Šumanův Babiš

To jméno je už dnes v České republice velice známé. A ačkoli pochází z dvacátého století, velmi ovlivňuje českou politiku století jednadvacátého, aniž by bylo zcela jasné, kdo se za ním vlastně skrývá. 

To jméno je Julius Šuman.

Jmenoval se tak důstojník Státní bezpečnosti, který měl být v osmdesátých letech řídícím orgánem agenta Bureše, tedy Andreje Babiše. Babiš sice u slovenského soudu vyhrál soudní spor, takže nelze říci, že byl vědomým agentem – i tak ale Šuman do jeho života zasahuje. 

V několika posledních měsících se na twitterovém účtu se jménem Julius Šuman objevují nahrávky Babišových rozhovorů s jeho bývalým zaměstnancem Markem Přibilem, jenž pracoval jako novinář v redakci deníku MF DNES (noviny vlastní holding Agrofert, který Babiš vlastnil, teprve od začátku tohoto roku je firma kvůli novele zákona o střetu zájmu ve správě svěřenského fondu). 

Obsah nahrávek přitom není pro Babiše nikterak příjemný.

Jak tyto nahrávky vznikly?

Když jsem coby novinář Radiožurnálu mluvil s Markem Přibilem, tvrdil, že hovory se odehrávaly na dvou místech. Jednak v průhonické Sokolovně vybudované Babišem a jednak v restauraci v centru Prahy. 

Přibil mi řekl, že nahrávky zachycují tři schůzky, které vznikly mezi létem a podzimem 2015. Tento časový údaj si prosím zapamatujte, je totiž důležitý. 

Zajímavé bylo, že Přibil sice tvrdil, že nahrávky nepořídil, věděl však, kolik schůzek bylo nahraných. Mimochodem také říkal, že se ve skutečnosti s Babišem sešel vícekrát, další jednání už ale podle něj nahraná nejsou. Verzí, kdo záznam pořídil, předkládal několik. Nejprve tvrdil, že tak učinila policejní ochranka, která vicepremiéra hlídala. Pak přišel s tím, že by v pozadí nahrávek měla stát civilní rozvědka. Poslední verze, pravdě podle všeho nejbližší, je ta, že záznamy byly pořízeny na Přibilův telefon. 

Přibil ovšem tvrdil, že se to stalo bez jeho vědomí. Jak ale věděl, kolik nahrávek je pořízeno, mi nevysvětlil; stejně jako to, jak se dostaly na veřejnost. Do jaké míry mu lze věřit, ponechávám na posouzení čtenáři.

 

Technika nic moc

Pro zkoumání původu nahrávek jsou ovšem zajímavé i technické okolnosti záznamu; to, na jak dokonalém zařízení mohly být pořízeny a na jaké úrovni byly sestříhány. Rovnou říkám, že nejde o ďábelsky dokonalý způsob nahrávky a střihu, který by se dal předpokládat u nějaké technicky vysoce vyspělé organizace.

Záznamy jsme poslouchali se zvukaři, střihači i zvukovými techniky. Mikrofon, na nějž byly nahrány, má takzvanou kulovou charakteristiku; není směrový, to znamená, že stejně nahrává zvuky ve všech směrech – proto je někdy hovor potlačen do pozadí třeba vrznutím dveří.

Podobné mikrofony jsou právě v mobilních telefonech. 

Když mluví Přibil, je slyšet výrazně lépe než Babiš. Když se pohne, mikrofon zachytí šustnutí, jako by byl v Přibilově kapse a nahrával jeho gesta. Zvuk samotný nikdo pořádně neupravoval, což lze poznat podle stálé hladiny ruchů a šumu v pozadí. 

V záznamu se určitě stříhalo; navzdory obraně, kterou tímto směrem vedli Andrej Babiš a Marek Přibil, však nelze říci, že by nahrávku někdo dramaticky sestříhal. Střihů, které jsme v ní našli, je ve skutečnosti poměrně málo. Střižené jsou sekvence, uvnitř nich se však nestříhalo, což lze posoudit na základě ruchů kolem: zakrýt střih, který je ve větě, by bylo takřka nemožné – a to proto, že ruchy i hlavní zvuk byly v tomto případě nahrány v jedné stopě. 

