Sucho je tu. Konečně!

Report

„Raději bych se projížděl na lodi po řece plné hluboké, čisté, nezahnívající vody. I aktuální hydrologické sucho mi ale dává jistý pocit uspokojení,“ píše pro magazín Reportér hydrolog a šéf Vodohospodářského ústavu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

„Raději bych se projížděl na lodi po řece plné hluboké, čisté, nezahnívající vody. I aktuální hydrologické sucho mi ale dává jistý pocit uspokojení,“ píše pro magazín Reportér hydrolog a šéf Vodohospodářského ústavu.

 

Vzpomínám si na rok 1997, kdy jsem ještě pracoval v Českém hydrometeorologickém ústavu: po chodbách vzrušeně pobíhali kolegové hydrologové a měli podivný výraz ve tváři. Stejná situace se opakovala v roce 2002. Vypadalo to, jako kdyby byli v transu, přičemž jejich výraz rozhodně nelze označit za nešťastný. Až jsem to pochopil: „konečně“ přišly povodně!

Ačkoliv to vzhledem k utrpení tisíců obyvatel může znít cynicky, byli svým způsobem tehdy opravdu šťastní. Nastala situace, na kterou čekaly generace hydrologů, oni sami o ní dlouhá léta mluvili, prezentovali historické rytiny, fotky, grafy. A varovali, že by se něco takového mohlo v dohledné době opakovat. A najednou to bylo tady. Hydrologický extrém!

 

Nejde jen o vodovody

Stejný výraz ve tváři musím mít v tyto dny já. Taky jsem uplynulé roky přednášel a předváděl rytiny, fotky, grafy z historických epizod sucha. A varoval, že sucho zpravidla mívá daleko katastrofálnější důsledky než povodně. Že je nutné si uvědomit cenu vody a připustit si, že každé spláchnutí, sprchování, neřku-li napouštění bazénu, není zdaleka takovou samozřejmostí, jak se nám může zdát.

Hodnota vody, včetně toho, jakým způsobem máme vybudovanou infrastrukturu, která zabezpečuje pitnou vodu, nám dojde až ve chvíli, kdy voda zkrátka nepoteče. Celý problém sucha přitom nelze zúžit na zásobování pitnou vodou, dokonce ani na úrodu či neúrodu. Na vodu jsou totiž navázána celá odvětví průmyslu včetně energetiky, bez vody se neobejde chlazení elektráren – kromě větrných a solárních.

Vodní plochy a řeky plní také rekreační funkci, mají i významnou hygienickou roli: vypouštíme do ní vyčištěné odpadní vody z měst a průmyslu. A pokud vlivem vysokých teplot a významného úbytku srážek poklesnou průtoky v řekách, je plnění těchto funkcí dramaticky ohroženo. A není to pouze tím, že vody je v řekách málo: vlivem menšího objemu vody v korytech a horkého vzduchu je voda i výrazně teplejší.

Zvýšením teploty vody je ohroženo její využití pro chladící účely, voda se také stane vhodnějším prostředím pro růst sinic a řas. Kvůli obtížnější upravitelnosti vody je ohrožena i její využitelnost pro průmyslové a vodárenské účely. A v neposlední řadě se snižuje množství vody, kterou by měly být ředěny vypouštěné odpadní vody, což může zásadně ohrozit hygienickou nezávadnost vody v tocích.

 

Stejný extrém jako povodeň

Sucho – na rozdíl od povodní – neboří domy, netopí zvířata, neničí mosty a železniční tratě, hasiči nemusejí vynášet bezmocné lidi ze zaplavených domů. Maximálně lze na kameru ukázat vyschlou studnu, kameny na dně koryta, žloutnoucí lán kukuřice. Na první pohled tedy žádná „fotogenická“ katastrofa. Druhým faktorem je eufemická lidská paměť: abychom neztráceli optimismus, zapomínáme na negativní zkušenosti.

Přesto, nebo právě proto, je zapotřebí na sucho poukazovat – i na to hydrologicky méně významné, jako je (zatím) to letošní. Živé negativní zkušenosti jsou hnacím motorem, abychom se dokázali domluvit, co dělat, až nastane katastrofální sucho, abychom mu mohli alespoň částečně předcházet či zmenšovat jeho důsledky. A takové sucho přijde. Není to jiný extrém než povodně, je jen na opačném pólu stejné osy.

Povodňové události z posledních let – 1997 na Moravě, 2002 v Čechách a 2013 znova – byly takovým motivačním prvkem pro vybudování funkčního protipovodňového systému, pro nastartování dotačních titulů za účelem vybudování celé řady konkrétních protipovodňových opatření, monitorovacích systémů a tak dále. Z tohoto pohledu jsme na povodňové události připraveni velmi dobře – na rozdíl od sucha.

 

Zpoplatněme nadspotřebu

Je spíše shodou mnoha okolností, že právě nyní vrcholí úsilí ministra životního prostředí Richarda Brabce a ministra zemědělství Mariana Jurečky, kteří loni v říjnu – tedy dlouho předtím, než mohl kdo tušit, že letos zažijeme hydrologické sucho – založili mezirezortní skupinu expertů nazvanou Voda-Sucho. Ta dostala úkol vypracovat komplexní materiál týkající se sucha na území České republiky.

Díky tomu vznikl jakýsi manuál, který je právě v těchto týdnech, kdy zesilují dopady hydrologického sucha, projednáván v české vládě. Jednotlivá ministerstva v něm dostávají uloženo celkem pět desítek úkolů, díky jejichž splnění by během dalších pěti let měly vzniknout dostatečné nástroje pro zvládání tuzemského sucha a jeho následků. Některé z nich – mám na mysli hlavně ekonomické – jistě vzbudí diskuse…

Vedle opatření zaměřených na monitoring a komunikaci jde o legislativní a organizační kroky, týkající se zejména odpovědnosti kompetentních orgánů. Důležitou novinkou je ale i zavedení cenových nástrojů, které by vedly k šetrnějšímu využívání vody a k motivaci zejména zemědělských podniků k ohleduplnějšímu hospodaření; předpokladem je vybudování infrastruktury, umožňující dálkový odečet odběrů vody.

Samozřejmostí by pak měla být technická a enviromentální opatření, o nichž se diskutuje už dlouhé roky i v souvislosti s povodněmi, a na kterých panuje odborná shoda: protierozní opatření, jako je obnova krajiných prvků (remízky, prameniště, mokřady), vhodnější skladba plodin, budování drobných vodních nádrží a další kroky, které napomohou zadržování srážkové vody a zpomalení jejího odtoku z krajiny.

 

Zopakuje se rok 1947?

Letošní sucho na českém území je nerovnoměrně rozložené: na některých tocích jsou aktuálně měřeny nejnižší průtoky za celou dobu pozorování, na některých tocích je situace relativně lepší, některé drobnější toky v oblastech náchylnějších na sucho však zcela vysychají. Alarmující jsou pak především hladiny podzemních vod v mělkých vrtech ve středním Polabí.

Letošní sucho ještě nedosahuje rozměrů zatím posledního katastrofálního sucha z roku 1947. Nicméně bude-li nepříznivá meteorologická situace pokračovat, můžeme se tomuto stavu přiblížit. Aktuální situaci v mělkých vrtech si můžete prohlédnout zde, situaci na vodních tocích zde.

Ačkoliv mám v tyto dny zřejmě v obličeji dál výraz transu. z přetrvajícího sucha, přece jen bych raději jel lodí po řece plné vody, nebo seděl na břehu vodní nádrže, plné čisté, chladivé, nezahnívající vody. Čili raději bych si užíval ony již zmíněné „rekreační funkce vody“, než byl hydrologem – škarohlídem, který s křížkem po funuse píše „Já vám to říkal“.

 

Autor je ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v pražské Podbabě

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama