… a strhla muže k útoku vpřed

Bojů o Sokolovo se zúčastnilo 38 žen.

foto archiv

Ačkoli boje o Sokolovo, od nichž v březnu uplynulo 75 let, s oblibou využívala komunistická propaganda, jedna jejich stránka je málo známá. První střetnutí československé jednotky na východní frontě druhé světové války bylo také prvním bojem, do něhož na československé straně přímo zasáhly ženy v uniformě. Vlastně to byly spíše dívky, přesto se vyznamenaly statečností.

Bylo jí teprve osmnáct let, na sobě měla onoho mrazivého březnového dne roku 1943 uniformu a ocitla se přímo uprostřed krvavé řeže. „Viděla jsem, že jednomu chlapci plamenomet zasáhl záda. Samozřejmě úplně shořel. A člověk se nesměl bát, prostě jsme musely obvazovat raněné,“ vzpomínala později Jarmila Kaplanová. Je jednou z hrstky posledních žijících pamětníků bojů u Sokolova, první akce Čechoslováků na východní frontě druhé světové války.

Dnes je Jarmile Kaplanové devadesát čtyři let a její příběh symbolizuje i méně známou stránku historie Čechoslováků bojujících v Sovětském svazu proti armádě nacistického Německa. Tehdy před pětasedmdesáti lety u vesnice Sokolovo na východě Ukrajiny se totiž vůbec poprvé objevily přímo v bojových československých oddílech ženy – a rozhodně přitom nehrály podřadnou roli.

Šlo skutečně o významnou událost. Ještě za první světové války ženy přímo na bojištích nesloužily v žádném případě, teprve za druhé světové války se objevily v bitvách východní fronty. Zařazení žen do československé bojové jednotky se přitom odehrálo do značné míry proti vůli exilové vlády v Londýně, o čemž ještě bude řeč.

„V den boje u Sokolova jsem ráno byla v místní škole, kde se nacházelo obvaziště. Potom začal útok. My jsme stále obvazovaly raněné. Bylo jich tam hodně. (…) Obvazovaly jsme je u zdi kostela. Tanky pořád přijížděly a plamenomety vše zapalovaly,“ vyprávěla později Jarmila Kaplanová, která odjela na frontu, přestože ji trápil bolavý hnisající palec u nohy.

Článek 2 v rozkazu 41

To, jak se Jarmila Kaplanová (rozená Halbrštátová) dostala k prvnímu československému praporu, je do značné míry typické. Pocházela z Orlickoústecka, ve třicátých letech ale její rodina odjela za prací do Sovětského svazu a Jarmilu vychovávala babička; ve dvanácti letech však přece jen odjela za rodiči. Po začátku druhé světové války v září 1939 – když měl Stalinův Sovětský svaz s Hitlerovým Německem pakt o neútočení – označily sovětské úřady československou občanku Jarmilu za příslušnici nepřátelského státu. Zatkly ji a dlouho držely v internaci. „Seděli jsme ve sklepě mezi lidmi, kteří třeba zabíjeli, kradli a podobně. Byla to hrůza. A mně bylo sedmnáct, takže to nebylo nic lehkého,“ vzpomínala později.

Podpořte Reportér sdílením článku