Ruský tunel

Jan Skalička sloužil coby český vojenský policista v roce v roce 2004 v druhém kontingentu v Iráku: nebyla to žádná lehká mise, v zemi tehdy zuřila guerillová válka. Nyní sedí válečný veterán proti mně v kavárně v centru Prahy. Mluví tiše, je pobledlý a viditelně skleslý. Přišel téměř o všechny úspory. Nešlo přitom o žádnou spekulativní investici – peníze si uložil do banky, která v České republice legálně podnikala a měla řádnou bankovní licenci České národní banky.

„Nasazoval jsem život za náš stát v cizině, a teď mě stát nechal padnout na kolena,“ říká Skalička. „Nemůžu z toho spát. Budí mě to jako noční můra. Nejenže z toho nemám nic já, ale o ty peníze přišla moje rodina. Cítím se, jako bych okradl své děti. Chápete to?“ říká Skalička.

O kolik přišel? O 15 milionů. Přesněji řečeno: zkrachovalá banka ERB mu dluží 15 259 827 korun, tato pohledávka byla řádně uznána v insolvenčním řízení.

Z větší části šlo o peníze, které získala rodina Jana Skaličky z dědictví po prodeji rodinné nemovitosti. Další část tvořily jeho celoživotní úspory včetně mzdy za působení v Iráku.

 

•••

Na ten den nejspíše Jan Skalička nezapomene. Byl silvestr, 31. prosince 2015, a jeho úspory dorazily na účet do banky ERB. Ta na českém trhu podnikala už od roku 2008 a měla sice ruského majitele, miliardáře Romana Popova, ale žádná výhrada k jejímu fungování se do té doby neobjevila. „Všichni se tvářili, že je vše v pořádku,“ vzpomíná Skalička.

Má pravdu. Nahrávala tomu i politická atmosféra doby.

Prezident Miloš Zeman vyzýval k větší spolupráci s Ruskem a lákal do země ruský (a čínský) kapitál. Což se mu dařilo, neboť v prosinci 2015 dosahovaly ruské investice v tuzemských podnicích podle údajů centrální banky 20 miliard, zatímco v roce 2010 to bylo jen pět miliard korun. Ve stejné době se ministr financí Andrej Babiš prezentoval jako muž, který dohlédne na to, aby se v zemi netunelovalo a „nekradlo“.

Právě v prosinci 2015, v době, kdy veterán Skalička přišel do ERB banky, se v médiích objevovaly zprávy, podle nichž Babiš bojuje proti podvodům. Mezi poslanci například chodil s dětskou pokladničkou v ruce a neustále zdůrazňoval, jak je nutné přijmout zákon o elektronické evidenci tržeb, která zlepší výběr daní.

Pár dní nato, 26. prosince 2015, měl Miloš Zeman vánoční poselství, v němž Babiše pochválil, že „se snaží zacpat díry státního rozpočtu, jimiž unikají obrovské miliardy formou daňových podvodů“. „Nikdo nemá právo krást, nikdo nemá právo podvádět,“ hřímal z televize Zeman během vánočních svátků roku 2015.

•••

Zatímco se na politické úrovni řečnilo o boji proti krádežím, odehrála se transakce, jíž stát nedokázal zabránit – a která nakonec vedla k tomu, že válečný veterán Skalička přišel o své úspory.

Tři dny po Zemanově vánočním projevu totiž investoři z Ruska poslali, či spíše „odklonili“ do Rakouska z banky ERB 1,63 miliardy korun. Ve dnech 28., 29. a 30. prosince 2015 převedli tuto sumu během pěti bankovních operací na účty rakouské firmy M&A ImmoInvest – údajně na nákup dluhopisů.

Finančně analytický útvar ministerstva financí, jenž dohlíží na neobvyklé převody peněz, nezasáhl. Banka přitom nebyla v dobré kondici, což věděli minimálně úředníci ČNB, kteří v té době prováděli v peněžním ústavu už druhou kontrolu.

Navenek se ovšem ERB bank snažila ukázat, jak dobře funguje. Sponzorovala Česko-ruský podnikatelský ples na Žofíně, který se v roce 2015 konal pod záštitou ruského velvyslance Sergeje Kiseljova. Banka se v témže roce stala hlavním partnerem slavnostního koncertu ve Španělském sále Pražského hradu. A sesterská instituce se sídlem v Moskvě, která nesla hrdý název První česko-ruská banka (PČRB), sponzorovala v prosinci 2015 pořad na rádiu Classic Praha – Den s Petrem Iljičem Čajkovským.