Ze způsobu střihu lze tedy skutečně usoudit, že se nemuselo jednat o profesionála. Ten by střihy dokázal sesadit mnohem lépe a dokázal by korigovat různé hladiny hlasitosti, úrovně basů i výšek; obecně by dokázal alespoň trochu pomoci jejich srozumitelnosti (která není vysoká). Zveřejnění na twitterovém účtu je jistě chytré (potíže dostat se k identitě uživatelů Twitteru má i americká vláda), ale nejde o nikterak sofistikovanou operaci. 

 

Úniky z šetření úniků

Ponechám stranou rozbor nahrávek a vrátím se k první aféře z letošního jara, která v souvislosti s nahrávkami vznikla. Na jednom záznamu se totiž objevilo, jak Andrej Babiš zasahoval do obsahu novin, které vlastnil. Přibil s Babišem konzultují, na koho co se má kdy vydat, tak, aby se to Babišovi co nejlépe hodilo. 

Jakkoli dnes Babiš tvrdí, že byl v zásadě pasivním posluchačem, a Přibila označuje za provokatéra, k rozhovoru jej nikdo nenutil a Přibilovy služby využíval dobrovolně a opakovaně. Na záznamech je také slyšet, jak Přibil Babišovi podlézá a Babiš si podlézat blahosklonně nechá.

„Přibila jsem přivedl já. Zavolal mi, že by chtěl pro mne svobodně psát, a tak jsem ho poslal do MF DNES,“ přiznal Andrej Babiš před pár týdny, když jsem se ho ptal, jak se vlastně Přibil k němu dostal. Marek Přibil sice tvrdil, že to byl Babiš, kdo jej první oslovil, ale na podstatě to mnoho nemění. 

Babiš tedy Přibila, shodují se oba, do novin přivedl sám, sám se s ním pak potkával a sám si jej úkoloval. Z toho samozřejmě plynou dvě zásadní otázky: 

1) K čemu Babiš Přibila využíval? 

2) K čemu využíval Přibil Babiše?

Pojďme nejprve k otázce po možných motivech, kvůli kterým by se Babiš s Přibilem scházel. Marka Přibila zaměstnával jako novináře, jeho oficiální náplní práce tedy bylo za peníze vydavatele zjišťovat informace a ty pod vedením redakce vydávat v novinách. 

Dělo se něco takového? 

V posledních měsících Přibilova fungování v novinách moc ne. Textů vydával jen velmi málo a šlo spíše o krátké názorové glosy. 

Vedle toho měl dost času scházet se s Babišem a nosit mu materiály. S Babišem na nahrávkách mimo jiné probíral informace, které měly kompromitovat ministra vnitra Milana Chovance z konkurenční ČSSD. Babiš chtěl jejich zveřejnění odsunout na dobu před volbami – nutno dodat, že se od té doby v novinách neobjevily.

Důležité pro pátrání o tom, kdo by se mohl za účtem Julius Šuman skrývat, je dokument, o němž se Babiš s Přibilem bavili: jde o výslech bývalého náměstka Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Dušana Brunclíka.

„Žádný výslech jsem v rukách neměl a ani jsem jím nelistoval,“ bránil se Andrej Babiš. Technicky může mít pravdu. Ve zvuku na záznamu je slyšet jasněji Přibil, podle všeho listoval právě on – a Babiš se „jen“ díval a četl. 

Právě kvůli tomuto dokumentu s Dušanem Brunclíkem, který pocházel z policejního vyšetřování, vznikla na půdě Poslanecké sněmovny vyšetřovací komise, jež má zjistit, jak je to s úniky z vyšetřovacích spisů.

Výslech se měl uskutečnit v rámci šetření kauzy s krycím názvem Beretta. Tu dozoruje pražské Vrchní státní zastupitelství v Praze a jde v ní o úniky informací ze spisů a ovlivňování policejních aktivit. Vcelku bizarně tak působí podezření, že právě z vyšetřování zabývajícího se úniky informací unikají výslechy, které si pak čte Andrej Babiš.

Co mohlo být v tomto výslechu pro Babiše tak zajímavého?

„Na výslechu v kauze Beretta jsem skutečně byl, a bylo to 8. února roku 2016,“ řekl mi bývalý náměstek GIBS Dušan Brunclík. 

Tady narážíme na první podivnost, která se skrývá v datu. Inkriminované schůzky se totiž měly odehrát o půl roku dříve, než se výslech konal. To by znamenalo, že buď Přibil neříká pravdu a s Babišem se stýkal mnohem déle, nebo to, co drží před sebou a čím listují, není výslech. 

Výslech Dušana Brunclíka se připravoval dlouho, Brunclík musel být zbaven mlčenlivosti a výslechu předcházela řada méně formálních setkání, na nichž policisté zjišťovali význam jeho svědectví. Výslech svědka jako takový je navíc policejní úkon, který přichází až ve chvíli, kdy už je vyšetřování dozorováno státním zástupcem a má i obviněné. 

Ona zmíněná méně formální, ale o to více neveřejná setkání se jmenují podání vysvětlení, a ta by se na veřejnost neměla dostat nikdy. 

Ať už tedy šlo o výslech, nebo podání vysvětlení, je skutečně poměrně velký problém, že v něm Přibil s Babišem listují. 

Kde tedy Přibil onen dokument vzal, proč ho Babišovi nosil – a jak už bylo řečeno – proč se o něj Babiš tak zajímal? Pro odpovědi se musíme vrátit o několik let zpět k případu, který se nakonec s Brunclíkem propojí – a to ovšem přes skupinu tvořenou policistou, byznysmenem a přítelkyní předsedy vlády.

 

Klíčový policejní útvar

Na konci února roku 2012 odsoudil českolipský soud k podmínce bývalého policistu Mariana Hudce a jeho známého, bývalého detektiva elitního Útvaru pro boj s organizovaným zločinem Michala Kondlu, jenž měl přezdívku Kondor. Oba policisté se dostali před soud, protože si opatřovali výpisy mobilních telefonů (ukazující jejich provoz, například kdo si s kým volal). Šlo o vcelku sledovaný případ: mezi výpisy byla i telefonní čísla významných lidí, kupříkladu výpisy mobilu předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, ředitele bezpečnosti elektrárenského gigantu ČEZ Daniela Rouse či tehdejšího hradního kancléře Jiřího Weigla.

Případ si pamatuji dobře, na seznamu byl totiž i výpis mého telefonu.

Pozoruhodné bylo, že některé výpisy skončily v detektivní agentuře ABL Víta Bárty, jenž byl po roce 2010 předsedou koaliční strany Věci veřejné a ministrem dopravy.

Za agenturu ABL přebíral výpis detektiv M. S. Když inspekce na ministerstvu vnitra celý příběh rozplétala, narazila na zajímavého a vlivného policistu, který byl onomu detektivu z agentury ABL velmi blízko. Jmenuje se Stanislav Hájek – a v té době pracoval ve vedoucí funkci v policejním Útvaru zvláštních činností (UZČ). To bylo poprvé, kdy se jeho jméno začalo objevovat (a objeví se za chvíli znovu i v tomto textu popisujícím případ Babišových nahrávek). 

Ve stejné době přitom probíhalo v utajení jiné policejní vyšetřování. Neméně důležité. Detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) sledovali úřad vlády. V rámci sledování se zjistilo, že ředitelka kanceláře a premiérova milenka Jana Nagyová hrála vysokou hru. Snažila se kupříkladu prosadit nového ředitele v už zmíněném policejním Útvaru zvláštních činností. 

Tento úřad je přitom velmi významný – má na starosti všechny odposlechy pro celou policii; jde o místo, kde se sbíhají nejutajenější a nejprivátnější informace. Mít v čele takového úřadu svého člověka je snem zločineckých skupin. 

A v roce 2012 se měl měnit ředitel tohoto klíčového úřadu.

