Ovce Wall Streetu

15. března 2015

Ilustrační foto Profimedia.cz

Otázka zvětšujících se rozdílů mezi bohatými a chudými, tedy otázka evolučních pravidel v kapitalistickém světě začíná být opět horkým tématem.

Kdo nebyl v Las Vegas, má pocit, že je to úžasné místo. Jásavé neony září do noci, kopie sochy Svobody či Benátek oslňují na jednom místě. Celebrity, hazard, dráždění smyslů, dechberoucí drzý zázrak uprostřed vyprahlé Nevadské pouště. Oáza nespoutanosti a hříchu v nudném a šedém světě.

Jenže přijedete tam − a houby. Dusné suché horko pouště vás svírá, když procházíte šedivou upocenou špínou zanesených pórů ovadlého města poloduchů. Jestliže je reklama navoněná zdechlina, pak je Las Vegas její načančanou kafilerií. Jistě, pár hvězd showbyznysu odehraje svoje role a nějaké ty červené koberce také uvidíte. Ale pod tím se skrývá úplně jiný příběh − o odkladišti amerických důchodců, o zkrachovalých existencích a bídácích žijících z odpadků prázdné zábavy a hazardních her, vděčných za ubohou jednodolarovou margaritu a jedno z nejlevnějších ubytování ve Státech.

Pro mě osobně se Las Vegas zkoncentrovalo do jednoho absurdního tragického obrazu. Na konci řady automatů v přízemní hale seděl starý muž a jako všichni ostatní bezmyšlenkovitě v rychlém rytmu donekonečna mačkal tlačítko PLAY uvádějící do pohybu bubny s výherními ikonami. A s ním, hned vedle, v uličce mezi automaty, seděl na kolečkovém křesle tělesně i mentálně postižený kluk a mechanicky rukou před sebou dělal úplně stejný pohyb − rytmicky mačkal tlačítko PLAY na ovládacím panelu. Až na to, že před ním už žádný automat nestál.

Všichni hrají monopoly

Stále více ekonomů, sociologů, filozofů a umělců v posledních letech přemýšlí, do jaké míry jsme my všichni také jen marginální hráči na automatech světa. A do jaké míry v omámení zářivými přeludy globálních hvězd, značek a úspěchu mačkáme bezduše tlačítka svého života, ačkoliv pravděpodobnost hmatatelné výhry je zcela zanedbatelná. Do jaké míry jsme jen ovce vlků z Wall Streetu, kteří drží klíče od naší ohrady. Ovce s životním snem přeskočit na druhou stranu a stát se vlkem.

Prakticky jakékoliv statistiky posledních třiceti let ukazují, že po solidární epoše poválečného období dochází k významnému rozevírání nůžek mezi nejbohatšími jedinci a zbytkem společnosti. A že jakkoliv se dařilo zlepšovat parametry života těch nejchudších, parametry života nejbohatších se dařilo zlepšovat násobně líp. Tento trend začínající někde v liberalistickém období Thatcherové a Reagana se prohloubil nejen pádem železné opony, ale především globalizací a novými technologiemi. Pokračuje paradoxně i po ekonomické krizi z roku 2008, kdy velcí, bohatí a mocní, kteří nesli největší odpovědnost za uvolnění pravidel vedoucích ke krizi, zachraňovali před jejími důsledky na prvním místě sami sebe.

Podpořte Reportér sdílením článku