Abys na mě nezapomněla

10. února 2015

Nyní už se Sonja odvažuje alespoň vycházet na ulici nezahalená.

foto Markéta Kutilová

Na jednom břehu indické řeky Jamuny stojí mauzoleum Tádž Mahal – symbol lásky muže k ženě. Na opačném břehu je kavárna Sheroes, kterou vede pět žen znetvořených kyselinou. Jejich tváře jsou důkazem, čeho jsou muži schopni, když jejich láska není opětovaná.

Stačí deset vteřin a jejich život se převrátí naruby. Žíravina se vpije do kůže a rozleptá tvář. Obvykle poničí i zrak, při vdechnutí také vnitřní orgány. Když se oběti proberou z bezvědomí, do něhož upadnou v důsledku nesnesitelné bolesti, čekají je operace. A odmítnutí indickou společností. V poslední době naštěstí začíná přibývat žen, které se nechtějí smířit s údělem dožít v ústraní.

Můžu si vás vyfotit?

Dvaadvacet let, od svých osmadvaceti, si Gita Mahau zahalovala obličej a skrývala se před lidmi, aby nespatřili její znetvoření. Před zraky okolí schovávala i svou osleplou dceru Neetu, jejíž tvář je rovněž poleptaná. Nyní obě sedí v kavárně u stolu a vyprávějí svůj příběh skupině dívek. A nejenže si nezahalují tvář, ale hrdě pózují před foťáky a mobily slečen, které je žádají o společnou fotografii.

Kavárnu Sheroes v indickém městě Agra provozuje organizace Chhanv foundation, která před třemi roky spustila kampaň Zastavte útoky kyselinou (Stop acid attacks). Ročně se odehraje zhruba tisícovka takových případů. „Ty ženy se stydí, žijí v izolaci. Má to obrovský dopad i na celé jejich rodiny – mimo jiné proto, že je operace často finančně zruinují,“ říká zakladatel kampaně Alok Dixit.

V každém hokynářství

Jednou z obětí útoku, který má na svědomí odmítnutý nápadník, je i Alokova přítelkyně Laxmi. Stala se hlavní tváří kampaně, vloni byla na audienci u Michelle Obamové, první dámy USA. Hlavním cílem je přinutit indickou vládu, aby zajistila přísné tresty a zakázala volný prodej kyseliny. O tom, jak snadno je žíravina k mání, jsme se sami přesvědčili: koupili jsme ji v obyčejném krámku se smíšeným zbožím za 20 rupií (10 korun).

Možnost přísnějších trestů pro pachatele brutálního násilí na ženách – od deseti let vězení až po doživotí – platí teprve od roku 2013. Stalo se tak po sérii skupinových znásilnění a následných pouličních demonstrací ve velkých indických městech. „Jenže policie a soudy tyto případy málokdy dotáhnou do konce. Nedokáží je řádně vyšetřit, pachatelé bývají propuštění už po krátké době,“ říká advokátka Rebecca Johnová z Dillí.

Podpořte Reportér sdílením článku

Působila jako projektová koordinátorka na zahraničních misích Člověka v tísni, v Demokratické republice Kongo zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem. V posledních letech se snaží dokumentovat válku proti Islámskému státu. Je spoluautorkou televizních reportáží dokumentujících boj proti ISIS v Sýrii a Iráku. Spolu s Lenkou Klicperovou založila sbírku na pomoc lidem v syrském Kobani a vede projekty na pomoc lidem v syrském Kurdistánu.