Abys na mě nezapomněla

Report

Na jednom břehu indické řeky Jamuny stojí mauzoleum Tádž Mahal – symbol lásky muže k ženě. Na opačném břehu je kavárna Sheroes, kterou vede pět žen znetvořených kyselinou. Jejich tváře jsou důkazem, čeho jsou muži schopni, když jejich láska není opětovaná.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Na jednom břehu indické řeky Jamuny stojí mauzoleum Tádž Mahal – symbol lásky muže k ženě. Na opačném břehu je kavárna Sheroes, kterou vede pět žen znetvořených kyselinou. Jejich tváře jsou důkazem, čeho jsou muži schopni, když jejich láska není opětovaná.

Stačí deset vteřin a jejich život se převrátí naruby. Žíravina se vpije do kůže a rozleptá tvář. Obvykle poničí i zrak, při vdechnutí také vnitřní orgány. Když se oběti proberou z bezvědomí, do něhož upadnou v důsledku nesnesitelné bolesti, čekají je operace. A odmítnutí indickou společností. V poslední době naštěstí začíná přibývat žen, které se nechtějí smířit s údělem dožít v ústraní.

 

Můžu si vás vyfotit?

Dvaadvacet let, od svých osmadvaceti, si Gita Mahau zahalovala obličej a skrývala se před lidmi, aby nespatřili její znetvoření. Před zraky okolí schovávala i svou osleplou dceru Neetu, jejíž tvář je rovněž poleptaná. Nyní obě sedí v kavárně u stolu a vyprávějí svůj příběh skupině dívek. A nejenže si nezahalují tvář, ale hrdě pózují před foťáky a mobily slečen, které je žádají o společnou fotografii.

Kavárnu Sheroes v indickém městě Agra provozuje organizace Chhanv foundation, která před třemi roky spustila kampaň Zastavte útoky kyselinou (Stop acid attacks). Ročně se odehraje zhruba tisícovka takových případů. „Ty ženy se stydí, žijí v izolaci. Má to obrovský dopad i na celé jejich rodiny – mimo jiné proto, že je operace často finančně zruinují,“ říká zakladatel kampaně Alok Dixit.

 

V každém hokynářství

​​​​​​​Jednou z obětí útoku, který má na svědomí odmítnutý nápadník, je i Alokova přítelkyně Laxmi. Stala se hlavní tváří kampaně, vloni byla na audienci u Michelle Obamové, první dámy USA. Hlavním cílem je přinutit indickou vládu, aby zajistila přísné tresty a zakázala volný prodej kyseliny. O tom, jak snadno je žíravina k mání, jsme se sami přesvědčili: koupili jsme ji v obyčejném krámku se smíšeným zbožím za 20 rupií (10 korun).

Možnost přísnějších trestů pro pachatele brutálního násilí na ženách – od deseti let vězení až po doživotí – platí teprve od roku 2013. Stalo se tak po sérii skupinových znásilnění a následných pouličních demonstrací ve velkých indických městech. „Jenže policie a soudy tyto případy málokdy dotáhnou do konce. Nedokáží je řádně vyšetřit, pachatelé bývají propuštění už po krátké době,“ říká advokátka Rebecca Johnová z Dillí.

Ona sama momentálně zdarma obhajuje jednu z mnoha obětí kyselinového útoku – Sonali Mukherjeeovou. Tři indičtí muži – ctitelé, které odmítla – na ni před deseti lety vylili kyselinu a připravili ji o obě oči, nos a vlasy. A dodnes zůstávají na svobodě. „Chci pro ně trest smrti, nic jiného mi nedá pocit spravedlnosti,“ říká oběť jejich útoku. Advokátka Johnová by se spokojila s tím, kdyby museli strávit za mřížemi alespoň deset let.

 

Zrcadlo jako trest

Gitu polil kyselinou její manžel, v osudnou chvíli s ní byly v posteli i dvě jejich dcery – tříletá a osmnáctiměsíční. Mladší holčička po devíti dnech zemřela, Neeta přežila – znetvořená žíravinou. Důvod napadení? Žena porodila dvě dcery a žádného syna. Pachatel strávil ve vězení dva měsíce, nyní se svou obětí dál žijí jako manželé a rodina. A vychovávají třináctiletou dceru, kterou zplodili devět let po oné tragédii.

„Nikdy jsem nenašla sílu ho opustit. Jsme chudí a ve zdejší společnosti není zvykem, aby žena odcházela od manžela,“ říká Gita. Z jejího muže je dnes šedivý stařík, který svoje splíny zahání alkoholem. „Lituju toho, co jsem udělal. Navedli mě příbuzní, kteří o ní říkali hrozné věci. Dokonce mi sami opatřili kyselinu,“ říká Inderjeet Mahau na schodech polorozpadlého domu. Co si od svého hrůzného činu sliboval? „Chtěl jsem, aby si na mě každé ráno při pohledu do zrcadla vzpomněla.“

Děti prý Inderjeet polít nechtěl, byl ale opilý a nedošlo mu, že nejspíš leží ve stejné posteli. Co na to říká Neetu, které je dnes pětadvacet let? „Moc si to nepamatuji, byla jsem malá. Nevybavuju si ani to, jaké to bylo, když jsem ještě viděla.“ A jak na otce nyní nahlíží? „Mám ho ráda, jiného tátu nemám. Přeju si jen, abych zase viděla a mohla se stát zpěvačkou.“ Do školy Neetu nikdy nechodila – mimo jiné proto, že vidí jen rozmazané obrysy věcí.

