Vladimír Houdek: Úspěch se šíří do světa

Lidé

Nejtalentovanější mladé české umělce, které se vyplatí sledovat, pro vás vybírá magazín Reportér ve spolupráci s The Chemistry Gallery. Tentokrát bude řeč o malíři Vladimíru Houdkovi, absolventu ateliéru Vladimíra Skrepla.

Nejtalentovanější mladé české umělce, které se vyplatí sledovat, pro vás vybírá magazín Reportér ve spolupráci s The Chemistry Gallery. Tentokrát bude řeč o malíři Vladimíru Houdkovi, absolventu ateliéru Vladimíra Skrepla.

Jeho dílo je nyní součástí kolektivní výstavy v německých Cáchách. Chystá se na svoji první německou sólovou výstavu ve veřejné galerii v Lübecku; na ni naváže další sólová výstava v soukromé galerii v Hamburku. Do konce roku jej čekají výstavy v Düsseldorfu, Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Řeč je o třicetiletém malíři Vladimíru Houdkovi.

Absolvent ateliéru Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze z roku 2013 ještě ani nedokončil školu, a už jej odborná veřejnost řadila mezi nejnadějnější české mladé umělce. Už v roce 2012 coby student AVU vyhrál Cenu Jindřicha Chalupeckého − nejprestižnější cenu udělovanou kaž­doročně českým výtvarným umělcům do 35 let. Navázal na svůj předchozí úspěch, kdy v roce 2010 vyhrál Cenu kritiky za mladou malbu, což mu poprvé pomohlo představit své dílo širší veřejnosti.

Jeho styl malby je nyní tak určující a charakteristický, že tvorbu určité části české výtvarné scény lze označit termínem „houdkovská abstrakce“. Nějaký čas ale trvalo, než ke svému charakteristickému rukopisu došel. Na začátku své tvorby totiž kombinoval figurativní malbu s krystalickými, polygonními tvary. Na pomezí let 2010 a 2011 však ve svých obrazech figuru opustil a začal rozvíjet právě abstraktní složku svých obrazů; původní kombinaci figury a abstrakce tak můžeme vidět už pouze v Houdkových kolážích.

Pro jeho obrazy se stala typickou centrální kompozice s výrazným motivem kruhu: ten se do jeho maleb dostal vlastně náhodou díky cyklu Dauhas II​navazujícímu na odkaz Bauhausu, ale také například na Josefa Čapka. S jedním obrazem ze série si dlouhou dobu nevěděl rady: dílo, které dostalo název Černé zrcadlo I, měl Houdek několik měsíců ve svém ateliéru a tušil, že tento obraz se buď stane obětí jeho autodestruktivní cenzury a zničí jej, nebo bude začátkem něčeho nového. Stalo se to druhé. Od té doby namaloval každý rok obraz s názvem Černé zrcadlo jako symbolické pokračování této série.

Centrální motiv kruhu nakonec Houdek rozbil a začal do svých obrazů dostávat více tvarů. Některé z nich jsou inspirovány motivem knihy, která je pro Houdka symbolem lidských znalostí, od nichž se v dnešní době často vzdalujeme.

 

Slavní sběratelé

Díla Vladimíra Houdka lze najít v prestižních sbírkách po celém světě. Měl osobní prezentaci své tvorby pro matku nejslavnějšího galeristy na světě, Dorotheu Zwirner, a její přátele. Při cestě do Prahy si jeho dílo koupili jedni z nejslavnějších sběratelů současného umění Barbara a Aaron Levineovi. Na uměleckém veletrhu Artissima v italském Turínu si celou jeho sérii koláží Tekutý šarlat koupila sbírka německého Telekomu − Art Collection Telekom. Jeho film Kanoucí šíře je součástí jedné italské a jedné americké sbírky zaměřující se na videoart.

Úspěch Vladimíra Houdka by se neodehrál bez zázemí jeho domovské galerie Polansky Gallery, s níž začal spolupracovat již v době nominace na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Díky intenzivní prezentaci jeho díla v zahraničí si jeho práce všimla také berlínská galerie Schleicher/Lange, s níž od roku 2014 spolupracuje. Ačkoliv se zatím prodá více jeho děl českým sběratelům, může se dle všeho těšit na vzrůstající zájem o svou tvorbu nejen v Německu, ale i v dalších zemích.


Vladimír Houdek: Bez názvu (Paměť VII)

220 x 165 cm, olej a akryl na plátně, rok 2014

Obraz z cyklu Paměť propojuje dva charakteristické motivy Vladimíra Houdka − centrální motiv kruhu a abstraktní tvar připomínající knihu beze slov. Kniha je pro něj symbolem lidského vědění, od kterého se podle jeho mínění v dnešní době v důsledku přehlcení informacemi odkláníme k jakémusi novému primitivismu. Tím nazývá utopický scénář, kdy se ocitneme v bodě 0, od kterého budeme muset věci kolem nás znovu objevovat a pojmenovávat. Houdek je ve své tvorbě blízký artificialismu − českému malířskému směru založenému Jindřichem Štyrským a Toyen. Artificialismus projevuje zájem o nevědomé psychické procesy, psychoanalýzu a směřuje k maximálně imaginativní malbě, znázorňující biomorfní tvary v beztížném prostoru. Dílo je součástí německé sbírky Schnetkamp.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama