Zemřel Ladislav Kořán, muž sedmi životů

Jeho příběh by vydal na několik životů. Běhal se Zátopkem, stál u zrodu elektrické kytary, byl muklem v Jáchymově, potápěl se s Cousteauem… Boj o další ze svých životů ale prohrál. V sobotu podlehl zraněním, která utrpěl začátkem léta po pádu ze schodů. Zde je příběh Ladislava Kořána, jak jej přinesl červencový Reportér.

Zazvonil telefon a ve sluchátku se ozval přítel a kolega Jan Petránek. Přijede Láďa Kořán, s ním se musíš setkat! Kdovíjakého nadšení se nedočkal, neznala jsem to jméno, přiznávám, a když mi jej v několika větách přiblížil, myslela jsem, že si dělá legraci. Že spletl několik svých přátel dohromady.

Jenže pak opravdu sedím na Zbraslavi a se mnou noblesní devadesátiletý muž. Dlouhé hodiny vypráví, káva mu stydne a dezert zůstává netknutý. Zdá se být ve výtečné kondici, jen občas musím otázku zopakovat, protože má po deseti letech věznění v Jáchymově nabouraný sluch a naslouchátko chvílemi nestačí. Vypráví mi o svých šťastných hvězdách, také o ženách a o životě v důchodu, který se vymyká našim zažitým fóbiím ze stáří.

Ladislav Kořán bydlí na jihu Los Angeles, v malém městečku s hezkým názvem Murrieta. V rozlehlém domě za vysokou zdí v takzvaném Country Clubu, kde je vše dálkově ovládané a vybavené vším, co je třeba, jak on říká, k modernímu životu.

Co děláte? zeptám se a on odpoví, že nic. „Tedy přesněji: hlídám své peníze. A trénuju. Každý den.“

Každý den vypadá tak: ráno vstane, jakmile se probudí, tedy někdy mezi šestou a sedmou, nikdy ne déle. Dopoledne pečuje o své finance na trzích, ve dvanáct zavře počítač a čte. Ve tři se vydává na pravidelný okruh − 3,5 kilometru rychlou chůzí. Když se vrátí, převlékne se do plavek a koupacího pláště, usedne do vozu – neboť nachozeno už má dost – a odjede do míli vzdáleného vlastního bazénu. Tam vkročí do vířivky a po přesně vyměřený čas šlape pod vodou jako na kole, celkem třistakrát. Nato se přesune do bazénu a chodí v něm tak dlouho, dokud neujde půl míle. (Na důkaz toho mi ukazuje malý diář – vše v něm má důkladně zaznamenané, kaž­dý jeden den.) Pak si dá sprchu, jede domů a milovaná Vaneesa jej volá k večeři, případně si vyjdou do restaurace, protože tak to mají rádi. „Ona mi pořád říká sweetheart (miláčku), představte si.“