Michal Cimala: hvězda rudého Havířova

Na příkladu devětatřicetiletého Michala Cimaly je možné ilustrovat, že i mladí umělci mohou být zajímavou investiční příležitostí. Jeho příběh také ukazuje, co všechno musí umělec splňovat, aby se už v rané fázi své kariéry zařadil mezi autory, jejichž dílo je ceněné odborníky a zároveň vzbuzuje značný zájem mezi sběrateli a milovníky umění.

Základním předpokladem je dostatek tvůrčí inspirace a originální reflexe světa: v tomto ohledu bylo pro Cimalu klíčové jeho dětství v Havířově, které silně ovlivnilo jeho vidění světa a dodnes se intenzivně promítá do jeho tvorby. „V tom městě byla na hlavní třídě každých padesát metrů obří ocelová rudá hvězda, plastika atomu nebo kosmonauti. Všude visela budovatelská hesla a obchodní dům se jmenoval Budoucnost. Tenkrát to bylo město mladých a dnes je to město důchodců,“ říká sám Cimala. Industriální motivy, opuštěné průmyslové plochy a nejistá budoucnost od té doby patří k jeho typickým tématům.

Důležitá je pro autora i řemeslná zručnost umožňující kvalitní tvorbu. V případě Cimaly byl na počátku havířovský modelářský kroužek. Preciznost získanou modelářstvím využil při následném studiu na turnovské umělecké průmyslovce v oboru zlatník-stříbrník. A klasické formální vzdělání, které je, kromě několika skutečně výjimečných samouků, důležité pro rozvoj každého umělce, získal Cimala později na pražské UMPRUM. Porevoluční vysoká umělecká škola a její žáci, mezi které v té době patřil například David Černý, žila nespoutaným životem. Školní jízdy na parníku občas končily předčasně, protože výletníci naskákali u Karlova mostu do Vltavy. Jak Cimala vzpomíná: „Občas to bylo na hraně, ale přežili jsme to.“ Kromě intenzivního společenského života v té době Cimala také intenzivně tvořil a pracoval na svém budoucím charakteristickém stylu. Po absolvování začal často vystavovat, čímž se brzy dostal do povědomí odborné veřejnosti. Po UMPRUM pracoval sedm let na volné noze, realizoval několik interiérů a rekvizity do amerických filmů. Nyní pracuje osmým rokem jako asistent na Akademii výtvarných umění, nejprve u Jaroslava Róny, nyní u Lukáše Rittsteina. Žije tedy v podstatě jen uměním, což jeho sběratelům poskytuje určité garance, že se bude i nadále vyvíjet a nepřestane tvořit ani v budoucnu.

Trafačka

Klíčové však je pro Cimalovu kariéru především setkání s výtvarníky, se kterými později zakládá dnes už legendární tvůrčí prostor Trafačka v pražské Libni (ta bude tento prosinec hostit poslední výstavu, pak tento slavný prostor bohužel ustoupí nové výstavbě). Díky Trafačce se stal Cimala členem skupiny umělců, která byla blízce navázána na českou graffiti a streetartovou scénu a která ve své tvorbě unikátně reflektovala dnešní dobu a získala si postupně značnou mediální pozornost. Na rozdíl od podobných uskupení v minulosti umělci tvořící v Trafačce nesepisovali žádný manifest, snad kromě provokativního názvu výstavy z roku 2009 Věříme v krizi!, neboť finanční krize odvrátila zánik Trafačky a stavbu budov, které by ji nahradily, na dlouhých pět let − o to více však její členové intenzivně pracovali. Výsledky se brzy dostavily a skupina a její členové rychle získali věhlas doma i v zahraničí.

Originální obsah, atraktivní forma, klasické vzdělání, práce na akademické půdě a členství ve viditelné a významné umělecké skupině, to vše postupně ovlivňuje cenu Cimalových děl. Když si od něj v roce 2006 jeden z jeho kamarádů koupil obraz formátu 100 × 150 cm, měl hodnotu 25 000 Kč. Když si ho kamarád přišel do ateliéru osobně vyzvednout o osm let později, získal dílo oceňované na 85 000 korun. Zároveň i sekundární (tj. aukční) trh již díla Michala Cimaly ocenil a na poslední letošní aukci, kde se Cimalovo dílo nabízelo, se jeden jeho velkoformátový obraz prodal za sto tisíc korun. Shodou okolností, možná symbolicky, se jednalo o obraz, který zachycoval okolí Trafačky ještě předtím, než v okolí vyrostla nová výstavba. Cimala a další zakladatelé Trafačky nyní hledají nový prostor, kde by mohli tvořit, a již nyní se těší, jak nové místo ovlivní jejich další tvorbu. Ta Cimalova si i přes jeho nízký věk získala značnou oblibu mezi odbornou uměleckou veřejností. •