 

•••

Dnes by Jana Skaličku neobměkčil ani Čajkovského Louskáček v Národním divadle.

Letos v prosinci to budou přesně tři roky, co se válečný veterán spálil. Během těchto tří let se banka ERB dostala do likvidace a později do konkurzu. Jan Skalička zůstává stále bez svých peněz, běhá po úřadech, bojuje, ale neúspěšně. „Mluvil jsem asi půl hodiny s náměstkem ministra financí Ondřejem Landou. Radil mi, abych se soudil. Víc mi pomoct nedokáže,“ sdělil mi letos v červnu Skalička.

 

•••

Řekl jsem si, že zkusím zjistit, jak k tomu mohlo dojít. Kam zmizela více než miliarda korun? A jak to, že stát není schopen dostat z Rakouska odkloněné peníze? 

 

•••

Z dnešního pohledu se dá říct, že banka ERB byla předzvěstí novodobého nástupu ruského vlivu v České republice. Licenci získala v roce 2008 a ihned poté začala lákat lidi na skvělé úroky z vkladů a podnikatele na vstřícné jednání – zejména pokud by šlo o úvěry na rusko-český byznys.

Neexistuje žádná přímá spojitost, ale možná je příznačné, že vzestup této ruské banky v Česku se přibližně kryje s obdobím, kdy se začalo mluvit o návratu Miloše Zemana do vysoké politiky. Ten si dostatečně odpočal na výminku na Vysočině a – jak známo – v roce 2009 založil stranu SPOZ, která ho později pomohla vynést až do prezidentského úřadu: ne nepodstatnou roli v tom sehráli i spříznění podnikatelé napojení na ruské firmy, často úvěrované právě z ERB bank.

Banka se zpočátku jmenovala Evropsko-ruská banka a z mezinárodního hlediska byla cenná víc pro Rusko než pro Českou republiku. Bylo to totiž poprvé od rozpadu Sovětského svazu, kdy nějaký ruský finanční ústav získal právo působit přímo v Česku a tím pádem i v celé Evropské unii.

ERB bank přitom nesázela na masovost. Otevřela pouze pobočky v Praze a v Karlových Varech; specializovala se na Rusy a ruské firmy působící v Česku. Financovala například plzeňskou firmu Pilsen Steel, kterou ovládali ruští miliardáři, či továrnu na výrobu umělých diamantů šéfa plynárenské firmy Vemex Vladimíra Jermakova. Pro Čechy se stala lákadlem pro více než dvouprocentní zhodnocení vkladů.

Až do roku 2016 se v souvislosti s ERB bank na veřejnosti nic zásadního nedělo. Ještě na jaře 2016 banka přijímala nové klienty. Teprve pak zakročila Česká národní banka.

Osmého března 2016 nařídila bance ERB, aby „z důvodu ochrany klientů“ přestala poskytovat úvěry a přijímat vklady. V srpnu s ní pak centrální banka zahájila řízení o odebrání licence. 11. října ČNB oznámila, že ERB bank není schopna dostát svým závazkům. A 24. října 2016 odejmula bance licenci. ERB tak byla v likvidaci.

V průběhu této doby probíhala v bance už naplno hloubková kontrola. Centrální banka ji ukončila 16. srpna 2016. Její zpráva byla zdrcující.

Je pravda, že na neutěšenou situaci banky měla vliv i mezinárodní situace poté, co kvůli anexi Krymu byly na Rusko uvaleny ekonomické sankce. Nicméně chování banky bylo natolik problémové, že by se do krize dostala dříve či později sama. Hlavními důvody krachu ERB byly podle ČNB „nefunkční řídicí a kontrolní systém banky a nákup dluhopisů v rozporu s právními předpisy“.

Až z kontrolní zprávy vyplynulo, že ČNB zahájila s bankou ERB správní řízení poprvé už 20. června 2014 „pro důvodné podezření, že existovaly nedostatky v její činnosti“. „Banka uzavírala nápadně nevýhodné smlouvy a neměla dostatečný řídicí a kontrolní systém,“ píše se v závěrečné kontrolní zprávě ČNB.

