Drahošova kampaň: příběh pana Manažera

Marie Brázdová už je opět jen bývalou zámeckou paní. Její rodině vzali zámek Líčkov s rozsáhlými pozemky nacisté, pak komunisté. Teď ho ztratila potřetí: možná nadobro – pokud se jí to u soudů nepodaří zvrátit.

„Kdybych neměla nejbližší okolo sebe, neměla bych ani na chleba. Vzala bych klacky,“ říká o svých francouzských holích, „došourala se na věž a skočila,“ vypráví v hlavní zámecké místnosti vyzdobené plátny jejího životního partnera, malíře Oskara Brázdy. „Když odsud odešly státní statky, bylo to hrozné, jak to tady vypadalo. Já to dala dohromady. Byly tady svatby, koncerty, každý týden dva tři zájezdy. Mně to potom asi nemyslelo a nalítla jsem těm lumpům,“ vypráví a lítostí se jí často láme hlas. „Já jsem myslela, že Líčkov rozkvete. Místo toho všechno vykradli a zničili. Já teď nesmím umřít, musím vydržet…“

K setkání s paní Brázdovou došlo během zkoumání podnikání Jakuba Klein­diensta, šéfa volební kampaně Jiřího Drahoše. Magazín Reportér se rozhodl před volbami věnovat blízkému okolí hlavních kandidátů na prezidenta České republiky. Jak se totiž ukázalo během posledních let s prezidentem Milošem Zemanem, s osobností budoucí hlavy státu se fakticky vybírají i jeho nejbližší nevolení spolupracovníci. A je proto důležité znát a zkoumat i je.

Společnost Jakuba Kleindiensta ve zmíněném Líčkově hospodaří, na polnosti bere dotace a podle rodiny paní Brázdové ukradené hospodářství cíleně zplundrovala. Jakub Kleindienst naopak říká, že přispěl k rozvoji líčkovského hospodářství, a tvrzení paní Brázdové pokládá za účelová. Uvádí, že se spory o majetek nemá nic společného, protože hospodářství má v nájmu. „Já s paní Brázdovou nemám žádný vztah. Když si koupíte auto z druhé ruky, také nezkoumáte, jestli s ním předtím někdo někoho zabil,“ říká.

 

Bez peněz

Poslouchat jedenadevadesátiletou paní, jak při vyprávění o Líčkově pláče, není úplně snadné. Sedíme společně s paní Brázdovou a jejím o dvě generace mladším prasynovcem u dlouhého zámeckého stolu. Káva rychle stydne a od úst se nám zimou kouří. Sedíme v bundách, netopí se, šetří se tady každá koruna.

„Teď je nejhorší, že zámek je fakticky odříznutý od svých kořenů. Patřilo k němu řádově dvě stě hektarů, nějaké nájmy jsme z toho dostávali. Ale teď jsou na všechny nemovitosti stopky (od exekutorů, soudů), zámek nemá z čeho žít,“ vysvětluje Václav Kozlovský, prasynovec paní Brázdové. „Ať se snažíme vyjít, jak to jen jde, měsíčně je to nějakých šedesát tisíc. Platíme elektřinu, vodu, paní, která se stará o tetu. Rodina, já jsme do toho spadli také. Zadlužili jsme se, ale věříme, že to dobře dopadne,“ ťuká na zámecký stůl.

O úplných detailech sporu mluvit nechce, protože ty zásadní soudy o majetek je čekají po třech letech právních bitev zřejmě již brzy. Na řadu by měl přijít i trestní soud. Vyšetřování okolností, za jakých paní Brázdová přišla o nemovitosti v Líčkově, uzavřela policie s tím, že došlo k trestnému činu. „Vyšetřování již bylo ukončeno. Spisový materiál jsme předali s návrhem na podání obžaloby na krajské státní zastupitelství,“ uvedla bez podrobností Alena Bartošová z krajského ředitelství policie Ústeckého kraje.

