igorem Shamisem. Kazantsev byl jednatelem ve firmě Pilsen Steel v době, kdy byl předsedou dozorčí rady společnosti právě oligarcha Shamis. Podle zpráv z ruských médií má tento kontroverzní podnikatel pověst muže s vazbami na ruského prezidenta Vladimira Putina.

Nutno ovšem dodat, že „ruská stopa“ v této části příběhu je jen nepřímá. Personální vazby spojené s bývalou firmou Radima Fialy mohou být náhodné, stejně jako podezřelé načasování, neboť nový investor – jak už bylo řečeno – přišel do tehdejší Fialovy firmy v době založení strany SPD.

Sergej Pavljuk odmítl, že by byl nějakým významným hybatelem dění v SPD a převodníkem vztahů na Rusko. „Byl jsem jen asistent poslance. Nebyl jsem straník. Byl jsem jen člen technického personálu. Proč vás to vlastně zajímá? Já jsem jen obyčejný kluk, který tam dělal asistenta a pomáhal se sociálními sítěmi,“ reagoval podrážděně Pavljuk na sérii dotazů. A zdůraznil, že jako asistent u Fialy skončil na přelomu července a srpna 2017. „Odešel jsem z politiky a začal dělat podnikání,“ uvedl Sergej Pavljuk.

Poslanec Fiala nebyl příliš sdílný. Potvrdil jen, že s Pavljukem už žádné vztahy nemá. Na další otázky už ale nereagoval.

 

Matrjoška č. 4 – Oleg Pavljuk

Sergej Pavljuk začal v České republice žít v roce 1997, když mu bylo sedm let. Usadili se tu totiž jeho rodiče. Jeho otec se jmenuje Oleg Pavljuk. Narodil se v červenci 1958 v bývalém Sovětském svazu a po příchodu do Česka se usadil v Ostravě.

Olegův syn Sergej Pavljuk potvrdil, že oba jeho rodiče pracovali v armádě. „Otec byl důstojníkem sovětské armády. Stejně tak i moje maminka sloužila v sovětské armádě. Ale v okamžiku, kdy jsme se přestěhovali do České republiky, přirozeně v sovětské armádě už nesloužili,“ řekl Sergej Pavljuk.

Jeho otec Oleg byl v armádě vojenským novinářem. „U nás měl každý vojenský okruh svoje noviny. A těch okruhů bylo v Sovětském svazu asi dvanáct. Působil jsem na mnoha místech. Překládali nás z jednoho místa na druhé. Byl jsem ve Střední Asii, pak všude možně,“ řekl magazínu Reportér Pavljuk starší.

Na dotaz, zda byl, či je v kontaktu se zpravodajskými službami Ruska, Oleg Pavljuk odpověděl: „Bohužel nebo bohudík jsem nebyl. Jestli je to dobré, nebo špatné, nevím.“

Na poznámku, že se kvůli možným stykům s ruskými špiony dostal do pozornosti českých zpravodajských služeb, Oleg Pavljuk reagoval: „Chápu. Každý dělá svou práci. A usuzuje z něčeho… Ale pravda je jinde.“

Jaká je tedy pravda? „Ano, čistě teoreticky: jsem pro ně zajímavý člověk, jako bývalý novinář, jako člověk s vojenským vzděláním bych mohl být užitečný. A proto si možná české služby říkají, že je to možné. Takovou domněnku bych si udělal taky. Ale jak říkám, mě nikdo nekontaktoval,“ uvedl Oleg Pavljuk.

 

Matrjoška č. 5 – Vladimír Vasiljev

Pavljuk starší v Česku podniká. Je spolumajitelem dopravní a zasílatelské firmy East Express.

Ta se specializuje na přepravu zboží do Ruska, Běloruska a na Ukrajinu. Společníkem je zde jeho bratr Vadim, též bývalý důstojník sovětských ozbrojených složek – byl u námořnictva; později se přestěhoval do Spojených států.

V několika dalších firmách byl Oleg Pavljuk společníkem s dalším bývalým důstojníkem sovětské armády Vladimírem Vasiljevem (ve veřejných registrech jako Vasiliev či Vasilyev). Pavljuk se s ním seznámil v Kazachstánu. „Sloužili jsme na čínské hranici. Já byl novinář, on byl velitel tankové roty. A já se s ním seznámil proto, že jeho rota byla jedna z nejlepších. Dělal jsem o nich reportáž,“ řekl Oleg Pavljuk. „Vím, že Vasiljev byl v Kazachstánu, pak ho přemístili do Německa. Později přišel do Česka, usadil se v Ostravě a začali jsme podnikat. Teď už ale spolu nic nemáme. Asi v roce 2011 jsme se rozešli,“ dodal.

