Nejlepší sex? Po deseti letech, s vlastní ženou

Report

Dřív jsme u piva kecávali o práci, sportu, filmech, autech… Teď si povídáme, jak se milujeme s vlastními ženami: „Fakt to od té doby děláte každý den? A jedete na orgasmus, nebo bez vyvrcholení?“ Jeden z nás dává k dobru až neuvěřitelnou historku: kupuje novou manželskou postel a po devíti letech se stěhuje z obýváku zpátky do společné ložnice. Co stojí za takovým zázrakem?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

S kamarádem Petrem vozíme děti do stejné školy. Teď si notujeme, do jaké kraviny jsme se to nechali navézt. „Já tam na povel sexovat nebudu. Když si představíš, že to samé budou ve stejnou chvíli dělat všechny páry na všech pokojích!“ říká mi Petr rozladěně ve čtvrtek ráno. Odpoledne vyrážíme.

 

Ženy a jejich přivlečenci

Blížíme se k velkému statku. Na parkovišti už je spousta aut. No potěš! Ale co, čtyři dny si tu s manželkou odpočineme, děti daleko, snad nás čeká hodně sexu. Aspoň tak si to představuju. Pro jistotu jsem si vzal počítač, že tu zkusím i pracovat. A tenisky, že budu běhat.

První večer se scházíme ve velké místnosti. Židle podél stěn, dohromady je tu přes třicet párů. Manželských, partnerských, od hodně mladých po důchodce. Lektory Denisu a Richarda znám zatím jen z vyprávění. Oba se přes dvacet let věnují intimním partnerským vztahům. Dřív spolu i žili.

 

„Lidé si myslí, že dobrý vztah a skutečná láska fungují samy od sebe. A že když se odmilují, je to znamení, že to nebyl ten pravý či ta pravá. Přestávají do vztahu investovat a pečovat o něj. S tím, jak si přestáváme věnovat láskyplnou pozornost, ovšem může narůstat i pocit odcizení,“ říká Denisa.

Úvodní výklad Denisy a Richarda kupodivu zaujme i takzvané „přivlečence“, jak se jim tady říká, tedy ty největší nedůvěřivce v osazenstvu této víkendové akce – chlapy, které k účasti na takzvaném „retreatu pro páry“ přemluvila jejich manželka.

 

Vztahy na vlásku

„Jo, jsem tu kvůli ženě. Má prý pocit, že se jí nevěnuji. Už týden z toho nespím,“ začne vyprávět asi dvoumetrový urostlý chlap. Rozdělili jsme se do skupin po třech párech a máme si navzájem sdělit, proč jsme sem přijeli. Třesou se mu ruce. Hodně pracuje, k tomu staví dům. Děti už má velké, se ženou si skoro nepovídají. Pro mnohé klasika.

Jak jinak, po dvaceti letech… Jenže v tomto případě ženě onoho čahouna hodně záleží na tom, aby se jejich vztah zlepšil. Má nedávnou zkušenost s jednodenní přednáškou od stejných lektorů, na které byla sama. „Když jsem se vrátila domů, několikrát jsme se milovali hezky jako nikdy předtím. A taky jsme spolu začali víc mluvit,“ přibližuje. Ale pak prý se všechno zase vrátilo do starých kolejí, protože, jak nyní žena tvrdí, to bylo „jen na ní“.

Druhý pár v naší skupince je v totálním rozkladu. Oběma je něco pod čtyřicet, šestnáct let jsou spolu. Za celou dobu nebyli na jediné dovolené. Jen vedle sebe žijí, s nimi bydlí v domácnosti dvě odrůstající děti. On ajťák a flegmatik, který si ji vybral v době, kdy si uvědomil, že „už by měl mít nějakou ženu“. Jako kdyby jen plnil nějaký softwarový algoritmus. Ona o jejich vztahu už ani nemůže nahlas promluvit, většinu času v naší skupině propláče.