Zajímavé bylo, kdo se ve věci angažoval. Jana Nagyová se o významu úřadu dozvěděla od šéfa ČEZ Daniela Beneše – jak se totiž později dostalo na veřejnost, policie Nagyovou sledovala a zachytila i jejich společné hovory. Ve svých dokumentech to později policisté popsali takto: „Beneš sděluje Nagyové, že Almer končí a že chceme JUDr. Stanislava Hájka, životopis jí dá večer, a dodává, že ta pozice je důležitější než někteří ministři,“ stojí v policejním záznamu. Nagyová pak s informací šla za premiérem Nečasem, jemuž podle dokumentů řekla: „Hájek je náš zájem, na tom trvám.“

Daniel Beneš pak skutečně Janě Nagyové předal životopis Stanislava Hájka. 

Zajímavé je, že se tak stalo na schůzce, kam Beneše podle policie odvezl právě Stanislav Hájek prosazovaný do čela Útvaru zvláštních činností.

Detektivové ÚOOZ tyto informace zaznamenali a poslali je generální inspekci, která má na starosti vyšetřování policistů. „Poznatky jsme měli a předali jsme je na inspekci,“ vzpomíná Robert Šlachta, bývalý ředitel ÚOOZ a jeden ze svědků, kteří vystoupili před poslaneckou komisí zabývající se úniky informací. 

Zde se opět vrací do příběhu jméno Dušana Brunclíka, o jehož výpovědi spolu mluvili Marek Přibil a Andrej Babiš. 

Dušan Brunclík byl totiž tehdy náměstkem ředitele inspekce, která dostala informace o tlacích na to, kdo by se měl stát šéfem onoho důležitého policejního Útvaru zvláštních činností. 

Vyšetřování zmíněného případu ovšem nikam nevedlo a skončilo. Existuje podezření, že se v tom angažoval tehdejší ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivan Bílek; Brunclík coby jeho náměstek s ukončením nesouhlasil. Uniklý výslech Dušana Brunclíka v kauze Beretta – o němž mluvili na záznamech Přibil a Babiš – se přitom týkal právě policisty Stanislava Hájka, šéfa ČEZ Daniela Beneše, Jany Nagyové a ředitele inspekce Bílka. 

Na dotaz, zda se vyšetřuje údajné angažmá bývalého ředitele inspekce Ivana Bílka v případu Stanislava Hájka a zda nešlo o zneužití pravomocí, odpověděla pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová: „Ve věci Beretta probíhá vyšetřování, tedy ji nekomentujeme.“ 

Ivan Bílek sám odmítl, že by se podílel na konci vyšetřování Stanislava Hájka. „Detaily vám říkat nemohu, nejsem zbaven mlčenlivosti. Ale nic takového jsem z pozice ředitele udělat nemohl,“ řekl.

 

Podepsán Přibil

Čím mohly být informace o případu týkajícím se obsazení jednoho policejního úřadu tak zajímavé, aby o nich Andrej Babiš hovořil s Markem Přibilem?

Nejjednodušší odpověď by zněla, že Babiš má rád informace i policejní práci, o jeho dlouhodobých stycích s různými policisty už vyšlo několik článků. Nemusí však jít vůbec jen o tento motiv. Od doby, kdy nastoupil na ministerstvo financí, mluvil o tom, že by se mělo vyměnit vedení ČEZ. Tomu šéfuje Daniel Beneš, jedna z hlavních postav Brunclíkova výslechu.

Policista Stanislav Hájek, jehož Daniel Beneš podle policejního dokumentu prosazoval, se šéfem klíčového Útvaru zvláštních činností nestal. Ukázalo se totiž, že se kromě Beneše potkává také s Ivem Rittigem a dalšími problematickými lidmi. 

Na místo ředitele jmenovali Vladimíra Šibora, krátce po jeho příchodu se o něm začaly v novinách objevovat hanlivé texty. V jednom kupříkladu stálo, že má dva domy a žádnou hypotéku, v jiném, že je útvar pod jeho vedením v rozkladu. 

Šibora dokonce začala prověřovat inspekce, na chvíli to vypadalo, že na jeho místo bude nastupovat zase Stanislav Hájek. Ony informace v novinách se ovšem ukázaly jako nepravdivé. „Já i ten útvar jsme zaznamenali mnoho ataků, které nás poškozovaly, a víme, že v pozadí stála tato skupina lidí,“ vzpomíná dnes Šibor, který útvar vede stále.

Zajímavé přitom je, kdo nepravdivé novinové texty o Šiborovi podepsal. Jejich autorem byl Marek Přibil. 

