Oligarchové při chuti

Ačkoli vstup investiční skupiny Penta do společnosti vlastnící deník SME vyvolal bouřlivé reakce (viz předchozí článek), z hlediska aktuálních poměrů na slovenské mediální scéně není nijak neobvyklý. Velkou většinu médií ovlivňujících veřejné mínění totiž dnes přímo či nepřímo kontroluje triumvirát tvořený právě Pentou (pomineme-li SME, patří jí vydavatelství Trend Holding a 7 Plus), skupinou podnikatele Ivana Kmotríka (zpravodajský kanál TA3 a distribuční síť Mediaprint Kapa) a skupinou J&T (TV Joj, rádia Jemné a Anténa a deník Pravda – v půli října se dokonce objevila informace, že J&T kupuje i bulvární Nový čas, firma ji však popřela).

V České republice je situace do značné míry obdobná: převážnou část zpravodajských médií v Česku dnes vlastní čtveřice místních magnátů a podnikatelů. Andreji Babišovi, který je nadto aktivním politikem a ministrem financí, patří vydavatelství MAFRA s deníky MF DNES a Lidové noviny a serverem iDNES.cz, dále Rádio Impuls a bezplatný týdeník 5+2. Daniel Křetínský kontroluje Blesk, Aha, Sport a Reflex; Zdeňku Bakalovi patří Hospodářské noviny, Respekt a Aktuálně.cz; Jaromíru Soukupovi Týden, Impuls, TV Barrandov. Spekuluje se navíc o další konsolidaci trhu, která by majetkovou koncentraci médií v rukou hrstky domácích miliardářů ještě zvýšila.

Jakkoli dramaticky se tento vývoj může jevit z pohledu domácí veřejnosti i novinářské obce, nejde o žádné české a slovenské specifikum. Nástup lokálních oligarchů a podnikatelských skupin, které od zahraničních investorů kupují zpravodajská média, je trendem, který v posledních několika letech charakterizuje velkou část regionu střední a východní Evropy.

Západ zvedá kotvy

Pro většinu zahraničních firem byl hlavním motivem k odchodu pokles příjmů vyvolaný či přinejmenším významně znásobený důsledky ekonomické krize z let 2008 a 2009. Pád finančních trhů a následná globální hospodářská recese totiž zasáhly mediální trhy střední a východní Evropy v průměru mnohem intenzivněji než většinu ostatních evropských států. Nejhlubší propad zaznamenaly pobaltské země společně s Rumunskem – celkové výdaje na reklamu (do té doby převažující zdroj příjmu médií) poklesly v těchto státech o více než čtyřicet procent; investice do reklamy v novinách se dokonce během let 2008–2010 v průměru snížily o celých sedmdesát procent v Lotyšsku a Rumunsku a o více než polovinu v Estonsku a Litvě.

Jedním z prvních zahraničních majitelů, který na tuto krizi zareagoval ústupem, byl švédský Bonnier, vydavatel nejčtenějšího lotyšského deníku Diena, dlouhodobě pokládaný za jedno z nejserióznějších médií v regionu. Ani tato reputace však nedokázala vyvážit pětasedmdesátiprocentní výpadek inzertních příjmů, který Diena utrpěla v první polovině roku 2009, takže ještě v červnu téhož roku se Bonnier ztrátového vydavatelství zbavil.