Možná nemají komu se svěřit. Někteří sem opravdu přijeli jako na jakousi štaci poslední záchrany. Až později se dozvídám, že jeden pár se tu dokonce ocitl až čtyři měsíce po rozvodu. Tady se znovu dali dohromady a oslavili tu 25. výročí svatby. Jsou tu i mladé dvojice něco málo přes dvacet, které spolu třeba už rok nespí a chtějí to změnit.

 

Předvečer: Blbě jsi hladil, viď?

Já, který jsem přijel hlavně ze zvědavosti, se už fakt těším na ten sex. Chci se po té kupě emocí konečně odreagovat. Jenže ouha! Úkol na první večer jde proti mému plánu: „Poznávejte se. Hlaďte se. Buďte k sobě něžní. Nejdřív se věnuje muž ženě, pak ona jemu. Nebo obráceně, ale ne současně. A dnes večer zapomeňte na orgasmus. Samozřejmě že vám do pokoje nepolezeme, ale věřte, že víc vám dá samotné mazlení,“ udávají lektoři tón večera.

To byste nevěřili, jak taková věc chlapa naštve. Nemá cenu zacházet do podrobností, shrnu to tím, že si manželka přeje, abychom dodržovali program. Prý to určitě má smysl a neměli bychom to kazit hned první večer.

Takže jsme na sebe už první ráno naštvaní. A to se jinak skoro nehádáme. Mám chuť vykašlat se na všechno, především na další přednášky o tom, jak jsou ženy emocionálně složitější, celkově citlivější a potřebují víc času. „Blbě jsi hladil, viď?“ dobírají si mě kamarádi u snídaně, po které se opět přesouváme do velkého sálu.

Jak se dozvídám, nejsme jediný pár, který se včera večer rafnul. „Muži a ženy se hodně liší. A právě ta polarita je pro vztah důležitá. Alespoň v některých aspektech života tyto rozdíly potřebujeme. Buďte proto rádi, když v něčem partnerovi či partnerce nerozumíte. Je zdravé, když alespoň někdy necítíte a nemyslíte podobně,“ vysvětluje Denisa před vypuknutím toho hlavního, proč jsme sem přijeli.

 

Den 1: Taková zdržovačka!

Zadání od lektorů na odpolední pauzu je jasné: spojit se. Jenže tak pomalu, jak jen to jde, bez orgasmu jako cíle. Ten totiž máme pochopitelně zase vynechat. Sakra už! Ideálně prý čtvrt hodiny dovnitř a stejným tempem ven. Totálně zpomalený film. Taková zdržovačka! 

Ale daří se nám to a je to kupodivu moc příjemné. Najednou vnímám úplně jiné věci, intenzivně cítíme jeden druhého. Bylo to určitě poprvé, co jsme takhle intimně splynuli, aniž bychom mysleli na orgasmus. Skoro jako první sex, kdy se člověk zvědavě učí a objevuje.

Odpoledne při tancování se učíme ztrácet kontrolu nad svým tělem, vypnout část mozku, máme se „vlnit jako řasy ve vodě“… Trénujeme i sladěné a střídavé dýchání. Všechno směřuje k dalšímu bodu programu – tříhodinovému vědomému milování.

Opravdu tři hodiny? To je nemožné, říkáme si. Jsme dospělí, můžeme to přece dělat, jak dlouho (respektive krátce) budeme chtít! A když budeme spět k orgasmu, pak si ho prostě dopřejeme, ne? Háček je v tom, že ženy mají při tomhle cvičení protekci. Pokud mohl někdo v páru porušovat pravidla, jsou to právě ony. Žena může například říct, že si oba orgasmus dopřejeme, nehledě na zadání v rámci kurzu. Muž v tuhle chvíli možnost rozhodovat nemá. Nám chlapům to samozřejmě přijde nefér. Přesné zadání totiž zní: žena se stará o velmi pomalé tempo a muž určuje polohy. Ideálně bychom měli být celé tři hodiny spojeni. Tady je ovšem další novinka. Muž nemusí, respektive by dokonce neměl být vzrušený! Má prý ke spojení používat své přirození v klidném stavu, lektoři tomu říkají „slimák“. Maximálně přípustný je prý „lehce vzrušený had“…

Tak to se mám opravdu na co těšit. Čekají mě tři hodiny intimností s vlastní ženou, během nichž má být mé přirození ve stavu mezi slimákem a hadem. Hlavní prý je soustředit se na bod spojení, myslet na toho druhého, dívat se na sebe, prožívat přítomnost „tady a teď“. Konverzaci máme minimalizovat na technické instrukce o změnách polohy a přeleželých nohách.

