Multimilionář Gross

Ministr financí a šéf hnutí ANO Andrej Babiš měl ve svém životě mnoho blízkých spolupracovníků: dnes třeba nejvíce sází na místopředsedu hnutí Jaroslava Faltýnka. Avšak v dobách, kdy ještě nebyl tak vlivný a bohatý, byl jedním z jeho největších spojenců v politice Stanislav Gross, někdejší ministr vnitra a premiér a také šéf ČSSD.

Gross bohužel zemřel 16. dubna 2015, v pouhých pětačtyřiceti letech. 

Podlehl zákeřné neurodegenerativní nemoci. V dubnu je ale ještě jedno výročí, které se s Grossem symbolicky váže. Před dvanácti lety, v dubnu 2005, Gross oznámil rezignaci na funkci premiéra poté, co nedokázal uspokojivě vysvětlit milionovou investici do zakoupení bytu v Praze na Barrandově.

Gross pak opustil politiku, působil v advokacii, začal podnikat a zázračně zbohatl. Dnes už jde o notoricky známou kauzu. Na jaře 2007 koupil za 21 milionů korun akcie firmy Moravia Energo, která obchodovala s elektrickou energií, a po půlroce je prodal za 110 milionů. Na transakci, která popírala ekonomické rovnice, Gross vydělal bezmála 90 milionů korun.

Co posléze Gross s touto sumou udělal? Kromě soukromých investic do nové vily v pražském Slivenci či „rekreačního bytu“ na Floridě v USA ji patrně použil v byznysu, o němž se už tak detailně – jako o zázračné investici s Moravií Energo – nepsalo.

Z analýzy veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že se z Grosse stal multimilionář s podílem ve dvou firmách, jejichž tržby postupem doby přesahovaly v celkovém součtu dvě miliardy korun. Způsob, jak zbohatl, se přitom zdá podobný stylu „jeho učitele“ Andreje Babiše, s nímž se v době své největší politické slávy scházel a přátelil. 

Vypadá to, jako by Gross okopíroval obchodní model svého někdejšího spojence. I u něj lze vysledovat – stejně jako u Babiše –, že jeho podnikání rostlo s notnou dávkou státní pomoci. A také, že nebýt kvalitních informací a zakázek státu či polostátních firem, nestal by se multimilionářem. 

 

HN Technology

Jednou z firem, u jejichž zrodu stál Stanislav Gross, je společnost HN Technology. 

Tato firma sídlí v Kutné Hoře, ve starém domě postaveném v 16. století, má šestnáct zaměstnanců, projektuje složitá elektrická zařízení a poskytuje takzvaný inženýring, tedy jejich následné dodávky na klíč. Firma spolupracuje s největšími světovými producenty řídicích systémů, jako jsou Rockwell Automation a Siemens; podnik se chlubí, že v něm pracují specialisté na čištění a úpravu vod či na technologii letištního a automobilového průmyslu.

Firma vznikla teprve v roce 2006 „na zelené louce“, a měla raketový start. 

 

Tržby HN Technology

2006    0 korun

2007    61 milionů

2008    122 milionů

2009    147 milionů

2010    77 milionů

2011    151 milionů

2012    243 milionů

2013    88 milionů

2014    129 milionů

 

Ze zakázek, na nichž se firma podílela, lze přitom vysledovat zřetelný trend: jsou to buď zakázky státu či obcí, nebo firem Andreje Babiše.

HN Technology získávala zakázky zejména od státní společnosti Letiště Praha, kam dodala hned tři důležité řídicí systémy. Dále měla lukrativní zakázky v elektrárně Prunéřov, kterou vlastní polostátní kolos ČEZ, anebo objednávky od firem Andreje Babiše. HN Technology pracovala například pro Synthesii Pardubice nebo se zúčastnila projektu výstavby čističky odpadních vod na Slovensku v závodě Duslo Šala. Obě tyto chemičky patří do holdingu Agrofert, který Babiš vybudoval a donedávna také přímo vlastnil.

K firmě HN Technology se veřejně jako její jediný majitel hlásí podnikatel Roman Němec. Letos v září mu bude 44 let a pochází z Kutné Hory. Němec a spolu s ním o dva roky starší Leoš 

Hejduk jsou jednatelé firmy.

Oba spolu v devadesátých letech začínali v kolínské pobočce amerického gigantu Rockwell. V roce 2006 odtamtud oba odešli právě do rodící se firmy HN Technology a přetáhli do ní ještě deset nejlepších kolegů.

Němec nezastírá, že byli s Grossem dobří přátelé. Ovšem to, že by byl Gross jeho společník, Němec vždy razantně odmítal.

Prý se spolu seznámili, když hráli fotbal. „Se Standou se znám. On mi pomohl v začátku. Ale my jsme se spolu už vyrovnali. Já ho mám rád, ale vlastnit s ním firmu? Mně by to moc nepomohlo. Takže jsem rád, že mi píchnul, ale to je asi tak všechno,“ tvrdil mi Němec v roce 2010, když jsem se ho ptal poprvé.

Teď po letech, kdy se v obchodním rejstříku objevují některé notářské zápisy a výroční zprávy, se toho dá dozvědět daleko více. Z úředních listin tak vyplývá, že Grossův vliv ve firmě existoval po celou dobu od jejího založení.

 

Gross a firma Anacarde

Jak firma HN Technology vlastně vznikla a jak se k ní dostal Gross?

HN Technology byla zapsána do obchodního rejstříku 2. října 2006, což bylo rok poté, co Gross skončil i jako předseda ČSSD. (Na nejvyšší stranickou funkci rezignoval v září 2005, čtyři měsíce po odchodu z vlády.)

Tehdy to byla jen prázdná slupka. Jen kancelář s IČO. Vlastníkem HN Technology byl jistý Lukáš Kruml, podnikatel z Kolína, který působí ještě v několika dalších společnostech, ale pro následující dění nepředstavuje nic zajímavého.

Brzy se však vlastníkem HN Technology stala firma s názvem Anacarde. Ta vznikla v srpnu 2006. A hned v prosinci ji „ovládl“ Roman Němec. Ty uvozovky jsou namístě. Podle zjednodušeného výpisu firmy z obchodního rejstříku to tak skutečně vypadá. Je v něm uvedeno, že od roku 2006 „je jediným akcionářem společnosti Roman Němec“.

Jenže po podrobném rozboru dokumentů založených u obchodního soudu se ukazuje, že Roman Němec nebyl v té době v žádném případě „jediným akcionářem“ firmy Anacarde. 

Z listin založených do obchodního rejstříku vyplývá, že 19. února 2007 se sešli u notářky v Praze tři akcionáři společnosti Anacarde:

Stanislav Gross – majitel 200 kusů akcií v celkové hodnotě 200 tisíc korun.

Andrej Surňak – majitel 1 tisíce kusů akcií v celkové hodnotě 1 milion korun.

Ing. Jiří Svoboda, CSc. – majitel 800 kusů akcií v celkové hodnotě 800 tisíc korun.

Grossův letitý spolupracovník Surňak spoluvlastnil lobbistickou agenturu Crane Consulting, která mnoho let pracovala pro ČSSD na volebních kampaních.

Jiří Svoboda pochází ze Žehuně na Kolínsku. Je mu 71 let a je to odborník na strojírenství. Jeho firma Spel byla společníkem v české pobočce americké firmy Rockwell Automation Services.

Valná hromada firmy Anacarde se tehdy 19. února 2007 sešla proto, aby schválila odkoupení stoprocentního podílu ve společnosti HN Technology. A měsíc nato tuto zatím „prázdnou firmu“ skutečně firma Anacarde koupila za jednu korunu. 

 

Gross a firma Casona

Po měsíci se firma Anacarde přejmenovává na Casonu (firmu HN Technology samozřejmě stále vlastnila).

A o rok později, 2. dubna 2008, se koná další valná hromada, na které se rozhodlo, že se obchodní podíl firmy Casona rozdělí na dvě části.

Jednu část bude tvořit 60 procent podílu. A tato část přejde na úplně jinou firmu Confianza.

Druhá, zbylá část, kterou tvoří 

40 procent obchodního podílu, bude náležet stávající firmě Casona. S jistotou lze říci, že tehdy patřila většinově Grossovi a Surňakovi. Nikoli Romanu Němcovi. 

V rejstříku je založena listina z valné hromady Casony z 10. října 2008. V listině přítomných akcionářů se uvádí, že byli přítomni dva akcionáři: Stanislav Gross (30 procent) a Andrej Surňak  (65 procent). 

Surňak se k byznysu se Stanislavem Grossem odmítl vyjádřit. „Už v těch firmách nejsem. Cokoli dalšího komentovat nebudu,“ řekl časopisu Reportér Surňak.

Firma Confianza, která ve firmě Casona získala většinu – tedy 60 procent akcií, patřila od dubna 2007 Michalu Horovi. Mladý muž (ročník 1987) je synem Heleny Horové, která patřila ke Grossovým blízkým spolupracovníkům. Její účetní a poradenská firma řešila v roce 2005 veškeré potíže rodiny Grossových s majetkovými nesrovnalostmi poté, co Gross odešel z politiky.

Helena Horová nicméně tvrdí, že Confianza nikdy neměla žádné společné zájmy s Grossem. „Tato společnost je výlučně mého syna a zdvořile žádám, abyste ji nikde neuváděl. V žádném z vašich příběhů nemá žádné místo,“ uvedla Horová.

 

Grossova sestra a Girouette

V roce 2009 pak došlo ve spletenci kolem HN Technology k dalšímu a zatím poslednímu majetkovému přesunu. Z firmy Confianza přešlo vlastnictví 60 procent podílu na společnost Girouette.

V obchodním rejstříku je založena listina z valné hromady společnosti Girouette z 10. listopadu 2008. Je v ní výslovně uvedeno, že akcionáři firmy jsou Roman Němec (90 procent) a Leoš Hejduk (10 procent). 

Nicméně valná hromada v ten den schválila, že na důležité pozice firmy Girouette se posadí opět Grossovi lidé. Tentokrát blízcí rodinní příslušníci.

Členkou dozorčí rady Girouette se v listopadu 2008 stala Grossova sestra Ivana Karetová a členkou představenstva byla od té chvíle Sandra Pavlíková, což je dcera Ivany Karetové. Obě ženy jsou ve vedení firmy dodnes. To znamená, že Grossova sestra a Grossova neteř dohlížejí na chod firmy Girouette, která drží šedesátiprocentní podíl v kutnohorské společnosti HN Technology.

Druhá firma Casona, která má v HN Technology 40 procent, byla minimálně ještě v roce 2008 v majetku Grosse a Surňaka. Jsou tedy dvě možnosti.

Buď je dnes firma HN Technology pod plnou kontrolou Romana Němce a Gross ji „jen“ nastartoval a pak odešel. To ale z veřejných listin nejde ověřit.

Nebo šlo o společný projekt obou mužů s tím, že Gross v ní držel až do své smrti menší podíl (přes firmu Casona).

Z uvedeného v každém případě vyplývá, že Stanislav Gross krátce po odchodu z politiky stál u zrodu úplně nové inženýrské firmy HN Technology, která postupem doby vyrostla zejména na zakázkách státu a z malé části i na projektech spojených s holdingem miliardáře Andreje Babiše.

 

Královopolská RIA

Podobný model je možné vysledovat i u druhé společnosti, která je s Grossem významně spojena. Jde o strojírenskou společnost Královopolská RIA (KP RIA), která sídlí v Brně. Tahle firma je o něco „vyšší liga“. Její současné tržby přesahují dvě miliardy korun. 

O tom, že v této firmě měl „nějaký vliv“ Gross, se v médiích již psalo. Ale stejně jako tomu bylo v případě HN Technology, i u brněnské strojírny KP RIA na sebe celou zodpovědnost a většinové vlastnictví bere kutnohorský podnikatel Roman Němec.

Jenže i tady různé indicie nasvědčují tomu, že Gross měl na Královopolskou RIA daleko větší vliv. Naposledy se Roman Němec přihlásil jako suverénní vlastník Královopolské RIA v březnu 2014, když o něm měsíčník Forbes dělal profil.

Němec v časopise tvrdil, že Gross se v příběhu RIA objevil v roce 2008, kdy mu půjčil necelých devět milionů korun – ty Němec spojil s vlastními penězi a s půjčkou z banky a krachující podnik tehdy koupil.  

„Ale to už je historie. Dluh jsem mu po roce a půl splatil a on ve firmě nehraje vůbec žádnou roli,“ prohlásil Němec. „Ano, ptají se mě na to v bance, ptají se mě na to obchodní partneři... Gross je dlouho můj kamarád, známe se z fotbalu, potřeboval jsem peníze a – myslete si, co chcete – mám ho rád,“ uvedl Němec v roce 2014.

Mimochodem, drobná zajímavost.Časopis Forbes zastihl tehdy Romana Němce v Sokolovně v pražských Průhonicích, která patří Andreji Babišovi. Němec potvrdil, že tam chodí třikrát týdně cvičit a že ho trénuje Babišův osobní trenér Ladislav Pokštefl.

Ale zpět k brněnské strojírně KP RIA. Bývalé Královopolské strojírny mají dlouhou historii. Vznikly už v roce 1889, po revoluci se podnik rozpadl – a do části jménem RIA se zařadili zejména experti na dodávky technologických celků v energetice, strojírenství a chemickém průmyslu.

 

Jaderný byznys

Královopolská RIA je zlaté vejce byznysu v jaderných elektrárnách. „Královopolské strojírny se podílely na výstavbě všech jaderných elektráren v bývalém Československu. Jsou v ní výkresy ze všech atomových elektráren, které se postavily v Česku i na Slovensku. Tahle firma byla předurčená pro atomový průmysl. A měla také obrovskou historii s čistírnami odpadních vod,“ řekl mi kdysi jeden z někdejších spolumajitelů Královopolské RIA Miloslav Vimr.

V Česku se dlouhou dobu připravoval projekt na dostavbu 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Temelín. A právě tohle bylo zřejmě nejvyšší metou nových majitelů Královopolské RIA. 

Brněnská firma by si v Temelíně mohla sáhnout na 15 až 20 miliard korun. Královopolská RIA je totiž jednou z mála českých společností, které by v Temelíně dostaly práci, ať by tendr vyhráli Američané, nebo Rusové. Má výhodu, že u prvních dvou bloků byla pátým největším dodavatelem a podílela se na výstavbě dalších atomových elektráren v Dukovanech, ale i ve slovenských Mochovcích a Jaslovských Bohunicích. „Tyhle čtyři jaderky jsou náš grandslam,“ připouští Roman Němec.

Přestože se stavba třetího a čtvrtého bloku elektrárny Temelín stále odkládá, v červnu 2015 schválila Sobotkova vláda Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky, předpokládající přípravy rozšiřování Dukovan a Temelína. A podle jiného navazujícího vládního dokumentu má být jádro hlavním zdrojem výroby energie v Česku v dalších desetiletích.

 

Gross rozhodl o RIA

Pozoruhodné je, že Stanislav Gross se v případu Královopolské strojírny osobně angažoval ještě v době, kdy byl ministrem vnitra. Bylo to v březnu 2004. A existuje o tom poměrně jasný důkaz. Média tehdy referovala o jednání vlády a už tehdy bylo Grossovo jednání zarážející.

22. března 2004 vyšla v časopisu Týden tato zpráva: „Novým vlastníkem Královopolské se po týdnech průtahů stala skupina kolem firmy Královopolská RIA za 36,5 milionu korun. Ve středu o tom rozhodla vláda. Ještě v pondělí přitom problematická privatizace vůbec nebyla na programu jednání. Protlačil ji ministr vnitra Stanislav Gross až v úterý, když premiér Vladimír Špidla odcestoval na návštěvu Makedonie. Vyplývá to z programu schůze vlády, který je zveřejněn na internetu. O jeho kroku zjevně řada ministrů nevěděla. ‚Privatizace Královopolské není na programu vlády. O tom nic nevím. Pan ministr je v zahraničí,‘ tvrdil ještě ve středu po zasedání vlády mluvčí ministra průmyslu a obchodu Ivo Mravinac. Jeho šéf Milan Urban chtěl proces privatizace prověřit. Proti vítězství Královopolské RIA se postavil investiční poradce vlády, německá Commerzbank, i majoritní vlastník Královopolské, Česká konsolidační agentura.“

Většinovým vlastníkem brněnské firmy Královopolská RIA, která tehdy strojírny od státu získala, byla firma Lavimont. V té měl většinu brněnský podnikatel Miloslav Vimr.

Lavimont byla montážní a stavební společnost, která se v minulosti prosadila v několika stavebních zakázkách v Bulharsku. Jenže koncem roku 2006 ji Vimr poslal do likvidace a udělal zvláštní tah. Z Lavimontu vyvedl to nejcennější, tedy akcie Královopolské RIA, na jednoho bezdomovce a od něj pak akcie „koupil“ už jako fyzická osoba Miloslav Vimr.

Ten se následně 14. prosince 2007 ukázal na valné hromadě Královopolské RIA jako držitel 97 kusů akcií, což ho činilo většinovým majitelem strojírny. Na základním jmění to představovalo 70,62 procenta podílu.

Miloslav Vimr tehdy oznámil, že se rozhodl akcie KP RIA prodat. A později potvrdil, že se na tom dohodl s lidmi kolem Stanislava Grosse. „Příslušné smlouvy jsem podepisoval s Romanem Němcem. On se netajil tím, že zná pana Grosse. Ale mně to nevadilo. Pro mě bylo důležité to prodat někomu, kdo je schopný shánět zakázky. Kdo těm lidem zaručí práci,“ řekl mi Vimr v roce 2010. 

Akcie Královopolské RIA Vimr podle svých slov prodal za 50 milionů korun firmě s názvem Conoscenza.

 

Gross a firma Conoscenza

A i tady platí, že až s velkým časovým odstupem se dá nyní z veřejných listin zjistit, jaká byla skutečná situace kolem vlastníků Královopolské RIA.

Conoscenza – ovládající brněnské strojírny – je akciová společnost, která byla zapsána do obchodního rejstříku 31. prosince 2007. Akcionářem byli v době založení dva lidé: Helena Horová a Michal Hora. Tedy stejný Hora, který figuroval v případu HN Technology, a stejná Horová, která pomáhala Grossově rodině. Předsedkyní představenstva byla navíc zvolena Grossova další spolupracovnice z byznysu, právnička Petra Lamková.

V době, kdy Conoscenza získala akcie Královopolské RIA, se akcionářská struktura Conoscenzy změnila. 

V únoru 2008 se na valné hromadě firmy Conoscenza představilo těchto pět nových akcionářů:

Stanislav Gross    3 akcie

Roman Němec    2 akcie

Michal Štefl    2 akcie

Josef Martinovský    2 akcie

Jan Peška    1 akcie

Vypadalo to, že firmu Conoscenza a tím pádem i brněnské strojírny od roku 2008 ovládaly dvě spolupracující skupiny: Grossova (společně s Němcem) a Šteflova (společně s Martinovským a Peškou, který byl jejich právníkem). Michal Štefl je přitom vlivný brněnský podnikatel, viceprezident Hospodářské komory ČR a působil také jako ekonomický poradce bývalého jihomoravského hejtmana Michala Haška z ČSSD. (Martinovský je Šteflův spolupracovník.)

V březnu 2008 pak valná hromada firmy Conoscenza rozhodla o rozštěpení současných deseti kusů akcií na 100 kusů. Kdo přesně se stal vlastníkem těchto nových sto kusů akcií, není ve veřejných listinách uvedené. Něco málo naznačila valná hromada společnosti v dubnu 2013.

Podle listiny přítomných akcionářů se jí zúčastnil Roman Němec, který držel 14 kusů akcií firmy Conoscenza. Pak to byla firma Saxemara, kterou na valné hromadě zastupoval opět Roman Němec. Té patřilo 9 kusů akcií.

A nakonec tam byl právník Josef Březina, který na valné hromadě zastupoval akcionáře vlastnícího 49 kusů akcií.

Kdo držel zbylých 28 akcií firmy Conoscenza, není známo. To v listinách uložených u obchodního soudu není.

Josef Březina figuruje v mnoha dalších společnostech a mimo jiné je od roku 2013 členem představenstva firmy Casona (dříve Anacarde). Připomeňme, že tato firma stála u zrodu kutnohorské společnosti HN Technology, zmíněné v první části článku.

Jediným akcionářem firmy Saxemara je podle obchodního rejstříku skutečně Roman Němec. Avšak v dozorčí radě této firmy jsou opět dva Grossovi rodinní příslušníci: jeho neteř Sandra Pavlíková a její muž Luboš Pavlík. 

 

Hromadné akcie v bance

Poslední notářský zápis firmy Conoscenza ovládající Královopolskou RIA, který je v obchodním rejstříku uložen, je z 22. ledna 2015. A jsou z něho zřejmé tyto obecné, ale důležité informace:

Zaprvé, akcionáři firmy Conoscenza (držící většinový podíl v Královopolské RIA) jsou celkem čtyři.

Zadruhé, tři z nich chodí na valné hromady a drží celkem 72 procent akcií, což odpovídá struktuře z roku 2013, tedy triu podnikatel Němec, firma Saxemara a právník Březina.

Zatřetí, zbývající, čtvrtý akcionář  drží 28 procent akcií, avšak na valné hromady od roku 2013 nechodí, a zůstává tak v úplném utajení. (Grossovi diagnostikovali nemoc v průběhu roku 2013. Jeho sestra Ivana Karetová serveru Seznam Zprávy řekla, že se jí bratr svěřil s diagnózou v září 2013.) 

Začtvrté, z notářského zápisu společnosti Conoscenza z roku 2015 také vyplývá, že firma nemá akcie na jméno, ale jsou to takzvané imobilizované akcie, které jsou uloženy jako hromadné akcie v České spořitelně. Ta majitelům akcií vytvoří – třeba pro účely valné hromady – jen výpis z evidence držitelů akcií, který se na valné hromadě předloží právníkům ke kontrole a pak se zase schová a nikde se nezveřejňuje.

Právník Josef Březina potvrdil, že on není akcionářem Conoscenzy. „Na valné hromadě zastupuji jen mého klienta. Kdo to je, vám říct nemohu,“ řekl Březina. Vyloučit lze i Michala Štefla, který byl se svými dvěma kolegy původním spolumajitelem Conoscenzy. „Nejsem akcionář,“ uvedl Štefl na přímý dotaz, zda nyní drží akcie Conoscenzy.

 

Horová, kam se podíváš

Jsou tedy opět dvě možnosti.

Buď budeme věřit Romanu Němcovi, že je dítě štěstěny a že se dostal s Grossovou pomocí přes firmu Conoscenza k miliardovým strojírnám, a Gross pak z firmy odešel. 

Nebo je Němec ve firmě „jen“ spolumajitel s tím, že mezi zbylými akcionáři byl Gross.

Na každý pád platí, že stopy Stanislava Grosse jsou v klíčové firmě Conoscenza vidět po celou dobu její existence, a to až dodnes. Ve vedení Conoscenzy působil manžel jeho neteře Luboš Pavlík a po něm tam byla opět právnička Helena Horová. Ta je členkou představenstva Conoscenzy i nyní, dva roky po Grossově smrti.

Stejně tak byli Grossovi lidé i ve vedení samotné Královopolské RIA. Manžel Grossovy neteře Luboš Pavlík byl členem dozorčí rady této strojírny v letech 2008 až 2011. Po něm byla v dozorčí radě Helena Horová. Její členství v dozorčí radě KP RIA skončilo až v dubnu 2016, tedy rok po Grossově úmrtí.

Helena Horová prý nemůže říct, čí zájmy v těchto společnostech zastupuje či zastupovala. „Jsem advokátka a jsem vázána mlčenlivostí,“ řekla Horová. Později do mailu napsala: „Pokud jde o firmy Conoscenza a Královopolská RIA, požádala jsem klienta – živého – o pokyn, zda mám na vaše dotazy odpovídat.“

A odpověď nakonec přišla. „Klient nechce žádné vyjádření,“ sdělila Horová.

Ani Grossův příbuzný Luboš Pavlík nechce vnést do případu světlo. „K této věci se nebudu vyjadřovat. A to je stanovisko i mé ženy Sandry,“ řekl Pavlík.

Je zřejmé, že Gross nechal svou manželku Šárku mimo svou podnikatelskou strukturu a že dohled nad svými investicemi svěřil do rukou své sestry Ivany Karetové, neteře Sandry a jejího muže. A je také jisté, že velmi důvěřoval právničce Horové. 

„Pan doktor (Gross) byl mým klientem pouze v osobních záležitostech, a to až po svém onemocnění. Po smrti pana doktora jsem byla ustanovena ČAK (Českou advokátní komorou) k ukončení jeho advokátní praxe a jsem správcem (jeho) pozůstalosti,“ uvedla Horová.

 

Zakázky a Babišovy firmy 

Jedinou aktivitou Conoscenzy je držení akcií v Královopolské RIA. Každý rok z toho měla Conoscenza dividendy, jež se pohybovaly kolem 20 milionů korun. V roce 2012, kdy zveřejnila svou výroční zprávu naposledy, vykázala společnost Conoscenza souhrnné výnosy z dividend 75 milionů korun.

Conoscenza má v současné době v Královopolské RIA 93,2 procenta akcií. Zbytek, tedy 6,8 procenta, vlastní hlavní manažer firmy KP RIA a odborník Ctirad Nečas, který firmu jako generální ředitel vede.

Základní jmění Královopolské RIA je ve výši 103 milionů. A tržby má firma úctyhodné:

2013 – 2,1 miliardy

2014 – 1,6 miliardy

2015 – 2,1 miliardy

Přitom za předchozích majitelů (Vimrova Lavimontu) měla brněnská strojírna tržby okolo 150 milionů (rok 2006).

Firmě se tedy daří. Ke konci roku 2015 činil nerozdělený zisk společnosti Královopolská RIA 137 milionů korun.

KP RIA zaměstnává 170 lidí a má podíly v sedmi dalších společnostech, včetně svých dceřiných firem na Slovensku, Ukrajině a v Maďarsku.  Ve výroční zprávě za rok 2015 Královopolská RIA uvádí, že převážná část produkce byla v roce 2015 fakturována těmto hlavním zákazníkům: Synthesii, Lovochemii, Ensecu a Severočeským dolům.

Enseco je slovenská firma, která se podílela na dostavbě 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Mochovce. Severočeské doly patří polostátnímu koncernu ČEZ a Synthesia a Lovochemia jsou chemičky patřící Agrofertu, který vybudoval Andrej Babiš.

Šéf firmy Ctirad Nečas si před pár lety pochvaloval zejména projekty s ČEZ a s Babišovým koncernem. „V oblasti klasické energetiky pracujeme na projektu takzvaných retrofitů uhelných elektráren skupiny ČEZ,“ uvedl Nečas v roce 2012. Dodal také, že „… tou nejvýznamnější vodohospodářskou akcí je rozšíření čistírny průmyslových odpadních vod v Duslu Šala na Slovensku. V tomto projektu působíme v roli generálního dodavatele a celkový objem dodávek je přes 300 milionů korun.“

I Duslo Šala patří do koncernu skupiny Agrofert.

 

Babiš jako vzor?

Když jsem na začátku textu zmínil, že Babiš mohl být pro Grosse podnikatelským guru, od něhož mohl leccos pochytit, je namístě si krátce připomenout, jak vlastně zbohatl Babiš. I on měl totiž těsné vztahy se státem, které mu pomohly postavit na nohy celý holding Agrofert.

Podstata symbiózy Babiše a státu spočívala ve firmě Agrobohemie. V ní měl koncem devadesátých let Babišem vedený Agrofert padesát procent a druhou půlku držel státní petrochemický gigant Unipetrol. Tato aliance se zrodila za éry sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana, která Babišovi vycházela vstříc.

Přestože Agrobohemie nebyla jen Babišova, chovala se, jako by mu patřila. Což bylo dáno i tím, že na manažerských postech druhého spoluvlastníka, Unipetrolu, seděli se souhlasem ministrů ČSSD Babišovi lidé (předsedou představenstva byl Pavel Švarc), navíc šéfem „polostátní“ Agrobohemie byl Babiš.

Agrobohemie byla společnost o šesti lidech sídlící na adrese Agrofertu; ovšem ve velkém skupovala akcie jiných firem. A později se stala vlastníkem důležitých chemiček – lovosické Lovochemie a Aliachemu, který sdružoval tři podniky: Synthesii Pardubice, Fatru Napajedla a Spolanu Neratovice. 

Odkud brala Agrobohemie volné peníze na provoz? Jak upozornil Reportér magazín v září 2016 v textu „Andrej a továrna na hnojiva“, bylo to právě ze státních firem, kterým Agrobohemie dodávala produkty. 

