Zmrzlinový král Havaje přišel ze západních Čech

Městečko Hanapepe, ostrov Kauai na Havaji. Přijíždíme k bílé podlouhlé budově v přístavní čtvrti: právě tady se má podle navigace nacházet továrna na výrobu zmrzliny Lappert’s Hawaii. Parkujeme na přilehlém parkovišti a jdeme zjistit, zda jsme skutečně na správném místě – ještě než vystoupím z auta, slyším „aloha“. Takhle typicky po havajsku nás zdraví sympatická usměvavá dáma. „Já jsem Mary. Jste vy ti hosté z Československa?“ ptá se.

Mary se vdala za Waltera Lapperta, rodáka ze západočeské Teplé. Společně vybudovali na Havajských ostrovech a na části americké pevniny byznys, který koncem osmdesátých let dosáhl obratu více než patnácti milionů dolarů ročně. Dobu té úplně největší slávy má již podnik za sebou, po Lappertově smrti se rozdělil; polovinu zdědila manželka Mary a zbytek syn Michael. Pořád ale platí, že pokud si chcete dát na Havaji či v Kalifornii dobrou zmrzlinu, výbornou volbou bude mnohokrát oceněný produkt se značkou Lappert’s.

Mary nás zve do kanceláře, kde se nachází především administrativní část firmy: mražený krém se dodělává v jiné budově. Začíná vyprávět příběh muže, který získal na Havaji přezdívku „zmrzlinový král“. Brzy zjišťuji, že o předválečném životě Waltera Lapperta toho Mary moc neví. Prý byl Francouz, narozený ve Vídni a nějakou dobu žil v Praze. Podobně mluví Wikipedie. O dětství a válce Lappert v podstatě nehovořil.

Ve skutečnosti byl Walter Lappert původem československý občan. Pocházel ze západních Čech.

 

Útěk z okupované země

Vypátrat příběh rodiny Lappertových se mi podařilo na základě studia českých i zahraničních pramenů. Základní věci, třeba odkud její někdejší manžel byl, se ode mě Mary dozvěděla už při našem setkání, další podrobnosti jsem zjistil až posléze.

Otec Waltera Lapperta Vítězslav žil v městečku Teplá na Chebsku, podnikal a snažil se uzavírat obchody po celé Evropě. Že se tak otec jmenoval, mi potvrdili i Lappertovi američtí potomci.

Jak naznačují dochované záznamy, Vítězslav Lappert patrně nebyl příliš poctivým byznysmenem. Například v roce 1926 jej československé úřady podezíraly z toho, že na základě falešné identity zcizil velice drahého koně. Několikrát ho zadrželi četníci a obvinili z krádeží a zpronevěry. V archivech lze najít informaci, že byl dvakrát soudně trestán. Za války jej kvůli jeho židovskému původu zatklo gestapo a deportovalo do koncentračního tábora Mauthausen, kde v dubnu 1942 zahynul.

Jeho manželka Julie pocházela z Plzně. S Vítězslavem měla dvě děti, syna Waltera a dceru Edith, pár se nicméně brzy rozvedl. Později se Julie provdala znovu, emigrovala do Spojených států a v roce 1985 zemřela v New Yorku.

Hlavní postava tohoto příběhu, Walter Lappert, se narodil 22. března 1921 v Teplé. Za první republiky žil obvyklým životem dospívajícího mladíka – vystudoval obecnou i měšťanskou školu, do jeho gymnaziálních studií v posledním ročníku už ovšem zasáhla politická situace. Tedy snaha německého diktátora Hitlera zničit Československo.

Úřady přitom ještě před okupací českých zemí odmítly vydat rodině dokumenty potřebné k vycestování, o které Lappertovi kvůli svému židovskému původu usilovali: důvodem zamítnutí byla prvorepubliková minulost otce. Několika příbuzným se ovšem povedlo – tak jako se to podařilo tisícům dalších Čechoslováků – opustit už okupovanou vlast ilegálně: mezi nimi byl i čerstvě plnoletý Walter.