 

Takhle láska nevypadá

Devadesát sedm případů ze stovky má podle statistik stejný důvod: neopětovanou lásku či odmítnutí sexu. „V indické společnosti nesmí říct žena muži ne. Pokud k tomu některá sebere odvahu a zkusí to, riskuje, že to neunesou. A pomstí se způsobem, kdy ženu sice nezabijí, ale poznamenají tak, aby na dotyčného nápadníka nikdy nezapomněla. Není to samozřejmě láska, ale jakési maniakální zbožňování. Takového muže zajímá jen to, jak žena vypadá,“ říká šéf kampaně Alok Dixit.

Na obdiv ctitele doplatila před půl rokem i třináctiletá dívka Dolly, které se začal dvořit šestadvacetiletý muž. „Jednou jsem se vrátila ze školy a byla doma sama. On přišel a měl oplzlé řeči. Řekla jsme mu, ať vypadne, nebo po něm hodím botu – to jsem vzápětí také udělala. On se za chvíli vrátil a chrstnul mi kyselinu do obličeje. Nejdřív jsem myslela, že to je vařící voda,“ vypráví teenagerka. Žíravina jí poleptala i jedno oko, dýchací cesty, dekolt. Přestala chodit do školy. Proč? „Stydím se za to, jak vypadám,“ vysvětluje.

S útočníkem nyní probíhá soud. „Přeji si, aby dostal doživotí. Naší dceři už to nepomůže, ale alespoň to už neprovede řádné další ženě,“ říká Dollyina matka Manju. „Vzal mé dceři nejen obličej, ale i všechny životní sny. Naši rodinu to nejspíš zničí i finančně, každá plastická operace stojí spoustu peněz.“ Rodina má měsíční příjem okolo stovky dolarů a žije v pronajatém bytě. Matka nedávno svoji dceru zapojila do kampaně: „Povzbuzuje ji, když vidí, že jiné dívky s podobným osudem dokáží svůj obličej neskrývat.“

 

Syn cennější než dcera

Díky kampani Zastavte útoky kyselinou se oběti začaly objevovat na veřejnosti a v médiích. „Přístup indické společnosti se pomalu mění k lepšímu. I díky tomu, že nás podpořilo několik herců, sportovců, zpěváků a dalších celebrit,“ říká Alok Dixit. Většinu peněz na kampaň vybrala jeho organizace pomocí crowdfundingu na sociálních sítích.

Na facebooku je možné sledovat například novináře a spisovatele Rakeshe Kumara Singha, který právě objíždí na kole Indii: „Dívkám od malička říkají ´držte se doma, neprovokujte´. Je to velký rozdíl ve srovnání například s tím, že chlapci můžou čůrat, kdekoliv je napadne. Je zde zkrátka mnoho předsudků, zvyků a tradic, které je třeba změnit,“ říká Singh, který ušlapal přes dva tisíce kilometrů a osvětu šíří v každé vesnici.

Pozornost na ženská práva v Indii upřel celý svět předloni, kdy čtyři muži v Dillí znásilnili k smrti studentku Nirbhayu. Podle jednoho z průzkumů veřejného mínění se však 90 procent indických žen nadále bojí chodit ven v obavě z obtěžování a znásilnění. Metro v Díllí má speciální vagóny pro ženy (tvoří jen desetinu cestujících), do něhož je mužům vstup zakázán – pokud se sem nějaký přece pokusí vmáčknout, ženy ho vyženou.

Jen v roce 2011 bylo v Indii registrováno 25 tisíc případů znásilnění, rozšířená je i nucená prostituce či vraždy kvůli věnu. Až polovina indických dívek bývá provdána před svými osmnáctinami, velkým problémem jsou i potraty z přinucení. Důvod? Syn má větší cenu než dcera, i proto žije v druhé nejlidnatější zemi světa daleko víc mužů než žen. Zjišťovat pohlaví v průběhu těhotenství je zakázáno, přesto se to stále děje.

Jednou z návštěvnic kavárny Sheroes v Agře je sedmnáctiletá Sonja. Chodí do soukromé školy, je evropsky nalíčená i oblečená, pohrává si se svým iPhonem. „Holky, které s tím vším dokáží vyjít na veřejnost, jsou pro nás opravdové hrdinky. To, co vyprávějí, je šokující, ale chceme to slyšet. Ukazují nám jinou Indii než tu, kterou známe z vlastní zkušenosti.“

 

Místo činu: Londýn i Plzeň

Útoky kyselinou se nejčastějí dějí v Indii, Bangladéši, Pákistánu a Afghánistánu, ale stávají se i jinde. „Nemá to náboženský rozměr, děje se to napříč všemi vyznáními,“ říká šéf kampaně Alok Dixit. Asi nejznámější obětí kyselinového útoku je britská modelka Ketty Piper, kterou nechal polít v Londýně kyselinou její přítel Daniel Lynch. Piper oslepla na jedno oko, prodělala čtyři desítky operací, nyní se věnuje charitě a moderování. Lynch dostal doživotí.

Také v Česku se za poslední dva roky staly dva případy – jeden v Plzni, druhý v Praze. Pokaždé šlo o bývalé přítele obětí, nyní s nimi probíhají soudy. „Kyselina jí poleptala celý obličej včetně obou očí. Zasáhla také horní a dolní končetiny, téměř celý trávicí trakt a částečně dýchací cesty, což ji několik dní ohrožovalo na životě,” píše na webu vaseliga.cz Petr Lundák, který pro pětadvacetiletou sportovkyni Martinu Půtovou z Plzně pořádá veřejnou sbírku.

 

Autorka je novinářka, v Indii pobývala v rámci projektu organizace Femisphera

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama
Advertisement

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement