Předvolební rodinné vzdalování
22. ledna 2018
Profimedia.cz
O tom, jak bolestné mohou být debaty s příbuznými v předvečer druhého kola prezidentských voleb.
Vítač, fíkus, loutka. Eurohujer, pedofil, pan Nevím. Kvóty, Soros, kolaborantská výzva. Merkelová, Římský klub. A abych nezapomněl: Tato země je naše!
Druhé volební kolo se ve spoustě diskusí, které vedu s příznivci stávajícího prezidenta v širším rodinném kruhu i v „on-line hospodě“ s bezpočtem známých i neznámých, redukuje na několik klíčových slov. Čert vem facebook, tam se toho nažvaní… Ale přímé debaty s blízkými, a přesto v něčem tak vzdálenými lidmi dovedou být docela bolestné.
Jak reagovat, když místo argumentů z druhé strany znějí jen slogany vypůjčené z nekampaně? Výkřiky analogickými těm z úvodu, jen s opačným znaménkem? Viróza, kremlofil, troska. Putinova děvka, zánět jedových žláz, rakovina. Krteček made in China. Nemá nohu. A abych nezapomněl: „Víte, co je to [pasy], pane redaktore?“
Kdo bude křičet hlasitěji a vytrvaleji, vyhraje? Zvláště jeden „vzdálený blízký“ mi dává v poslední době zabrat. Zkoušel jsem v diskusích s ním dva odlišné přístupy.
Game over aneb Náraz do zdi
První varianta předem rezignuje na snahu čelit argumentačním faulům a reaguje vždy na poslední repliku oponenta. V takovém případě lze začít u libovolného tématu a do deseti minut debata zkonverguje vždy k témuž bodu. V destilované podobě to vypadá nějak takto:
Podpořte Reportér sdílením článku
Původním vzděláním biolog, utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie. Vědecký novinář (dříve ABC, Český rozhlas, TÝDEN, IHNED.cz, nyní na volné noze, spolupracuje především s časopisem Vesmír).
VÝBĚR DNE