 

Válečná anabáze

V září 1939 vypukla druhá světová válka, do níž vstoupila i Francie, aniž by se ovšem zpočátku na západní frontě aktivně zapojila do bojů. Lappert se už koncem měsíce přihlásil na československém konzulátu do zahraniční armády. Při odvodu jej uznali za schopného vojenské služby a poslali ho do Agde na jihu země, kde se tehdy jednotka formovala. Zde patřil mezi vůbec první dobrovolníky československé jednotky ve Francii. Absolvoval několikaměsíční náročný vojenský výcvik, cvičil se i ve francouzské škole na důstojníky v záloze a naučil se francouzsky – což je pro budoucí dění docela důležitý údaj.

S jednotkou protitankových dělostřelců se Walter Lappert účastnil na jaře 1940 ústupových bojů poté, co německá armáda zaútočila na Francii a země Beneluxu.

Až do této chvíle by se jednalo o příběh, který by nebyl zase tak neobvyklý. Československé úřady v exilu ovšem měly podezření, že se mladík začal v armádě obohacovat. Prověřovalo se, zda spolu se svým strýcem ukradl šekové knížky, účastnil se nekalých obchodů a zda v kasárnách neokrádal ostatní vojáky o žold a tabák. „Byl nad ním zařízen zpravodajský dozor a kontrolována jeho korespondence,“ psalo se ve stručné zprávě, která se z archivních záznamů exilového ministerstva zahraničí zachovala dodnes.

Lappert neodjel za porážky Francie spolu s dalšími československými vojáky do Anglie, nýbrž po vlastní ose uprchl do marocké Casablancy. Údaje o jeho další cestě se už různí. Podle československých zdrojů se měl dostat na ostrov Martinique, záznam v amerických archivech registroval Waltera Lapperta na palubě americké obchodní lodi Ancon, se kterou v prosinci 1940 připlul do přístavu Port-au-Prince na Haiti.

Během roku 1941 odjel do Jižní Ameriky. V Quitu – hlavním městě Ekvádoru – si změnil identitu, začal o sobě prohlašovat, že je francouzským občanem a důstojníkem francouzské armády. Své jméno uváděl jako „Lapére“. Československému vyslanectví v Quitu se nicméně podařilo Lapperta vypátrat. Písemně ho několikrát vyzvali ke vstupu do československého vojska, on však ani jednou nereagoval. Údajně měl zájem sloužit ve francouzské armádě – o tom, že se tam skutečně dostal, se nicméně v archivu nenašly žádné dokumenty. (Anglická Wikipedia přitom s odkazem na nyní již online nedohledatelný článek publikovaný před třinácti lety uvádí, že Lappert vstoupil do francouzské armády, už když mu bylo sedmnáct, tedy někdy v roce 1938 nebo v prvních měsících následujícího roku, tedy ještě před válkou.)

Z archivních dokumentů není zcela jasné, co přesně Walter Lappert v Jižní Americe dělal. V Ekvádoru údajně provozoval palírnu rumu, s destiláty podnikal i po přestěhování do Venezuely. Vytvořil společnost, která dodávala alkohol i venezuelské armádě. V zemi od roku 1948 vládla vojenská junta, po jejím pádu v roce 1958 začal pravidelně navštěvovat Spojené státy a požádal si o americké občanství. Ještě v amerických záznamech z té doby se jako místo jeho narození uváděla Teplá.

Z venezuelského hlavního města Caracas se tedy Walter Lappert přestěhoval do Spojených států – a začala jeho nová životní etapa. V San Francisku si otevřel obchod s palačinkami a v nedalekém Sausalitu restauraci s mořskými plody. Jeho nejslavnější podnikatelská epizoda ovšem měla teprve přijít.

 

Dovolená na Havaji

Havajské ostrovy jsou místem, kam směřují na dovolenou turisté z celých Spojených států. Takto tam několikrát odcestoval i Walter Lappert.

„Chtěl si na dovolené dopřát kvalitní zmrzlinu. Žádnou ale nemohl najít, a tak se rozhodl, že se na Havaj vrátí a založí zde vlastní zmrzlinárnu,“ vypráví Walterova žena Mary. V jednašedesáti se rozhodl přestěhovat na jeden z havajských ostrovů jménem Kauai. S ženou investoval z úspor 150 tisíc dolarů a společně koupili stánek, respektive obchůdek u silnice v městečku Hanapepe. V zadním prostoru vybudovali továrnu na výrobu zmrzliny. „Bylo to nejlevnější místo, které se za našetřené peníze mohlo koupit,“ dodává Mary.

Několik dní před Vánocemi roku 1983 vyrobili svou první várku zmrzliny. Více než sedmnáct tisíc litrů (4 500 galonů) mraženého krému trvalo prodat pouhé dva týdny. Lappertovi zjistili, že mají šance na úspěch. Brzy se podařilo otevřít zmrzlinový salon v historickém městečku Koloa jen pár kilometrů od navštěvovaného plážového letoviska Poipu. Kvalitními produkty a dobře vybudovaným marketingem získal popularitu mezi místními i turisty.

Walter Lappert podle vyprávění své manželky v obchodě obsluhoval: oblečen do typické havajské košile, kraťasů a sandálů, s bílou čepicí s kšiltem na hlavě, v češtině nazývanou bekovka, a bílým plnovousem – doprovázen svým černým labradorem – si získal image úspěšného místního podnikatele, který dává před ziskem přednost kvalitě svého zboží. Se zákazníky si často povídal a ti se k němu stále vraceli. Stal se symbolem značky. Jeho obličej se dostal na plakáty, reklamy i loga zmrzlinárny Lappert’s. Jeho vousatá tvář vedla lidi k přirovnání ke známým vousáčům – plukovníku Sandersovi, slavnému americkému podnikateli a zakladateli značky KFC, nebo dokonce ke spisovateli Ernstu Hemingwayovi.

Walter Lappert sám sebe označoval za „Hanapepe Ice Cream Man“, v překladu „zmrzlinový muž z Hanapepe“.

 

125 příchutí

Při návštěvě místa, kde se zmrzlina Lappert’s rodí, máme možnost ji ochutnat. Není divu, že se stala hitem – trochu lituji, že se nacházím na druhé straně planety a nemohu si aspoň jednu vaničku odvézt domů.

Lappertově zmrzlině se začalo v druhé polovině osmdesátých let velmi dařit. Po Havajských ostrovech vznikaly nové pobočky, další se otevíraly na pevninské části Spojených států. Na konci osmdesátých let provozovala společnost 75 zmrzlinových stánků na Havaji a šesti dalších státech na jihozápadě USA. Franšízová pobočka prodávala zmrzlinu československého rodáka i v Japonsku. V dobách největší slávy dosáhl obrat Lappert’s Aloha Ice Cream patnácti milionů dolarů ročně při měsíční výrobě 68 tisíc litrů (18 tisíc galonů) prémiové zmrzliny. Zákazníci si vybírali ze 125 příchutí.

Specialitou dodnes zůstává příchuť Kauai Pie – kávová zmrzlina z místních kávovníků s kousky kokosu, hořké čokolády, makadamových ořechů a vanilky.

Lappert rozšířil sortiment i o nabídku místní prémiové pražené kávy. „Jednou jsme si v kavárně objednali šálek kávy. Nebyla dobrá. Walter se na mě podíval, já na něj. A o dva měsíce později stála za naší továrnou na zmrzlinu i pražírna kávy. A co by to bylo za gurmánský šálek havajské kávy bez skořicové rolky? Tak jsme si otevřeli i minipekárnu,“ vypráví příběh Mary Pratt, druhá Walterova manželka.

I s nabídkou unikátních kávových směsí – čistých, ochucených i míchaných – si Lappertovi dokázali najít řadu zákazníků: dodnes ji tvoří například plážové resorty na Havajských ostrovech.

Po smrti Waltera Lapperta v září 2003 se Lappert’s Aloha Ice Cream rozpadla. Polovinu zdědila manželka Mary, zbytek podílu připadl synu Michaelovi. Oba, nezávisle na sobě, v zmrzlinářství podnikají dodnes – Mary jako „Lappert’s Hawaii“, Michael na západním pobřeží pod sítí poboček pod názvem „Lappert’s Coffee & Ice Cream“. Odkaz rodáka ze západních Čech žije na Havajských ostrovech i v pevninské části USA dál.

První, málo známou kapitolu jeho života, související do značné míry s druhou světovou válkou, zcela překryla kapitola druhá, v níž se stal symbolem oceňovaného zmrzlinářského byznysu.

 

Autor se zabývá historií, napsal několik knih, nyní zkoumá příběhy žen bojujících v československé armádě na východní frontě a osudy zapomenutých válečných veteránů.