Devatenáctého prosince 2014 uložila ČNB bance ERB, aby napravila nedostatky. V červenci 2015 jí ERB banka oznámila, že všechno napravila.

Centrální banka však raději v roce 2015 přikročila k další kontrole. „Banka ERB se projevila jako nereformovatelná instituce. Scházely jí vnitřní předpisy. V instituci neexistoval pevný systém kontroly klientů ani rizik. To umožnilo bance skrývat skutečnou podstatu obchodů. Banka nadhodnocovala údaje o finančním zdraví. A naopak podhodnocovala svá rizika a ztráty. Polovina všech úvěrů byla ,v selhání‘. Což bylo nejvíce na českém bankovním trhu,“ uvedla centrální banka.

Banka financovala klienty bez finanční historie nebo poskytovala nedostatečně zajištěné úvěry bez prokázání příjmu. Při čtení kontrolní zprávy ČNB to působí dojmem, jako by se v této bance vrátil čas do začátku devadesátých let, kdy se rozdávaly úvěry „na počkání“ a také „kamarádům kamarádů“.

Příkladem může být úvěr firmě Louren Trade. Po ní zůstal v bance dluh 4,1 milionu korun. „Jako zdroj splácení byly uvažovány prostředky z prodeje dřevěných briket, které ale neměly být vyráběny touto firmou, nýbrž jeho dceřinou společností Briklis v Bělorusku. Banka se ale vůbec nezabývala bonitou běloruské firmy ani rizikem dané země. Banka nevyžadovala smlouvu o dodávkách briket ani detailní plán distribuce briket,“ píše se v kontrolní zprávě.

Podle kontrolní zprávy ČNB dluží další klient, jistý Victor Volikov, 45,7 milionu. Dva úvěry poskytla ERB bank Volikovovi a jeden firmě Gorimpex, kterou měl tento podnikatel údajně vlastnit.

„Jednání o refinancování jeho úvěrů probíhala částečně osobně, ale částečně telefonicky. Záznamy z těchto jednání nemá banka k dispozici. Přitom z dostupných podkladů je zřejmé, že společnost Gorimpex byla vyhodnocena jako zcela nebonitní, neboť sami úředníci banky přiřadili ručení této společnosti nulovou hodnotu,“ uvedla ČNB.

Firma 2P Commercial Agency, za níž stojí podnikatelé z Ukrajiny, zase nevrátila bance 108 milionů. Na této firmě je pikantní, že prodávala mobilní telefony resortům vnitra, zdravotnictví, ale také Generálnímu finančnímu ředitelství, přičemž byla, jak se ukázalo, zapojena do karuselových podvodů. Společnost 2P Commercial Agency nakonec v září 2016 skončila v insolvenci. Specializovaný finanční úřad jí vyměřil doplacení daně za DPH ve výši 254 milionů korun.

Mezi řadou prominentů ERB banky byl i Roald Piskoppel, výkonný šéf Rusko-české smíšené obchodní komory. Je též poradcem ve Středoevropské, východoevropské a středoasijské obchodní komoře v ČR. V letech 2004 až 2012 byl zástupcem plynárenského gigantu Gazprom v Česku.

Rodina Roalda Piskoppela měla výhodu: nemusela bance podle úvěrové smlouvy splácet průběžně jistinu úvěru, ale jen úroky, a to pouze pololetně. „Dodatkem ke smlouvě mu byl navíc umožněn odklad splátek úroků o pět měsíců. A ani pak nebyla řádná splátka splacena. Správní orgán to vyhodnocuje jako pochybnou pohledávku,“ uvedli kontroloři ČNB. Po Piskoppelovi zůstal dluh 8,7 milionu.

Mezi největší dlužníky banky patří moskevská firma Flagman se 141 miliony. Pak následuje česko-ruská firma Hargo (125 milionů). Ta, která rozjela u Žatce ekologickou likvidaci gum, ale nakonec skončila také v insolvenci. Další firma z Moskvy Komplekt Servis dluží bance 104 milionů.

A mezi dlužníky je se šestnácti miliony i firma Plynostav Pardubice, s níž v minulosti spolupracoval šéf poradců prezidenta Zemana Martin Nejedlý. Celkem nyní eviduje insolvenční správkyně ERB pohledávky ve výši 637 milionů korun.

 

•••

Z celé kontrolní zprávy české centrální banky – aniž by to tam bylo výslovně uvedeno – vyplývá bezhlavá snaha ERB bank vyjít vstříc ruským firmám a umést jim tu cestu k podnikání, aby se zde zabydlely. Ze zpravodajského pohledu je to nejsnazší cesta k vybudování vlivové základny zdejší ruské komunity.

Daleko větší problém ovšem byl, že část peněz banky ERB byla – prostřednictvím majetkově propojené, v Moskvě sídlící První česko-ruské banky – využívána také k financování nestandardních operací, k nimž se nemohl otevřeně přihlásit ruský stát.

První česko-ruská banka (PČRB) je známa například tím, že v roce 2014 poskytla půjčku v přepočtu čtvrt miliardy korun francouzské nacionalistické Národní frontě vedené Marine Le Penovou. Ta se neskrývá sympatiemi k Vladimiru Putinovi. Podpořila například anexi Krymu.

Ve finančních kruzích i v české zpravodajské komunitě se spekuluje i o tom, že První česko-ruská banka mohla sloužit k finančním operacím v Íránu. „Mluví se o obchodu se zbraněmi a o vojenských dodávkách do konfliktu v Sýrii,“ řekl časopisu Reportér expert ze zpravodajských kruhů, který se ruskými aktivitami v krizových oblastech zabýval.

Z veřejných zdrojů skutečně vyplývá, že na účtech PČRB měla své peníze i íránská centrální banka, která tak podle moskevského listu Kommersant obcházela sankce zavedené kvůli íránskému jadernému programu. Podle ruských médií poskytla PČRB íránské centrální bance úvěr ve výši 19 miliard rublů.

Další podezřelá operace banky se podle odborníků týká Běloruska. První česko-ruská banka totiž poskytla úvěr přes 100 milionů eur běloruské bance BIT, která ale posléze také skončila v likvidaci.

Finanční injekce z české ERB bank, které prokazatelně existovaly, nakonec nestačily šílenému tempu financování zvláštních projektů, o nichž se rozhodovalo v Moskvě. I z První česko-ruské banky záhadně mizely peníze a také ona dopadla stejně špatně jako ERB bank.

V červenci 2016 jí byla v Rusku odebrána licence. První česko-ruská banka dluží dodnes bance ERB 135,5 milionu korun. „Vzhledem ke ztrátě licence a následné likvidaci PČRB je značné riziko, že tato částka nebude splacena,“ uvádí se v kontrolní zprávě ČNB.

V lednu 2017 navíc vyšlo najevo, že viceprezident zkrachovalé První česko-ruské banky Dmitrij Merkulov skončil ve vazbě. Ruští vyšetřovatelé ho obvinili z vyvedení více než dvou miliard rublů (téměř miliardy korun).

 

•••

Pozoruhodné je, že majitel PČRB a většinový akcionář ERB bank Roman Popov byl od března 2012 šéfem Rusko-íránské obchodní komory. České zpravodajské služby ho i proto považují nejen za „českého bankéře“, ale také za významného prostředníka pro ruské aktivity v Íránu.

Rusko na rozdíl například od USA s Íránem čile obchoduje. Agentura Interfax v roce 2015 uvedla, že ruská společnost Strojtransgaz uzavřela dohodu na vybudování dvou linek plynovodu v Íránu. Byla to obří zakázka za dvě miliardy dolarů. A ruský prezident Vladimir Putin tehdy v Teheránu oznámil, že Rusko je připraveno zvýšit půjčky Íránu na více než pět miliard dolarů.

Kariéra původně vystudovaného matematika, později bankéře Romana Popova je s podnikem Strojtransgaz úzce spojená. Ve Strojtransgazu, jenž pro největší státní firmu Gazprom staví plynovody, pracoval Popov od roku 1994. Nejprve byl jedním z manažerů společnosti, později ve Strojtransgazu získal dokonce podíl.

Díky tomu se pak Popov dostal i k bankovnictví, protože Strojtransgaz byl od roku 2002 spolumajitelem První česko-ruské banky.

 

•••

Popov pak prodal svůj podíl ve Strojtransgazu oligarchovi Gennadiji Timčenkovi. A za tyto peníze si Popov koupil První česko-ruskou banku i českou ERB bank.

Timčenko byl dlouhou dobu chráněnec Kremlu. Podle údajů agentury Bloomberg ze začátku října byl Timčenko se jměním ve výši 15,7 miliardy dolarů (350 miliard korun) 71. nejbohatším člověkem světa. Za éry Timčenka se Strojtransgaz podílel i na významných strategických stavbách v Sýrii.

Podle magazínu Foreign Policy stavěl Strojtransgaz ropná zařízení v oblasti Tuvajnan. Když ale oblast ovládl Islámský stát, domluvili se podle informací Foreign Policy ruští manažeři s jeho veliteli a ve stavbě pokračovali i nadále. Timčenko se po invazi Rusů na Krym ocitl na americkém sankčním seznamu.

Kde je Popovovi konec, je záhada. Slehla se po něm zem. A údajně není ani v Rusku. V dubnu 2018 napsal server crimerussia.com, že po Popovovi pátrají i ruské úřady kvůli podezření ze zpronevěry 400 milionů rublů.

V Česku byl Popov naposledy spatřen v září 2017. Jeho spolupracovníci, s nimiž Reportér mluvil, s ním ale podle svých slov komunikují. „Máme od něj instrukce. Víme, co máme v případu banky ERB dělat,“ uvedl jeden z Popovových spolupracovníků. Popov prý žije mimo státy Evropské unie a není ani v Rusku.

Popov je přesvědčen, že ERB bank nemusela zkrachovat, kdyby jí ČNB umožnila v roce 2016 najít strategického partnera, který by do banky nalil peníze. Popov se prý chce dokonce soudit s českým státem. Jeho právníci mají instrukce, aby připravili podklady pro mezinárodní arbitráž o 10 miliard korun.

 

•••

Český stát se mezitím musel s krachem banky vyrovnat. Prostřednictvím Garančního systému finančního trhu (GSFT) byly vyplaceny peníze více než pěti tisícům klientů, kteří měli v bance ERB své vklady. Šlo o 3,5 miliardy korun. Tuto sumu pak musí státní garanční fond vymáhat v rámci konkurzu, a už dnes je jasné, že zajištěný majetek banky na to stačit nebude. Pokud nebudeme počítat s nejistými pohledávkami banky včetně odkloněných peněz do Rakouska, drží nyní banka víceméně (hrubým odhadem) 1,2 miliardy korun.

Před odebráním licence bylo v bance ERB 120 milionů korun v pokladně a asi jedna miliarda korun na účtech. Po bance pak podle soupisu majetku zbyly budova a pozemek v Praze asi za 86 milionů korun, počítače a software za miliony korun, počítačky bankovek (jedna v průměru za 50 až 80 tisíc korun) a trezor za 70 tisíc korun. A také světelný nápis ERB bank v hodnotě 54 tisíc korun…

 

•••

Většina klientů měla štěstí, že se na ně vztahovalo zákonné pojištění, tedy záruka státu, podle níž mohou být lidem vyplaceny náhrady vkladu, který nepřevýší zákonem daný limit 100 tisíc eur, v tomto případě šlo o 2,7 milionu korun.

Avšak ti, kteří měli v bance více – tak jako Jan Skalička –, toto štěstí neměli.

Cokoli nad zmíněný limit spadá do „nepojištěné kategorie“: klient tak sice dostane zpět 100 tisíc eur, ale pokud byl jeho vklad vyšší, zbytek už nikoli. Právě v této kategorii se ocitl Skalička společně s necelou stovkou dalších lidí. Podle garančního fondu jde v jejich případě celkem o částku 45 milionů korun. Celá řada těchto klientů přišla v bance „jen“ o desetitisícové či statisícové sumy. Dva lidé ztratili po jednom milionu a jeden tři miliony. Skaličkovi jde o 15 milionů, je tedy z této skupiny největší věřitel.

Osudy těchto lidí jsou smutné. Jeden z nich raději znechuceně prodal svou firmu a odešel do „předčasného důchodu“, další takový klient banky onemocněl rakovinou a ztratil motivaci vymáhat peníze na konkurzní správkyni.

 

•••

Skalička stále bojuje: 22. června 2018 podal námitku proti tomu, aby byl při konkurzu uspokojován nejdříve státní garanční fond GSFT a teprve pak ostatní věřitelé. Toto přednostní právo garančního fondu začalo platit až změnou insolvenčního zákona od roku 2016. Skalička poukazuje na to, že jde o nepřípustnou a neústavní retroaktivitu, protože v době, kdy si vklady do banky uložil, toto ustanovení ještě neplatilo. Nemohl tudíž, jak argumentuje, tušit, že v případě problémů spojených s konkurzem bude odstaven jako věřitel na druhou kolej.

„Jako insolvenční správkyni dlužníka ERB mi nepřísluší přezkoumávat ústavnost zákonů a jejich novel, a nemohu tak vaší námitce vyhovět,“ reagovala na Skaličkovu stížnost v červnu 2018 insolvenční správkyně Jiřina Lužová.

V červenci pak požádal Skalička alespoň o to, aby věřitelský výbor odhlasoval dohodu, že vkladatelé budou uspokojováni společně s garančním fondem GSFT. „Tuto záležitost jsem dne 18. 9. 2018 projednala s věřitelským výborem dlužníka a ten po prostudování předmětné žádosti uvedl, že uzavření dohody není možné, neboť tato dohoda by odporovala zákonu,“ sdělila Jiřina Lužová.

Podle konzultace, kterou Reportér vedl s několika právníky, by mohl nakonec Jan Skalička uspět se stížnostmi až u Ústavního soudu. S čímž souhlasí i Lužová. „Pan Skalička naprosto přesně říká, že když tam peníze dával, tak v zákoně nebylo ustanovení o přednostním vypořádání garančního systému. On ve svých podáních naznačuje, že se bude ubírat směrem k ústavní stížnosti. Což je samozřejmě možné. Ale o tom já v žádném případě nemohu rozhodnout,“ řekla Lužová časopisu Reportér.

 

•••

Skalička si teď vyčítá, že krátce po oznámení, že je banka v problémech a v likvidaci, nepřistoupil na dohodu, kterou mu nabízeli tehdejší ruští majitelé banky. Vyslanci Romana Popova mu totiž navrhli, že od něj jeho pohledávku vůči bance odkoupí. Jenže při jednáních, která o této nabídce Skalička vedl s představiteli České národní banky i s likvidátorkou Lužovou, se dozvěděl, že by to mohlo v konečném důsledku ohrozit ostatní vkladatele. „Řekli mi, že kdybych pohledávku prodal, tak bych spustil řetězec událostí, které by vedly k tomu, že by vkladatelům nebyly vráceny peníze, nebo že by se to vážně zkomplikovalo. Tak jsem se zachoval slušně. A slíbil jsem, že ostatní vkladatele nepoškodím a že svou pohledávku prodávat nebudu,“ řekl Skalička.

 

•••

Jednání o případném odkoupení pohledávky vedl Jan Skalička poté, co byla 25. října 2016 vyhlášena likvidace banky – za tohoto právního stavu je ještě možné vyplácení vkladatelů.

Devatenáctého března 2018 šla ovšem banka do insolvence: od té doby se nedají pohledávky ani prodat. Lze jen čekat, zda na klienty, na něž se nevztahuje plné pojištění vkladů, něco zbude poté, co bude přednostně vyplacen státní fond GSFT.

 

•••

Zástupci ČNB i likvidátorka Lužová prý ještě v březnu 2017 Skaličkovi slibovali, že až přijdou zpátky peníze původně „odkloněné“ do Rakouska, tak mu jeho pohledávku, tedy 15 milionů, vyplatí. Jenže z Rakouska dorazil jen zlomek sumy a Skalička nemá nic.

„Já jsem věřil ČNB a likvidátorce. A to byla chyba. Měl jsem to prodat Rusům. Přijde mi neskutečné, jak se ke mně stát zachoval,“ řekl Skalička.

 

•••

Z Rakouska se nakonec vrátila jen malá část z odkloněné sumy: devět milionů eur, tedy asi 243 milionů korun. Zbytek – 51 milionů eur – zmizelo nadobro. V přepočtu jde asi o 1,3 miliardy korun. Případ vyšetřují rakouští kriminalisté ve spolupráci s českou policií, ale žádný výsledek zatím není.

Ruští majitelé původně centrální bance tvrdili, že za peníze převedené do Rakouska se koupí vládní rakouské, finské a francouzské dluhopisy, čímž bude tato investice pevně zajištěná. K tomu ale nedošlo.

„Banka postupovala při tomto nákupu neobezřetně, nebyl řádně projednán a schválen. Banka od samého začátku uváděla nepravdivé a ničím nedoložené informace o kvalitě dluhopisů společnosti M&A ImmoInvest,“ píše se ve zprávě ČNB. „Správní orgán (ČNB) tedy hodnotí reálnou hodnotu pohledávky vůči M&A ve výši 51 milionů eur jako blížící se nule,“ uvedla centrální banka.

V konkurzním řízení má tato pohledávka už jen zlomkovou hodnotu. Z 1,3 miliardy reálné pohledávky se po ocenění znalcem stala suma: 278 milionů korun.

 

•••

Kde však peníze reálně skončily? „Peníze přeskákaly na nějaký účet a z tohoto účtu zase odskákaly pryč,“ říká insolvenční správkyně Lužová. Konkrétní – jak zdůrazňuje – být nemůže. Podle důvěryhodných zdrojů blízkých vyšetřování je ale jisté, že 1,3 miliardy korun bylo po sérii několika bankovních operací převedeno z Rakouska na účty do Ruska. Peníze skončily na kontě, k němuž měli dispoziční právo představitelé První česko-ruské banky.

 

•••

Ruští majitelé ERB banky se i přesto snaží dát od těchto nelegálních transakcí ruce pryč a svádějí vinu na majitele rakouské firmy M&A ImmoInvest.

Vyplývá to z dopisu Romana Popova, který v listopadu 2017 poslal soudci. Ten se zabýval sporem o konkurz ERB bank. „Vůbec se tu neřeší, zda za škodu nezodpovídá osoba pana Thomase Hönigsbergera,“ napsal Popov.

Rakouský realitní magnát Hönigsberger byl majitelem firmy M&A ImmoInvest. Slovo „byl“ je přitom namístě. V březnu 2017 totiž zemřel. Bylo mu 52 let a stal se obětí tragické nehody. Podle rakouských médií na něj spadla lavina v Kanadě v Britské Kolumbii. Policie i tajné služby se zabývaly i možností, že nešlo o nehodu a že se ho tímto neobvyklým způsobem pokusil někdo zbavit, ale to se nepotvrdilo.

 

•••

Hönigsberger byl miliardář. Patřil do rodiny Karla Wlascheka, což byl jeden z nejbohatších Rakušanů. Wlaschek byl zakladatel maloobchodů Billa a vybudoval také rozsáhlé realitní impérium. Rakouský ekonomický magazín Trend v roce 2016 napsal, že dědicové Karla Wlascheka jsou pátí nejbohatší Rakušané. Potomkům odkázal zakladatel Billy jmění 4,9 miliardy eur. 

„V případě pana Hönigsbergera jde o dědice skupiny Billa s majetkem odhadovaným na cca 500 milionů eur a po jeho smrti by bylo namístě přihlásit pohledávku do pozůstalostního řízení,“ napsal soudu Roman Popov v listopadu 2017. Likvidátorka Lužová to však prý opomněla. Dnes Lužová nechce další postup komentovat. „V současné době probíhají různá jednání ohledně dalšího postupu v té věci,“ řekla.

Jisté je jedno: smrt Rakušana může zkomplikovat objasnění trestní roviny případu, ale i návrat peněz do České republiky, a tím i možné vyrovnání pohledávky veterána Skaličky.

 

•••

Zabýval se prezident Zeman, který obchod s Ruskem vytrvale propaguje, případem ERB banky, tedy neúspěchem konkrétní ruské investice v České republice? Bude se angažovat ve prospěch klientů banky tak, jako to učinil třeba v případě podvedených v H-Systemu? „Otázky ponechávám zcela bez odpovědi,“ řekl mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček; podle něj jde o problém privátního subjektu a oblast má na starosti Česká národní banka.

Připomeňme si proto na závěr ještě jednou slova prezidenta Zemana z roku 2015: „Nikdo nemá právo krást, nikdo nemá právo podvádět.“ Slušelo by se dodat, že to platí i pro investory, které Zeman tak rád zve do země. •