Český (ne)volič: Nástup optimismu

Představte si, že se na vás v autobuse lidé usmějí a v bufetu vám prodají jídlo se srdečným přáním příjemného dne. Taková představa je v tradičně skeptickém Česku opravdu jen sen; přesto existuje dost signálů, že zamračených obličejů pozvolna ubývá.

Máme-li uvažovat o tom, zda blbá nálada končí, nebo ne, je dobré upřesnit, jaký stav společnosti Václav Havel kdysi touto zkratkou pojmenoval. Podle mne se jedná o názorovou strukturu, které dominují dva pocity zmaru: a) nestojí to za nic, b) bude ještě hůř. Je přitom jedno, co konkrétně má ten či onen člověk nebo ta či ona skupina na mysli. V Česku jsme takové nálady poprvé masově zaznamenali v době úsporných balíčků v roce 1997, podruhé kolem roku 2003 − a potřetí v průběhu nedávné recese let 2011 a 2012.

Poslední vlna blbé nálady se však už nějakou dobu vytrácí. Děje se tak pomalu a nenápadně; nejde o záležitost posledního týdne nebo měsíce, nýbrž zhruba dvou let − a není to tak, že by najednou naprostá většina Čechů viděla vše v růžových barvách. Jenže už neplatí, že negativní pocity převažují nad těmi pozitivními v poměru osm ku jedné, jak tomu bylo ještě v roce 2012.

Nešetříme a důvěřujeme

Když analytik Michal Kozub řekl 24. února Hospodářským novinám, že „optimismus spotřebitelů je nadprůměrný a obchod také hlásí relativně vysokou důvěru v ekonomiku“, popsal nálady, které se projevily například meziročním nárůstem maloobchodních tržeb o 5,4 procenta. Vyšší objem utracených korun je nezpochybnitelným indikátorem. V letech 2005 až 2007 jsme zažívali nákupní horečku. I v roce 2008, když už recese klepala na dveře, jsme ještě utratili skoro o 3 procenta víc než v ekonomicky báječném roce 2007. Pak přišel pokles, další následoval kolem roku 2012, jinak šlo, což je možná nejdůležitější, o stagnaci. Nebylo nijak zvlášť hůř, ale ne a ne být lépe. A zřejmě především proto měli mnozí pocit, že lépe hned tak nebude. Teprve závěr roku 2013 a potom rok 2014 znamenaly změnu. Přestali jsme šetřit, přesněji řečeno, přestali jsme tak strašně šetřit.

Ještě před třemi lety se více než třetina Čechů bála, že si v nadcházejících 12 měsících za své peníze koupí výrazně méně, než byli zvyklí. Nyní tuto obavu sdílí už jen 13 procent občanů. Češi nejsou naivní, nepředpokládají deflaci, a tudíž možnost koupit si za stejné peníze víc než v minulosti. Už se však tolik nebojí, téměř osm z deseti čeká, že si v roce 2015 za své peníze koupí stejně nebo jen o trochu méně než vloni.

Podle řady průzkumů se mění nálada i v názorech na českou ekonomiku i vlastní životní úroveň. Ještě v září 2013 si 68 procent dotázaných v průzkumu myslelo, že ekonomická situace v České republice je špatná. Od té doby skeptických názorů ubývá tempem dva procentní body měsíčně, teď v únoru je zastávalo jen 36 procent Čechů. Ještě významnější je posun názorů na to, jak se česká ekonomika mění. V letech 2011 a 2012 si více než 70 procent občanů myslelo, že tuzemská ekonomika se za poslední rok změnila k horšímu. Letos je to při posuzování roku 2014 už jen 29 procent. Stojí za povšimnutí, že se protnuly křivky v časové řadě: poprvé po osmi letech je více těch, kdo si myslí, že v loňském roce zůstala česká ekonomika stejná jako rok předtím, než těch, kdo si myslí, že se zhoršila. Vedle toho od roku 2013 přibývá domácností, které svoji životní úroveň považují za dobrou, v únoru jich bylo už 44 procent, zatímco za špatnou považovalo životní úroveň své rodiny už jen 19 procent občanů. Změna ze stavu 37 : 24 na 44 : 19 jistě není revolucí, ale přehlédnout se nedá.