 

Dotační kafemlejnek

Panství Líčkov leží v chmelařské oblasti asi deset kilometrů na jih od Žatce. Historii má jak ze stránek dějepisu. Někdy se mu říká Brázdův Líčkov podle zesnulého manžela paní Marie. Malíř Oskar Brázda se proslavil v Itálii, do nově vzniklé první republiky se vrátil jako známá osobnost a přítel T. G. Masaryka. Jeho první ženou byla Amelie Posse, švédská aristokratka, která pomáhala Čechům utíkat nejprve před nacisty a poté i komunisty. Marie Brázdová o ní mluví s úctou jako o „paní“, svému manželovi přezdívá Oki. Líčkov koupil ve dvacátých letech, dvakrát ho dával dohromady a dvakrát ztratil. Nejdřív zámek zabrali Němci a pak zase státní statky. Paní Marie byla druhou manželkou a o čtyřicet let mladší múzou. Zámek získala zpět v restituci s rozsáhlými pozemky v okolí a postupně jej opravovala.

Tím hlavním mužem na začátku útrap paní Brázdové byl podle ní její dlouholetý známý Pavel Moravec. Dříve jeden z největších obchodníků se šperky a zlatem vybudoval známé zlatnictví Primossa. Léta se pohyboval mezi světem celebrit, bohatých lidí a politiků a polosvětem drsného obchodu se zlatem a drahými kovy, kde vládne hotovost a daňové úniky nejsou výjimkou.

„Tetě se nabídl, že jí vyřídí žádosti o dotace na rekonstrukci zámku nebo něco takového. Teta vůbec nevěděla, co podepisuje,“ vysvětluje Václav Kozlovský, prasynovec paní Brázdové. Podle notářského zápisu z roku 2009 se ve dvaaosmdesáti letech „rozhodla“ založit s Pavlem Moravcem akciovou společnost a vložit do ní nemovitý majetek. Zámek a hospodářství byly oceněny na více než padesát milionů, paní Brázdová za to měla získat anonymní akcie nově vzniklé společnosti Uyanga.

Název společnosti pochází z Mongolska. Uyanga (čtěte ujanga) je název oblasti, v níž měl Pavel Moravec právo těžit zlato, stejně se jmenovala i jeho manželka. Pavel Moravec vložil do této společnosti tisíc korun. Avšak již za týden vystupoval na mimořádné valné hromadě jako jediný akcionář firmy, na kterou byly nemovitosti převedeny. Paní Brázdová získala právo na zámku dožít, vyplývá z katastru.

Pavel Moravec na otázky týkající se majetku paní Brázdové a trestního stíhání nereagoval. K podnikání Jakuba Kleindiensta na Líčkově jen uvedl, že se ho nijak netýká.

Z Líčkova zkusil Moravec vyrobit něco jako dotační kafemlejnek. Uyanga nejprve chtěla postavit v Líčkově solární elektrárnu. Zůstala jen na papíře. Jiná Moravcova společnost požádala o dotaci na rekonstrukci zámeckého areálu. „Sešli se lidé okolo stavebního řízení, památkáři, bylo to připraveno na devadesát milionů v první etapě. Plánovali si ještě dvě. Zkoušeli získat nějaké peníze předem, k tomu nedošlo a už jsem o nich potom neslyšel,“ říká Petr Valenta, starosta Liběšic u Žatce, pod které Líčkov patří. Dnes je tento projekt součástí dlouhého seznamu manipulovaných žádostí o dotace prošetřovaných na severu v kauze ROP Severozápad.

V roce 2013 se Moravcova „zlatá“ říše začala hroutit. Jeho společnosti například nesplatily několikasetmilionový úvěr od státní exportní banky na Moravcovo podnikání v Mongolsku. A začalo vycházet najevo, že mongolsky znějící Uyanga zastavila a propachtovala líčkovské panství různým společnostem, za které jednají nebo v nich figurují právníci blízcí Moravcovi.

„Přes policajty a státní zastupitelství jsme dali na katastr na poslední chvíli stopku na prodej nemovitého majetku. To byla naše jediná záchrana. A měl jste vidět ten šrumec, co následoval,“ říká prasynovec Václav.

„Já jsem ležela, měla jsem zlomenou pánev, potom nohu. Moravec přišel, ukázal mi peněženku a hodil mi dva tisíce korun na peřinu. To máte dost na živobytí… chcípnete chudá. To mi řekl. A já myslela, jaký je to slušný člověk,“ vzpomíná paní Brázdová.

Dnes je na majetek Pavla Moravce vyhlášena exekuce, jeho několikrát přeskupená společnost – naposledy 1. Primossa Corporation – je v konkurzu. Za Uyangu vystupuje jeho letitý právník Martin Pásek. Na dotazy Reportéra uvedl, že se kvůli probíhajícím řízením nebude k ničemu vyjadřovat.

 

Dobrý hospodář vs. lotr

Setkání s paní Brázdovou a jejím prasynovcem se odehrálo po marném hledání další dotace, která měla na Líčkov skutečně přijít. „Kompostárna Líčkov“ měla fungovat hned vedle zámku na statku. Dva nové traktory, pojízdný drtič a další zařízení za pět milionů tady měly parkovat, chroustat trávu a větve a do pytlů ukládat tuny budoucího kompostu určeného na obhospodařovaná zámecká pole. Ticho, mrtvo, nic. Jen tabule na brčálově zelených vratech varuje „Pozor, je to tady samej pes“.

„Žádná kompostárna, žádný nový traktor tady nebyl a není. Pořádně udělali jen jedinou věc: zbourali chmelnice a rozkradli je. Odvezli a rozprodali osm tisíc sloupů, vydrancovali celý statek, který teta dala po restituci dohromady. Dala do toho šest sedm mi­lionů. Než statek – v uvozovkách – spadl k nim, byl v té nejlepší kondici. Když se tam dnes kouknete, máte oči pro pláč. Vydrancovali ho a vykradli,“ říká Václav Kozlovský.

Dotaci na kompostárnu získala společnost Zámecký dvůr Líčkov. Většinovým majitelem, jediným jednatelem a žadatelem o dotaci je již zmíněný Jakub Kleindienst, nyní šéf prezidentské kampaně Jiřího Drahoše. Stejná společnost, tedy Zámecký dvůr Líčkov, má půdu v nájmu od již zmíněné mongolsky znějící společnosti Uyanga. Od svého vzniku v roce 2013 Zámecký dvůr Líčkov obhospodařoval statek a většinu zámeckých polí, za což bere automaticky další dotace přes půl milionu ročně.

Jakub Kleindienst je bývalý starosta Nového Strašecí u Rakovníka; má za sebou podivuhodnou kariéru politika, úředníka a podnikatele, na jejímž konci je zmíněná funkce v Drahošově volebním štábu.

Kleindienst se setkáním ochotně souhlasil s tím, že je maximálně transparentní a vše vysvětlí. Vyprávěl o rodinné tradici dědy-sedláka, od něhož prý má zemědělství v krvi. Když se tedy od známého myslivce z domovského Nového Strašecí dozvěděl, že v Líčkově leží pozemky ladem, nabídl vlastníkům, že se o hospodářství jako krizový manažer postará. „Založil jsem firmu, vzal jsem peníze a začal to tam čistit,“ říká. Jednal s Pavlem Moravcem a jako společníka si do firmy na začátku vzal Moravcova „společníka“, již zmíněného právníka Martina Páska: podle Klein­diensta to byla nakonec Moravcova podmínka. Z firmy Zámecký dvůr Líčkov, založené jen pár měsíců před kolečkem exekucí na původní majetek paní Brázdové, už právník Pásek odešel.

Stejné informace prý Jakub Kleindienst sdělil vyšetřovatelům. Spory, trestní řízení a soudy o majetek ho nezajímají, protože prý přišel před jejich vypuknutím a má okolo 130 hektarů v nájmu od společnosti Uyanga. „Spor mi je úplně jedno, já s tím nemám nic společného. Pole byla zanedbaná, dalo se hospodařit na jediném pozemku a ostatní byly zabordelené. Já jsem tam jezdil s traktorem, já jsem to tam vyčistil, aby se tam dalo hospodařit. Já jsem nakládal chmelniční sloupy,“ vysvětluje.

Zámecký dvůr Líčkov přitom nemá žádné zaměstnance, vše se řeší podle Kleindiensta „frojndšaftem“, přátelskou výpomocí od místních. Občas najímá brigádníky a někdy vyráží s traktorem sám.

Na dotaz, proč jeho hospodaření vidí původní majitelka a prasynovec úplně jinak, říká, že tomu nerozumí a mohou to být účelová tvrzení kvůli běžícím sporům. „Za paní Brázdovou jsem chodil. Já jsem zafinancoval rekonstrukci statku, aby se tam dalo bydlet. Přivedl jsem na statek lidi, ti za ní chodili a nosili jí vajíčka. Nevím, proč si to teď vymýšlí, to je úplný bizár,“ říká. Potvrdit to podle něj může „pravý synovec“ paní Brázdové, který mu pomáhal s hospodářstvím.

Po chvíli hledání dostávám kontakt a „pravému synovci“ později volám. Josef Janeček si nejprve myslí, že si z něj dělám blázny, když chci potvrdit, že Jakub Kleindienst je v Líčkově dobrým hospodářem. „Lže jako prase. Nevím, jak vám mohl dát moje číslo. Mohl vědět, že řeknu pravdu,“ říká pan Janeček, který pendluje mezi Žatcem a Líčkovem. Statek byl prý před příchodem „těch lotrů“ opravený. „Vybrakoval tady, co mohl. Nic neudělal, neinvestoval ani korunu. Žádná technika, žádná kompostárna tady od něj nebyla. Kdyby se tady objevil, tak mu ještě nabouchám držku,“ říká s tím, že nyní pustý statek hlídá. „Pamatuju se, jak tady byl s Moravcem. Vyprávěl, co a kde postaví. A víte, co udělal?“ zlobí se Josef Janeček a v dalším proudu jeho slov je termín „prolhaní“ ještě ten nejmírnější.

 

Stopa se ztrácí

Vysvětlení, proč kompostárna v Líčkově není, je podle Jakuba Kleindiensta jednoduché. „Nešlo to udělat, protože hygiena nechtěla povolit provozovnu v Líčkově na dvoře. Bylo to prý moc blízko zámku. Takže jsme to museli přesunout na jiný pozemek. A (se Státním fondem životního prostředí) jsme se dohodli, že to uděláme na mém pozemku v Novém Strašecí,“ uvedl. Odpad sbírá od obcí, hotový kompost se prý vozí na čtyřicet kilometrů vzdálená pole v Líčkově, jak v projektu slíbil. Malý traktor má zaparkovaný u svého rodinného domu, velký je v opravě. „V téhle době je kompost pryč, v zimě na pozemku neuvidíte nic, je tam jen hromada bordelu,“ říká.

Magazín Reportér si vyžádal dokumentaci od Státního fondu životního prostředí. V ní ovšem žádná taková změna projektu není. Naopak je v ní výslovně uvedeno, že vše bude probíhat v Líčkově – parkovat tam mají stroje i kompost. Je to logické, protože dotace je vázaná na pozemky líčkovského panství a byla přiklepnuta, aby řešila biologický odpad v okolí Líčkova a v lounském okrese v Ústeckém kraji.

Zmíněné Nové Strašecí je na převážení 1 300 tun ročně trochu z ruky. Jde o jiný okres i kraj (konkrétně Středočeský) a bylo by k tomu potřeba povolení a schválení od jiných úřadů.

Podivuhodné jsou i přísliby obcí dodávat Zámeckému dvoru Líčkov biologický odpad, na jejichž základě dotaci získal. Zástupci obcí totiž říkají, že této společnosti nedodaly nikdy nic. Nejvíce mělo nasypat Kleindienstovo domovské Nové Strašecí a jeho technické služby. „Slyším o tom poprvé. Nevím, proč bychom odváželi bioodpad, když si to sami vyvážíme tady kousek do kompostárny AVE,“ říká Jan Bureš, radní Nového Strašecí pro životní prostředí a jednatel technických služeb. Příslib dal jednatel, který byl před časem odvolán, vyplývá ze žádosti o dotaci. Stejně reagoval starosta městyse Mšec Jiří Loskot: „Nic neodebírá. Ten příslib byla zřejmě sólo akce bývalé starostky, kterou jsme loni odvolali.“ Aspoň nějakou informaci měl starosta obce Hředle Karel Vitner. „Měli mít mobilní zařízení a s tím to objíždět. Ale potom jsem slyšel, že jim to nepovolili, a mají mít stálou provozovnu za Strašecím ,Na Armádě‘. Pro nás to ztratilo smysl,“ říká starosta.

„Na Armádě“, tedy za zasypaným dolem pár kilometrů od Nového Strašecí, koupil předloni Jakub Kleindienst pozemek. Říkal pravdu: je tam jen kupa bordelu.

Kde je ovšem v dotaci slibovaná kompostárna Líčkov, jasné není.

 

V politice

Do politiky vstoupil Jakub Kleindienst v barvách rakovnické ODS. Na kandidátce ve svém Novém Strašecí byl zapsaný jako pětka, skončil až devátý. Přesto se v roce 2002 stal ve svých sedmadvaceti letech starostou, o čtyři roky později již volby vyhrál.

Podle místních byl pro jeho kariéru klíčový nejprve vztah se sousedem a vlivným členem místní ODS Vilémem Žákem. Později i s hejtmanem Petrem Bendlem žijícím tehdy v nedalekých Lánech. (Vilém Žák býval poradcem řady ministrů ODS; je znám jako jeden z nejvlivnějších lobbistů v oblasti odpadů a vodárenství, Lidové noviny jej vyhlásily nejlépe placeným ministerským zaměstnancem roku 2012.)

V polovině roku 2007 Jakub Klein­dienst z místa starosty nečekaně zmizel a vynořil se na krajském úřadě Středočeského kraje, kde byl Bendl hejtmanem a Žák jeho náměstkem. Vyhrál výběrové řízení na referentské místo, obratem byl přesunut do odboru regionálního rozvoje a pověřen jeho řízením. Zjednodušeně řečeno řídil dotace a územní plánování ve středních Čechách. „Petr Bendl chtěl, abych šel na šéfa regionálního rozvoje, tak si mě možná vybral. Nějaké výběrové řízení jsem dělal a vyhrál, nevidím na tom nic závadného. To, že jsem nesplňoval kvalifikaci, možné je,“ říká Jakub Klein­dienst. Vystudoval polygrafii na střední grafické škole v Praze a v devadesátých letech nejdříve podnikal s reklamními předměty. Jako starosta začal studovat cestovní ruch na soukromé Vysoké škole finanční a správní. Bakalářské studium dokončil až v roce 2010.

S nástupem hejtmana Davida Ratha Kleindienst na středočeském krajském úřadu skončil. „Petr Bendl odcházel na ministerstvo dopravy a tam už jsem s ním jít nechtěl. Začali se kolem něj točit podivní lidi jako Rittig, u toho jsem být nechtěl,“ vysvětluje. „Na kraji to tak nebylo. Normálně jsem z toho měl strach a tím mé přátelství s Petrem skončilo,“ dodává Jakub Kleindienst. Podobně se prý rozešel s Vilémem Žákem zejména kvůli jeho lobbingu za nadnárodní společnosti podnikající s vodou. „Když jsem byl na radnici, byl jsem velkým bojovníkem proti Veolii. Mám problém s tím, aby jakékoliv trubky na našem území vlastnil cizí stát. Já jim na místní úrovni kazil byznys,“ tvrdí. ODS opustil a sám říká, že tehdy zanevřel na politiku a že spadl ze stromu zpátky na zem…

„Očerňováním lidí ze svého okolí se jen snaží odvádět pozornost od vlastních nanejvýš podivných obchodů, kontaktů a názorových veletočů,“ reagoval na jeho slova Vilém Žák. „Jestliže někdo jeden den plamenně vystupuje jako člen ODS, a další den pracuje pro dvojici Rath a Chládek, o něčem to svědčí,“ dodává. Marcel Chládek byl Rathovým náměstkem na kraji, senátorem a později ministrem za ČSSD. I on bydlí v Novém Strašecí.

Petr Bendl na žádost o vyjádření nereagoval.

 

Nic jsem nevěděl

Po krátkém angažmá v developerské společnosti Finep se Kleindienst vrhl na vodovody a kanalizace. V té době mířily do kanálů miliardy. Zadávání zakázek v této oblasti proslulo manipulací, například prostřednictvím losování, při kterých počítač vybíral ty „správné“ firmy. Jak již dříve upozornil Český rozhlas, do dozorčí rady jedné takové firmy organizující veřejné zakázky, která figurovala v kauze Davida Ratha, Jakub Kleindienst zasedl, a chtěl ji koupit. „Byl jsem chlap s dvěma dětma, rodinou, co odešel z politiky, a musel se něčím živit. Dělal jsem poradenství pro obce, což je strašná věc. Jezdíte a vysvětlujete každému starostovi to samé. Musíte se k němu dostat. Moje výhoda byla, že spoustu z nich jsem znal. Když se vám daří, jezdíte od sedmi ráno do večera. V té době jsem nic nečetl, nic jsem o žádných manipulacích nevěděl. Makal jsem, abych se uživil,“ vysvětluje, jak se dostal do společnosti ML Compet. Chtěl ji koupit, aby měl pro starosty kompletní nabídku.

Tato společnost, ve které se objevili regionální politici z ODS a ČSSD, mimo jiné organizovala soutěže pro Středočeský kraj. Jakub Kleindienst v ní figuroval v době, kdy ji policie měla v hledáčku a kdy byl přistižen David Rath s krabicí od vína, v níž byla hotovost. „Jak jsem říkal. Když si kupujete auto, taky nezjišťujete, jestli s ním někdo někoho nezabil. Byla to debilní shoda náhod,“ vysvětluje.

Ve stejném případu se mihla ještě jedna společnost spojená s Kleindien­stem – ústecká Provod inženýrská společnost. Jde o společnost, se kterou vyrážel za starosty kvůli vodovodům a kanalizacím. Podle dříve zveřejněných informací Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem měla tato společnost s ML Compet spolupracovat a zajišťovat část ovlivněného zadávacího řízení na rekonstrukci zámku Buštěhrad. Majitel společnosti Petr Plichta již dříve uvedl, že se firma na zakázce nijak nepodílela a nebyla z ničeho nekalého obviněna.

 

Zpět do politiky

K politice se Jakub Kleindienst přiblížil zpátky v roce 2014, kdy se na necelý rok stal externím poradcem Miroslava Rovenského, tehdejšího náměstka ministra kultury a bývalého šéfa středočeské KDU-ČSL. Na jedné akci ministerstva věnované mecenášům kultury se seznámil s Jiřím Drahošem, tehdy šéfem Akademie věd ČR. Loni Jakuba Kleindiensta oslovili představitelé původní strany ODA z devadesátých let Pavel Bratinka s Liborem Kudláčkem, zda by se nechtěl účastnit prezidentské kampaně. (Společníkem Kleindiensta ve firmě podnikající v Líčkově je jejich bývalý kolega z ODA a společnosti Euroffice Praha – Brusel Jiří Růžek.)

Na vedení kampaně se poté domluvil přímo s Jiřím Drahošem. „Celou dobu to dělám a budu dělat zadarmo, jak jsem slíbil,“ říká Jakub Kleindienst. Jako volební manažer má na starosti lidi a finance. Jeho společnost Whenever funguje jako servisní společnost. Přes ni se platí a fakturují výdaje kampaně. Co bude dělat v případě úspěchu, zatím neví. „Chci mít slušného prezidenta. Co by bylo dál, o tom jsme vůbec nemluvili.“

Jiří Drahoš to potvrzuje. „Ptal jsem se ho na firmu ML Compet, vše mi uspokojivě vysvětlil. Probrali jsme také jeho činnost a zkušenosti v komunální politice i jako krizového manažera, který řeší složité úkoly v krátké době. Obojí splňovalo moje požadavky,“ napsal v textové zprávě.

 

Grossův byt

V podnikatelském životě Jakuba Kleindiensta je jedna historická zajímavost. V roce 1999 prodával byt manželům Grossovým. Je to ten byt, jenž o několik let později ukončil politickou kariéru premiéra Stanislava Grosse kvůli nejasným zdrojům na jeho koupi. „Viděl jsem se s ním možná čtyřikrát. Z mého pohledu byl ten vzorový byt s..čka… Proč si ho vybral, nevím,“ vzpomíná Jakub Kleindienst.

V projektu Kaskády I na Barrandově začal nejprve prodávat byty, poté byl ředitelem a před krachem předsedou představenstva developera Kopprea-Invest. Časopis Euro ho svého času popsal jako „H-Systémek“ v narážce na známý krach developera H-System. I tady lidem hrozilo, že byty zaplatí dvakrát. Kopprea-Invest téměř všechny byty úspěšně prodala, přesto tehdejší státní spořitelně nesplatila stamilionový úvěr. „Já jsem jednal s bankou, aby ze zaplacených bytů snímala zástavní práva. Banka to nebyla schopná v pár případech udělat, ale spoustu bytů jsem pomohl zachránit. Také to byl jediný konkurz společnosti za mé účasti,“ říká Kleindienst. V konkurzu tehdy uvízlo přes 170 milionů korun. Větší část zaplatili daňoví poplatníci za banku, menší část byly propadlé různé zálohy od kupujících bytů a nebytových prostor.

Asi už nepřekvapí, že lidé, kterých se to dotklo, mají na účinkování Jakuba Kleindiensta úplně jiný názor než on. Když například slyší jeho jméno Milan Kučera, označí ho vulgárním termínem a ještě ho pro jistotu znovu vyhláskuje. „Já jsem si kupoval svůj krámek dvakrát. Do poslední chvíle mi lhal do očí, že nic takového nehrozí,“ vysvětluje majitel vinotéky.

„Podle mě byl jen nastrčenou figurkou,“ říká další postižený majitel, který si nepřál uvést jméno. „Jak ho trochu sleduju, tak to s ním běží celý život. Umí mluvit, umí přesvědčovat. Vezměte si, kolik známých a úspěšných lidí včetně právníků si tehdy na Kaskádách koupilo byt. A stejně naletěli,“ uzavírá.

Jeden text na popis, u čeho všeho Jakub Kleindienst byl, nestačí. Když to s ním postupně probírám a říkám, že se okolo něj docela často dějí zajímavé věci, souhlasí. „Já tomu říkám, byl jsem při tom. Když o tom sám přemýšlím, tak si říkám, to jsou fakt podivnosti. Byl jsem při tom.“ •