Ani Vasiljev prý s pohrobky sovětské tajné služby GRU vztahy neudržuje. „Alespoň co vím, tak do roku 2011, kdy jsme spolu ještě podnikali, nic takového nebylo,“ uvedl Oleg Pavljuk.

Podle zdrojů z českých zpravodajských služeb se lidé z okolí těchto dvou bývalých důstojníků sovětské armády angažovali v Ostravě v hnutích podporujících ruskou invazi na Krym. A jsou také spojeni s aktivitami motorkářů Noční vlci, kteří se těší podpoře prezidenta Vladimira Putina.

 

Matrjoška č. 6 – Nela Lisková

Známou postavou těchto kontroverzních skupin je Nela Lisková. (Mimochodem: Lisková žije v Ostravě asi 300 metrů od bytu, kde původně žil zmíněný bývalý sovětský důstojník a podnikatel Vasiljev.)

Lisková je jednou z hlavních tváří iniciativy Národní domobrana, která má dle svého webu několik desítek poboček po celé zemi (jmenují se například Četa Dragunov nebo Batalion Morava): jejich oficiálním cílem je připravit se na obranu před očekávanou invazí „statisíců“ islámských imigrantů. Členové Národní domobrany jsou, jak se píše na webu iniciativy, oprávněni na své uniformě „nosit nášivku“ organizace – v uniformě se ostatně nechává fotit i Nela Lisková.

Lisková je známá i tím, že před časem vyhlásila konzulát Doněcké lidové republiky v Ostravě, což je mezinárodně neuznávaný útvar na východě Ukrajiny, který kontrolují proruští ozbrojenci s podporou Putinova Ruska. Její „konzulát“ zrušil loni v létě soud.

Lisková působila krátce v ČSSD, v roce 2014 byla v komunálních volbách lídrem ostravské kandidátky někdejší strany Jiřího Paroubka Lev 21. Na jednom z videí na YouTube Lisková prohlásila: „Jediný z politiků, kterého si vážím, je prezident Miloš Zeman.“

 

Matrjoška č. 7: Slované a Kreml

Sergej Pavljuk se mezitím pustil do podnikání. V květnu 2017 založil firmu Videoefekt. Navázal v ní na to, co už dělal pro okamurovce. Jeho firma zakládá a spravuje sociální sítě či webové stránky.

Připravuje videa, prezentace, dělá hloubkové analýzy a audit on-line komunikace. A také monitoring internetu. „V byznysu se mi daří. Dělám sociální sítě pro desítky různých klientů. Je to daleko zajímavější,“ tvrdí Sergej Pavljuk. A snaží se dát najevo, že se SPD a s politikou už nemá nic společného.

Videoefekt uvádí, že má bezmála dvacet klientů. Mezi ně patří společnost spojená s rodinou Víta Bárty, firma někdejšího poslance VV Michala Babáka a také společnost, v níž měl do loňského roku podíl Tomio Okamura.

Zajímavým klientem Videoefektu je restaurant Dašické sklepy. Ten, který patří podnikatelům ze Zakarpatské Ukrajiny. Jeho majitelé působí v čele Světové rady podkarpatských Rusínů: bývalé špičky této organizace Ukrajina obviňovala z podkopávání jednoty státu – a to údajně v zájmu Putinova Ruska.

Rusíni si na setkání v Dašicích v roce 2013 odhlasovali, že budou volit Zemana, protože prý nedělá rozdíl mezi Amerikou a Ruskem. Majitelé Dašických sklepů byli v listopadu 2017 přizváni do podnikatelské mise, kterou s sebou vezl Miloš Zeman na oficiální návštěvu Ruska.

Tito klienti Videoefektu se angažují také v mezinárodní nevládní organizaci Všeslovanský výbor, který prosazuje „vzájemnou pomoc slovanských a vlasteneckých organizací a slovanských národů“.

Znalec ruských poměrů a kritik Putinova režimu Alexej Kelin, který je členem Rady vlády ČR pro národnostní menšiny, Reportéru řekl, že je v plánu svolat letos do Prahy celosvětový všeslovanský sjezd.

„Jeho úkolem je mimo jiné založení Unie slovanských států, kam by měla přestoupit z EU celá řada států se slovanským obyvatelstvem,“ popsal Kelin, kam až mohou směřovat snahy aktivistů, kteří se stýkají s Milošem Zemanem či s SPD.

 

•••

Má tedy Okamurova strana nálepku prokremelské organizace neoprávněně? Popsané prostředí matrjošek, jehož součástí je SPD, systém, v němž se míchají dezinformační weby, bývalí sovětští důstojníci, dnes ruští podnikatelé, a domobranecká hnutí, je přinejmenším zvláštní. Velmi zvláštní. •

Nástup nové moci. Magazín Reportér dlouhodobě sleduje mocenské změny po parlamentních a prezidentských volbách. Projekt podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ).