Mosambičan, který si dal panáka slivovice s Havlem

Antonio, není lehké tě dohonit! Žiješ v Praze, ale pořád jsi na cestách.

Teď zrovna odjíždím do Indie, kde se chci věnovat třem tématům – dětské práci, dětským manželstvím a pak ještě další podivné tradici… Chci fotografovat kmen Aghori, což jsou svatí muži, kteří jedí lidské maso a potírají se lidským popelem – zbytky obojího zůstávají po zpopelnění mrtvol na břehu řeky Gangy. Agoriové také pijí vlastní moč.

Nebude jim vadit fotografování?

Myslím, že ne. Těžší bude fotografovat dětské svatby – lidé o tom moc nechtějí mluvit a skrývají to.

Jak vypadalo tvoje dětství v Mosambiku?

Jsem nejmladší z pěti bratrů. Jako kluk jsem prováděl turisty, většinou Jihoafričany. Přišel jsem se ze školy, odhodil tašku a šel na pláž, kde jsem si zkoušel povídat s cizinci. Tak jsem se naučil anglicky.

A jak ses dostal k fotografování?

V roce 2000 přijeli do Mosambiku novináři z časopisu National Geographic a chtěli fotografoval lvy – s podmínkou, že musí jít o území mimo národní parky. A my děti jsme věděly, kde je najít. Jeden z těch fotografů mi tehdy řekl „Antonio, pojď se podívat teleobjektivem“ a mě to úplně nadchlo. Pak jsem jim dělal pár týdnů asistenta, platili dobře. Podle našich zvyků ale nesmíme domů přinést peníze, dokud matka neví, odkud ty peníze pocházejí. Fotograf z National Geographic proto musel se mnou domů vysvětlit, že si ty peníze vydělávám prací pro novináře. A pak jsme od nich dostal můj první fotoaparát – Nikon FM!

Dal se v Mosambiku tehdy koupit film?

Byl to problém. Fotoaparát jsem nejdřív strčil pod postel, ale pak jsem se doslechl o mosambickém fotografovi Ricardo Ragelovi. A stal jsem se jeho posledním žákem, než zemřel. Věděl, jak je důležité být v terénu, mezi lidmi, být očitým svědkem událostí. Vzal mě třeba na policejní stanici, když ji navštívil mosambický prezident. Stál jsem za Ragelem a také fotografoval. On a jeho žena – také fotografka – si mě vzali pod křídla. Zajistili mi práci v jedné redakci, abych poznal jak noviny fungují. Dělal jsem jim přitom hodně problémů, například jsem si vyráběl falešné akreditace.

Jedním z prvních témat, kterým ses věnoval, byla obřízka a skarifikace (vytváření ornamentů na lidské kůži pomocí jizev, pozn. red.).