Po komplikované a dvojnásobné privatizaci Unipetrolu pak nakonec Agrobohemii získala v roce 2007 Babišova společnost Deza a. s., takže všechny zmíněné chemičky, nakupované tehdy napůl se státem, jsou dnes součástí holdingu Agrofert. 

Je nutné dodat, že Gross stál v privatizaci Unipetrolu na straně Babišovy firmy. Babiš se s Grossem stýkal i později, když už Gross v politice nebyl. „Ano, občas Grosse vidím. Snaží se dělat byznys v chemii,“ odpověděl Babiš v září 2011 na dotaz čtenáře serveru iDNES.cz.

 

Obnova elektráren

Zatímco Babiš měl ve zmíněném Unipetrolu „svého manažera“ Pavla Švarce, Grossovým koněm byl Martin Roman v elektrárenské společnosti ČEZ.

Ten se stal šéfem ČEZ v dubnu 2004 navzdory tehdejšímu premiérovi Vladimíru Špidlovi. Romana prosazovali ministři Bohuslav Sobotka, Milan Urban a hlavně Stanislav Gross.

A byl to právě Martin Roman, kdo pak přišel s ambiciózním projektem na kompletní obnovu tří hnědouhelných elektráren na severu Čech.

Do výstavby a obnovy elektráren investoval ČEZ 100 miliard korun. Na těchto projektech se výrazně podílela i již zmíněná firma Královopolská RIA, která to uvádí ve svých referencích a ve výročních zprávách.

K byznysu v energetice měla rodina Stanislava Grosse ostatně blízko vždycky. Grossova sestra Ivana Karetová byla v letech 2003 až 2006 jednatelkou a společnicí firmy Aramis Bohemia spolu s manžely Romanem a Petrou Lamkovými. Tato firma měla na starosti inventarizaci vybavení ČEZ.

S Romanem Lamkou se Gross seznámil při studiu na právnické fakultě a oba byli také později koncipienty v advokátní kanceláři Eduarda Bruny. A Roman Lamka založil v listopadu 2005 poradenskou firmu AIL, která krátce poté získala nenápadnou, ale důležitou zakázku elektrárenské společnosti ČEZ na kompletní inventarizaci nemovitostí společnosti ČEZ. 

Prostřednictvím těchto firem viděli jejich majitelé hodně hluboko do vnitřností celého „systému ČEZ“.  

„Ode mne žádné informace nedostanete. Ať se týkají čehokoli. A ke Grossovi? Už vůbec ne. Považujte to za vyřízené,“ řekla Reportéru Petra Lamková.

A Grossova sestra Ivana Karetová rozhovor odmítla úplně. „Nechci už mluvit s žádným novinářem, ani s vámi ne. Nebudu se k ničemu vyjadřovat,“ řekla Karetová a zavřela za sebou dveře své vily v pražském Slivenci.

 

Grossova Omluva

Když už byl Gross v pokročilém stadiu nemoci, stal se křesťanem a veřejnosti se omluvil. „Všem vám, kteří jste mi před x lety důvěřovali a pak jste měli pocit, že jsem vás zklamal, tak vám se omlouvám,“ uvedl Gross v roce 2014 v dokumentárním cyklu České televize s názvem Expremiéři a připustil, že nejednal vždy „čistě“. „Určitě nemůžu říct, že jsem byl člověk, který by dělal jenom dobré věci, jenom věci, za které bych byl s čistým svědomím schopen říct, že to byly čisté věci. To prostě pravda není. Myslím si, že kdo dělá vrcholovou politiku, a pokud chce být upřímný, teď použiju to své zprofanované slovo, tak tohle říct nemůže,“ uvedl Gross.

 

Sečteno, podtrženo

V roce 2007 zbohatl Gross na prodeji akcií Moravia Energo, která byla úspěšná zejména proto, že jí politici s přispěním Grosse umožnili prodávat elektřinu a používat přitom přenosové sítě ČEZ.

V roce 2004 prosadil Gross na vládě prodej brněnských strojíren firmě Královopolská RIA, kterou o čtyři roky později pomohl odkoupit a ovládnout. Tato společnost pak „nakynula“ na obnově elektráren ČEZ.

Když nic jiného, Grossův akční rádius v oblasti energetiky byl obdivuhodný. Skoro jako ten Babišův v petrochemii. •