Gross, Mrázek a ti, co přežili

Letos v dubnu zemřel expremiér Stanislav Gross. Měl určitě své přednosti a zásluhy, existuje však i odvrácená tvář tohoto politika. Navždy po něm zůstane pachuť záhadného zbohatnutí, ale také série několika dosud nevyřešených případů včetně úmrtí lidí, o nichž se říkalo, že mají kompromitující materiály na Grosse a jeho politické a obchodní spojence.

Na tu debatu nikdy v životě nezapomenu. Odehrála se v lednu 2006 v Praze. Naproti mně seděl vysoce postavený důstojník tajné služby a mezi řečí se zeptal, jestli opět nepojedu na Seychely za uprchlým zločincem Radovanem Krejčířem.

Navštívil jsem Krejčíře, který utekl na Seychely poté, co zostudil policejní sbor svým útěkem z černošické vily, už v říjnu 2005 – a neměl jsem důvod tam jezdit znovu. Tak jsem zažertoval: „Jo, já tam odjedu a vy ho ještě picnete. A budu v tom lítat.“

Jenže důstojník se nezasmál. Muž, jehož jsem znal již dlouho, vybuchl jako papiňák. „Cože? Co to melete za nesmysly? Co si myslíte? Že používáme takovéhle metody?“ zvýšil hlas.

Jeho reakce mě překvapila. Tak jsem řekl: „Před pár dny jsem slyšel na vlastní uši jednoho policistu, jak říkal, že by se vůbec nedivil, kdyby teď někdo z policajtů svléknul uniformu a zastřelil Krejčíře a pak nejlépe ještě Mrázka. Od té doby bych se nedivil ničemu.“

Důstojník se zatvářil kysele. Bylo vidět, že ho debata na tohle téma irituje. „Vy jste se snad zbláznil! Nikdo ze státních služeb by si nic takového nedovolil. A jestli si to myslíte, tak si dojděte do Bohnic.“