Všechno nedodržíme, ovšem podivná situace nás zpočátku několikrát rozesměje. První hodina se neskutečně vleče, ale ta druhá už utíká překvapivě svižně. Měníme polohy i tempo. Míra vzrušení kolísá. Čekáme, co přijde. Chvílemi se nám to hodně líbí.

Posledních patnáct minut už nicméně jenom ležíme a skoro podřimujeme. Když hodiny ukážou, že jsme splnili časový limit, k našemu překvapení dostaneme chuť pokračovat. Ještě půl hodiny si užíváme napětí na hraně orgasmu, ale ani jeden nemáme potřebu dojít až k němu. Možná to je i únavou. Nebo tím, že to celé připomíná něco mezi sexem a meditací.

Nerad bych používal velká slova, ale ty tři hodiny byly opravdu zvláštní a nečekané. Nikdy jsem k vlastní ženě nepociťoval takovou blízkost a necítil tak vzájemné napojení. Ona je zase vděčná, že jsem upustil od svého původního záměru několikrát za den „se pěkně udělat“. Tenhle večer každopádně končí mnohem lépe než ten předchozí.

 

Den 2: Mozek jde vypnout!

Ráno je… jako kdybychom si večer přichystali výbornou snídani a ráno se na ni vrhli. Ovšem tentokrát žádné vědomé milování, ale pořádný, rychlý sex. Po všech těch cvičeních, kdy jsme předstírali, že vyvrcholení neexistuje, je to osvěžující, vášnivé a pro nás oba lepší než kdy dřív.

Hlavní téma u snídaně je jasné: jak dlouho to kdo vydržel. Všichni z naší osmičlenné spřátelené skupinky máme nové zážitky, často dost humorné. Kamarád Jirka třeba vypráví, jak zakazoval své ženě při milování kašlat, protože při tom jeho „slimák“ vypadával z místa určení. No nic…

Při setkání ve velkém sále se ukazuje, že včerejší tříhodinovku zvládl skoro každý pár úspěšně. Jeden starší pán nadšeně básní o tom, že takhle dlouho se své manželce do očí nikdy v životě nedíval. Mladá paní zase nadšeně vypráví, jak ráno poprvé v životě zažila vaginální orgasmus.

Nejdůležitější závěr, který zaznívá opakovaně: milování nemusí spočívat v orgasmu. Stačí si jen užívat vzájemnou blízkost, něhu, vzrušení. A vypnout tradiční trojčlenku: kdo bude dřív, jestli to zvládneme ve stejnou chvíli, případně „už aby se ten druhý udělal“.

 

Den 3: Zaměřeno na vděčnost

Takhle dlouho jsme se sami sobě – nerušeni prací, dětmi ani provozními povinnostmi – už roky nevěnovali. Uvědomuju si, jak snadno se dá spadnout do rutiny práce – děti – domácnost – koníčky – rychlý sex. A to si myslíme, že jsme lepší případ: často spolu chodíme do divadla, do kina nebo na večeři. Ani jeden z nás nemůže říct, že bychom se jeden druhému nevěnovali. Tady se ale před námi otevřelo něco nového.

Před odjezdem dostáváme kus papíru, na který máme napsat všechno, za co jsme tomu druhému vděční – od drobností, jako je ranní káva do postele, přes nehašteřivou povahu až po zplození a narození dětí. Máme na to deset minut. Pak dostáváme dalších pět minut, abychom ze všech poznámek vybrali pět nejdůležitějších. A ty si pak vzájemně předříkáváme nahlas.