A Marek Přibil se dobře zná právě se Stanislavem Hájkem, kterého protlačovali na Šiborovo místo ředitele Útvaru zvláštních činností.

 

Přivítal nás Hájek

Když se začátkem května objevila na twitterovém účtu Julius Šuman nahrávka, na níž Marek Přibil mluví s Babišem, hned jsem ho oslovil. Sešli jsme se. Přibil prosil, zda bych za ním nemohl přijít domů. Zdálo se mi to neobvyklé. 

V rozhovoru nejprve Marek Přibil popíral autorství nahrávek; náhle mu však zazvonil telefon a on říkal, že musí jít okamžitě na schůzku. Tvrdil, že se musí sejít s lidmi z nějaké cizí tajné služby, kteří mu prý pomáhají. Nezdálo se, že by žertoval, spíše to vypadalo, že žije ve světě, jemuž vládne všudypřítomná konspirace. Neměl auto, a tak mne požádal, zda bych ho na ono jednání do hotelu Holiday INN neodvezl; říkal jsem si, zda mě představí oněm cizím rozvědčíkům…

Když Přibil vešel do hotelu, přivítal ho vysoký, dokonale oblečený muž s uhlazenými způsoby. Mne na schůzku nepustil – nakonec jsem zjistil, že šlo o Stanislava Hájka. Když Přibil vyšel ven, tvrdil, že se domluvili na tom, že bude dostávat měsíčně peníze. I Hájek mi později potvrdil, že Přibilovi přislíbil pomoc. Prý jsou přátelé.

Skutečně se zdá, že Stanislav Hájek s Přibilem spolupracuje už delší dobu. Připomeňme, že Přibil nosil Andreji Babišovi materiály, které se Hájka týkaly – jako například výslech Dušana Brunclíka. 

Mimochodem i v historce o kompromitujících materiálech na ministra vnitra Chovance, o nichž Přibil s Babišem mluvil, najdeme stopu Stanislava Hájka: ukazuje také, kdo by mohl za účtem Julius Šuman stát.

 

Kompro a síť policistů

Jak už jsem dříve popsal v Radiožurnálu, s Hájkem a Přibilem je propojena skupina dalších expolicistů a policistů. Spolupracují a vyměňují si informace. Kdo tuto strukturu řídí, je velmi obtížné odhadnout, pokud vůbec někdo – zdají se být spíše jakousi neformální sítí vztahů, lidských a obchodních vazeb daných aktuálním společným zájmem.

Přes Hájka se Přibil – podle svých vlastních slov – seznámil s neméně zajímavým bývalým policejním důstojníkem Milanem Večeřou. „Byl jsem kontaktován panem Večeřou, který pracoval v Kobře (elitní útvar potírající finanční kriminalitu – pozn. red.), teď je na Generálním finančním ředitelství, myslím, jako šéf odboru vnitřní kontroly,“ řekl bývalý zaměstnanec MF DNES Přibil. Večeřa mu prý sdělil, že „ve Zlíně existuje skupina sociálních demokratů, kteří by se chtěli setkat s někým z novinářů, a že disponují nahrávkou pana Chovance z roku 2014 z jeho vily v Praze, kde byli určití lidé, včetně sociálních demokratů a policistů“. Večeřa na telefonické vzkazy nereagoval. 

O co tedy v onom údajném kompromitujícím materiálu na Milana Chovance mělo jít? 

Ministra před třemi lety oslovili jeho spolustraníci. Přivedli mu policejního důstojníka Bronislava Šabršulu a chtěli, aby se stal krajským ředitelem. Jak řekl ministr Chovanec: „Přivedl ho jeden člověk, který je členem sociální demokracie. Přivedl ho proto, že mi tento policista chtěl sdělit závažné informace z toho, jak nefunguje policie v jeho regionu, jaké tam jsou problémy, co se tam vlastně děje.“ A dále ministr vysvětlil: „Tento člověk (policista) měl mnoho ambicí, které mi on osobně neříkal. Říkal to ten kolega, který ho přivedl. Snad dvakrát nebo třikrát, co jsem ministrem, tak se mi toto jméno dostalo od tohoto člověka na stůl s nějakým požadavkem.“ 

Obsah schůzky potvrdili i její další dva účastníci. 

Kompromitující materiál měl pak spočívat v tom, že existuje ze schůzky nahrávka údajně dokazující, že ministr Chovanec dosazuje na významná místa policisty podle politického klíče. „Jestli někdo z nich debatu nahrál, jestli tu nahrávku má, tak ať ji pustí. Já jsem tehdy očekával, že to je pan Přibil, který avizoval, že tu nahrávku má. Dodneška nebyla puštěna. To znamená, že buď neexistuje a pan Přibil lhal, nebo existuje a z nějakých neznámých důvodů ji nepustil. Takže pokud ji má, ať ji pustí a ať veřejnost slyší, co tam je. Nic závadného se tam nedělo. Pouze a jenom dovedli policistu, který se mimo služební postup, naprosto nestandardně, pokoušel pro sebe domoci nějakých výhod. A já jsem to odmítl,“ řekl Chovanec. 

Samotným zdrojem informace o kompromitující nahrávce mohl být právě policista, který toužil stát se ředitelem, a nestal se jím, tedy Bronislav Šabršula – což později uvedl mimo jiné i Marek Přibil. „Tuhle nahrávku jsem nakonec nezískal. Až dodatečně po nějaké době jsem se dozvěděl, že za tím, abych tam jel, mohl stát jakýsi pan Šabršula, který se s panem Večeřou zná. A až dodatečně jsem se dozvěděl, jak se pan Šabršula někde měl chlubit, jak vystresoval pana Chovance, neboť si chtěl zřejmě udržet svoji pozici,“ uvedl Marek Přibil.

S Bronislavem Šabršulou jsem se sešel. Na schůzce tvrdil, že celou skupinu řídí jeho známý Milan Večeřa. Podle něj k získávání tajných informací  využívají Finanční správu, která prý zahájí fiktivní šetření a pak požádá policii o možnost nahlédnout do spisů. Připomeňme, že Milan Večeřa pracoval na Generálním finančním ředitelství a v daňové Kobře.

Několik dní poté, co Radiožurnál informoval o zmíněné skupině spojené s Markem Přibilem, ovšem postavilo generální ředitelství Milana Večeřu mimo službu. Jak napsaly Lidové noviny, ukázalo se totiž, že informace o jeho podivných stycích s policisty a bývalými policisty už tam měli dlouho na stole od Bezpečnostní a informační služby, jen s nimi nic nedělali. 

 

Kdo s čím zachází

Nyní je namístě hledat odpověď na druhou otázku ze začátku tohoto textu. Co mohl mít Přibil a lidé kolem něj ze schůzek s Andrejem Babišem? Hájek byl schopen dodávat Přibilovi informace, které byly zajímavé pro Andreje Babiše. Ten jim ochotně naslouchal – Přibil tím zároveň dostal možnost a důvod za Babišem chodit a mluvit s ním.

Jenže Hájek měl ve skutečnosti blíže k jiným lidem než k Babišovi. Připomeňme, že si kdysi dobře rozuměl s lidmi kolem Bártovy ABL. Na důležité místo jej prosazoval šéf energetického gigantu i premiérova přítelkyně. Měl rozsáhlé vazby v policejním prostředí a telefonoval si i s lobbistou Ivem Rittigem. 

Navíc – když jsem pátral v Radiožurnálu po tom, kdo stojí v pozadí zmíněné skupiny, dostal jsem se k dalšímu člověku. Slíbil jsem mu, že jeho identitu neprozradím, jde však o blízkého přítele Ivana Kyselého a známého bývalého místopředsedy ODS Ivana Langra (Langer jakoukoli spojitost s účtem Julius Šuman odmítl).

V každém případě se zdá pravděpodobné, ne-li jisté, že Babiš nevěděl o tom, odkud pocházejí informace, které poslouchal. 

A tak se služby skupiny, které Babiš prostřednictvím Přibila přijímal, v jednu chvíli otočily proti němu samotnému. 

Ze schůzek vznikly záznamy a „Julius Šuman“ je začal zveřejňovat na Twitteru. Zbytek příběhu znáte. •

 

 

 

Autor je vedoucím investigativního týmu Radiožurnálu.