Rockerovo selhání roku

Na jaře byl jedním z faktických vítězů prezidentských voleb: ačkoliv nepostoupil ani do druhého kola, v tom prvním získal přes dvacet procent hlasů, což ještě pár týdnů předtím nikdo nečekal. Pawel Kukiz. Polský rocker. Rebel. A politik, který zažil bleskový vzestup, a jak se zdá, jen o něco málo pomalejší pád. Na 25. října vyhlásili v Polsku parlamentní volby a tentokrát už Kukizovo hnutí směřovalo k neúspěchu.

Polskem vane vítr změn. Kdysi populární Bronislaw Komorowski v květnu nedokázal obhájit prezidentský post, ve volbách prohrál s téměř neznámým politikem třetí kategorie Andrzejem Dudou. Hlavně proto, že Duda byl pro voliče novou, neokoukanou tváří, kdežto Komorowski reprezentoval stávající (a ne dvakrát milovaný) systém. Značnou roli pochopitelně sehrály i chyby, které sám Komorowski udělal v předvolební kampani: ozývaly se dokonce hlasy, že vlastně ani žádnou pořádnou kampaň neměl. Nicméně je tu ještě jeden faktor, který pomohl „odstřelit“ stávajícího prezidenta a do jeho křesla dosadit Dudu. Ten faktor se jmenuje Kukiz. Pawel Kukiz.

Narodil se v červnu 1963 v městečku Paczków blízko československé hranice. Jeho otec Tadeusz byl známý polský lékař (zemřel letos 14. května). Pawel zkoušel studovat, nejdřív administrativu na Vratislavské univerzitě, pak politologii ve Varšavě. Nedokončil ani jedno, nicméně v té době už slavil značné úspěchy jako muzikant. V raných osmdesátých letech zpíval v několika významných kapelách, od CDN přes Hak či skupinu Aya RL až po Piersi (Prsa), kterou založil v roce 1984. Spolu s Kazikem Staszewskim (Kult), Muniekem Staszczykem (T-love) a Kubou Sienkiewiczem (Elektryczne Gitary) složil extrémně populární písně, které však zároveň nebyly součástí popového mainstreamu. Všechny zněly na rockovém festivalu v Jarocině, což byl v osmdesátých a devadesátých letech jakýsi polský Woodstock. A všechny byly politicky angažované, kritizovaly tehdejší zřízení: nejdřív komunismus, později transformaci Polska na tržní ekonomiku.

Každý ze zmíněných umělců se pak vydal trochu jinou cestou, ale většina z nich zůstala u muziky. Pawel Kukiz byl dozajista ze všech nejkonzervativnější, což v Polsku nevyhnutelně znamená i spojení s katolickou církví a vším, co tato reprezentuje. Nicméně Kukiz je konzervativní v obecnějším, řekněme mezinárodním smyslu slova – tvrdí, že vyznává tradiční hodnoty, jako je rodina, poctivost či důstojnost. A neváhá to nahlas vyjádřit, což někdy znamená i kritiku církve. Kukiz sice složil nejeden „song“ tepající (bývalé) komunisty, ale napsal třeba i píseň s názvem Přichází kněz, inspirovanou populární náboženskou písní Pán Ježíš přichází. Kukizův text se nicméně vysmívá chamtivosti a alkoholismu polských kněží. Přichází kněz byla v devadesátých letech pravděpodobně nejskandálnější ze všech Kukizových skladeb a mnohé náboženské organizace rockera dodnes považují za rouhače.

Jednomandátová posedlost

Pawel Kukiz se dlouho držel hudby, respektive showbyznysu. Kromě zpěvu taky hrál v několika filmech, ne vždy úplně špatných. Všichni si například pamatují jeho roli v Girl Guide, akční komedii z poloviny devadesátých let.

V politice se začal angažovat v roce 2005, kdy podpořil Občanskou platformu (OP) a jejího prezidentského kandidáta Donalda Tuska. Ten tehdy ve druhém, rozhodujícím kole hlasování prohrál s kandidátem strany Právo a spravedlnost Lechem Kaczynským (který v dubnu 2010 zemřel při havárii polského vládního speciálu v ruském Smolensku).