Kurt van der Basch: Jak načrtnout Hvězdné války

Dělají se storyboardy pro každý film?

To určitě ne. Pokud jsou ve scénáři jen dva chlápci, kteří si povídají, jako třeba my teď, nemá cenu dělat storyboardy. Potřebujete je hlavně u akčních scén a u scén s mnoha vizuálními efekty. Většinou se začíná s nejmonumentálnější akcí: produkce chce vědět, kolik bude stát třeba výbuch nebo umělé pozadí, od toho se pak odráží plánování rozpočtu.

Kolik procent jednoho filmu zhruba překreslíte do storyboardů?

Zhruba třetinu, někdy polovinu. Pro zbytek filmu se storyboard dělá jen v případě, že se odehrává v nějakých výrazných kulisách. Na druhou stranu třeba bratři Coenové mají storyboardy pro každý záběr. Vylepí si je na zdi a postupně odškrtávají, aby nezapomněli žádnou scénu. I díky tomu jsou pak při natáčení výborně připraveni.

Kdo vám řekne, jaké scény kreslit a jaké nikoliv?

Zpravidla režisér. Někdy to může být i kameraman, u akčních scén trikový režisér. Například u filmu Serena režisérky Susanne Bier jsem se scházel jenom s kameramanem. Ti dva spolupracovali už tak dlouho, že přesně věděl, co režisérka chce. Zpočátku kreslím jen malé náčrtky, kterým se říká thumbnaily, a režisér k tomu říká připomínky – každá scéna se dá natočit na milion způsobů. Když je režisér spokojený, tak thumbnail vezmu domů a rozkreslím ho.

Do jakých detailů?

Někdy více, někdy méně. Podle času. Na pěkně vybarvené obrázky dojde málokdy.

Stává se, že si režisér přinese vlastní storyboardy jako předlohu?

Ano, ale co si budeme povídat, většina z nich kreslí příšerně. I když výjimky se najdou: třeba Neil Burger, který točil Iluzionistu, ten má výtvarnou školu, takže vlastně přinesl hotové storyboardy a já je po něm jen překresloval. To pro mě pochopitelně není tak zajímavé, jako když mám možnost doplňovat nápady režisérů a tu a tam nějaký záběr přidat.

To můžete?