GLOSY: Gramofon, Gruša, opera
9. listopadu 2014
Gramofonové desky miluji už dlouho. V šestnácti jsem stále obhlížel oba karlovarské hudební obchody, nemají-li novinky. Získal jsem pěknou kolekci československého jazzrocku, polské alternativy a maďarského hardrocku. Desky západních kapel se daly koupit jen na černém trhu za nekřesťanské peníze. Ale byly tak krásné! Rozevírací obaly, vnitřní futrály, vložené listy s texty, barevné etikety uprostřed černého kotouče. Nemohl jsem si však dovolit ty vzácné kusy shromažďovat, s těžkým srdcem jsem je musel zas prodávat, abych měl na další.
Po sametové revoluci se rockové desky najednou prodávaly všude, ale výběr nebyl valný a jednalo se většinou o licenční výlisky s odbytými obaly. A vzápětí se objevilo titěrné, zato velkoobjemové CD a rychle vytlačilo vinyly z trhu. Na přelomu tisíciletí už člověk na gramofonovou desku téměř nenarazil. Nemám dýdžeje v přehnané úctě, ale dobrých dvacet let zachraňovali gramofonovou kulturu před naprostým zapomněním. CD a digitální nahrávky se nakonec rozšířily tak mohutně, že úplně ztratily cenu. Cédéčka se přepalují a MP3 se stahují zadarmo. Hudební firmy ale něco prodávat musí, takže se vracejí k vinylu. Konečně, čtyřicet let po vydání, si mohu koupit originální, v igelitu zatavené album Black Sabbath, Patti Smith nebo Boba Marleyho. A úplně nejlepší je, když při šmejdění v regálech narazím na LP, které jsem kdysi měl, líbilo se mi, ale pak jsem na ně úplně zapomněl. Hledání ztraceného času de luxe!
JAN HAUBERT, VISACÍ ZÁMEK
Jiří Gruša, signatář Charty 77 zahnaný do exilu, demonstroval v roce 1989 před bonnskou ambasádou ČSSR, které veleli velvyslanec Kadnár s šéfkomunistou Kopeckým. Za rok v ní Kadnára vystřídal. Později ve Vídni čelil kontrolám, jež na něho vysílal nadřízený na ministerstvu – Kopecký… (Havel: To jsou paradoxy!)
Podpořte Reportér sdílením článku
Článek byl připraven redakčním týmem magazínu Reportér