Musím říct, že pro nás oba to je hodně silný zážitek. Poděkoval jsem ženě například za to, jak se o nás čtyři (máme dvě děti ve věku 10 a 12 let) pěkně stará a vnáší do rodiny klid nebo jak mě podporuje i v některých bláznivých rozhodnutích – například v mém nedávném odchodu ze zaměstnání, abych se mohl vrhnout do vlastního podnikání. Ona zase oceňuje, jaká jsem prý zodpovědná hlava rodiny i jaký jsem taťka srandista. 

Je neděle, odjíždíme. Zdá se mi, že žádný z párů se nevrací domů méně spokojený nebo rozladěnější, než sem přijel. Některé dvojice, které ještě v pátek řešily, jestli spolu vůbec zůstanou, se teď drží za ruku. Jenže tohle umí každý po třech dnech dovolené bez dětí, říkám si. Všichni teď totiž máme to nejnáročnější teprve před sebou: přenést péči, kterou jsme si tu jako muž a žena věnovali, do každodenního života.

 

Návrat do reality

Ve srovnání s tím, jaké skvělé zážitky jsme prožívali během víkendu na statku, je každodenní režim neskonale šedivější. Všechno zase rychle vadne. Naštěstí si ten silný zážitek oba dobře pamatujeme, mluvíme o tom. A snažíme se dělat si na sebe čas – i když se nám někdy třeba moc nechce.

Jenže i tak… Dva měsíce po návratu domů jsme zpátky v ubíjejícím stereotypu. Útočí na nás pracovní povinnosti, nemoci v rodině, zásobování domácnosti, rodičovské schůzky, plánování dovolené, přestavba pokoje, porouchané auto a milion dalších „maličkostí“.

Večer v posteli často raději sáhneme po knížce či mobilu, než abychom se dotkli jeden druhého. A mnohdy usneme ještě dřív – jakmile se ocitneme vleže. Aspoň už ale víme, jak moc je vzájemná péče pro náš vztah důležitá. Tedy pokud v něm chceme být spokojeni a zůstat v něm. Tak nám držte palce. •

 

 

Vzplanutí a rozklad
 
V Česku krachuje každé druhé manželství. Možná i proto stále více lidí hledá různé odborníky, kteří jim vztahy oživí a zlepší, nebo dokonce zachrání. Na internetu najdete spoustu kurzů, od jednodenních po mnohem delší, určené pro vztahy v různých fázích vzplanutí a rozkladu. Můžete se zúčastnit přednášky, workshopu nebo semináře na různá témata – jak si najít správného partnera, jak s ním být spokojený a udržet si hezký vztah nebo jak vztah vzkřísit, když přijde krize, případně jak se vyrovnat s rozchodem.
U každého podobného kurzu je ale nejdůležitější lektor. Na webu každý sám sebe vynáší do nebes. Jací ale skutečně jsou a jak umějí lidem pomoci, vám nejlépe řeknou ti, kdo s nimi mají vlastní osobní zkušenost. Vyplatí se proto získat co nejdůvěryhodnější reference předem.

 

Pět bodů, které jsem si odnesl
  • Stejně důležité jako rychlý sex jsou i intimní zážitky bez orgasmu. Vyplatí se jim věnovat čas a úplně vypnout.
  • I když se nám někdy kvůli práci a dalším povinnostem nechce, je užitečné se přimět udělat si večer ve dvou.
  • Je nutné občas se zastavit, uvědomit si a nejlépe si i říct, za co jsme tomu druhému vděční a proč ho milujeme.
  • Několikadenní pobyty bez dětí dodají vztahu tolik energie, že pak lépe zvládáme i každodenní provozní rutinu.
  • Je dobré nemít předsudky vůči různým akcím, i když se nám na první pohled zdají ujeté. Nebojte se je vyzkoušet.

Autor je bývalý novinář, nyní pracuje v marketingu a komunikaci

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama