Stávkovat lépe než Reagan

Po pódiu kráčí muž v obleku, drží transparent. Dříve než si stihnete ceduli přečíst, přitáhnou váš zrak plameny, které šlehají z jeho obleku: Mike Massa je filmovým kaskadérem a zaskakoval například za Harrisona Forda v letošním Indianu Jonesovi.

„SAG-AFTRA stávkuje!“ hlásá jeho cedule. SAG-AFTRA je zkratkou jména Screen Actors Guild – American Federation of Television and Radio Artists: jde o odborový svaz primárně amerických filmových herců. Ti se v půlce července přidali ke stávce svých scenáristických kolegů – napříč filmovým průmyslem ve Spojených státech teď stávkuje okolo 170 tisíc zaměstnanců.

O co jim jde? Média hodně píší o potenciální automatizaci filmového průmyslu: scenáristé i herci se bojí, že je filmová studia začnou nahrazovat umělou inteligencí, alespoň částečně. Většina z nich se v tuto chvíli neobává, že by o práci přišli úplně. Může se ale stát, že herce si zavolají na jeden natáčecí den a zbytek jeho práce si nahradí počítačově vygenerovanou postavou: herec tak dostane proplaceno pouze minimum hodin. A obdobné to může být u scénářů – krátký scénář může umělá inteligence rozepsat do více dílů.

Bezprostřednější vliv na nízké mzdy mnohých pracovníků Hollywoodu však v současnosti nemá umělá inteligence, ale podoba smluv týkajících se honorářů za filmy a seriály, které po promítání v kinech a vysíláních tradičními televizemi končí na streamovacích službách typu Netflix nebo HBO Max. Odboráři se dožadují, aby byla alespoň dvě procenta zisků ze streamování vyhrazena pro účinkující. Právě to také byla jedna z věcí, na nichž se vyjednávání se studii zhroutila.

Možná si říkáte, že hollywoodští herci jsou poslední, od koho byste čekali stávku, vždyť jsou přece bohatí… Na mítincích herecké odbory využívají plně svých slavných tváří – stávku jich podporuje celá řada: od Meryl Streep až po herce letošních hitů léta Barbie a Oppenheimer. Ale hvězdné tváře i mzdy mohou mást. Osmdesát procent členů SAG-AFTRA vydělává méně než 26 tisíc dolarů ročně. Rozpočítáno na české koruny to vychází na něco kolem 50 tisíc měsíčně, přičemž je nutno brát v potaz, že na poměry Spojených států a obzvlášť drahého Los Angeles, jehož je Hollywood součástí, jde o mizerné peníze. Podle statistik amerického Úřadu pro pracovní statistiky vychází letos mediánový roční příjem na něco pod 60 tisíc dolarů: jde o částku, která rozděluje populaci na dvě stejné skupiny, z nichž polovina má příjem vyšší, než je tato částka, a polovina má příjem nižší, než je tato částka.

Nepravděpodobný Reagan

Spory se streamovacími službami o zpětné honoráře (zvané „residuals“) do určité míry připomínají poslední tak velkou hollywoodskou stávku. Ta proběhla na přelomech let 1959 a 1960 a vedl ji člověk, kterého Češi znají coby prezidenta Spojených států amerických v osmdesátých letech. Svaz vedený Ronaldem Reaganem se tehdy, stejně jako letos, přidal k už probíhající stávce scenáristů.

Volba Ronalda Reagana do čela odborů dnes nevypadá kuriózně pouze proto, že posléze v Bílém domě pozice odborového hnutí zásadně omezoval. Reagan se navíce v roce 1959 na post předsedy SAG vracel – svaz vedl už mezi lety 1947 a 1952. Byť byl tehdy politicky více vlevo, nepodpořil stávku kolegů ze svazu Conference of Studio Unions. Taktéž se později ukázalo, že coby důvěrný zdroj T-10 poskytoval informace americkému úřadu vyšetřování FBI týkající se toho, co považoval za komunistický vliv v Hollywoodu.

Vraťme se však zpět ke stávce roku 1960. Tehdy také šlo o „residuals“, byť pochopitelně ne ze streamovacích služeb, ale z televizního vysílání. Právě přejímání obsahu televizemi se stalo tématem velkých debat v americkém filmovém a televizním průmyslu v průběhu padesátých let. Vedení hollywoodských studií se zprvu bálo nástupu televizních stanic sídlících primárně v New Yorku. Postupně si ale šéfové studií uvědomili, že se sdílení své tvorby nevyhnou, jinak může Hollywood být snadno převálcován rodícím se televizním průmyslem v New Yorku. Na obrazovkách se tak začaly objevovat stále více hollywoodské filmy. Vedení studií ovšem nechápalo, proč by z nového zisku z vysílání měla platit něco i tvůrcům – podle jejich logiky už jim přece jednou zaplatili.

Od počátku scenáristické stávky do vyřešení sporu tehdy uběhlo 148 dní a Reagan byl klíčovým hybatelem dění. Studia postupně jedno po druhém přislíbila poskytnout hercům a scenáristům procenta z budoucích filmů. Šéf hereckého svazu Reagan naopak souhlasil s tím, že se nebude platit zpětně za filmy odvysílané mezi lety 1948 a 1960. Místo toho studia slíbila přispět přibližně dvěma a půl milionu do odborářského důchodového fondu a fondu na zdravotní pojištění.

Ne všichni odboráři byli s výsledkem spokojeni. „Reagan o residuals vůbec nebojoval. (...) A samozřejmě z toho všem zůstala v puse trochu hořká pachuť,“ soudil herec a režisér Gene Kelly, který mimo jiné proslul rolemi ve slavných muzikálech. „Myslím, že nás Reagan zaprodal. …Myslím, že jsme měli bojovat,“ řekl herec Gary Merrill novinářce Kitty Kelley do její biografie o Reaganově manželce Nancy.

Léto stávek?

Největším rozdílem mezi stávkou roku 1960 a tou dnešní je fakt, že tehdy bylo americké odborářské hnutí na vrcholu sil. V uplynulých šesti dekádách ztratilo jak vitalitu, tak členskou základnu, čemuž, jak už jsme naznačili, výrazně pomohl Reagan coby prezident. Přibližně od této doby také americké mzdy výrazně stagnují za zisky firem a takzvané příjmové nůžky se výrazně rozevřely.

Aktuální hollywoodská stávka nicméně zapadá do řady dalších akcí zaměstnanců, kdy jim a americkým odborům zejména v době od konce pandemie covidu výrazně narostlo sebevědomí – mimo jiné kvůli nízké nezaměstnanosti. V uplynulých dvou letech poprvé v historii USA vznikly odbory v Amazonu a stále probíhá vlna zakládání odborů napříč pobočkami řetězce Starbucks. Loni Spojeným státům hrozila masivní stávka železničářů, kterou společnými silami museli zarazit až členové obou stran v Kongresu, což jim umožnil archaický zákon.

V prvních letních týdnech začaly stávkou hrozit statisíce řidičů zásilkové služby UPS – jejich stávka by byla nejmasovějším americkým zastavením práce od roku 1959, kdy stávkovalo půl milionu ocelářů. V půlce září pak hrozí něco podobného americkým automobilkám, které se snaží dohodnout s členy United Auto Workers.

Hollywoodská stávka tak má potenciál stát se něčím víc než jenom bojem za lepší podmínky zaměstnanců amerického filmového průmyslu. V následujících týdnech (a možná déle) nebudou američtí herci propůjčovat své charismatické obličeje svým postavám, ale mají příležitost je propůjčit odborářskému hnutí, pro které by pak právě jejich stávka mohla představovat výrazný bod zlomu. Pro jednou tak hollywoodské hvězdy a řadoví zaměstnanci nemusí stát na protilehlých stranách barikád, jak se to děje v jiných sporech.

Autor je redaktor zpravodajského serveru Voxpot. Zabývá se mimo jiné americkou politikou, své pohledy nabízí v podcastu Redneck.