PODCAST: S kompasem jsem došla k severní zdi. Proč je tady tolik dětských hrobů?

Samotná Petra Klabouchová má mimořádně zajímavý osud. Vyrostla na Šumavě, ale přes dvacet let už bydlí převážně v italských Benátkách. „Jednou o prázdninách jsem si vyrazila do Itálie a jak to bývá,“ směje se, „na pláži jsem potkala svého pána tvorstva, se kterým žiju dodnes. Je to hardrockový muzikant, a tak se ze mě brzy stala manažerka.“

Většinou se starala a dodnes stará o kapely, v nichž hraje a zpívá její italský partner. Současná se jmenuje Rock N Roll Army, kdysi to bývala skupina S.E.X. Department: „Několikrát se stalo, že jsme sbalili kufry a odjeli si zkusit muzikantský život do nové země, ať už to bylo Švédsko, Holandsko, Japonsko, nebo USA.“

S kapelou S.E.X. Department žili rok v Los Angeles, v karavanu prokřižovali celé Spojené státy. Petra Klabouchová má stovky historek: „Jedeme třeba přes Texas a řídí bubeník, který by řídit neměl, protože mu jaksi chybí řidičský průkaz. Nedobrovolně ho nechal už v Evropě, v rukou policie, ale nikdo další nebyl schopný usednout za volant a nějak jsme těch tisíc kilometrů na další štaci zvládnout museli. Najednou nás zastavilo šerifské auto. Vylezl takový ten klasický, trochu zavalitý šerif s brýlemi, ve kterých se odráží celý svět, vzal si bubeníka s sebou, někam odjeli. Čekali jsme uprostřed vyprahlé polopouště dvě hodiny, už jsem myslela, že to ani nebyl šerif, protože všichni známe ty horory s motorovou pilou, ale nakonec přijeli. Oba byli veselí a plácali se po ramenou, což mi připadalo dost děsivé, protože bubeník neuměl anglicky. Pak jsme se ho ptali, jak to uhrál, a on: Prostě jsem mu nějak tvrdil, že my Evropané můžeme řídit po Americe jen s pasem, a on mi nakonec uvěřil.“

Když Petra Klabouchová zjistila, že u severní zdi pražského Ďáblického hřbitova leží ostatky maličkých dětí, které se narodily ve věznicích padesátých let, napadlo ji, že to je velké románové téma. „Předloni jsem tam poprvé vyrazila s kompasem,“ říká v podcastu, „protože obvykle nemůžu nikdy nic najít. I s kompasem jsem bloudila, ale potom potkala pána, který mě k pohřebišti politických vězňů dovedl. Vidět jednačtyřicet malých náhrobků s křestními jmény dětí bylo jako facka do obličeje. No a ten pán mi nakonec řekl: Víte, já bych tu měl mít brášku a maminku, která na Pankráci zemřela v padesátých letech při porodu – a vyprávěl…“

Rozhovor se spisovatelkou Petrou Klabouchovou si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.